Vlastnil dvě Ferrari a jezdil do kasin. Jiříček z Malého pitavala skončil slepý a na vozíku, zemřel v 53 letech

Michal Pešek, hvězda Malého pitavalu z velkého města, zemřel 7. května 2012 na rakovinu plic. Posledních pět měsíců života strávil slepý a na invalidním vozíku.

Zdroj fotografie: Česká televize

V osmdesátých letech ho znala celá republika jako Jiříčka. Po revoluci zmizel z obrazovek tak rychle, že si většina diváků ani nevšimla, kdy přesně přestal hrát. Stal se poslancem, podnikatelem, poradcem ministra financí, konzultantem při sporech o televizi Nova. Podle vzpomínek jeho celoživotního přítele Václava Upíra Krejčího jezdil ve dvou Ferrari a v kasinu dokázal za večer prohrát milion. A pak přišel leden 2011, diagnóza, která všechno smetla.

Z jeviště do parlamentu a dál

Pešek odešel z Divadla na Vinohradech v roce 1990. Nebylo mu ani třicet a měl za sebou jednu z nejviditelnějších televizních rolí dekády. Jenže revoluce otevřela dveře, které ho lákaly víc než zkušebna. Stal se poslancem za Občanské fórum, spoluvlastnil rockový klub, založil reklamní agenturu. V rozhovoru pro Euro.cz z roku 2005 sám popisoval, jak ho střet herectví a byznysu donutil vybrat si, a podnikání zvítězilo.

Profesní dráha po revoluci připomíná spíš životopis finančního dobrodruha než herce:

• Počátek 90. let – poslanec, rockový klub, reklamní agentura
• Polovina 90. let – poradce ministra financí Ivo Svobody
• Konec 90. let – konzultant Jana Vávry při sporech o televizi Nova
• Po roce 2000 – finance, development, přesun do Nizozemska

Ladislav Frej mezitím dál hrál na Vinohradech, Jiří Krampol moderoval a daboval až do stáří. Pešek byl z výrazných pitavalovských tváří ten, kdo branži opustil nejradikálněji. A nejúplněji.

Dvě Ferrari, kasino a otázka, co je legenda

Obraz Peška jako bonvivána s desítkami milionů na kontě stojí ve veřejných zdrojích hlavně na svědectví jednoho člověka, Upíra Krejčího. Ten po Peškově smrti médiím vyprávěl o dvou Ferrari, o večerech v kasinu, o hráčské povaze, která nebrala ohledy na riziko. „V kasinu prohrál milion,“ vzpomínal Krejčí pro Blesk.

V létě 2011 Blesk psal o údajném zájmu policie kvůli dluhům z podnikání. Pešek odmítl věc komentovat. Oficiální policejní nebo soudní potvrzení se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Zůstává to na úrovni dobové mediální spekulace. Důležité je, co z toho plyne pro závěr jeho příběhu: Pešek podle všeho neumíral jako zruinovaný člověk. Krejčí i další zdroje shodně tvrdí, že zemřel majetný. Jeho pád nebyl finanční. Byl fyzický.

Šestnáct měsíců, které všechno změnily

V lednu 2011 dostal Pešek diagnózu, rakovinu plic. Lékaři mu podle Krejčího nabídli odebrání plíce. Odmítl. Přiklonil se k variantě zapouzdření nádoru. Proč přesně, veřejně nikdy nerozvedl. Zpočátku to vypadalo jako správná sázka. Po chemoterapii přibral, narostly mu vlasy, dál pracoval. Během léčby ještě zvládl státní zkoušky na vysoké škole a obhájil bakalářskou práci. Člověk, kterému vždycky všechno vycházelo, jako by přehrál i rakovinu.

Zdroj fotografie: Česká televize

V listopadu 2011 přišel obrat. Metastázy se rozšířily do jater a mozku. Od té chvíle šel stav strmě dolů. Poslední tři měsíce života bojoval jen na lůžku. Oslepl. Skončil na invalidním vozíku. V březnu 2012 se rozhodl vrátit z Nizozemska do Prahy. Chtěl zemřít doma, mezi svými knihami, scénáři a kytarou.

Starala se o něj partnerka Martina, dcera Tereza, syn, matka. Pomáhal domácí hospic Cesta domů. Osamělý konec to nebyl, ale o to drsnější byl kontrast s člověkem, který ještě rok předtím řídil svůj život s energií podnikatele zvyklého vyhrávat.

Poslední telefonát a pohřeb ve Strašnicích

Veronika Žilková, jeho někdejší partnerka, i po letech vzpomínala na jejich poslední hovor. Pešek jí zavolal, že umírá. Prosil ji, ať vyřídí dětem, aby nekouřily. Jak Redakce VIPŽivot zaznamenala, Žilková ho popisovala jako svou první lásku. Zemřel v pondělí 7. května 2012 doma v Praze. Bylo mu třiapadesát. Na pohřbu ve strašnickém krematoriu promluvil Upír Krejčí, podle Peškova vlastního přání. Dorazila i Žilková. Sál byl plný.

Co zbylo z Jiříčka

Peškův příběh se snadno zjednodušuje na parabolku o pádu boháče. Jenže fakta říkají něco jiného. Peníze mu na konci nechyběly. Blízcí ho neopustili. Co ho zlomilo, nebyla ani lehkomyslnost, ani kasino. Byla to nemoc, která po krátkém ústupu udeřila s brutalitou, na niž nestačila ani vůle člověka zvyklého riskovat a vyhrávat.

Michal Pešek utekl z herecké škatulky dál než kdokoli z jeho generace. Ironií je, že si ho většina lidí stejně pamatuje jako Jiříčka.