Od plotu k páječce

Kdo dnes zadá do vyhledávače jméno Zdeněk Macura, nenarazí na titulky o domácím násilí celebrit. Narazí na jeho e-shop, kde si lze objednat Wi-Fi teploměry, vlhkoměry, tlakové varianty i termostaty. Všechno české, malosériové, s vlastní mobilní aplikací a cloudovým napojením. V technické dokumentaci stojí jako autor hardwaru i softwaru „Mgr. Zdeněk Macura“. Podle popisu aplikace navrhuje a vyrábí zařízení od roku 2017, tedy ještě před mrtvicí.

Nejde o koníček. Firma Brrr.cz s.r.o. má obchodní podmínky, objednávkový systém a nepřetržitý provoz e-shopu. Produkty umí posílat data na vlastní cloud, na platformu TMEP, upozorňovat SMS zprávou nebo prozvoněním. Oproti mainstreamovým čidlům pro chytrou domácnost, jako je Shelly H&T Gen3, působí Macurovy výrobky jako specializovaný „maker“ produkt, méně loga, více přímého kontaktu s člověkem, který je navrhl, naprogramoval a spájel.

Dopisy, které nikdo nečekal

Druhá polovina Macurovy současné identity je textová. Na Blogu iDNES publikuje otevřené dopisy, které svou formou připomínají kázání a svým adresátem politický komentář. V lednu 2026 napsal prezidentu Petru Pavlovi: „Ne EU a NATO, ale Ježíš je garantem naší bezpečnosti a prosperity.“ V únoru oslovil ministra Petra Macinku s prosbou zmínit Ježíše Krista v projevu v OSN. V březnu, den před demonstrací na Letné, poslal veřejný e-mail Mikuláši Minářovi s žádostí o „nedogmatické připomenutí odkazu Ježíše Krista“.

Veřejnou reakci Mináře ani dalších adresátů se nepodařilo dohledat. Macuru to zjevně nezastavuje. V textech útočí na logiku slávy, statusu a moci, píše o srdcích ovládaných „touhou po moci, slávě a penězích“. Celebritní svět, jehož byl kdysi součástí, komentuje s odstupem člověka, který ho opustil dobrovolně a dnes se celebritám směje.

Misionář jiným kanálem

Zajímavé je, co se nezměnilo. Macura byl vždy typ, který chtěl napravovat svět, nejdřív fyzicky, u plotu, stížnostmi na policii, intervencemi do případu Bartošové. Už v roce 2013 podával stížnosti a odkazoval na odborné dokumenty o domácím násilí. Vydal knihu „Domácí násilí: 4 příběhy“. Konzultoval s profesionály.

Dnes má stejný misionářský tah, jen jiný formát. Místo konfrontace před kamerou blogový text. Místo plotu páječka a aplikace. A místo bulvárního publika má úzký okruh čtenářů na blogu a zákazníků e-shopu. Kontinuita je i finanční: v návodech k teploměrům uvádí, že od února 2020 posílá 2 až 20 % z každé objednávky na transparentní účet, z něhož staví prototypy azylových chaloupek pro oběti domácího násilí.

Pád, nebo volba?

Čteno bulvární optikou vypadá Macurův příběh jako sestup, z titulních stran do dílny s páječkou. Jenže ta optika ignoruje, co za ním reálně stojí: funkční podnikání, vlastní software, e-shop s nepřetržitým provozem, pokračující agenda pomoci obětem násilí a publikační aktivita, která, ať už s ní člověk souhlasí, nebo ne, vyžaduje disciplínu a přesvědčení. Mrtvice ho přibrzdila. Pravá ruka, řeč, chůze, to všechno musel znovu trénovat.

Ale dnešní uspořádání jeho života nevypadá jako důsledek okolností, které ho přemohly. Vypadá jako rozhodnutí. Dvapadesátiletý Macura si zvolil dílnu, klávesnici a Ježíše Krista místo kamer a konfliktů. Jestli je to moudrost po mrtvici, nebo jen přesměrovaná posedlost, záleží na úhlu pohledu. Výsledek je ale hmatatelný, v podobě spájených desek, odeslaných balíků a dopisů, na které nikdo neodpovídá.

Článek Prodělal mrtvici a zmizel ze scény. Zdeněk Macura dnes pájí teploměry, píše o Ježíši a celebritám se směje se nejdříve objevil na VIPživot.cz.