Jeden dům, dva světy

Tomio Okamura v dřívějším rozhovoru pro Expres popsal soužití pragmaticky: syn bydlí s partnerkou v oddělené části domu, oba jsou vytížení, vídají se zhruba jednou za čtrnáct dní až jednou za tři týdny. Občas spolu povečeří. Jinak si volají. Vztah označil za „výborný“.

Z druhé strany to vypadá složitěji. Ruy se v roce 2017 objevil po boku otce na volební noci SPD. Svou přítomnost tehdy vysvětloval rodinnou loajalitou a japonskými kořeny, v japonské kultuře se rodina podpoří, i když člověk nesouhlasí. Zároveň ale na sociálních sítích napsal, že „neustál nátlak“, a dodal, že lidé, kteří ho znají, vědí, jaké má hodnoty. Od té doby se na žádné politické akci SPD veřejně neobjevil.

Doložená je tedy politická a hodnotová distance. Osobní roztržka z veřejných zdrojů nevyplývá; Tomio o synovi mluví pozitivně, Ruy otce nenapadá. Spíš jde o tiše vyjednanou hranici: rodina ano, politická identifikace ne.

Od Edinburghu po Eurovizi

Ruyova profesní dráha začala brzy. Už v devatenácti režíroval divadelní projekt na festivalu v Edinburghu, pak vystudoval filmovou režii a postupně přešel od krátkých filmů ke klipům a reklamám. Jeho profil u produkční společnosti Charlie Papa dnes zahrnuje všechny tři žánry.

V Česku si prošel generačním průřezem popové scény:

• 2018 – klip V Tobě pro Adama Mišíka
• 2021 – Verze 02 pro Ewu Farnou (režie i scénář)
• 2024 – Stroj času pro Lucii Bílou

K tomu komerční zakázky: kampaň „Jsme hrdé PENNY“ v roce 2023, společenský projekt Podej ruku. Nejde o jednu subkulturní niku, je to režisér, který se posunul od mladého popu k širokému mainstreamu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Ruy Okamura (@ruy_okamura)

Zlom přišel s Eurovizí. Ruy režíroval klip The Code pro švýcarského interpreta Nema, skladbu, která v roce 2024 vyhrála Eurovision Song Contest. Spolupráce nebyla jednorázová: následoval klip Eurostar pro stejného umělce. A v roce 2026 už Ruy nebyl jen najatý klipař. Česká televize ho oficiálně představila jako art directora české delegace pro Daniela Žižku, měl na starosti propojení videoklipu, stagingu, fotografií i celkové vizuální komunikace.

Tvůrčí tandem místo sólové show

Právě svatba otevřela novou vlnu otázek kolem vztahu otce a syna. Na zveřejněných fotografiích Tomio Okamura vidět nebyl, mluvčí SPD odmítla situaci komentovat. Účast předsedy sněmovny na obřadu se nepodařilo veřejně ověřit. Formulovat z toho roztržku by ale bylo spekulativní, absence na fotkách ze svatby není totéž, co absence na svatbě.

Příjmení jako břemeno i výtah

Pomohlo mu příjmení, nebo mu spíš komplikuje život? Otevřený zdroj, který by dokládal, že Tomio synovi zprostředkoval konkrétní zakázku, se nepodařilo dohledat. Doložitelná profesní stopa naopak ukazuje postupný, čitelný vývoj, od studentských filmů přes české klipy k mezinárodním eurovizním projektům. Do třicítky měl Ruy v portfoliu vítěznou eurovizní skladbu a roli art directora národní delegace. To je nadprůměrně rychlý postup, ale bez oborových dat nelze férově rozlišit, co udělalo portfolio a co povědomí o příjmení.

Sám Ruy to řeší jednoduše: chce, aby za něj mluvila práce. V rozhovoru pro iDNES po volební noci 2017 řekl, že si přeje, aby ho lidé poznávali přes filmy. Od té doby se veřejně vyjadřuje minimálně, žádné podcasty o otci, žádné instagramové komentáře k politice. Tichý tvůrčí typ, který se od politického performera v rodině odlišuje už samotným tempem, jakým komunikuje se světem.

Co říká ticho

Ruyův případ je v českém kontextu neobvyklý. Potomci politiků většinou zůstávají mimo veřejnou debatu úplně, nebo se do ní zapojí po boku rodiče. On udělal něco mezi tím: jednou vystoupil, veřejně to vysvětlil, veřejně se vymezil a pak zmizel zpátky za kameru. Vymezení formuloval explicitněji, než bývá u dětí českých politiků zvykem, a přesto ho držel v mezích rodinné loajality.

