Byla Lucií i hvězdou z Chobotnic, pak ji nevzali na konzervatoř. Žaneta Fuchsová na herectví zanevřela, ke kamerám má ale blízko

Třiatřicet dětských rolí, dvě nejslavnější české pohádkové hrdinky 80. let a pak verdikt přijímací komise: nedostatek talentu.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Žaneta Fuchsová, narozená 31. března 1972 v Praze, patřila k tvářím, které znal každý československý divák. Lucie v Lucii, postrach ulice. Eva v Chobotnicích z II. patra. Barborka v Létajícím Čestmírovi. Věrka ve Vlaku dětství a naděje. Hanka v Počítání oveček. Její filmografie čítala přes tři desítky titulů, než jí bylo šestnáct. Jenže cesta k dospělé herecké kariéře se zastavila na prahu konzervatoře a to, co následovalo, vypadá jako příběh z jiného žánru.

Dětská hvězda, kterou znal celý národ

Fuchsová začala před kamerou ještě v předškolním věku a její první výrazný start přišel s pohádkou Kočičí princ. Skutečnou popularitu jí ale přinesla role neposedné Lucie, která se stala synonymem dětské televizní zábavy osmdesátých let. Vzápětí přišly Chobotnice z II. patra, seriál, který dodnes patří k nejreprizovanějším titulům České televize. Poslední vysílání Chobotnic proběhlo v prosinci 2023, Vlak dětství a naděje se na obrazovkách objevil naposledy na podzim 2024. Fuchsová nebyla epizodní tvář. Byla stálice.

Šok, pláč a konec světa

Přirozený další krok, přijímačky na konzervatoř, dopadl jinak, než by kdokoli čekal. Komise ji odmítla s odůvodněním, které biografické profily i sama Fuchsová později shrnují jedním slovem: netalentovaná. Přesný protokol přijímacího řízení se nám nepodařilo dohledat, ale její vlastní slova jsou výmluvná. „Byl to konec světa,“ řekla v jednom z pozdějších televizních výstupů. „Hrozný šok.“ Brečela a vnímala verdikt jako životní křivdu.

Nebyla přitom jediná. Podobný osud potkal i Michaelu Kudláčkovou, další dětskou hvězdu, jejíž opakované nepřijetí na konzervatoř se stalo námětem dílu 13. komnaty. Oproti tomu Tereza Brodská, s níž se Fuchsová potkala právě ve Vlaku dětství a naděje, na konzervatoř nastoupila, přešla do divadla a vybudovala dospělou kariéru korunovanou dvěma Českými lvy. Osud Fuchsové nebyl výjimka, ale ani pravidlo.

Ekonomka, sekretářka, pak znovu filmařka

Po odmítnutí nastoupila Fuchsová na ekonomickou školu. Následovaly roky v civilních profesích, sekretářka, účetní, práce bez jakékoli vazby na kameru. Jenže film ji úplně nepustil. Podle starších profilových rozhovorů se postupně vrátila do branže z druhé strany: nejprve přes castingovou agenturu, pak jako členka štábu u seriálu Maigret. V Rodinných poutech už pracovala jako pomocná režisérka a zároveň se v seriálu objevila před kamerou. Později bývá opakovaně spojována s produkcí seriálu Ulice.

Zdroj fotografie: Česká televize

Filmové databáze její stopu neuzavírají ani v posledních letech. Jak si Redakce VIPŽivot všimla, v roce 2015 účinkovala v dokumentu Tajemství dětských hvězd, v roce 2018 se u jejího jména objevuje režijní kredit k Hovorům s TGM. Radost z natáčení, jak sama přiznala, nikdy nezmizela. Změnil se jen úhel pohledu, doslova.

Hvězda na chodníku, ticho v médiích

Paradox celého příběhu nejlépe ilustruje jeden detail. V roce 2006 získala Fuchsová hvězdu na zlínském chodníku slávy, festivalové ocenění, které potvrzuje, že veřejná paměť její dětskou práci nikdy nezpochybnila. Instituce, která ji kdysi odmítla pro nedostatek talentu, a festival, který jí o dvě dekády později odhalil hvězdu: těžko najít ostřejší kontrast.

Dnes je Fuchsové třiapadesát. Podle posledních veřejně dostupných informací žije jako rozvedená matka dvou dětí, stranou mediálního provozu. Kdo chce její nejslavnější role vidět, najde Chobotnice z II. patra, Létajícího Čestmíra či Vlak dětství a naděje na iVysílání ČT. Samotná Lucie, postrach ulice tam paradoxně chybí, Česká televize k ní nemá online práva. Na komerčních platformách jako Oneplay nebo Prima Plus je ale dostupná.

Fuchsová nezmizela z filmu. Zmizela jen z místa, kde ji diváci hledali, zpřed kamery. A právě tam, v zákulisí, si ten svůj svět nakonec postavila znovu.