Tomio Okamura je 30 let po rozvodu stále sám. Se synem bydlí pod jednou střechou, přesto se skoro nevídají

Předseda Sněmovny žije v domě se synem, kterého vidí jednou za dva až tři týdny. Stabilní partnerku po jeho boku nikdo nedoložil už deset let.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Tomio Okamura dnes řídí jednání dolní komory parlamentu, sedí v koaliční radě vlády ANO, SPD a Motoristů a před jeho vilou hlídkuje policie. Člověk s jedním z nejnáročnějších diářů v české politice se přitom každý večer vrací do domu, kde o patro výš nebo níž žije jeho dospělý syn Ruy, a přesto spolu podle Okamurových vlastních slov tráví společný čas jen výjimečně. Kontrast mezi veřejnou mocí a soukromou prázdnotou je u něj tak ostrý, že stojí za to podívat se, jak vlastně vznikl.

Manželství, které skončilo dřív, než se traduje

Veřejně zažitá verze říká, že Okamura se rozvedl „zhruba před dvaceti lety“. Jenže jeho vlastní slova z rozhovoru pořízeného v září 2011 vyprávějí jiný příběh: manželství s Japonkou Mie trvalo čtyři roky, „od dvaceti do čtyřiadvaceti“. Okamura se narodil v roce 1972, což rozvod posouvá do druhé poloviny devadesátých let, tedy před zhruba třemi dekádami, ne dvěma.

S Mie se poznal v Japonsku, do Česka přišli společně v roce 1994 a narodil se jim syn Ruy. Vztah se podle dostupných zdrojů rozpadl hlavně proto, že Okamura trávil doma stále méně času a Mie se v cizí zemi cítila osamělá. Po rozvodu spolu nicméně dál podnikali, Okamura do jejího byznysu investoval sedm milionů korun a jejich porozvodový vztah sám popisoval jako výborný. Žádná válka, žádné veřejné obviňování. Spíš tiché přiznání, že společný život prostě nefungoval.

Partnerky, které nikdy nedostaly klíče

Nejviditelnější porozvodový vztah měl Okamura s Monikou Talašovou, modelkou o šestnáct let mladší, která s ním chodila na veřejné akce a dávala rozhovory pro bulvár. I tehdy ale platilo pravidlo, které se u něj opakuje dodnes: společná domácnost neexistovala. Talašová to v roce 2012 řekla otevřeně, že nežijí spolu, i když spolu tráví volný čas. V květnu 2016 se rozešli. Důvod veřejně nikdy neupřesnili.

Od té doby, tedy deset let, není doložená žádná stabilní partnerka. Redakce VIPŽivot připomíná, že to Okamura v rozhovoru z roku 2021 rámoval pragmaticky: práci má na prvním místě, na soukromý život mu nezbývá čas a vážný vztah by s ním ženy měly těžký. Není to stesk. Je to konstatování člověka, který si režim zvolil a drží ho.

Jeden dům, dvě oddělené existence

Syn Ruy dnes žije ve stejném domě jako otec, ale v oddělené části, podle dostupných informací jde o dům s více samostatnými byty. Okamura v rozhovoru pro Expres z března 2025 přiznal, že se se synem vidí jednou za dva, někdy i tři týdny. Pro člověka sdílejícího jednu adresu je to frekvence, jakou mají lidé s příbuznými na druhém konci města.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený 𝐓𝐨𝐦𝐢𝐨 𝐎𝐤𝐚𝐦𝐮𝐫𝐚 𝐒𝐏𝐃 (@tomio.cz)

Vysvětlení je částečně logistické: Okamura pendluje mezi Prahou a Sněmovnou, Ruy pracuje jako filmový režisér s vlastním nepravidelným rozvrhem. Ale je v tom i něco hlubšího. Už v roce 2010 Okamura popsal domov jako „místo na přespání“. Bydlení pro něj zjevně nikdy nebylo synonymem pro sdílený život, ani s partnerkou, ani se synem.

Syn, který nese příjmení, ale ne názory

Ruy Okamura si buduje kariéru režiséra krátkých filmů, reklam a hudebních klipů. V devatenácti režíroval divadelní inscenaci v Edinburghu, později studoval filmovou režii. V roce 2024 natočil klip „Eurostar“ pro švýcarského umělce Nema i videoklip „Stroj času“ pro Lucii Bílou. Veřejně zdůrazňuje, že chce tvořit bez nálepky Okamura.

Politicky se od otce distancoval už v říjnu 2017, když po volbách napsal, že lidé, kteří ho znají, vědí, jaké má názory, a že ve volebním štábu SPD byl jako jediný člen rodiny, z povinnosti. Rodinná loajalita bez politické shody. Přesně tenhle vzorec, respekt a funkční vazba místo sdílené každodennosti, definuje vztah otce a syna dodnes.

Rok 2026: víc moci, méně soukromí

Od ledna 2026 je Okamura předsedou Poslanecké sněmovny v rámci koaliční vlády ANO, SPD a Motoristů. K už tak nabitému programu přibyl bezpečnostní režim: před vilou hlídkuje policie, sám Okamura v rozhovoru pro Blesk připomněl dřívější výhrůžky smrtí a pobodáním. Střežení soukromí tak dnes není jen povahový rys, ale provozní nutnost.

Dětství v dětském domově, šikana, koktání, pocit, že je sám a musí se postarat sám o sebe, to všechno Okamura opakovaně zmiňuje jako formativní zkušenosti. Člověk, který se od dětství učil spoléhat výhradně na sebe, si z toho podle všeho vybudoval životní systém: kontrola, disciplína, práce jako priorita. Intimní komfort v tom systému nemá přidělený slot.

Předseda Sněmovny se každý večer vrací do domu, kde za zdí spí jeho syn. Potkají se jednou za čtrnáct dní. Pro většinu lidí by to byl problém. Pro Okamuru je to zřejmě nejbližší verze rodinného života, kterou si dokáže, nebo chce, dovolit.