Je to už 15 let, co proti sobě Martin Štěpánek obrátil zbraň. S celou rodinou emigroval, v závěru života bojoval se zdravím

Herec Martin Štěpánek nesouhlasil s invazí ruských vojsk a s rodinou emigroval. Závěr života strávil v bolesti.

Zdroj fotografie: Martin Davídek / Creative Commons / CC BY-SA

Výrazná osoba českého divadla a filmu Martin Štěpánek pocházel z herecké rodiny. Tomuto oboru se věnoval jeho otec Zdeněk i sourozenci Petr a Jana. Nebýt bývalého režimu, jistě by zazářil v mnoha dalších rolích, jak se redakce webu VIPživot domnívá. Osud tomu ale nebyl nakloněn a pro něj i pro celou rodinu si zvolil jiný směr.

Azyl v Rakousku

Původně chtěl studovat medicínu, ale zjistil, že to není nic pro něj. Dostal se na DAMU a v roce 1969 ji dokončil, informuje Super. Už v roce 1968 se stal členem sboru Národního divadla. Vždy ale prahl po svobodě a miloval svobodu slova, násilné převzetí moci mu tedy nebylo po chuti a ostře jej kritizoval. Opustit pak musel i Činoherní klub a z politických důvodů také Divadlo na Vinohradech. S celou rodinou pak v roce 1981 emigroval do Rakouska.

O politický azyl tehdy požádaly tisíce lidí, kteří nechtěli žít v nesvobodné zemi. V době normalizace, tedy v 70. letech, byla represe neúnosná. Čistky probíhaly na univerzitách, ale také v médiích, v průmyslu či právě v kultuře. Nejčastěji lidé mířili do Rakouska, které uprchlíky přijímalo.

„Budova se naplnila lidmi během několika hodin, tak jsme se obrátili na Vídeň, co máme dělat, když je budova přeplněná. Vídeň nám řekla, abychom požádali československé občany, aby opustili budovu, protože náš zastupitelský úřad v první řadě měl sloužit Rakušanům. Tak jsme to udělali a vydávali víza v přízemí skrz okno,“ řekl Karl Petrlik pro Český rozhlas, který v roce 1968 pracoval na rakouské ambasádě v Praze. Rakušané tehdy vydávali až 3000 víz denně.

Závěr života

Martin se herectví věnoval i nadále, tedy v Rakousku a následně i v Německu, kam přesídlil. Od roku 1983 také působil v rádiu Svobodná Evropa v Mnichově. Do vlasti se vrátil až po roce 1989 a věnoval se novinařině, hraní, ale také politice, která byla konečně opět svobodná a bez cenzury. Působil jako ministr kultury ve vládě Mirka Topolánka a byl také poradcem premiéra Petra Nečase. „Psal pro něj různé zprávy, analýzy či posudky. Snažil se být bez ohledu na problémy se zdravím užitečný. Ta práce ho velmi těšila,“ řekla Martinova manželka Jaroslava Tvrzníková pro iDnes.

V době před smrtí jej zrazovalo zdraví. Byl mu odstraněn nádor na krku a ledvina. Obě operace zvládl podle ženy dobře a statečně, jak měl ve zvyku. Stěžoval si jen málo, aby jí nepřidělával starosti. Trápily jej bolavé nohy. Bolesti ale byly nejspíše opravdu velké. 16. září 2010 proti sobě obrátil zbraň. „Ani nemohu vyjádřit, jak moc mě to zasáhlo. Vůbec jsem to nečekala,“ řekla vdova.