Moderátor Merunka po odchodu z Novy rozjel dvě cukrárny. Nakonec ho zlomil spor s rodinou Jana Rosáka

Zbyněk Merunka opustil Novu v roce 1999 a s manželkou postavil cukrářský byznys, který na vrcholu zaměstnával osm lidí. Pak přišla výpověď z nájmu od sousedky přes plot.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Příběh dvou cukráren jménem Meruňka začíná paradoxem: moderátor, kterého Česko znalo z televizní obrazovky, se po odchodu z komerční televize vrátil k řemeslu své babičky. Ta měla v Lysé nad Labem vyhlášenou cukrárnu, o kterou ji připravilo znárodnění po roce 1948. Vnuk ji chtěl symbolicky vzkřísit, a prvních pár let to fungovalo skvěle. Jenže podnikání postavené na přátelství a cizím nájmu má křehké základy. Když se vztahy s majitelkou domu zhoršily, nezhroutil se jen provoz. Zhroutilo se celé zázemí, ze kterého Merunkův druhý profesní život vyrostl.

Z Barrandova do Mníšku přes plot Jana Rosáka

Do Mníšku pod Brdy přivedl Merunkovy právě Jan Rosák. Oba moderátoři si tam koncem devadesátých let stavěli domy jako sousedé přes plot, sdíleli stavební firmu, radili si s projekty a trávili spolu volný čas. Rosákova rodina vlastnila v městečku objekt bývalého pivovaru ve Skalecké ulici, místní mu říkali Pivovárka. Když Merunka v roce 1999 skončil na Nově a hledal nové živobytí, nabídka prostor v prvním patře Pivovárky přišla přirozeně. V roce 2001 tam Cukrárna Meruňka otevřela, s vlastní výrobnou, aspikových dortů v neobvyklých barvách a tvarech a s vůní, kterou Merunka považoval za poznávací znamení poctivé cukrárny.

Nešlo o hobby. Na vrcholu provozu měla Meruňka až osm zaměstnanců, Merunka osobně rozvážel dorty dodávkou po okolí, zakázky putovaly i na Barrandov do Novy nebo do Národního domu na Vinohradech. V roce 2006 podnik získal certifikát Společenstva cukrářů ČR a zlatou medaili za kvalitu. Lokální tisk psal o denně čerstvém zboží bez umělých směsí.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Druhá Meruňka a návrat před kameru

Paralelně s mníšeckým podnikem Merunka v roce 2005 otevřel druhou cukrárnu v Berouně, na Seydlově náměstí u kostela sv. Jakuba. Sám ji později popisoval jako místo s atmosférou „pařížského předměstí“ a jako svůj nejúspěšnější provoz vůbec. Berounská Meruňka vydržela šest let.

Vedle cukrařiny se vrátil i před kameru. Na Primě moderoval pořad Autosalon, který mu zajistil televizní viditelnost bez nutnosti denního nasazení. Kombinace řemesla a občasného moderování mu vyhovovala. Nebyl to už muž jedné kariéry, byl to lokální podnikatel, který náhodou uměl mluvit do kamery.

Spor, který změnil všechno

Podle Merunkova vlastního vyjádření z roku 2024 se po několika letech na původní adrese „zhoršily vztahy s majitelkou domu“, tedy s Jiřinou Rosákovou. Následovalo stěhování. Starší sekundární zdroje mluví o výpovědi z nájmu, pozdější texty přidávají motiv zvýšeného nájemného. Přímé veřejné vysvětlení od Jiřiny Rosákové ale nikdy nezaznělo.

Co je doložené bez pochyb:

• Merunkovi museli opustit Pivovárku a přesunout se na mníšecké náměstí.
• Zákazníci zvyklí na starou adresu začali ubývat.
• Rozpadlo se sousedské přátelství obou rodin, které trvalo roky.
• Podle Merunky majitelka po jejich odchodu provozovala v objektu cukrárnu sama.

Zlom nebyl v jednom papíru s výpovědí. Byl v tom, že Merunkův byznys stál na směsi přátelství, sousedství a nájmu, a když se jedna složka rozpadla, strhla s sebou zbytek. V malém městě se podnikání, osobní vztahy a místní politika snadno promíchají do jedné citlivé věci. Merunkův případ je učebnicový příklad toho, že dobré vztahy nejsou obchodní garance.

Co říkal Rosák, a co zůstalo nevyřčené

Jan Rosák po Merunkově smrti v prosinci 2024 odmítl, aby z nich lidé dělali nepřátele. V lednu 2025 řekl, že s Merunkou ještě na jaře 2024 hrál tenis. Tvrdá slova podle něj z Merunkových úst nepadala. Detailní veřejné vysvětlení rozhodnutí své ženy ale neposkytl.

Veřejně doložené definitivní smíření obou rodin neexistuje. Existují jen nepřímé indicie, Rosákova smířlivá slova a společný tenis pár měsíců před smrtí. Zda šlo o skutečný návrat k přátelství, nebo jen o zdvořilost dvou profesionálů v malém městě, zůstává otevřené.

Konec příběhu a dnešní stav

Zbyněk Merunka zemřel 14. prosince 2024 ve věku 73 let na Creutzfeldtovu-Jakobovu chorobu, vzácné onemocnění s mediánem přežití čtyři až pět měsíců od nástupu příznaků. Ještě na jaře hrál tenis, v létě přišly vážné zdravotní potíže, v prosinci byl konec.

Bývalá Pivovárka ve Skalecké ulici dnes funguje jako Hostinec u Káji Maříka s byty a malým divadlem, samostatná cukrárna tam není. Berounská Meruňka je v katalozích firem stále vedena na Alexandru Merunkovou, Zbyňkovu manželku.

Moderátor, který chtěl navázat na babičku okradenou komunisty, nakonec přišel o zavedené místo kvůli sporu se sousedkou. Není to příběh o zlých lidech. Je to příběh o tom, jak rychle se v pronajatých prostorách promění kamarádství v problém, na který žádná smlouva nepřipraví.