Svatba „jen tak mimochodem“

Začátek jejich manželství byl tak neceremoniální, že by se dal přehlédnout. Původně chtěli zajít „jen na nějaký úřad“, ale radnice byla obsazená, a tak skončili na Vyšehradě. Po obřadu se vrátili rovnou do studia. Žádné velké šaty, žádný banket. Jandová k tomu s nadsázkou dodává, že „možná i proto to vydrželo“, bez ceremoniálního tlaku a přehnaných očekávání. V rozhovoru pro Český rozhlas z roku 2022 oba popisují manželství trvající přes tři dekády. To je v českém showbyznysu číslo, které mluví samo.

O několika krizích mluví oba obecně: „partnerské neshody“, „museli jsme si hodně odpouštět“. Konkrétní je ale jeho nevěra. Jandová ji nepřepisuje do smířlivé anekdoty. Popsala moment v samoobsluze, šok, ponížení. A pak větu, která říká víc než celé odstavce: „Spolu pracujeme, mluvíme, žijeme.“ Merta sám princip odpouštění popsal jako „sebezáchovný“ proces, který si člověk musí vyřešit „sám v sobě ve své hlavě“. Není to romantika. Je to pragmatismus člověka, který ví, co způsobil.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Lenka Hatasova (@hatasovalenka)

Odpouštění jako dovednost, ne gesto

Jandová nemluví o odpuštění jako o jednorázovém mávnutí rukou. V jejím podání jde o naučitelnou dovednost, která „usnadňuje život“. Každý večer se modlí, a právě slova „jakož i my odpouštíme“ bere doslova. Tai-chi, které léta praktikuje, jí dává pocit „nedůležitosti“ vlastního ega. Kombinace vnitřního zklidnění, každodenního rituálu a vědomé práce se sebou, to je její recept. Ne jeden velký moment smíření, ale tisíce malých. Psycholožka Laura Janáčková v rozhovoru pro Český rozhlas upozorňuje, že smysl má práce na vztahu tam, kde zůstává respekt a schopnost konflikt uzavřít. Jandová a Merta si tuhle hranici zjevně udrželi.

Co jejich vztah odlišuje od většiny párů, je propojení soukromého a profesního světa. V Městském divadle Brno spolu vytvořili muzikál Nahá múza, Jandová tam dlouhodobě hostuje v Mertových titulech. V sezoně 2025/2026 měli společně koncipovaný pořad Pocta šansonu a mezi hosty byla i dcera Esther, která byla nominována na Ceny Thálie za roli v Medici. Starší dceru Viktorii divíci znají jako Belladonnu z televizní soutěže Na lovu. „Je to bedna,“ říká o ní hrdá matka s tím, že ji těší, jak se obě dcery prosazují šikovností a chytrostí, ne skandály.

Článek Manželství Zory Jandové prošlo krizemi, přesto s Mertou drží už desítky let. „Odpouštění se dá naučit,“ říká herečka se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Večer, kdy botičky znamenají víc než známky

Každý večer, když Madlenka přespává u babičky, přichází na řadu dlouhé povídání před spaním. Jandová vyzvídá, jak se vnučka cítí, a hlavně naslouchá. Nehodnotí, nepoučuje, nechá prostor. A právě tehdy se z Madlenky vysypou věci, které by dospělý snadno přehlédl: barva botiček, která jí vadila, poznámka kamaráda, která ji mrzela.

Pro sedmileté dítě to nejsou maličkosti. Jsou to témata, která v tu chvíli zabírají celý jeho svět. Jandová to ví a říká to nahlas: dospělý nemá právo shodit dětský problém jen proto, že se mu zdá malý. „Musíte rozlišit, jestli je to skutečný problém, který je třeba řešit zásadně a s odborníky, nebo potíž, která je sice menší, ale musí být taky vyslyšena,“ vysvětluje.

Od pohádek ke skutečným rozhovorům

Rituál má svou historii. Už v roce 2022, kdy byly Madlence čtyři roky, Jandová popisovala společné večerní usínání u rozšířených pohádek a vyprávění. Tehdy šlo spíš o sdílenou blízkost a fantazii. Dnes, o tři roky později, se večerní chvíle proměnily v plnohodnotný rozhovor, kde vnučka formuluje pocity a babička je bere vážně.

