Tři byty v centru Prahy za 30 milionů. Jaromír Hanzlík si zajistil důchod, o jakém většina Čechů ani nesní

Jaromír Hanzlík vlastní trojici bytů na prémiových adresách Prahy 1. Jejich skutečná hodnota dnes pravděpodobně výrazně převyšuje často citovaných 30 milionů.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když průměrný český důchodce v lednu 2026 inkasuje necelých 22 tisíc korun měsíčně, herec, kterému je dnes 79 let, sedí na majetku, jenž by při pronájmu mohl generovat šestinásobek této částky. Nejde přitom o příběh jednoho šťastného obchodu. Hanzlík budoval nemovitostní portfolio přes dvě dekády, a klíčové bylo načasování prvních kroků v době, kdy metr čtvereční v centru Prahy stál zlomek dnešní ceny.

Tři adresy na Novém Městě

Podle médií citujících katastrální data vlastní Hanzlík byty v Opatovické ulici, na Masarykově nábřeží a v Řeznické ulici. Všechny tři lokality spadají do Prahy 1, konkrétně na Nové Město. Opatovická 1315/7 figuruje i jako jeho podnikatelská adresa ve veřejných rejstřících. V bytě v Řeznické podle Prima Living přespává, když ho pracovní povinnosti přivedou do hlavního města, trvale žije od roku 2008 v domě u řeky Sázavy v Nespekách na Benešovsku.

K pražskému portfoliu patří ještě pozemky v Choceradech a u Jičína. Dohromady jde o nadstandardní majetkovou základnu, jakou u českých herců veřejné zdroje běžně nedokumentují.

Proč 30 milionů nestačí

Mediální cifra „tři byty za 30 milionů“ vznikla jako jednoduchá zkratka, tři jednotky po zhruba deseti milionech. Jenže aktuální nabídky ve stejných ulicích vyprávějí jiný příběh:

Lokalita	Srovnatelná plocha	Aktuální nabídková cena
Opatovická 1315	92 m²	17,49 mil. Kč
Masarykovo nábřeží	102 m²	21 mil. Kč
Řeznická 1741	68 m²	14 mil. Kč

Součet srovnatelných nabídek dává přes 52 milionů korun. I při konzervativním přístupu, kdy Hanzlíkovy byty nemusí mít identické výměry ani stav, je zřejmé, že třicetimilionový odhad je dnes spíš spodní hranice. Medián prodejní ceny v Praze 1 dosahuje 220 183 Kč za metr čtvereční. Centrum Prahy se stalo kapitálovým zbožím, ne běžnou investicí.

Timing, který nelze zopakovat

První dva byty Hanzlík pořídil v letech 2001 a 2002. Třetí přibyl podle novějších zdrojů kolem roku 2021, starší texty pracují s rokem 2020, přesné datum se v sekundárních médiích liší. Podstatný je ale rozdíl ve vstupní ceně.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Data Českého statistického úřadu ukazují, že v období 2001–2003 činila průměrná kupní cena bytu v Praze 24 009 Kč za metr čtvereční. Dnešních 220 tisíc za metr představuje zhruba 9,2násobek. Kdo koupil centrum Prahy na začátku milénia, drží dnes aktiva, jejichž hodnota rostla rychleji než většina alternativních investic dostupných běžnému Čechovi.

Právě v tom spočívá síla Hanzlíkovy strategie. Nebyla to jedna geniální spekulace, byl to systematický přesun hereckých honorářů do hmotných aktiv v době, kdy Praha 1 ještě nebyla výlučnou doménou zahraničního kapitálu. Dnes už je vstupní bariéra řádově jinde.

Modelový důchod versus realita

Není veřejně doloženo, zda a za kolik Hanzlík pražské byty pronajímá. Jeden z nich prokazatelně využívá sám. Přesto stojí za to spočítat, co by portfolio mohlo generovat, kdyby sloužilo čistě jako zdroj příjmu.

Při mediánu nájemného v Praze 1, které podle aktuálních tržních dat činí 501 Kč/m²/měsíc, a při součtu srovnatelných ploch 262 m² vychází modelový hrubý nájem na přibližně 131 tisíc korun měsíčně. Průměrný starobní důchod má podle Ministerstva práce a sociálních věcí od ledna 2026 dosahovat 21 839 Kč.

Rozdíl je šestinásobný. A to nepočítáme dům v Nespekách ani pozemky.

Co z toho plyne pro ostatní

Hanzlíkův případ ukazuje jednu věc jasně: největší výhodu nedává volba konkrétní ulice, ale okamžik vstupu na trh. Kdo dnes zvažuje nákup bytu v Praze 1 jako investici, musí počítat s tím, že centrum slouží primárně k uchování hodnoty, nikoli k vysokému procentnímu výnosu. Výnosová logika prvních Hanzlíkových nákupů je v roce 2026 prakticky nezopakova­telná.

Herec si nepostavil důchod snů jedním tahem. Postavil ho dvaceti lety trpělivosti, a tím, že první miliony vložil do pražského centra ve chvíli, kdy si to většina jeho kolegů nedovolila nebo o tom neuvažovala.