Břevnovský dům tak zůstává přesnou metaforou celého vztahu: pod jednou střechou, v oddělených místnostech, s telefonem jako pojítkem. Dva veřejné světy, parlamentní politika a mezinárodní popkulturní audiovize, které se potkávají maximálně u večeře.

Článek Bydlí v jednom domě, přesto se vidí dvakrát za měsíc. Syn Okamury odmítá otcovu politiku a točí klipy pro vítěze Eurovize se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co přesně Babiš Okamurovi vytkl

Nejde o osobní urážku, ale o přesné vymezení kompetencí. Podle Ústavy je vláda vrcholným orgánem výkonné moci. Předseda Sněmovny sice zastupuje dolní komoru navenek a v některých evropských procedurách může komunikovat s institucemi EU, jenže to není totéž jako vyjednávat migrační politiku jménem České republiky. Babiš tuhle hranici nakreslil veřejně a tvrdě, a místo Okamury ukázal na konkrétní úřednickou linku ministerstva vnitra.

Okamura ještě téhož večera v CNN Prima NEWS tvrdil, že šlo o „nedorozumění“ a že si to s premiérem vyjasnili. O den později v pořadu K věci ale dál mluvil o snaze zrušit dočasnou ochranu mužům v produktivním věku. Nedorozumění, které pokračuje.

Schillerová hasí požár

Alena Schillerová do toho vstoupila o čtyři dny později rozhovorem pro eXtra.cz, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot. Její slova zní jako manuál krizové komunikace: „Bouře ve sklenici vody.“ Prý spolu oba politici normálně mluví, věci si vysvětlují, komunikace je úplně normální. A koalice? Funguje. ANO v ní podle ní prosadilo „přes devadesát procent“ svého volebního programu.

To číslo zní impozantně, ale Schillerová nepředložila metodiku ani seznam. Z volebního programu ANO jsou přitom dohledatelné i sliby, které koaličně nebo rozpočtově zůstávají na papíře: státní podpora hypoték pro mladé rodiny, bezúročné půjčky na první bydlení, širší balík daňových úlev. Devadesát procent je politické hodnocení, ne auditovaný výkaz.

Důležitější je ale to, co Schillerová dělá mezi řádky. Babišovu věcnou výtku nepopírá. Nepopírá ani tvrdší kurz vůči Ukrajincům. Jen přepisuje konflikt do uklidňujícího rámce. Kryje premiéra a zároveň drží fasádu funkční koalice. Stabilizační role v čisté formě.

Nejde jen o Ukrajince, jde o to, kdo sbírá body

Tohle není první třenice. Jen o pár dní dřív se koalice drhla kvůli přijetí Američana s podezřením na ebolu na Bulovce i kvůli Babišovu výběru nového náčelníka generálního štábu bez konzultace s SPD. Vzorec se opakuje, ale tentokrát je sázka vyšší. Nejde o jeden rezortní krok, ale o to, kdo smí prodávat tvrdou linii vůči Ukrajincům jako vlastní politický výkon, a kdo smí vystupovat v bruselské agendě jménem státu.

Přitom realita na unijní úrovni vypadá jinak než jak ji rámuje Okamura. Rada EU už v červnu 2025 jednomyslně prodloužila dočasnou ochranu do 4. března 2027, a to beze změny kategorií osob i rozsahu práv. V září 2025 pak přijala doporučení ke koordinovanému přechodu z dočasné ochrany: dobrovolné návraty, jiné pobytové statusy. EU tedy neřeší rychlé cílené vyřazení jedné skupiny podle pohlaví a věku. Řeší exit strategii. Okamurovo tvrzení o vyjednávání na úrovni Komise se z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo ověřit.

Co vláda skutečně schválila

Zatímco se politici přetahují o rétoriku, kabinet 25. května odhlasoval novelu zasahující sedm zákonů. Konkrétní změny:

• Držitel dočasné ochrany o status přijde při pobytu delším než 30 dnů mimo Schengen nebo při spáchání závažného trestného činu s trestem vyhoštění.
• Zpřísňuje se evidence aut s ukrajinskou registrační značkou.
• Za nepravdivé údaje nebo nereagování na výzvy Úřadu práce může být humanitární dávka odejmuta až na tři měsíce.
• Zavádí se požadavek skutečně setrvat v ČR minimálně 16 dnů.

Pro Ukrajince, kteří v Česku legálně pracují a odvádějí daně, to neznamená plošné rušení pobytu. Unijní ochrana běží do března 2027. Zpřísnění míří na zneužívání systému, ne na pracující, kteří plní podmínky. Praktický dopad je vyšší kontrola a vyšší riziko sankcí při porušení pravidel.