Zajímavé je srovnání s tím, jak Jandová vychovávala vlastní dceru Viktorii. Ta ji prý už jako tříletá nutila být „o milimetr napřed“ a vést odborné debaty. Viktorie sama později přiznala, že máma v domácnosti držela pravidla, zatímco táta byl bohémský. U Madlenky je dynamika jiná: Jandová vystupuje méně jako autorita a víc jako naslouchající parťačka na blbnutí i na vážné věci. Pevné zázemí zajišťují rodiče, babička dává prostor.

Proč to funguje, a nejen u babiček

Jandová svůj přístup neomezuje na roli babičky. Výslovně ho doporučuje všem, kdo pečují o malé dítě. A jak si Redakce VIPŽivot všimla, česká data jí dávají za pravdu. Červnový výzkum UNICEF „Mladé hlasy 2026″ ukázal, že 49 % dětí a dospívajících v Česku chce své problémy řešit právě s rodiči. Jen 12 % by šlo primárně za odborníkem. Děti potřebují být vyslyšeny doma, ne v čekárně.

UNICEF zároveň doporučuje začínat rozhovor s dítětem právě otázkou na to, co ví a jak se cítí, v bezpečném a klidném momentu. Večer před spaním je přesně takový moment. Národní ústav duševního zdraví navíc upozorňuje, že rodičovské programy zaměřené na kvalitu vztahu rodič–dítě prokazatelně zlepšují duševní zdraví dětí. Nejde tedy o sentimentální babičkovský trik. Je to princip, který má oporu v datech.

Patronka, která ví, o čem mluví

Rozhovor vyšel 8. června 2026, krátce po slavnostním vyhlášení Dětského činu roku, které se konalo 4. června v Praze. Jandová tam vystupovala jako patronka kategorie Pomoc přírodě, projektu, který ve svých materiálech explicitně pracuje s pojmem emoční inteligence a schopností dětí vnímat a usměrňovat vlastní emoce.

Sama Jandová k tomu dodává, že „na to má školy“: vystudovala DAMU, VŠTVS Palestra a věnovala se doktorandskému studiu mediální komunikace. Ale nejdůležitější školu, jak sama naznačuje, absolvovala ve vlastním dětství. Rodiče se rozvedli, plné rodinné zázemí neměla. Přesto se kvůli ní dokázali domluvit. Když v pubertě „utekla k tátovi“, otec ji poslal nejdřív vyřešit věc s matkou. Zpětně obdivuje, že kvůli dítěti uměli zapomenout na křivdy.

Největší síla večerního rituálu Jandové není v tom, že trvá dlouho nebo že používá chytrou formulku. Je v tom, že sedmileté dítě dostane signál: tvůj problém je legitimní, i kdyby šlo jen o barvu botiček. A to je věc, kterou může dát každý rodič, každý večer, stačí se zeptat.

Článek Neptám se, jak bylo ve škole, ale jak se cítí: Zora Jandová má už roky s vnučkou před spaním krásný rituál se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Parcela dvě stě metrů od houbového lesa

Rozhodnutí stavět padlo kolem roku 1998. Do Mníšku pod Brdy zpěvačku a jejího manžela, skladatele Zdeňka Mertu, přemluvili Honza Rosák a Zbyněk Merunka. Argument byl prostý: parcela ležela dvě stě metrů od houbového lesa. Rodina se nastěhovala zhruba o rok později, v roce 1999, a v domě žije dodnes, tedy už přes čtvrtstoletí.

Jandová neměla architektonické vzdělání, ale měla něco jiného. Její otčím byl architekt a vyučený truhlář, biologický otec vynálezce. Od prvního přejala konstrukční uvažování, cit pro dřevo a schopnost narýsovat funkční dispozici. Z truhlářského kurzu si odnesla praktické dovednosti, které pak uplatnila při návrhu interiéru. V domě dodnes stojí kusy nábytku, které vznikly v otčímově dílně.

Anglické sídlo s bazénem, věží a tajnou místností

Výsledek nepřipomíná katalogovou novostavbu. Dům s křížovým půdorysem čerpá z estetiky anglického venkovského sídla: vysoká úzká okna různých šířek, přírodní materiály, nábytek z bazarů a starožitnictví. Přesná podlahová plocha se z veřejných zdrojů nepodařila dohledat, ale program domu je nadstandardní:

• centrální obytná hala s kuchyní
• krytý bazén
• velký ateliér s galerií
• „tichý pokoj“ pro manželovu hudební práci
• pokoje pro hosty
• tajná dětská místnost
• věž se zvonem, kde podle Jandové „stále svítí slunce“

Velká okna, kterých se zpěvačka nikdy nevzdala, pouštějí do interiéru maximum světla. Právě na nich se ukazuje síla autorského přístupu: Jandová věděla, jak chce žít, a dům tomu podřídila. Profesionální architekt by podle České komory architektů řešil navíc studii, rozpočet, výběr stavební firmy i dozor. Jandová zvládla silný koncept, ale celé spektrum profesní služby architekta nevykonávala.

