Vaří si, nikam nechodí a šetří každou korunu. Uršula Kluková žije z důchodu, ze kterého by mnozí nevyžili

Čtrnáct tisíc korun měsíčně. Takový důchod pobírala herečka Uršula Kluková před pěti lety. Jde o částku, která byla i na zehdejší dobu podprůměrná.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Herečka Uršula Kluková, kterou podle názoru redakce VIP život zná skoro celá země z desítek komedií a divadelních představení, v rozhovoru před pát lety řekla větu, která zůstává v paměti: bez práce by v Praze nevydržela a stáhla by se do svého domu v Broumově. Nebyla to póza ani bulvární postesknutí. Byl to prostý popis reality ženy, která po třiceti devíti letech kariéry dostala při odchodu do penze v roce 1999 důchod devět tisíc korun. A přestože valorizace tu částku postupně navyšovaly, v dubnu 2023 server PrahaIN uváděl sedmnáct tisíc, pořád jde o sumu, která v Praze sotva pokryje nájem a základní provoz domácnosti.

Brambory, brokolice a podmáslí místo restaurací

Když Kluková v září 2022 popisovala svůj každodenní režim, znělo to střízlivě až spartánsky. Vaří si doma: brambory, zeleninu, brokolici, podmáslí, masa méně. Nikam moc nechodí. Neutrácí. Nemá myčku. Čas tráví prací kolem domácnosti a přípravou na vystoupení. Nejde o askezi z přesvědčení. Jde o kalkulaci. Když průměrný starobní důchod v Česku od ledna 2026 činí 21 839 korun, i těch sedmnáct tisíc z roku 2023 zaostává o téměř pět tisíc měsíčně.

Proč systém trestá ty, kdo celý život hráli

Český důchod se skládá ze základní a procentní výměry. Procentní část se odvíjí od evidovaných výdělků a délky pojištění. Rozhoduje, kolik jste odvedli a jak dlouho. Ne jak moc vás lidé znají. Herci, muzikanti, výtvarníci, velká část z nich pracuje jako OSVČ. A MPSV samo přiznává, že osoby samostatně výdělečně činné velmi často odvádějí jen zákonné minimum.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Výsledek: velmi nízké důchody. U vedlejší činnosti navíc účast na pojištění závisí na dosažení rozhodné částky, roky, kdy umělec vydělal málo, mohou z důchodové historie prostě vypadnout. Studie Institutu umění popisuje u kulturních pracovníků bez stálého zaměstnání strukturální problém: nízké a nepravidelné příjmy, slabou sociální ochranu a minimální vyjednávací pozici vůči systému. Kluková není výjimka. Je modelový příklad.

Práce jako životní pojistka, i po zlomenině krčku

V únoru 2025 si Kluková zlomila krček stehenní kosti. Během rekonvalescence se u ní střídaly pečovatelky a kamarádky. Sama říkala, že nejvíc ji rozčiluje nemožnost chodit do práce. Letos v březnu oznámila, že končí s výkladem karet, kvůli následkům úrazu a rehabilitaci. Ale divadla se nevzdala. Program Divadla Gong ji třeba uvádí v komedii Dívčí válka.

Kluková prostě stále hraje. Stále si vydělává. Protože důchod sám o sobě nestačí. Podobnou strategii volí i její generační kolegyně. Daniela Kolářová v rozhovoru z roku 2022 konkrétní částku penze nesdělila, ale řekla totéž jinak: má vyměřený důchod a je ráda za každou pracovní nabídku. Pokračování v práci není pro tyto ženy bonus. Je to nutnost.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Vika Macan (@wickeimack)

Co by se stalo, kdyby přestala

Už před časem herečka řekla, co by pro ni znamenalo, kdyby se vzdala hraní. Bez dalších příjmů by opustila Prahu a žila v Broumově, kde vlastní dům. Sice během covidu se nechala slyšet, že ještě má nějaké úspory, ale všechny vydělané peníze dlouhodobě investovala právě do broumovské nemovitosti. Zázemí existuje, ale běžný provoz jistí výhradně pokračující práce.

Pro české umělce fungující jako OSVČ z toho plyne jednoznačná lekce. Minimální odvody během kariéry znamenají minimální důchod na jejím konci. Soukromé penzijní spoření nebo vyšší dobrovolné odvody nejsou luxus, ale jediná pojistka proti tomu, aby se z celoživotní práce stal důchod, ze kterého se nedá žít. Uršule Klukové je přes osmdesát, stále stojí na jevišti a stále si vaří brambory doma. Ne proto, že chce. Proto, že musí.