Koalice drží, ale švy jsou vidět

Bezprostřední rozpad koalice z téhle epizody nehrozí. Obě strany mají zájem spor bagatelizovat: Okamura mluví o nedorozumění, Schillerová o bouři ve sklenici vody. Jenže vzorec se opakuje a pokaždé na citlivější ose. Bulovka byla lokální kauza. Šéf armády byl exekutivní spor. Teď jde o evropskou migrační agendu, kde se sbírají volební body.

Skutečný test nepřijde při další tiskové konferenci, ale ve chvíli, kdy bude třeba v Bruselu reálně něco dojednat, a někdo bude muset ustoupit od mikrofonu.

Článek Není ve vládě, setřel Babiš Okamuru. Schillerová prozradila, co se mezi nimi děje za zavřenými dveřmi se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Jak se herečka dostala k falešnému Fillovi

Celý příběh začal někdy kolem roku 2012. Klíčovou postavou byl Radek Pokluda, bývalý privátní bankéř Komerční banky, který svým VIP klientům nabízel obrazy údajně pocházející z propadlých bankovních zástav. Ve skutečnosti díla podle pozdějšího vyšetřování dodával Jaroslav Fröhlich, který čelil obžalobě z rozsáhlého obchodu s padělky. Bohdalová tak získala plátno označované jako Zátiší s dýmkou a hrozny, doprovázené znaleckým posudkem Marie Pospíšilové s oceněním na 3,5 milionu korun. Posudek nesl takzvané „čtyřlístkové“ razítko, které se později ukázalo jako neplatné. Veřejné zdroje se v kupní ceně mírně rozcházejí; novější soudní podklady pracují s částkou 1,5 milionu, starší média uváděla i téměř dva miliony korun. Jak popsal iROZHLAS už v roce 2017, mechanismus byl promyšlený: důvěru budovalo jméno banky, znalecký posudek a osobní vztah bankéře ke klientům.

Proč jí soud nepomohl, a co přesně rozhodl

Krajský soud v Praze v říjnu 2024 v rámci trestního řízení vedeného pod spisovou značkou 1T 8/2018 nepravomocně uznal, že Bohdalová byla podvedena, a přiznal jí náhradu škody. Obraz ale nevydal. Zůstává zajištěný jako důkazní materiál v pokračujícím odvolacím řízení, a právě proti tomuto stavu herečka podala ústavní stížnost.

Ústavní soud ji 6. listopadu 2025 odmítl. Soudci připustili, že zásah do majetkových práv Bohdalové není zanedbatelný, ale označili ho za přiměřený. Klíčový argument zněl jasně: nevydání obrazu „slouží k zájmu společnosti na odhalení a potírání závažné kriminality“. Dokud běží odvolací fáze, obraz může dál sloužit dokazování.

Rozsah celé kauzy ilustruje jedno číslo. Podle odpovědi Krajského soudu v Praze poskytnuté na základě zákona o svobodném přístupu k informacím si pozdější rozsudek vyžádal anonymizaci 291 stran. Ve věci padly dva rozsudky a řízení se táhne od roku 2018.

Paralelní civilní spor s Komerční bankou

Bohdalová nespoléhala jen na trestní větev. Už v roce 2019 podala civilní žalobu proti Komerční bance, v níž požadovala zhruba pět milionů korun. Logika byla jednoduchá: Pokluda vystupoval jako zaměstnanec banky a obchod prezentoval pod její hlavičkou. Žaloba směřovala k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Krajský soud v Praze v březnu 2026 potvrdil, že takové řízení u něj vedeno není, což naznačuje, že civilní spor buď stále běží na prvním stupni, nebo skončil; jeho výsledek se z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo ověřit. Jak informoval iROZHLAS, šlo o pokus dostat se k náhradě škody jinou cestou než přes trestní adhezní řízení.

Co může Okamura reálně změnit

Okamura v rozhovoru pro Aha! uvedl, že herečku letos opakovaně navštívil doma a že ho požádala o pomoc. Na jejích pětadevadesátých narozeninách v květnu 2026 patřil mezi hosty. Bohdalová schůzku potvrdila jednou větou: sešli se „kvůli tomu obrazu“ a „uvidíme, co se bude dít dál“.

Co konkrétně od předsedy SPD žádá, nezaznělo. A právě tady je podstatný rozdíl mezi právní a politickou rovinou:

• Právní cesta měla jasné kontury: ústavní stížnost, adhezní nárok, civilní žaloba. Každý krok měl procesní rámec a soudní výsledek.
• Politická cesta je zatím mlhavá. Poslanec ani předseda strany nemůže změnit soudní rozhodnutí. Může zprostředkovat kontakt, medializovat kauzu, případně interpelovat ministerstvo spravedlnosti. Žádný z těchto kroků ale sám o sobě nevrátí obraz ani neurychlí odvolací řízení.

