Problémy způsobené vysokým honorářem: Babky z Hoštic se rozmazlily natáčením Slunce, seno, jahody. Práce jim pak nevoněla

Autenticita, humor a obyčejní lidé před kamerou. Právě to udělalo ze Slunce, seno, jahody nesmrtelný hit. Po čtyřiceti letech režisér Zdeněk Troška odhaluje zákulisní historky.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Nejdřív před kameru nechtěly, pak ale změnily názor. Stačilo sto korun na den a z místních žen se staly filmové hvězdy. Natáčení Slunce, seno, jahody tak podle informací, které sehnala redakce VIPživot, málem způsobilo pracovní krizi v místním JZD, protože tyhle náhle zrozené lidové herečky raději točily film, než aby obracely len.

Je tu s námi už 40 let

Letní komedie Slunce, seno, jahody už slaví více než čtyřicet let od premiéry. Kdo by to byl řekl, že, a to tím spíš, když uvážíme, že jde o film, který se zrodil tak trochu mimo plán a bez velkých ambicí. I přesto se stal jednou z největších legend české kinematografie. A jak naše redakce zjistila, obrovský podíl na jeho kouzlu měli nejen profesionální herci, ale i obyčejní lidé z jihočeských Hoštic.

Hoštice, vesnice, která vstoupila do dějin filmu

Režisér Zdeněk Troška vsadil na autenticitu. Protože když z Hoštic, tak z Hoštic, aby se tak řeklo. Nechtěl filmové kulisy, ale skutečnou realitu. Do menších rolí proto obsadil místní obyvatele, kteří hráli sami sebe. A právě legendární „babky z Hoštic“ (nejde o hanlivé označení, ale o skutečně používanou přezdívku) se staly ze dne na den doslova fenoménem. Docela jistě budete s naší redakcí souhlasit v tom, že bez jejich komentářů, pohledů a hlášek by film nikdy nezískal takovou atmosféru.

A to ne vždy měly svoje „hlody“ a úšklebky ve scénáři. Zajímavostí ovšem je, že zpočátku se do natáčení vůbec nehrnuly. „Nejdu, dej mi pokoj, se budu vystavovat někde v televizi,“ odmítaly jedna po druhé režisérovu nabídku. Jakmile však padla řeč na honorář, situace se změnila.

Královských sto korun a problém pro JZD

Sto korun. Tehdy. Umíte si to představit? Naše redakce připomíná, že tahle částka byla v polovině 80. let velmi slušné přivýdělkové lákadlo. A jakmile to místní ženy zjistily (klepy se koneckonců nesou rychle), na natáčení kývly. A vznikl nečekaný problém. Předseda místního JZD prý přijel za Troškou s tím, že nemá koho poslat na pole – zkrátka a dobře, všichni chtěli hrát a nikomu se nechtělo na poli hráběmi obracet len.

Chod vesnice tak natáčení téhle nevinné komedie doslova postavilo na hlavu. Ale ani potom nebylo všechno úplně v normálu – z Hoštic se totiž po úspěchu filmu stala oblíbená turistická atrakce. U Troškových filmů navíc nejde o žádnou kuriozitu. Podobně se to stalo například zámku Březnice, kde se natáčela Princezna ze mlejna. Před pohádkou ho neznal skoro nikdo, po jejím uvedení do televize se návštěvnost místa razantně zvýšila. A podobné to bylo i s filmovými místy dalších Troškových úspěšných projektů, například pohádky Z pekla štěstí nebo komedie Kameňák.