Po rozvodu si našel o 15 let mladší herečku. Petr Vacek zdědil dům po rodičích, doma splachuje dešťovkou

Herec a moderátor Petr Vacek nosí na záchod kýbl dešťové vody ze dvora. V zimě ji občas vysekává z ledu sekerou. A není to vtip, je to součást promyšlené rekonstrukce zděděného domu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když se Vacek rozvedl s první manželkou Danou Obenbergerovou, s níž má dvě starší děti, nenastěhoval se do nového bytu ani nestavěl od nuly. Zůstal v řadovém domě 5+1 na Praze 4, který zdědil po rodičích. Dům z osmdesátých let postupně přeměnil v cosi, co připomíná spíš úsporný stroj na bydlení než celebritní rezidenci. A po boku má dnes herečku Jiřinu Mencákovou, podle dostupných zdrojů o patnáct let mladší, která je dnes veřejně uváděna i jako Jiřina Vacková. Společně vychovávají dva syny a sdílejí domácnost, ve které se třídí, šetří a splachuje vodou, kterou by většina lidí nechala odtéct do kanálu.

Dva záchody, dva systémy, žádná automatika

Detail, který zní jako anekdota, má v praxi jednoduchou logiku. V domě jsou dvě toalety. Na jednu Vacek nosí dešťovou vodu nasbíranou do sudů a kýblů na dvoře. Druhá využívá vodu z vany po koupání, takzvanou šedou vodu, která by jinak odtekla do odpadu. Žádná čerpadla, žádná akumulační nádrž, žádný chytrý systém. Jen ruce, nádoba a ochota udělat pár kroků navíc.

V zimě to znamená vyjít ven se sekerou a vysekávat led ze sudu. Vacek to popisuje bez patosu, jako běžnou součást provozu. A právě tady se láme pohled na celou věc: je to excentrické, nebo rozumné? Odpověď je obojí. Princip využití dešťové a šedé vody je v Česku natolik rozšířený, že ho stát podporuje v programu Nová zelená úsporám, kde lze na systém pro užitkovou vodu a zálivku získat dotaci až 105 tisíc korun. Vackova verze je jen radikálně analogová.

Co všechno v domě po rodičích změnil

Kýbl s dešťovkou je viditelná špička ledovce. Pod ní je systematická rekonstrukce, která z energeticky nevýrazného domu z osmdesátých let udělala úspornou domácnost:

• Zateplení fasády přibližně 5 cm izolace, zateplená střecha
• Trojitá okna místo původních
• Centrální rekuperace, řízené větrání s rekuperací tepla
• Kondenzační plynový kotel místo starého klasického
• Solární ohřev vody
• Fotovoltaika
• Sběr dešťové a šedé vody pro splachování

Vacek sám uvádí, že díky těmto úpravám splnil podmínku šedesátiprocentní úspory energie na vytápění, a vidí to i na účtech za plyn. Kompletní výměnu topné soustavy si ale odpustil, protože by byla příliš drahá. Právě tahle pragmatická hranice dělá jeho případ zajímavějším než katalogová přestavba: nešel po dokonalosti, šel po tom, co dává smysl za rozumné peníze.

V létě dům funguje bez klimatizace. Chlad drží kombinace orientace, izolace a větrání přes rekuperaci. Není to luxus, je to fyzika.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Petr Vacek (@pvacek65)

Kolik vody a peněz se dá ušetřit

Tvrdá čísla ke svému domu Vacek nezveřejnil. Dá se ale počítat. Podle Zprávy o stavu vodního hospodářství ČR za rok 2024 byla průměrná spotřeba vody v českých domácnostech 88,3 litru na osobu a den. Čtyřčlenná rodina tak ročně spotřebuje zhruba 129 kubíků.

Stát u kombinace dešťové a šedé vody počítá s úsporou až 100 tisíc litrů ročně. Při pražské ceně vodného a stočného 157,21 Kč za kubík od ledna 2026 to vychází na necelých 16 tisíc korun ročně. Jenže Vackův ruční systém se sudy a kýbly nemá kapacitu automatizovaného řešení. Realisticky se jeho úspora pohybuje spíš v nižších desítkách kubíků ročně, tedy v řádu jednotek tisíc korun. Není to zázračná částka. Ale za patnáct dvacet let provozu se i ta sečte.

Ekolog od mládí, ne od módní vlny

Vackův přístup nevznikl přes noc a není to póza. Vystudoval přírodovědné gymnázium, jako kluk chodil do turistického oddílu Argo, četl ekologická periodika. Dlouhodobě spolupracuje s Greenpeace, některé zdroje ho označují za člena Rady Greenpeace ČR, jiné mluví o volné spolupráci; přesná délka mandátu ani případný důvod odchodu nejsou ze zdrojů jednoznačné.

Doma si míchá vlastní prací prostředek z mýdlových vloček a prací sody. Vyrábí skleničky z použitých lahví. Třídí odpad a říká, že rodina to přijala přirozeně, manželka Jiřina prý neplýtvání sdílí, i když občas v nadsázce komentuje, že se „hrabe v odpadkovém koši“. Podle nás je právě tohle nejsilnější stránka celého příběhu: nejde o jednu technologii ani o jeden zvyk, ale o kompletní režim chodu domácnosti, který drží celá rodina.

Co si z toho může vzít majitel staršího domu

Vackův dům není showroom. Je to důkaz, že i řadovka z osmdesátých let se dá posunout k výrazně nižším nákladům bez kompletní demolice. Program Oprav dům po babičce dnes nabízí bonus 50 tisíc korun za kombinaci zateplení s fotovoltaikou nebo řízeným větráním. NZÚ Light cílí i na domácnosti s nižšími příjmy. Dotace na rekuperaci dosahují 105 tisíc, na dešťovku totéž.

Nosit vodu v kýblu na záchod nemusí nikdo. Ale zateplit střechu, vyměnit kotel a dát pod okap sud, to zvládne každý, kdo má starý dům a chuť snížit účty. Vacek jen ukazuje, kam až je člověk ochotný zajít, když to myslí vážně. A sekerou v ruce u zamrzlého sudu to vypadá, že to myslí vážně dost.