Podle nás jde spíš o gesto zoufalství než o promyšlenou strategii. Bohdalová vyčerpala standardní opravné prostředky a hledá kohokoli, kdo by věc mohl rozhýbat, byť jen tím, že o ní bude hlasitěji mluvit.

Kauza bez konce

Více než deset let, dva rozsudky o 291 stranách, ústavní stížnost, civilní žaloba a teď schůzky s politikem. Jiřina Bohdalová stále nemá ani obraz, ani pravomocně přiznanou náhradu. Odvolací řízení u Krajského soudu v Praze běží dál a jeho konec nikdo veřejně neodhaduje. Pětadevadesátiletá herečka tak zkouší poslední dveře, na které ještě nezaklepala, i kdyby za nimi nebyl soudce, ale poslanec.

Článek Jiřina Bohdalová koupila obraz za 1,5 milionu Kč, soud jí nepomohl. O pomoc teď žádá Tomia Okamuru se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Manželství, které skončilo dřív, než se traduje

Veřejně zažitá verze říká, že Okamura se rozvedl „zhruba před dvaceti lety“. Jenže jeho vlastní slova z rozhovoru pořízeného v září 2011 vyprávějí jiný příběh: manželství s Japonkou Mie trvalo čtyři roky, „od dvaceti do čtyřiadvaceti“. Okamura se narodil v roce 1972, což rozvod posouvá do druhé poloviny devadesátých let, tedy před zhruba třemi dekádami, ne dvěma.

S Mie se poznal v Japonsku, do Česka přišli společně v roce 1994 a narodil se jim syn Ruy. Vztah se podle dostupných zdrojů rozpadl hlavně proto, že Okamura trávil doma stále méně času a Mie se v cizí zemi cítila osamělá. Po rozvodu spolu nicméně dál podnikali, Okamura do jejího byznysu investoval sedm milionů korun a jejich porozvodový vztah sám popisoval jako výborný. Žádná válka, žádné veřejné obviňování. Spíš tiché přiznání, že společný život prostě nefungoval.

Partnerky, které nikdy nedostaly klíče

Nejviditelnější porozvodový vztah měl Okamura s Monikou Talašovou, modelkou o šestnáct let mladší, která s ním chodila na veřejné akce a dávala rozhovory pro bulvár. I tehdy ale platilo pravidlo, které se u něj opakuje dodnes: společná domácnost neexistovala. Talašová to v roce 2012 řekla otevřeně, že nežijí spolu, i když spolu tráví volný čas. V květnu 2016 se rozešli. Důvod veřejně nikdy neupřesnili.

Od té doby, tedy deset let, není doložená žádná stabilní partnerka. Redakce VIPŽivot připomíná, že to Okamura v rozhovoru z roku 2021 rámoval pragmaticky: práci má na prvním místě, na soukromý život mu nezbývá čas a vážný vztah by s ním ženy měly těžký. Není to stesk. Je to konstatování člověka, který si režim zvolil a drží ho.

Jeden dům, dvě oddělené existence

Syn Ruy dnes žije ve stejném domě jako otec, ale v oddělené části, podle dostupných informací jde o dům s více samostatnými byty. Okamura v rozhovoru pro Expres z března 2025 přiznal, že se se synem vidí jednou za dva, někdy i tři týdny. Pro člověka sdílejícího jednu adresu je to frekvence, jakou mají lidé s příbuznými na druhém konci města.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený 𝐓𝐨𝐦𝐢𝐨 𝐎𝐤𝐚𝐦𝐮𝐫𝐚 𝐒𝐏𝐃 (@tomio.cz)

Vysvětlení je částečně logistické: Okamura pendluje mezi Prahou a Sněmovnou, Ruy pracuje jako filmový režisér s vlastním nepravidelným rozvrhem. Ale je v tom i něco hlubšího. Už v roce 2010 Okamura popsal domov jako „místo na přespání“. Bydlení pro něj zjevně nikdy nebylo synonymem pro sdílený život, ani s partnerkou, ani se synem.

Syn, který nese příjmení, ale ne názory

Ruy Okamura si buduje kariéru režiséra krátkých filmů, reklam a hudebních klipů. V devatenácti režíroval divadelní inscenaci v Edinburghu, později studoval filmovou režii. V roce 2024 natočil klip „Eurostar“ pro švýcarského umělce Nema i videoklip „Stroj času“ pro Lucii Bílou. Veřejně zdůrazňuje, že chce tvořit bez nálepky Okamura.

