Matka mu vyhrožovala sebevraždou, aby si nevzal ženu, kterou miloval. Zdeněk Dítě čekal na svatbu až do její smrti

Sedmnáct let chodil se Zdenou Grossovou. Sedmnáct let ji nesměl přivést domů. Oženil se, až když matka zemřela.

Zdroj fotografie: Česká televize

Zdeněk Dítě patřil k nejelegantnějším tvářím české poválečné kinematografie. Zahradník z pohádky Byl jednou jeden král, šlechtic z Pytlákovy schovanky, důstojník z Adély – na plátně vždy gentleman. Za kamerou ale žil příběh, který s noblesou neměl nic společného. Po smrti otce se na něj matka upnula tak křečovitě, že mu vyhrožovala sebevraždou, pokud by se odvážil oženit. A syn poslechl. Partnerky tajil, vztahy skrýval, svatbu odkládal. Když se konečně mohl vzít, bylo mu přes padesát. A když o dvanáct let později ovdověl, zůstal úplně sám.

Matka, která nechtěla syna pustit

Mechanismus byl prostý a krutý zároveň. Po smrti manžela se Dítětova matka na jediného syna fixovala natolik, že jakoukoli představu ženitby vnímala jako zradu. Nebylo to o tom, že by měla osobní averzi konkrétně vůči Zdeně Grossové, nesnášela samotnou myšlenku, že by se o syna musela s kýmkoli dělit. Nástrojem byl emocionální nátlak nejtvrdšího kalibru: výhrůžka, že si sáhne na život.

Dítě se podvolil. Partnerky nikdy nepřivedl domů, vztahy udržoval v tajnosti. Se Zdenou Grossovou ale vydržel. Sedmnáct let spolu chodili, aniž mohli uzavřít sňatek. Teprve po matčině smrti se konečně vzali. Bylo to vykoupení i prohra, sedmnáct let, které jim nikdo nevrátil.

Krátké štěstí a dlouhé ticho

O manželství se Zdenou se veřejně mluvilo jako o šťastném. Společně cestovali, žili spořivě, šetřili hlavně na výlety. Děti neměli, oba podle dobových profilů prodělali tuberkulózu a lékaři jim početí nedoporučovali. Přesto to bylo poprvé, kdy měl Dítě skutečné zázemí. V roce 1989 Zdena zemřela. A s ní odešlo všechno, co herce drželo nad vodou.

Dítě se stáhl z veřejného života tak důkladně, že o něm kolegové roky neslyšeli. V rozhovoru pro Blesk v roce 1999, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, sám řekl, že s ním „určitě dvacet let“ nikdo rozhovor nedělal. Režisér Václav Vorlíček později vzpomínal, že herec byl bez příbuzných a dlouho ho nikdo nepostrádal. Jiří Krampol popsal jeho poslední roky ještě ostřeji: Dítě prý neměl ani na chleba, konec byl nedůstojný.

Gentleman, který zmizel

Kontrast je drtivý. Na jedné straně filmový aristokrat, kterého znaly miliony diváků. Na druhé osamělý muž v zanedbaném bytě na Smíchově, který postupně přestal být soběstačný. Přišla Alzheimerova choroba, pak čtyřlůžkový pokoj v léčebně dlouhodobě nemocných v Kralupech nad Vltavou. Zemřel 22. prosince 2001 ve věku 81 let.

Pro srovnání: když o čtyři měsíce později odešel Vlastimil Brodský, jeho smrt okamžitě rezonovala celou zemí. U Dítěte nic takového nenastalo. Žádné národní loučení, žádné titulky. Jen ticho.

Co po něm zůstalo

Dítětovy ostatky leží na Vyšehradském hřbitově ve společném hrobu Nadace Život umělce, číslo 6-88, vedle dalších zapomenutých umělců, kteří neměli nikoho, kdo by se o hrob postaral. Místo je veřejně přístupné.

Jeho filmy přežívají lépe než jeho památka. Pytlákova schovanka, Byl jednou jeden král i Adéla ještě nevečeřela jsou aktuálně dostupné na Oneplay. Česká televize je sice vede v katalogu, ale online práva k nim momentálně nemá. Národní filmový archiv navíc v roce 2024 zpracoval archivní pomůcku k jeho torzovité pozůstalosti, pro badatele zatím jediný systematický vstupní bod.

Sedmnáct let čekal na ženu, kterou miloval. Dvanáct let s ní prožil. Posledních dvanáct let svého života strávil sám, bez rodiny, bez publika, bez hlasu, který by řekl jeho jméno.