Rovná střecha a krápníková jeskyně v kuchyni

A pak přišla střecha. Architektonická kancelář prosadila nad kuchyní rovnou střechu a zároveň zvětšila samotnou kuchyni oproti původnímu návrhu. V rozhovoru pro Blesk z ledna 2025 Jandová říká, že „tam pak samozřejmě zateklo, když bylo hodně sněhu“. Starší profil domu v časopisu Dům a byt z roku 2004 ale stejnou střechu spojuje už s dřívějším zatékáním při silných deštích, a mluví dokonce o tom, že se kuchyně proměnila v „krápníkovou jeskyni“.

Přesný rozsah škod ani cenu oprav se z veřejných zdrojů nepodařilo zjistit. Jisté je, že rovná střecha nad kuchyní opakovaně selhala a pustila vodu dovnitř. Podle nás jde o klasický případ, kdy autorizovaný profesionál převzal odpovědnost za technické řešení, ale výsledek byl horší než původní záměr investorky. Jandová to vnímá stejně: svůj koncept neodvolává, lituje změn, které do něj vnesla kancelář s razítkem.

Přímotopy, chladný ateliér a hasičská tyč, která nebyla

Střecha nebyla jediný kompromis. Dům vytápějí přímotopy: řešení, které zpěvačka rovněž řadí mezi věci, jichž lituje. Velký ateliér s galerií je v zimě neekonomicky chladný, a tak si Jandová vytvořila zvláštní „zimní pracovnu“, kam se v mrazech stahuje. Mezi nerealizované nápady patří hasičská tyč mezi patry: od té musela ustoupit kvůli tepelným ztrátám.

Přesto dům po čtvrtstoletí funguje. Jandová v něm stále žije, maluje, pracuje a mluví o něm s neskrývaným nadšením. Už v roce 2004 ho popisovala jako „malý zázrak“. Zda byla rovná střecha opravena nebo přímotopy nahrazeny modernějším systémem, veřejně doložené není.

Co si z toho vzít, když stavíte bez architekta

Příběh domu v Mníšku ukazuje dvě věci najednou. Silné autorské zadání může být obrovská výhoda: Jandová věděla, jak chce bydlet, a po pětadvaceti letech jí dům stále odpovídá. Zároveň ale vlastní nápad není totéž co projektová a technická odpovědnost. Podle ČKAIT dokumentaci rodinného domu pro povolení stavby zpracovává autorizovaná osoba, která by měla každou změnu oproti investorovu návrhu zdůvodnit technicky i provozně, ne ji jen prosadit silou autority.

Dům Zory Jandové neztroskotal na nápadu laičky. Ztroskotat hrozil v místě, kde se osobní vize překládala do razítkované technické reality, a kde nikdo nevysvětlil, proč rovná střecha na kopci pod Brdy není dobrý nápad.

Článek Zora Jandová si dům navrhla sama, inženýra nechala jen razítkovat. Střecha pak neudržela první sníh se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Od Semaforu až k opernímu snu

Jandová se původně chtěla stát učitelkou, ale nakonec ji zlákalo herectví a hudba – a ono se vlastně při jejím multitalentu opravdu nelze ničemu divit. Po studiu herectví nastoupila do Semaforu a později působila dokonce i v Národním divadle. A znát ji můžete i z muzikálů, kde často spolupracovala se svým manželem Zdeňkem Mertou (tady se jí hodila i její baletní průprava, kterou absolvovala v dětství). „Já jsem chtěla všechno zkusit,“ přiznala nedávno v rozhovoru pro Český rozhlas – a to je věta, která ji podle mínění naší redakce opravdu pěkně charakterizuje.

V redakci jsme však zjistili i to, že Zora Jandová se kromě umění věnovala i sportu – v tchaj-ťi čchüan se dokonce stala českou reprezentantkou a získala titul nejlepší Evropanky. Přiznejte se – řekli byste to do ní?