Politicky se od otce distancoval už v říjnu 2017, když po volbách napsal, že lidé, kteří ho znají, vědí, jaké má názory, a že ve volebním štábu SPD byl jako jediný člen rodiny, z povinnosti. Rodinná loajalita bez politické shody. Přesně tenhle vzorec, respekt a funkční vazba místo sdílené každodennosti, definuje vztah otce a syna dodnes.

Rok 2026: víc moci, méně soukromí

Od ledna 2026 je Okamura předsedou Poslanecké sněmovny v rámci koaliční vlády ANO, SPD a Motoristů. K už tak nabitému programu přibyl bezpečnostní režim: před vilou hlídkuje policie, sám Okamura v rozhovoru pro Blesk připomněl dřívější výhrůžky smrtí a pobodáním. Střežení soukromí tak dnes není jen povahový rys, ale provozní nutnost.

Dětství v dětském domově, šikana, koktání, pocit, že je sám a musí se postarat sám o sebe, to všechno Okamura opakovaně zmiňuje jako formativní zkušenosti. Člověk, který se od dětství učil spoléhat výhradně na sebe, si z toho podle všeho vybudoval životní systém: kontrola, disciplína, práce jako priorita. Intimní komfort v tom systému nemá přidělený slot.

Předseda Sněmovny se každý večer vrací do domu, kde za zdí spí jeho syn. Potkají se jednou za čtrnáct dní. Pro většinu lidí by to byl problém. Pro Okamuru je to zřejmě nejbližší verze rodinného života, kterou si dokáže, nebo chce, dovolit.

Článek Tomio Okamura je 30 let po rozvodu stále sám. Se synem bydlí pod jednou střechou, přesto se skoro nevídají se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Tubusový dům má 39 pokojů

Cihlová rezidence předsedy SPD v pražské čtvrti Břevnov je velmi netypická a podobná se v Česku nenachází. Rovné stěny budete hledat jako jehlu v kupce sena a na rohy do pravého úhlu nenarazíte vůbec. Dům totiž tvoří šestnáct válcovitých tubusů, které se navzájem složitě prolínají. Uvnitř se na ploše 431 metrů čtverečních skrývá podle webu Super zdánlivě nekončící bludiště s celkem 39 pokoji, včetně osmi ložnic, šesti pracoven, šesti obývacích pokojů, a také s garážovým stáním pro pět aut.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený designboom magazine (@designboom)

Takešiho hrad, jak se vile přezdívá, je dílem věhlasného venezuelského tvůrce Christiana Kereze, který žije ve Švýcarsku. Původně sice Okamura chtěl, aby mu vilu navrhnul jeho mladší bratr Osamu, který je uznávaným architektem, ale na tak rozsáhlou zakázku neměl dost času. „Bratr chtěl, aby vzniklo něco výjimečného,“ řekl Osamu webu Extra s tím, že architekta sám vybíral. „Dal jak mně ve výběru, tak architektovi Christianu Kerezovi zcela volnou ruku, což je naprosto nebývalé. A byl to také jeden z důvodů, proč na to architekt kývl. On jinak projekty odmítá,“ dodal.

S domem měli problém stavebníci i úřady

Náročná stavba trvala několik let a měla vyjít na zhruba 20 milionů korun. Zajímavé je, že propojení různě velkých kruhových místností, které se navzájem prolínají a mají různou výšku stropů, zaskočilo už na začátku oslovené stavební firmy. Více než polovina z nich se zakázky lekla a odmítla ji, napsal web iDnes. Zdaleka ale nešlo o jediný problém, který realizaci unikátního sídla šéfa sněmovny už na startu provázel. Problém s tubusovým domem roky měly i úřady.

Okamurovy plány zhatila v roce 2014 radnice Prahy 6. Záměr zamítla, protože stavba nevyhovovala tehdy platným regulím pro rodinné domy v dané lokalitě. Podle webu iDnes měli úředníci za to, že atypická stavba je třípodlažní, zatímco v oblasti mohly mít domy jen dvě patra s podkrovím. Později se ale změnily pražské stavební předpisy a Okamura po letech dostal zelenou s podmínkou, že se vila vejde do výškového limitu. A tak žádný z tubusů Takešiho hradu nepřevyšuje 12,5 metru.

