Otec byl komunistický funkcionář, Karel Gott mu to nemohl odpustit. Bavit se začali až po smrti matky

Karel Gott nikdy neodmítl žádného fanouška a během svého života vycházel snad s každým. Přesto se našel někdo, s kým si dlouho nemohl přijít na jméno – se svým vlastním otcem.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Příběh jejich vztahu není o jedné velké křivdě ani o dramatickém rozchodu. Je o dvou mužích, kteří se roky míjeli, jeden vysoko ve státním průmyslu, druhý na pódiu, a kteří k sobě začali hledat cestu teprve ve chvíli, kdy jim zemřela žena, která mezi nimi stála jako nárazník. Matka Marie odešla v prosinci 1976. Otec Karel zemřel podle oficiální biografie na karelgott.com v roce 1982. Mezi těmito dvěma daty se odehrál pokus o pozdní smíření, který už nikdy nestihl být dokončen.

Muž ze státního průmyslu

Karel Gott starší nebyl řadový člen strany. V letech 1951–1952 řídil podnik ZVVZ Milevsko, poté působil v Sigmě Lutín a pracoval na ministerstvu těžkého strojírenství. Šlo o vysoce postaveného muže státního průmyslu s vazbami na tehdejší režim. Podle publicisty Petra Burdy měl být v padesátých letech členem revizní komise pražského městského výboru KSČ, ale tuto konkrétní stranickou funkci se v otevřených archivních zdrojích nepodařilo potvrdit.

Co potvrzené je: otec měl jasnou představu o tom, jak má syn žít. Na jeho přání se mladý Karel vyučil elektromontérem a nastoupil do ČKD. Šest korun za hodinu, poctivé řemeslo, žádné zpívání. Jenže syn měl jiné plány.

Dvě vrstvy jednoho konfliktu

Gottovo napětí s otcem nemělo jednu příčinu. Mělo dvě, a obě se navzájem posilovaly.

První vrstva byla profesní. Otec trval na tom, že umění není povolání. Elektromontér, to je jistota. Gott poslechl, vyučil se, nastoupil do továrny. A pak odešel zpívat. Tohle otec těžko nesl.

Druhá vrstva byla politická. „Často jsme se přeli třeba kvůli politice,“ řekl Gott v rozhovoru pro Blesk v roce 2011. Formuloval to zdrženlivě, jako „žabomyší války“. Lidé z jeho okolí to viděli ostřeji. Zpěvák Milan Drobný, blízký Gottův přítel, později popsal situaci přímočařeji: otec komunista, syn „velice proti“. A mezi nimi matka, která se snažila držet rodinu pohromadě.

Gottův odpor k režimu přitom nebyl jen abstraktní generační vzdor. Po jeho pobytu v Západním Německu v roce 1971 vyslýchala StB oba jeho rodiče a zabavovala majetek. Komunismus pro něj nebyl jen otcova politická orientace. Byl to systém, který zasáhl přímo do jeho rodiny.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Smrt matky jako zlom

Marie Gottová zemřela v prosinci 1976. Podle Drobného se otec a syn teprve poté začali znovu bavit. Odpadl nárazník, a zároveň odpadl důvod se vyhýbat.

Nebylo to ale tak, že by se vztah proměnil v idylu. Gott sám později vzpomínal, že otci chtěl konečně víc vyprávět o své práci a cestách. Že si uvědomil, kolik toho zůstalo nevyřčeného. Drobný to shrnul neurčitě: „Táta některé věci uznal, Karel taky.“ Co přesně si navzájem přiznali, nikdo z veřejně dostupných zdrojů neupřesňuje.

Otec onemocněl. Karel Gott starší zemřel v roce 1982, uprostřed synova vánočního turné. Gott koncerty nezrušil, stejně jako je nezrušil ani po smrti matky o šest let dříve, kdy podle zpěvačky Giovanny Roklové vystoupil ještě ten večer v Německu. Pódium bylo pro něj povinnost, která nepočkala.

Co zůstalo nevyřčeno

Ve své autobiografii Má cesta za štěstím věnoval Gott vztahu s otcem samostatné kapitoly: „Já a otec?“ a „S tátou sami…“ Už samotné názvy prozrazují, že nešlo o uzavřenou věc. Otazník v prvním titulu mluví za sebe.

Veřejně Gott konflikt vždy zjemňoval. Soukromě, soudě podle výpovědí jeho přátel, ho nesl hůř. Nestyděl se za otce, aspoň žádný takový výrok se v dostupných zdrojích neobjevuje. Spíš ho trápilo, že spolu promarnili roky, které už nešlo vrátit. „Je mi líto, že jsem si nerozuměl s tátou,“ řekl v roce 2011. Jedna věta, ve které je celý příběh.

Nejsilnější na tom všem není fakt, že otec Karla Gotta byl vysoce postavený muž režimu. Je to vědomí, že syn za ním přišel příliš pozdě, a že ani těch posledních šest let nestačilo na to, aby si řekli všechno.