Dcera na televizní obrazovce

S Mertou vychovala dvě dcery – Viktorii a Esther. Esther dnes působí v Městském divadle Brno, kde září v muzikálových rolích a milovníci kultury na ni nedají dopustit. Trochu jiný příběh má její druhá dcera – Viktorie Mertová. Své povolání sama charakterizuje jako úředničinu šmrncnutou výukou na vysoké škole. Ale veřejnost ji zná hlavně jako Belladonnu, jednu z lovkyň v soutěžním pořadu Na lovu (patří mezi oblíbené nejen kvůli svým znalostem, ale i kvůli vystupování).

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Městské divadlo Brno (@mdb.cz)

Hrůzostrašná nehoda – Viktorii zachránili kolemjdoucí

Ovšem naše redakce zaznamenala, že právě Viktorie na sebe nedávno upozornila i něčím jiným. A byl to opravdu dramatický příběh: na přechodu ji totiž srazil opilý řidič a jen díky duchapřítomnosti kolemjdoucích vyvázla bez vážných následků.

Sama to o pár dní později popsala na sociálních sítích: „Šla jsem po přechodu a srazil mě opilej řidič. Jedním kolem mi přejel přes stehna a ruku. Zůstala jsem v bezvědomí zaklíněná pod autem, koukala mi ven jen hlava a část hrudníku. Kolemjdoucí zvedli auto a dostali mě ven.“ Následky z toho dnes nemá žádné – snad kromě úleku. My však doufáme, že už se jí do budoucna budou podobně příšerné zážitky vyhýbat – něco takového by totiž opravdu nikdo zažít neměl.

Článek Úspěšná herečka Zora Jandová se stáhla z TV už před 29 lety. Dnes místo ní pravidelně vídáme dceru Viktorii se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Domov navržený srdcem

Není to však žádný no-name kousek z obchoďáku, ale opravdu nádherný kus vytvořený jejím otcem, který je sice určen pro 12 osob, ale při troše dobré vůle k němu usadíte i třicítku hostů. Těžko bychom našli něco, co by rodinnou atmosféru a praktičnost celého interiéru podtrhlo lépe.

Zora také v různých rozhovorech opakovaně zdůrazňuje, že by interiér měl odrážet její energii — a podle nás se jí to rozhodně daří.

Role babičky s nadhledem

Usuzujeme tak z toho, jak se Zora Jandová chová jako babička. Zatímco mnoho moderních žen podobné životní role odmítá, ona mezi ně rozhodně nepatří. „Naopak, já si přímo zakládám na tom, že jsem pro naši Madlenku babi!“

Hned vzápětí také neopomíná zdůraznit, že vnoučata dělají její každodenní život bohatším a že je pro ni velmi důležité trávit s nimi čas. A to nejlépe v klidu venkova, kde je jí příroda inspirací například pro společné pohádky a hry.

Takže v době, kdy dcery s rodinami rekonstruují byty v Praze, Zora s vnučkou často pobývá právě v Mníšku a tenhle čas podle svých slov považuje bez nadsázky za posvátný rodinný rituál. Neklade tak své zájmy nad zájmy rodiny, jak je to dnes u mnoha prarodičů běžné.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Městské divadlo Brno (@mdb.cz)

Když se snoubí tvorba, umění a domov

Nevšední bydlení známé umělkyně by nás ale zas tak překvapit nemělo. Naše redakce připomíná, že Zora Jandová je skutečná renesanční osobnost — herečka, zpěvačka, ilustrátorka, moderátorka a navíc i úspěšná tvořivá babička. Je neuvěřitelné, kolik různých rolí dokáže zvládnout.

Není tedy divu, že díky mnoha svým schopnostem proplouvá mezi renovací nábytku u sebe doma, ilustracemi, psaním scénářů pro děti i vlastními uměleckými projekty s lehkostí, jaká je vidět u málokoho. Nejenže dům navrhla sama, jak jsme už zmiňovali výše, ale taktéž vkládá svůj osobní rukopis do každého rohu – od rostlin po rodinný porcelán. Pomalu, ale jistě tak vytváří opravdu unikátní domov s historií i osobním příběhem. A my jí v tom rozhodně fandíme.

Článek Zora Jandová má netradiční domov, který na první pohled odkazuje, že je jí rodina blízká. Navrhovala ho sama se nejdříve objevil na VIPživot.cz.