Článek Úřady mu ji zakázaly a firmy se bály, že ji nedokážou postavit. Proslulá vila Tomia Okamury má 39 místností bez jediného rohu se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Zpočátku to vypadalo docela nevinně

Když se v pražském Břevnově začaly v roce 2018 objevovat první cihlové válce, málokdo tušil, že právě tady vyrůstá jedna z nejdiskutovanějších staveb posledních let. Dnes je sídlo předsedy SPD Tomia Okamury přece jen už pár let hotové, ovšem kontroverze budí stále. Místní mu neřeknou jinak než Takešiho hrad. A naše redakce zaznamenala, že zatímco sousedé dodnes kroutí hlavou, architekti mluví o výjimečném experimentu.

Nápad, který dostal absolutní volnost

Autorem návrhu je švýcarský architekt Christian Kerez, kterého svému bratrovi doporučil Osamu Okamura. A už od počátku bylo jasné, že jde o výjimečný počin. Investor dal totiž architektovi naprostou volnost, což opravdu nebývá běžné. Stavba vznikala na parcele v ulici Nad Tejnkou a hotová byla zhruba po třech letech (tedy alespoň zvenčí, o vnitřku se příliš nemluvilo). Naše redakce zapátrala a zjistila, že náklady se podle dostupných informací pohybovaly okolo dvaceti milionů korun.

Kruhový labyrint bez pravých úhlů

Vila se skládá ze šestnácti cihlových tubusů různých průměrů a výšek. Maximální výška sice nepřesahuje místní regulaci (do konfliktu se zákonem se tak náš známý politik nedostal), přesto dům působí monumentálně. Uvnitř se nachází 39 kruhových místností o velikosti zhruba čtyři až osmnáct metrů čtverečních, doplněných dalšími technickými prostory.

Naší redakci neuniklo, že absence pravých úhlů vytváří dojem bludiště, kde se prostory plynule přelévají jeden do druhého. A všímá si i toho, jak na tuhle stavbu reagují lidé. A rozhodně nekomentují jen její vnější vzhled. Zamýšlejí se i nad tím, jaký je asi život v tak malých místnostech a jak lze asi rozumně postavit nábytek v místnosti, která nemá jedinou rovnou stěnu.

Kritika doma, potlesk v zahraničí

Ovšem zatímco místní nemůžou „Takešiho hradu“ přijít na jméno, protože podle nich zásadně narušuje ráz obytné čtvrti, zahraniční odborníci ji oceňují. Vila se tak objevila v prestižních architektonických médiích, například v Designboom, a byla zařazena mezi výrazné světové realizace.

Nicméně Tomio Okamura není jediný, kdo si vybral poněkud netradiční bydlení. Například frontman skupiny Olympic Petr Janda žije ve vile, která spíš než běžný rodinný dům připomíná menší zámeček. Dům je navíc obklopen velkou zahradou a působí jako uzavřený svět, kde má Janda klid na tvorbu i na rodinný život. A zajímavý život žije i Jiří Langmajer, jenž se usadil v historickém objektu bývalého mlýna, který citlivě zrekonstruoval. Ani o jednom z nich se však nemluví tak často jako právě o Tomiu Okamurovi. Některé věci jsou totiž podle nás zkrátka a dobře už moc.

Článek Stavba za 20 milionů Kč a 39 místností, které vytvářejí dojem bludiště: Nad domem Tomia Okamury sousedi kroutí hlavou se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

V boxerském ringu se utkal s kolegou

Hektické tempo moderní doby není moc nakloněné dodržování zdravého životního stylu. Na kvalitní stravu, pohyb a dostatek spánku prostě chybí čas. Šéf SPD o tom ví své. „Já všeobecně moc nespím, takže chodím spát kolem té druhé hodiny v noci. Ale vůbec mi to nějak nevadí,“ cituje Okamuru server TN s tím, že na koníčky neměl moc prostoru ani o prázdninách. Přesto ale plnil sociální sítě videi, jak cvičí nebo vaří.

Má sice už patnáct let permanentku do fitness centra, ale v poslední době tam často nebyl. Dává si do těla v pohodlí svého domova. „Když mám pár vteřin, tak mám doma takové hrazdičky a udělám si kliky,“ svěřil se politik, který se v mládí věnoval ligovému boxu v dresu Uhelných skladů. Rukavice si občas ještě nasadí a před časem se v ringu dokonce utkal se svým stranickým kolegou Jaroslavem Foldynou.

Chtěl být kosmonautem

Rodák z japonského Tokia se na tuzemské politické scéně pohybuje od roku 2012. Začal jako senátor a později založil dvě hnutí. Předtím byl mluvčí a viceprezidentem v Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur. Jako dítě ale snil o úplně jiné kariéře. Chtěl se stát kosmonautem. „Jsem se chtěl podívat do vesmíru. Takže to se asi už úplně nesplní, mimo jiné i z toho důvodu, že v rámci přípravy jsem někdy už na střední škole šel na centrifugu, no a nebylo to nic moc,“ uvedl Okamura.

