Po smrti motorkáře se jí zhroutil život. Dara Rolins po 16 letech popsala tragédii a bolest, která nikdy nezmizí

Slovenská zpěvačka v pořadu A SME TU poprvé promluvila o smrtelné nehodě z roku 2010 bez právních argumentů, jen s přiznáním, že to bolí dodnes a žádný recept na vyrovnání nemá.

Zdroj fotografie: Nextfoto

7. května 2026 ve 22:30 odvysílala TV JOJ novou epizodu talkshow A SME TU. Hostem byla Dara Rolins. Tentokrát ale nešlo o nové album ani o mateřství. Sedmadvacet redaktorů na autistickém spektru jí položilo otázky, na které se v klasickém rozhovoru nikdo neptá, přímé, bez frází, bez kalkulu. A Rolins odpověděla stejně. O nehodě z 10. července 2010, při které zahynul motocyklista Jindřich Rotrekl, řekla větu, kterou v žádném předchozím rozhovoru neřekla takto nahlas: „Rezonuje to ve mně navždy a stále bude.“ Bez obhajoby, bez posudků, bez právního rámce. Jen trvalá bolest.

Co se změnilo oproti dřívějším výpovědím

V roce 2011, rok po nehodě, Rolins v rozhovoru pro Blesk trvala na své nevině. Zdůrazňovala nehodovost střetu, zpochybňované znalecké posudky, nabízela rodině milion korun odškodnění. Mluvila jako člověk, který se brání, a měla k tomu důvod, protože soudní proces ještě běžel. Řekla tehdy i to, že jí to „nikdy v životě nepřestane být líto“, ale celkový tón byl právně opatrný.

V A SME TU je tón jiný. Žádná technika nehody, žádné zmínky o rychlosti nebo úhlu střetu. Těžiště se přesunulo do čistě osobní roviny: událost ji bolí dodnes, nerada se k ní vrací, a když se jí redaktoři zeptali, jak se člověk s takovou tragédií vyrovná, odpověděla, že neví. Že na to nemá trik. Že je to něco těžkého „v hlavě, v srdci, v těle“.

Proč právě tento formát prolomil bariéru

A SME TU není klasická celebrity show. Jde o licencovanou verzi zahraničního formátu Les Rencontres du Papotin, kde rozhovor vedou lidé na autistickém spektru. Jejich otázky nejsou stavěné na titulek. Jsou přímé, někdy nečekané, vždy bez pozlátka, jak popisuje moderátor Erik Forgáč: redaktoři si je připravují z vlastní rešerše a ptají se na to, co je skutečně zajímá.

Sama Rolins po natáčení řekla, že cítila bezpečí a chuť odpovídat pravdivě. Produkce JOJ opakovaně zmiňuje, že hosté bývají překvapeni bezprostředností otázek a nechají se unést autentickou atmosférou. V případě Rolins to znamenalo, že poprvé po téměř šestnácti letech převážila lidská bezradnost nad obranným reflexem.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Český soudní dojezd: trest, amnestie, exekuce

Fakta kauzy mají svůj vlastní příběh:

• 10. července 2010 – smrtelná nehoda na pražské Jižní spojce. Motocyklista Jindřich Rotrekl zemřel.
• Prosinec 2012 – Městský soud v Praze jako odvolací instance potvrdil vinu za usmrcení z nedbalosti, ale zmírnil trest na 18 měsíců podmíněně s odkladem na 2,5 roku. Ponechal tříletý zákaz řízení a povinnost odškodnit pozůstalé. Soud výslovně zohlednil spolupodíl motocyklisty na nehodě.
• Leden 2013 – Klausova amnestie. Podmíněný trest Rolins odpadl, ale zákaz řízení a povinnost odškodnění zůstaly.
• Září 2013 – Nejvyšší soud odmítl její dovolání. Rolins nesouhlasila s právní kvalifikací a s tím, aby o nárocích pozůstalých rozhodoval trestní soud.
• Říjen 2013 – Právní zmocněnec rodiny Rotreklových Karel Friml uvedl, že pojišťovna doplatila plnění a exekuce byly zastaveny.

Rodina původně požadovala deset milionů korun, Rolins nabízela milion. Výsledná částka se ustálila někde mezi. Přesný konečný stav všech občanskoprávních sporů po roce 2013 není z veřejných zdrojů spolehlivě doložitelný.

Co z výpovědi zůstává

Síla toho, co Rolins řekla v A SME TU, není v novém odhalení. Okolnosti nehody jsou známé patnáct let. Nové je to, že po letech poprvé nepřevládl obranný mechanismus. Místo „jsem si jistá svou nevinou“ zaznělo „bolí mě to dodnes a neumím říct, jak se s tím vyrovnat“. To není právní strategie. To je člověk, který ztratil pocit normálnosti a vnitřního bezpečí, a po šestnácti letech to pojmenoval nahlas.

Neřekla, že se smířila. Neřekla, že odpustila sama sobě. Řekla jen, že nemá odpověď. A někdy je právě tohle ta nejupřímnější věta, kterou může člověk po takové tragédii vyslovit.