Pohlreich promluvil o důchodu: Celý život platil nadprůměrné odvody, teď bere penzi a stát po něm chce ještě víc

Osmašedesátiletý šéfkuchař přiznal, že už několik let pobírá předčasný důchod. A rovnou napadl systém, který pracující seniory dál plně daní.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Zdeněk Pohlreich v rozhovoru pro deník Aha! zveřejněném 11. května řekl něco, co od něj málokdo čekal. Muž, který se na obrazovce Primy roky opíral do kuchařů za nedostatečnou práci, sám odešel do předčasného důchodu. Penzi pobírá, částku neprozradil, uvedl jen, že je „zcela určitě nadprůměrná“, protože do systému celý život odváděl nadprůměrné částky. A vzápětí přidal výtku, která rezonuje daleko za hranice jeho kuchyně: stát by měl aktivní důchodce osvobodit od daní, ne jim „házet klacky pod nohy“.

Co přesně Pohlreich řekl, a co ne

Konkrétní čísla z rozhovoru nezazněla. Pohlreich neřekl, kolik měsíčně dostává, ani kolik za život odvedl na pojistném. Mluví v obecné rovině o „obrovských částkách“, které systému odevzdal, a o pocitu, že mu stát „pořád hodně dluží“. Jeho motivace k předčasnému odchodu nebyla zdravotní ani existenční. Formuloval ji čistě principiálně: „Baví mě ta představa, že do toho systému pořád platíme obrovské částky, a tak by bylo fajn taky z toho něco dostat.“

Pro zasazení do kontextu: průměrný starobní důchod v Česku od ledna 2026 činí podle odhadu MPSV necelých 21 850 korun měsíčně. Pohlreichova „nadprůměrná“ penze leží někde nad touto hranicí, ale kde přesně, zůstává jeho soukromou věcí. Důležité je i to, že předčasný důchod je trvale krácen, o 1,5 % výpočtového základu za každých započatých 90 dnů předčasnosti. Orientačně to znamená zhruba 6 % za rok, 12 % za dva roky. Pohlreich tedy o část penze přišel natrvalo, a přesto ji označuje za nadprůměrnou. To naznačuje, že jeho celoživotní výdělky skutečně musely být výrazně nad běžnou úrovní.

Stát po něm nechce „víc“, ale dál ho daní jako každého jiného

Formulace, že stát po něm chce „ještě víc“, zní dramaticky. Ve skutečnosti nejde o žádnou speciální sankci na penzi. Samotný starobní důchod se v typických případech do daňového přiznání vůbec neuvádí. Pohlreich ale dál aktivně pracuje, točí nové díly Ano, šéfe! na Primě, vede restaurace, ambasadoruje gastronomické festivaly. A právě příjmy z této práce se daní standardně. Patnáctiprocentní sazba, u vyšších příjmů třiadvacetiprocentní. Žádná výjimka pro to, že člověk už pobírá penzi.

Tady ovšem Pohlreichova kritika naráží na detail, který v rozhovoru nezmínil. Od roku 2025 stát zavedl slevu na důchodovém pojistném 6,5 % pro pracující starobní důchodce, zaměstnance i živnostníky. Podle dat MPSV ji jen v dubnu 2025 využívalo přes 136 tisíc zaměstnanců-důchodců. Měsíční úspora? Přes dva a půl tisíce korun. Není to nulová daň, o které Pohlreich mluví, ale není to ani úplná ignorace problému.

Nejde jen o celebrity, 136 tisíc lidí řeší totéž

Pohlreichův výrok je mediálně silný právě proto, že nejde o izolovaný stesk bohatého šéfkuchaře. Desítky tisíc českých seniorů dál pracují a dál platí daň z příjmů. Sleva na pojistném jim pomohla, ale daňová povinnost zůstala beze změny. Základní sleva na poplatníka 30 840 korun ročně platí pro všechny, včetně důchodců, jenže u lidí s vyššími příjmy pokryje jen zlomek.

Zdroj fotografie: Se svolením FTV Prima 

Evropské srovnání, o které jsme se v Redakci VIPŽivot zajímali, ukazuje, že Česko stojí někde uprostřed:

• Británie – po dosažení důchodového věku se přestává platit National Insurance (obdoba sociálního pojištění), ale daň z příjmů zůstává podle výše celkového příjmu.
• Polsko – nabízí úplné osvobození od daně z příjmů pro pracující seniory, ale jen pokud důchod nepobírají. Kdo bere penzi a zároveň pracuje, úlevu nemá.
• Německo – od roku 2026 zavádí takzvanou Aktivrente: pracovní příjem seniorů po dosažení řádného důchodového věku je osvobozen od daně až do výše 2 000 eur měsíčně, tedy zhruba 50 000 korun.

Německý model je přesně to, co Pohlreich intuitivně popisuje. Česko zatím zvolilo kompromis, snížilo pojistné, ale na daň z příjmů nesáhlo.

Co může pracující důchodce udělat už dnes

I bez legislativní revoluce existuje několik kroků, jak si legálně snížit zátěž:

• Podepsat u zaměstnavatele Prohlášení k dani a průběžně uplatňovat slevu na poplatníka.
• Využít slevu na důchodovém pojistném 6,5 %, platí pro zaměstnance i OSVČ, stačí o ni požádat.
• Podat daňové přiznání nebo požádat o roční zúčtování a dorovnat případné přeplatky.
• Samotnou penzi do přiznání v běžných případech neuvádět, nepodléhá standardnímu zdanění.

Žádný z těchto nástrojů ale nedělá to, co Pohlreich požaduje: úplné osvobození pracovního příjmu seniorů od daně.

Výzva bez politického nositele

Pohlreich v rozhovoru prohlásil, že kdyby měl tu moc, práci důchodců by „vůbec nedanil“. Jenže mezi mediálně silným výrokem a změnou zákona leží propast. Téma pracujících seniorů je na stole od důchodové reformy, ale politická debata se zatím točila kolem pojistného, ne kolem daně z příjmů. Bez konkrétního legislativního návrhu a politického nositele zůstane Pohlreichova výzva tím, čím je, tlakem na veřejnou diskusi od člověka, kterého Česko zná z televizní obrazovky, ne z poslanecké lavice.

Na MAKRO Czech Gastro Festu letos v dubnu dostal Cenu za celoživotní přínos české gastronomii. Bačkory a gauč, jak sám říká, neplánuje. Stát mu mezitím posílá důchod a zároveň zdaňuje každou korunu, kterou si vydělá navíc. Obojí podle platných pravidel. Obojí podle Pohlreicha špatně.