Zora Jandová si dům navrhla sama, inženýra nechala jen razítkovat. Střecha pak neudržela první sníh

Zpěvačka a ilustrátorka si koncem devadesátých let v Mníšku pod Brdy narýsovala vlastní rodinný dům. Největší problémy jí přinesly právě změny, které do návrhu vnesli profesionálové.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Zora Jandová nesedla k počítači s architektonickým softwarem. Vzala pravítko, papír a kreslila půdorysy, dispozice, rozměry schodiště, nosnosti zdí. Navrhla i část nábytku a svítidel. Když byl koncept hotový, předala ho architektonické kanceláři, aby projekt dostal „kulaté razítko“ nutné pro stavební řízení. Profesionálové ale nezůstali jen u formálního stvrzení. Zasáhli minimálně ve dvou bodech, a právě ty se ukázaly jako nejslabší místa celého domu. Jandová to po letech komentuje jednoznačně: úpravy od inženýra byly „to nejhorší“, co ji mohlo potkat.

Parcela dvě stě metrů od houbového lesa

Rozhodnutí stavět padlo kolem roku 1998. Do Mníšku pod Brdy zpěvačku a jejího manžela, skladatele Zdeňka Mertu, přemluvili Honza Rosák a Zbyněk Merunka. Argument byl prostý: parcela ležela dvě stě metrů od houbového lesa. Rodina se nastěhovala zhruba o rok později, v roce 1999, a v domě žije dodnes, tedy už přes čtvrtstoletí.

Jandová neměla architektonické vzdělání, ale měla něco jiného. Její otčím byl architekt a vyučený truhlář, biologický otec vynálezce. Od prvního přejala konstrukční uvažování, cit pro dřevo a schopnost narýsovat funkční dispozici. Z truhlářského kurzu si odnesla praktické dovednosti, které pak uplatnila při návrhu interiéru. V domě dodnes stojí kusy nábytku, které vznikly v otčímově dílně.

Anglické sídlo s bazénem, věží a tajnou místností

Výsledek nepřipomíná katalogovou novostavbu. Dům s křížovým půdorysem čerpá z estetiky anglického venkovského sídla: vysoká úzká okna různých šířek, přírodní materiály, nábytek z bazarů a starožitnictví. Přesná podlahová plocha se z veřejných zdrojů nepodařila dohledat, ale program domu je nadstandardní:

• centrální obytná hala s kuchyní
• krytý bazén
• velký ateliér s galerií
• „tichý pokoj“ pro manželovu hudební práci
• pokoje pro hosty
• tajná dětská místnost
• věž se zvonem, kde podle Jandové „stále svítí slunce“

Velká okna, kterých se zpěvačka nikdy nevzdala, pouštějí do interiéru maximum světla. Právě na nich se ukazuje síla autorského přístupu: Jandová věděla, jak chce žít, a dům tomu podřídila. Profesionální architekt by podle České komory architektů řešil navíc studii, rozpočet, výběr stavební firmy i dozor. Jandová zvládla silný koncept, ale celé spektrum profesní služby architekta nevykonávala.

Rovná střecha a krápníková jeskyně v kuchyni

A pak přišla střecha. Architektonická kancelář prosadila nad kuchyní rovnou střechu a zároveň zvětšila samotnou kuchyni oproti původnímu návrhu. V rozhovoru pro Blesk z ledna 2025 Jandová říká, že „tam pak samozřejmě zateklo, když bylo hodně sněhu“. Starší profil domu v časopisu Dům a byt z roku 2004 ale stejnou střechu spojuje už s dřívějším zatékáním při silných deštích, a mluví dokonce o tom, že se kuchyně proměnila v „krápníkovou jeskyni“.

Přesný rozsah škod ani cenu oprav se z veřejných zdrojů nepodařilo zjistit. Jisté je, že rovná střecha nad kuchyní opakovaně selhala a pustila vodu dovnitř. Podle nás jde o klasický případ, kdy autorizovaný profesionál převzal odpovědnost za technické řešení, ale výsledek byl horší než původní záměr investorky. Jandová to vnímá stejně: svůj koncept neodvolává, lituje změn, které do něj vnesla kancelář s razítkem.

Přímotopy, chladný ateliér a hasičská tyč, která nebyla

Střecha nebyla jediný kompromis. Dům vytápějí přímotopy: řešení, které zpěvačka rovněž řadí mezi věci, jichž lituje. Velký ateliér s galerií je v zimě neekonomicky chladný, a tak si Jandová vytvořila zvláštní „zimní pracovnu“, kam se v mrazech stahuje. Mezi nerealizované nápady patří hasičská tyč mezi patry: od té musela ustoupit kvůli tepelným ztrátám.

Přesto dům po čtvrtstoletí funguje. Jandová v něm stále žije, maluje, pracuje a mluví o něm s neskrývaným nadšením. Už v roce 2004 ho popisovala jako „malý zázrak“. Zda byla rovná střecha opravena nebo přímotopy nahrazeny modernějším systémem, veřejně doložené není.

Co si z toho vzít, když stavíte bez architekta

Příběh domu v Mníšku ukazuje dvě věci najednou. Silné autorské zadání může být obrovská výhoda: Jandová věděla, jak chce bydlet, a po pětadvaceti letech jí dům stále odpovídá. Zároveň ale vlastní nápad není totéž co projektová a technická odpovědnost. Podle ČKAIT dokumentaci rodinného domu pro povolení stavby zpracovává autorizovaná osoba, která by měla každou změnu oproti investorovu návrhu zdůvodnit technicky i provozně, ne ji jen prosadit silou autority.

Dům Zory Jandové neztroskotal na nápadu laičky. Ztroskotat hrozil v místě, kde se osobní vize překládala do razítkované technické reality, a kde nikdo nevysvětlil, proč rovná střecha na kopci pod Brdy není dobrý nápad.