Svatba se Zagorovou byla účelová. Vlastimil Harapes chtěl zachránit dítě, po půl roce ho ale museli úřadům vrátit

Baletní mistr Vlastimil Harapes se s Hanou Zagorovou oženil v srpnu 1986. Ne z lásky v romantickém smyslu, ale kvůli asi čtyřleté holčičce z dětského domova.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Příběh, který Harapes otevřeně vyprávěl v prosinci 2022 ve vánočním speciálu pořadu 7 pádů s Písničkou, patří k nejbolestivějším epizodám české showbyznysové historie. Dva lidé, kteří se měli rádi a respektovali se, vstoupili do manželství jako do právního nástroje. Chtěli dát domov dítěti, které žádný nemělo. Systém jim to formálně umožnil, a pak jim holčičku zase vzal. Harapes po smrti Zagorové v létě 2022 dlouho neměl sílu o čemkoli veřejně mluvit. Když konečně promluvil, začal právě tímhle.

Sňatek jako podmínka adopce

Tehdejší zákon o rodině, konkrétně zákon č. 94/1963 Sb., u nezrušitelného osvojení výslovně stanovil, že dítě mohou osvojit manželé. Osamělá osoba jen výjimečně. Hana Zagorová po dítěti toužila, vlastní mít nemohla. Podle Harapese přišla s nápadem sama: vezmeme se, abychom mohli adoptovat.

Harapes to přijal. Datum svatby připadlo na 29. srpna 1986, přičemž obřad zamaskovali jako oslavu narozenin, aby se vyhnuli mediálnímu rozruchu. Nebyl to podvod na jednom z partnerů, oba věděli přesně, proč do toho jdou. Účelovost sňatku spočívala v tom, že manželství bylo klíčem k adopčnímu řízení, ne výrazem romantického vztahu v tradičním slova smyslu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Anička z dětského domova

Do jejich péče přišla asi čtyřletá holčička, které říkali Anička. Harapes později vzpomínal, jak si na ni oba rychle zvykli, jak se z bytu stala domácnost s dítětem. Několik měsíců to fungovalo.

Pak zasáhla třetí osoba. Podle Harapesova vyprávění šlo o ženu z okolí, blíže ji nikdy veřejně neidentifikoval, která na vlastní pěst vypátrala biologickou babičku holčičky. Babička o vnučku zažádala. A proces, který měl Aničce dát novou rodinu, se obrátil.

Veřejné zdroje se rozcházejí v tom, kam přesně Anička odešla. V televizním pořadu Harapes mluvil o babičce, která si dítě vyžádala. V knize novináře Petra Macka, citované Bleskem, říká, že holčičku museli vrátit „do domova“. Bez přístupu k soudnímu spisu nelze s jistotou říct, zda šla přímo k příbuzným, nebo nejprve zpět do ústavní péče. Jisté je jedno: po zhruba půl roce o ni přišli.

Harapes tu zkušenost označil za „strašně smutnou“ a jinde za situaci „až na hranici citového vydírání“. Zagorovou to podle jeho slov od dalších pokusů o dítě prakticky odradilo.

Systém, který nechránil ani známé a zajištěné

Na příběhu Harapese a Zagorové je nejpozoruhodnější to, jak málo je tehdy chránila jejich veřejná pozice i ekonomické zázemí. Splnili formální podmínku, uzavřeli manželství. Prošli adopčním řízením. Dostali dítě do péče. A přesto stačil zásah jedné soukromé osoby, aby se celý proces zhroutil.

Dnes by takový scénář měl být systémově méně průchozí. Podle platného občanského zákoníku a pravidel Ministerstva práce a sociálních věcí nesmějí zprostředkování osvojení provádět soukromé osoby, zajišťují ho výhradně orgány sociálně-právní ochrany dětí. Souhlas biologických rodičů lze odvolat jen ve stanovených lhůtách a po pravomocném osvojení zanikají právní vazby dítěte k původní rodině úplně.

Jenže i dnes existuje předadopční fáze, v níž se stále posuzuje zájem dítěte a mohou se řešit nároky biologické rodiny. Ochrana adoptivních rodičů je výrazně silnější až po finálním rozhodnutí soudu, ne v průběhu řízení. Harapesův příběh z osmdesátých let tak není jen historická kuriozita, je připomínkou, že právní nejistota v adopčním procesu má reálné lidské oběti.

Manželství přežilo ztrátu, ne odcizení

Ztráta Aničky byla rána. Ale manželství Harapese a Zagorové neskončilo kvůli ní, trvalo ještě dalších zhruba pět let. Rozvod přišel 29. května 1992, tedy necelých šest let po svatbě. Jako hlavní důvod rozpadu Harapes veřejně popisoval postupné citové odcizení a vztah Zagorové se Štefanem Margitou.

O bývalé ženě přitom nikdy nemluvil s hořkostí. V rozhovorech ji označoval za mimořádně čestnou a svědomitou ženu, zdůrazňoval, že se nikdy nepohádali. Zároveň v prosinci 2022 přiznal, že v posledních letech už nebyli v těsném kontaktu. Přátelství a vzájemná úcta přetrvaly, každodenní blízkost ne.

Pro srovnání: o své první manželce Eleně Strupkové Harapes zpětně říkal, že děti nechtěla, protože budovala kariéru. U Zagorové byl naopak společným jmenovatelem právě pokus získat dítě. Dvě manželství, dvě zcela odlišné motivace, a v obou případech bezdětnost.

Promluvit až po tichu

Zagorová zemřela 23. srpna 2022. Harapes na jejím pohřbu chyběl, veřejně vysvětloval, že to psychicky nezvládal. Teprve v prosinci přijal pozvání Honzy Dědka do vánočního speciálu na Primě, nasazeného 20. prosince 2022 ve 20:15. A právě tam poprvé před velkým televizním publikem podrobně vyprávěl o účelovém sňatku, o Aničce, o ženě, která adopci zmařila.

Vlastimil Harapes zemřel 15. května 2024. Příběh holčičky z dětského domova, která na pár měsíců dostala dva slavné rodiče a pak zmizela zpátky do systému, zůstává bez konce. Co se s Aničkou stalo dál, veřejně nikdo neví.