Celý obličej potetovaný, vedle něj žena s alabastrovou pletí. Franz a Saudková spolu žijí už přes 20 let

Skladatel, malíř a někdejší prezidentský kandidát Vladimír Franz a fotografka Ida Saudková tvoří pár už přibližně od roku 2002. Jejich vztah drží přes dvě desetiletí.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když se na společenské akci postaví vedle sebe, kontrast funguje okamžitě. Téměř celoplošně potetovaná tvář, mohutná postava, tmavá silueta, a vedle ní světlá, jemně působící žena, která se profesně pohybuje ve světě klasické černobílé fotografie. Jenže právě ten vizuální šok je to nejméně zajímavé na vztahu, který přežil prezidentskou kampaň, mediální kolotoč i dvě dekády běžného soužití. Nosným motivem tu není excentricita, ale kompatibilita dvou lidí, kteří sdílejí stejný profesní svět a nepotřebují si navzájem vysvětlovat, proč dělají to, co dělají.

Jak to začalo: booklet, abstraktní básně a pozvání na kafe

Ida Saudková Franze poprvé zaregistrovala přibližně v roce 1996. Tehdy měl, jak sama vzpomínala v rozhovoru pro speciál MF DNES Partneři slavných, zhruba polovinu dnešního rozsahu tetování, na obličeji spíš základní kontury. Její první reakce? „Myslela jsem, že je to blázen.“ Ale zároveň ji zaujal jako „zajímavý objekt na focení“, něco, co nikdy předtím neviděla.

Praktický kontakt přišel přes práci. Fotila mu booklet k CD. Franz jí pak začal posílat „abstraktní básně“. Na kafe ho nakonec pozvala ona. Kolem roku 2002 už spolu žili. V prosinci 2012, uprostřed prezidentské kampaně, Saudková v rozhovoru pro TN.cz potvrdila, že jsou spolu „už více než deset let“. K roku 2026 to dělá zhruba 24 let.

Tetování, které člověk přestane vidět

Devadesát devět lidí ze sta se Franze zeptá na význam jeho tetování. Saudková ne. Nikdy se nezeptala. Vysvětlila to prostě: otázka ho zjevně obtěžuje, ona ho poznala už potetovaného, a tak ji to „prostě nezajímalo“.

A právě tady se láme klíčový předpoklad, se kterým člověk přichází, že žít po boku muže s takto výrazným vzhledem musí být každodenní konfrontace. Saudková popsala něco jiného: po častém kontaktu tetování přestala vnímat. Úplně. Franz sám svůj bodyart nikdy neprezentoval jako provokaci ani jako živnost. V rozhovoru z konce devadesátých let ho označil za „atavismus“, který racionálně úplně nezdůvodní, „privátní malou zahrádku“ a projev práva na sebeurčení. První tetování měl v osmnácti. Líbilo se mu to odmalička.

Vztah sama Saudková charakterizovala jako „krásný, vtipný a svobodný“. U Franze vyzdvihla spolehlivost. Jako jeho největší slabinu uvedla „ukrutnou nepraktičnost“. Žádné drama, žádný gotický příběh krásky a zvířete. Spíš dva lidé, kteří si sedli a zvykli si na sebe.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Od prezidentské kampaně k tichému návratu do ateliéru

V zimě 2012–2013 byl Franz v médiích všude. Potetovaná tvář na billboardech, v televizních debatách, na titulních stranách. Rámování bylo jasné: nepřehlédnutelný kandidát jako alternativa k tradičním politikům. Saudková tehdy stála po jeho boku, odpovídala na otázky novinářů a hájila ho s klidnou věcností.

Franz nakonec do druhého kola nepostoupil. Sám později řekl, že se po volbách cítil, „jakoby se vynořil ze septiku“. Politika ho dnes už příliš nezajímá. V rozhovorech z posledních let mluví o kompozici, o výuce, o pracovních cestách na Kanárské ostrovy, kde se soustředí na malbu. Veřejný obraz se posunul: z exkandidáta zpátky k umělci a pedagogovi.

A právě v tomto tišším režimu je vidět, co vztah s Idou Saudkovou drží pohromadě. Nejsou to reflektory kampaně, ale sdílený svět ateliérů, výstav a tvůrčí práce.

Společné výstavy jako vizitka vztahu

Pár se veřejně prezentuje spíš v galeriích než na večírcích. Už v letech 2013–2014 měli společnou výstavu Můj dům, můj hrad na brněnském Špilberku, kde se vedle Franzových velkoformátových obrazů prezentovaly i práce Saudkové. V roce 2024 pak v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově běžela Franzova výstava Píseň o zemi souběžně s výstavou Idy Saudkové Portréty VF, tedy přímo portrétním cyklem vztaženým k Franzovi.

Ten detail stojí za pozornost. Saudková, která Franze před třiceti lety zaregistrovala jako „zajímavý objekt na focení“, ho dodnes fotografuje. Profesní linka, která jejich vztah založila, se vrací i po dvou dekádách. Jen už nejde o booklet k CD, ale o galerijní cyklus vystavený v mezinárodně známé instituci.

Co drží pár pohromadě

Franzův bodyart je závazek, jeho vlastní slovo. Závazek nosit na sobě něco, co nelze sundat, co vzbuzuje otázky a co člověka definuje dřív, než stihne promluvit. Saudková si ten závazek nevzala na sebe, ale žije vedle něj tak dlouho, že ho přestala registrovat. A možná právě v tom je jádro celého příběhu: ne v kontrastu, který vidí okolí, ale v tom, že dva lidé uvnitř vztahu ten kontrast dávno nevnímají.