Dětství politika nebylo tak úplně procházkou růžovou zahradou. Jeho matka byla Češka a otec Japonec. V zemi vycházejícího slunce se mu děti posmívaly, protože ho kvůli vzhledu považovali za cizince. Jeho matka tam trpěla samotou. Do tehdejšího Československa se vrátila s dětmi, když Okamurovi bylo šest let. Otec zůstal kvůli práci v Japonsku. „Maminka se musela jít léčit, aby se její psychický stav dostal do normálu,“ řekl v pořadu 13. komnata. O děti se neměl kdo postarat, a tak Okamura s mladším sourozencem strávili půl roku v dětském domově v Mašťově u Podbořan. Tam zažil šikanu.

Jeho hrad místní odmítali

Okamura žije v netradiční rezidenci v pražském Břevnově, které se říká Takešiho hrad. Svého času způsobila stavba u místních pořádný poprask a tubusovou vilu, která měla vyjít na zhruba 20 milionů korun, odmítali. Momentálně v ní ale politik pravděpodobně žije sám. V minulosti chodil s několika ženami, ale už nějaký čas se po jeho boku žádná vážná známost neobjevuje. Z někdejšího manželství s Japonkou má syna Ruye.

Článek Tomio Okamura bez masky politika: Jako dítě ho šikanovali a i matka musela do léčeny. V Česku se všechno urovnalo se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Měl hodně, provázela ho však smůla

A kam se tohle nemalé jmění podělo? Naše redakce si všimla, že během své kariéry prodal poměrně velkou firmu, ovšem zároveň také riskantně investoval na americké burze. Bohužel se trefil do období krize, bankrotu Lehman Brothers a také úpadku dolaru. A to vše ho dovedlo až ke krachu.

Dnes žije se svou manželkou Ornellou a jejich třemi dětmi v pronajatém domě na venkově, asi 70 km od Prahy. A i když tam vypadá spokojeně (což alespoň soudíme podle fotografií, které čas od času zveřejňuje na sociálních sítích), zcela jistě si občas říká, jaké by to asi bylo, kdyby oním milionářem zůstal.

Kreditka, PIN a Okamura

Malý finanční skandál se však nevyhnul ani jeho manželce Ornelle Štikové Koktové. Známý politik Tomio Okamura totiž ji (i její matku) žaloval za pomluvu a tvrdil, že se ho snažila připravit o kreditní kartu s PINem. Chtěla ji prý kvůli nákupům v luxusní Pařížské ulici.

Prý se jí zeptal, proč by jí měl vyhovět, ona začala hovořit o údajné galantnosti mužů vůči ženám, což on považoval za manipulaci. Tehdy ji dokonce označil za „zlatokopku“, přičemž naše redakce se domnívá, že toto označení mělo na dlouhou dobu silný bulvární dopad na vnímání Ornelly veřejností.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Lady Ornella Koktova🇨🇿🌳🏴󠁧󠁢󠁳󠁣󠁴󠁿 (@ornellakoktova)

„Nikdy jsem s ní nic neměl. Ale chtěla mě připravit o kreditní kartu,“ tvrdil tehdy. „Samozřejmě jsem netušil, že pak začne do médií vyprávět, že se mnou chodí. Vypadá to, že se tato slečna dlouhodobě snaží přiblížit k různým známým a hlavně bohatým českým mužům a snaží se na nich různými způsoby parazitovat,“ nechal se slyšet.

Soud nakonec vyhrál, ale jen díky rozsudku pro zmeškání, tedy bez meritorního přezkoumání, jak si redakce VIPživot vzpomíná. Jak nakonec vyrovnání samotné proběhlo, se neví – Ornella i její matka od té doby svorně mlčí (ale zároveň se spolu vůbec nebaví), takže se už asi stěží někdy dozvíme něco nového.

Článek Josef Kokta měl smůlu a přišel o všechno. Stovky milionů jsou ta tam, s Ornellou teď žijí v pronájmu u lesa se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Svatba na zámku

Syn se zrodil z manželství Tomia s Japonkou Mie, se kterou jej pojil tříletý sňatek, jak informuje Wikipedie. Ruy rozhodně nešel stejnou cestou jako jeho otec. Je režisérem, od mládí se věnoval tanci, herectví a umění vůbec. Natočil mnoho videoklipů, například pro Ewu Farnou, Vesnu, Lucii Bílou, Lenny či Adama Mišíka, potvrzuje ČSFD. S otcem ale vychází dobře. „Jsem na Ruye určitě pyšný. A jsem hrdý, protože pro mě je nejdůležitější, že je to strašně pracovitý a slušný člověk,“ řekl Tomio pro Expres.

