Lékaři jí řekli, že nádory nejdou odstranit. Konvičková si za každou jizvu slíbila tetování, teď ukázala to nejnovější

Markéta Konvičková si na Maledivách nechala vytetovat slovo „Sebeláska“. Umístila ho tam, kde má jednu z jizev po šesti letech léčby neuroendokrinních nádorů.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Zpěvačka Markéta Konvičková na konci dubna 2026 sdílelna na Instagramu fotku v plavkách s čerstvým tetováním v třísle a vzkazem: „Přeji ji každému z vás, protože všechno začíná uvnitř nás.“ Není to ozdoba z dovolené. Je to další dílek rituálu, který si stanovila v době, kdy se na vlastní tělo nedokázala podívat – za každou jizvu jedno tetování. Tentokrát si vybrala slovo, které shrnuje cestu od „nechtěla jsem žít“ k momentu, kdy stojí na pláži a ukazuje tělo, nad nímž si vzala zpět kontrolu.

Co přesně lékaři řekli a co to znamená

Konvičková o své diagnóze mluví veřejně od roku 2020. Tehdy šla na operaci cysty vaječníku a teprve histologie odhalila karcinoid, typ neuroendokrinního nádoru, který se chová jinak než „klasická rakovina„. Neroste agresivně, ale šíří se tiše a na více míst. V rozhovoru pro pořad eXtra Host v roce 2025 vysvětlila jádro problému: „Nejlepší by bylo nádory odoperovat, ale bohužel ne všude to jde.“

Zdroj fotografie: Nextfoto

Nejde tedy o jeden útvar, který chirurg prostě vyřízne. Sama popsala, že se karcinoid z vaječníku „přestěhoval do uzlin“, a v dřívějším Q&A na Instagramu zmínila i plíce. Léčba je udržovací, ne kurativní, pravidelné hormonální injekce, tablety a kontroly na onkologii. V lednu 2025 pro Super.cz řekla, že v nemocnici je „častěji než doma“ a že tenhle režim trvá šest let.

Pro kontext: neuroendokrinní nádory patří mezi vzácná onemocnění s odhadovaným výskytem tří až pěti případů na sto tisíc obyvatel. V Česku existují specializovaná centra, například Centrum pro neuroendokrinní nádory MOÚ v Brně, a standardní léčebné postupy zahrnují somatostatinová analoga, cílenou léčbu i radionuklidovou terapii. Hormonální injekce, o kterých Konvičková mluví, nejsou žádná alternativa, ale součást doporučených protokolů.

Od dna k „Sebelásce“

Aby člověk pochopil váhu jednoho slova vytetovaného v třísle, musí znát kontext. V pořadu Face to Face v roce 2024 Konvičková popsala období, kdy „nechtěla žít“. Nemohla vstát z postele, nezvládala se starat o dceru Amálku, padaly jí vlasy, otékala, hubla do extrému. Tělo, které znala z pódia a z fotek, přestalo být její.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Markéta Konvičková (@marketakonvickova)

Zlom přišel postupně. V roce 2024 už v rozhovorech říkala, že černé myšlenky nemá, „naučila to svoji hlavu“. Na podzim 2025 přiznala, že po náročném půlroce potřebovala nabrat sílu i kila, což ukazuje, že stabilita není trvalý stav, ale něco, o co se znovu a znovu bojuje. A přesto, na přelomu dubna a května 2026 stojí na Maledivách, sdílí fotku a píše: „Život stojí za to žít.“ Tetování „Sebeláska“ v tomhle příběhu není dekorace. Je to vědomé přepsání jizvy, z pasivní stopy po nemoci na aktivně zvolený symbol. Konvičková z místa, kde ji tělo zradilo, dělá místo, kde si ho bere zpět.

Rituál jizev a tetování

Přesný počet svých tetování Konvičková veřejně neupřesnila. Má ale starší motiv na nártu, „Smích je hudbou života„ z roku 2012, tedy ještě z doby před diagnózou. Aktuální „Sebeláska“ v třísle je nejnovější veřejně ukázané. Mezi nimi leží roky, jizvy a zákroky, jejichž přesný seznam zůstává soukromý.

Co ale řekla jasně: „Za každou jizvu jsem si slíbila tetování.“ Není to sbírka motivů z dovolených. Je to systém, způsob, jak z každé stopy po narkóze, po skalpelu, po nemoci udělat něco, co si vybrala sama. V kontextu chronického onemocnění, kde pacient nemá nad svým tělem plnou kontrolu, je tohle gesto silnější, než by se na první pohled zdálo.

Jak vypadá život s nevyléčitelnou diagnózou

Konvičková funguje v režimu, který kombinuje onkologickou léčbu s prací a rodinou. Koncertuje hlavně v pátek a v sobotu, přes týden se věnuje Amálce. Když byl její partner René Kuboš tři měsíce na pilotním výcviku v Anglii, zvládala domácnost sama, s nemocí v těle a s pravidelnými cestami do nemocnice.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Současná maledivská dovolená ukazuje, že ve stabilnější fázi je cestování možné. Ale „stabilnější“ neznamená „vyléčená“. Nádory v těle zůstávají, léčba pokračuje, a jak sama řekla, nejde je „zmizíkovat“. Jde jen je držet pod kontrolou.

Pro lidi v podobné situaci v Česku existuje odborné zázemí: kromě brněnského centra funguje Kooperativní skupina pro neuroendokrinní nádory při České onkologické společnosti a pacientské organizace jako Fuck Cancer. Specializovaná komunita výhradně pro pacienty s NET v českém prostředí zatím tak viditelná není, o to cennější je, když o diagnóze mluví někdo s veřejným dosahem.

Proč tohle není jen celebrity story

Konvičková mohla nemoc skrývat. Místo toho z ní udělala veřejný příběh, ne proto, aby budila soucit, ale proto, aby se nemusela vzdát toho, co ji baví a naplňuje. Sama to vysvětlila v rozhovoru pro Evropu 2: mlčení by znamenalo ústup, a ústup si dovolit nechce.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Nejsilnější na celém příspěvku z Malediv není odhalená fotka ani exotická destinace. Je to fakt, že žena, které lékaři řekli, že nádory z těla nedostanou, stojí před objektivem a ukazuje slovo, které si nechala vypálit přesně tam, kde ji nemoc poznamenala. Není to vzdor. Je to něco tišího a trvalejšího, rozhodnutí, že poslední slovo o vlastním těle nebude mít diagnóza.