Zakázal jí kamarádky, maso i vlastní život. Vilma Jamnická svého muže zbožňovala, on ji zradil na nemocničním lůžku

Slovenská herečka Vilma Jamnická strávila po boku režiséra Jána Jamnického roky v absolutní izolaci. Teprve ve svých posledních knihách popsala, co se za zavřenými dveřmi uznávaného uměleckého páru skutečně dělo.

Zdroj fotografie: Bubamara / Creative Commons / CC BY-SA (Manžel Vilmy Jamnické - Ján Jamnický)

Jejich první setkání se podle Vilminých pozdních vzpomínek odehrálo na hřbitově. Ona tehdy mladá herečka, on už uznávaný muž slovenského divadla s pověstí excentrika, jemuž kolegové říkali „Divný Janko“. Přitahoval ji jako magnet. Kvůli sňatku s ním přestoupila na evangelickou víru, přizpůsobila se jeho režimu a vstoupila do manželství, které ji na desetiletí definovalo a jehož skutečnou podobu se odvážila pojmenovat až na sklonku stověkého života.

Muž, kterého obdivovala celá slovenská kultura

Ján Jamnický patřil k pilířům moderní slovenské činohry. Podle Divadelního ústavu v Bratislavě přinesl na slovenskou scénu avantgardní režijní postupy, demokratický přístup k herci a kultivovanou divadelní řeč. Za slovenského státu čelil výslechům, v padesátých letech byl odsunut na okraj, aby byl nakonec rehabilitován a oceněn titulem národní umělec. Navenek působil jako intelektuál, vizionář, člověk mimořádného formátu.

Vilma ho tak dlouho i vnímala. V knize Elixír môjho života z roku 2005, kterou napsala společně s Marikou Studeničovou, o něm ještě hovořila s úctou jako o životní lásce. Teprve o dva roky později, v memoárech Muž môjho života, otevřela dveře, které předtím držela zavřené.

Absolutní samota za zavřenými dveřmi

Už svatební noc nastavila pravidla. Jamnický jí podle jejích vzpomínek vytkl, že na svatbě nebylo vegetariánské jídlo. Přísné vegetariánství nebylo jen jeho osobní volbou, bylo povinností, kterou vyžadoval i od ní. A nebylo jedinou.

Vilma ve svých pozdních textech popsala model soužití, který sama nazvala „absolutní samotou“:

• Musela ze svého života vyloučit kamarádky.
• Přijala jeho stravovací režim a musela si odepřít maso.
• Podřídila se jeho dennímu rozvrhu, jeho názorům, jeho vůli.

„Môj život závisel od vôle toho človeka,“ napsala. A jinde dodala, že se vedle něj necítila jako manželka, ale jako žákyně. „Vo všetkom som sa mu stopercentne poddala.“ Sexuální blízkost podle jejího líčení prakticky neexistovala. Žila v jeho stínu, mlčela, poslouchala, přizpůsobovala se.

Okolí přitom znalo hlavně jeho výstřednost, ne její utrpení. Jamnický byl veřejně fascinující postava, soukromě kontrolující partner. Tento rozpor zůstal skrytý desítky let.

Zpráva, která přišla ve chvíli největší zranitelnosti

Zlomový okamžik přišel v nemocnici. Vilma čekala na operaci. Místo slov útěchy jí Jamnický podle jejích memoárů přišel oznámit, že miluje mladší herečku Oľgu Sýkorovou.

Načasování bylo surové. Žena před zákrokem, na nemocničním lůžku, dostala místo opory zprávu o jiné ženě. Proč si vybral právě tuto chvíli, není z dostupných zdrojů možné zjistit; Jamnického vysvětlení se nedochovalo. Doložená je jen Vilmina vzpomínka a důraz, s jakým právě tento moment opakovaně zmiňovala jako vrchol zrady.

Následoval rozvod. Jamnický odešel za Sýkorovou. K Vilmě se nevrátil.

Smrt v Tatrách a slib, který trval celý život

V srpnu 1972 odešel Jamnický z tatranské léčebny na túru. Zanechal vzkaz s místem, kde ho najdou. Byl nalezen se sedativy a koncentrátem z jedovatých hub. Okolnosti jeho smrti jsou vykládány jako pravděpodobná sebevražda, definitivní forenzní závěr se však nepodařilo dohledat.

Vilma na zprávu o jeho smrti reagovala způsobem, který definoval jejích dalších třicet šest let života. Složila slib celibátu a veřejně prohlásila, že ho už nikdy neporuší. A neporušila.

Božstvo, které nedokázala opustit ani ve vzpomínkách

Proč žena, která přesně popsala izolaci, ponížení a zradu, nazývala téhož muže „mužem svého života“? Odpověď neleží v jediném vysvětlení, ale ve třech vrstvách.

První bylo charisma. Jamnický na ni podle jejích slov působil jako hypnotizér, jako božstvo. Druhá vrstva bylo dlouholeté podřízení; desítky let strávené v jeho režimu vytvořily vazbu, kterou pouhý rozvod nepřetrhl. A třetí, nejhlubší vrstva, byl Vilmin duchovní svět. Celý život se věnovala józe, astrologii a mystice. Věřila v reinkarnaci. V rozhovoru pro deník Pravda mluvila o dalších vtěleních a o tom, že jejich láska nebyla v tomto životě „dokončena“. Byla přesvědčená, že se s Jánem po smrti znovu setká.

Nebyla to slepá tolerance. Bylo to podřízení se charismatu, které si teprve ve stáří dovolila přesně pojmenovat, a přesto se od něj nedokázala osvobodit.

Vilma Jamnická, narozená v Barchově v dnešním Česku, členka Slovenského národního divadla po celá desetiletí, autorka a astroložka, zemřela 12. srpna 2008 ve věku 101 let. Podle vlastních slov jí pomáhala jóga, péče o mysl a bylinný elixír z anděliky. Memoáry, v nichž převzala vyprávění svého manželství do vlastních rukou, stihla vydat rok před smrtí.