Dobrý vztah má i s jeho partnerkou, nyní již manželkou. „Jsou spolu už osm let, je z jeho branže. Jsem rád, fandím jim. A třeba budu jednou dědeček,“ dodal s úsměvem. A nyní má k tomuto snu o kousek blíž. Mladá dvojice stvrdila svůj vztah sňatkem, a to na zámku Haggenberg v Rakousku, u kterého nechybí okouzlující jezero. O několik momentek se podělil herec Marek Lambora na svém Instagramu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Marek Lambora (@mareklambora)

Mezi hosty nechyběla například ani herečka Eliška Křenková. Romantickou scenérii doplňuje ležérní oblečení svatebního páru. Ruy oblékl volné bílé kalhoty, nevěsta pak jednoduché a zároveň rafinované šaty, které dokreslily rozpuštěné dlouhé vlasy s jemnými ozdobami.

Prvky japonské svatby

Když se řekne „japonská svatba“, asi mnohým se vybaví typický oděv, kimono. Při opravdu tradičních svatbách ho svatební pár nosí, žena bílé barvy, která symbolizuje její nevinnost a čistotu, muž volí tmavší barvy. Obřad je pak krátký a odehrává se v šintoistickém chrámu. Stále častěji jsou ale svatby v západním stylu – tedy mnohem podobnější tomu, na co jsme zvyklí.

V Japonsku se hodně dbá na výběr šťastného data, popisuje Svatební blog. Ruy a Kristína zvolili svatbu v evropském stylu, nicméně minimálně oděv Ruye byl spíše asijský. Nevěsta pak splnila očekávání, když se předvedla v dokonale padnoucích šatech bílé barvy.

Článek Syn Tomia Okamury se oženil. Novomanželé se inspirovali japonskou tradicí se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Možnosti agitace

Každý lídr strany si volí vlastní způsob, jak se zviditelnit, a snaží se dostat do povědomí občanů, aby právě jejich hlas připadl té dané straně. A možností, jak toho docílit, je opravdu obrovské množství. VIPživot připomíná ty nejabsurdnější z nich, kdy například ČSSD rozdávalo párek v rohlíku či koblihy, Česká pirátská strana se skutečně převlékala za piráty či voliči přímo dostávali peníze. Nutno připomenout, že volební korupce je v České republice trestná.

Například Andrej Babiš je velkým zastáncem sociálních sítí a všechny se plní setkání s voliči, navštěvováním akcí všemožného charakteru – od velkých festivalů až po milé setkání u piva, navštěvování fitness studií a záchranných stanic.

Hnutí SPD v čele s Tomiem Okamurou bylo vždy tak trochu kontroverzní. Do 6 let žil v Japonsku, pak jej a jeho bratra matka přivezla zpět do Československa, kde byla doma. Krátkou dobu strávil také v dětském domově, kde byl podle Wikipedie terčem šikany, v důsledku které do svých 22 let koktal. Má spoustu podnikatelských aktivit a v politice je aktivní od roku 2012, kdy se stal senátorem.

Uvolněný letní song

Hned další rok chtěl kandidovat v historicky první přímé volbě na prezidenta ČR, neměl však dostatek hlasů, a to ani po soudní pranici, kterou prohrál. Založil hnutí Úsvit přímé demokracie, ze které byl kvůli neshodám vyloučen. A tak založil dosud funkční SPD, která je plná kontroverzních názorů. Nyní vydal letně laděné video v rytmu reggae, kde vystupuje například s Jindřichem Rajchlem, Jaroslavem Foldynou, Radimem Fialou či Markétou Šichtařovou.

Při něm zve (či snad varuje) před návštěvou krajů, ke které se chystá, slibuje zavést ty „nejlepší změny“ a odkazuje na to, že Češi se vždy uměli v krizi spojit. Tento kousek rozhodně nezůstal bez povšimnutí a ihned se vyrojily stovky komentářů. „Prý mám popsat, jak na mě video působí. No, chytla mě akutní potřeba na velkou. Tak si to dám ještě jednou, abych to měl bez práce,“ zní jeden z nich, případně pak jednoduché „To je bizár“ mluví za vše. Nutno ale říci, že mnoho lidí vyjádřilo i svou podporu a píseň a chytlavá melodie se jim skutečně líbí.

Článek Tomio Okamura schytal bídu. Češi se vysmívají předvolební snaze SPD, které chce přilákat voliče hudebním klipem se nejdříve objevil na VIPživot.cz.