Co Dědík myslí „zemětřesením“

Slovo zní dramaticky, ale Dědík ho používá jako popis trendu, ne skandálu. V minulé televizní řadě z poroty vypadl Zdeněk Chlopčík, jedna z nejviditelnějších tváří hodnocení. Letos se vrací, a zároveň přibývá nová porotkyně Jana Burkiewiczová. Jenže paralelně s tímto přeskupením oznámili Eben s Kostkovou, že letošní 14. řada bude jejich poslední. Po dvaceti letech. Dědík to čte jako pokračování jednoho procesu: klíčové tváře pořadu se mění rychleji, než na co byli diváci zvyklí.

Sám přitom odešel dřív. A ne kvůli tvůrčím neshodám.

Peníze, které tanečníky nedrží

Dědík už v roce 2023 v rozhovoru pro Blesk popsal model, který ho nakonec přiměl skončit: profesionální tanečníci jsou podle něj placeni za přenos, nikoli za mnohahodinové tréninky a přípravu choreografií. Honorář označil za neadekvátní a dodal, že se za roky navýšil jen mírně. V aktuálním rozhovoru pro eXtra.cz zopakoval, že odměna prostě není tak velká, aby kvůli ní mohl vypustit svou běžnou práci a rodinu.

Přesnou částku veřejně nikdy neřekl. Srovnání se zahraničím ale leccos napoví. Britský tisk dlouhodobě odhaduje, že profesionálové v původním Strictly Come Dancing na BBC berou zhruba 35 až 50 tisíc liber za sérii, orientačně asi 1 až 1,4 milionu korun. BBC tyto cifry nikdy oficiálně nepotvrdila, ale i jako odhad ukazují řádový rozdíl oproti tomu, co Dědík popisuje jako českou realitu.

Důležité upřesnění: Dědíkova výpověď se týká profesionálních tanečníků, ne celebrit ani moderátorů. O jejich podmínkách nemluví.

Proč Eben a Kostková skutečně končí

Tady je Dědíkova pozice překvapivě střízlivá. V rozhovoru vyjádřil lítost, řekl, že mu dvojice přijde nenahraditelná, ale žádnou zákulisní bombu neodpálil. Konkrétní neveřejný motiv neuvedl.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený StarDance (@stardancecz)

Oficiální verze pochází přímo od moderátorů. Kostková na tiskové konferenci České televize v září mluvila o tom, že každý zrod má i svůj závěr. Eben zdůraznil vděčnost za dvacet let a výslovně dodal, že jejich konec neznamená konec StarDance. Žádný z dostupných zdrojů nenaznačuje, že by je z role vytlačila televize. Jde o společné rozhodnutí po dvou dekádách, a po 14. řadě, kterou si chtějí společně užít jako rozlučkovou.

Co zůstává po otřesu

Kdo dvojici nahradí, zatím nikdo neví. Česká televize jméno nástupců neoznámila a jediný doložený precedent záskoku je Aleš Háma, který Kostkovou zastoupil na jeden večer v covidovém roce 2021. To ale není kandidatura.

Čísla, o která jsme se v Redakci VIPŽivot zajímali, přitom mluví jasně ve prospěch formátu. Loňská 13. řada zasáhla přes 4,6 milionu diváků, průměrná sledovanost činila 1,632 milionu dospělých se share 44,46 %. Finále vidělo 1,819 milionu lidí. Byla to nejsilnější sezóna od roku 2007. Česká televize navíc drží licenci i pro rok 2027 a letos poprvé spustila vlastní mobilní aplikaci s bonusovým obsahem a alternativním hlasováním. Signály úpadku to nejsou.

Konec éry, ne konec show

Dědík sám nevylučuje návrat, ale v jiné roli, třeba jako choreograf, ne jako soutěžní tanečník. StarDance podle něj zůstane, jen bude jiná. A právě v tom je jádro jeho „zemětřesení“: neříká, že se formát rozpadá. Říká, že se mění rychleji a hlouběji, než diváci z pohodlí gauče vidí.

Dvacet let stejných moderátorů, stabilní porota, tichý souhlas tanečníků s podmínkami: tři pilíře, které držely iluzi neměnnosti. Dva z nich se právě pohnuly.

Článek Zemětřesení ve StarDance pokračuje, říká Dědík. Sám odešel kvůli penězům a prozradil, proč Eben s Kostkovou končí se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Slib braný smrtelně vážně

Kostková v knize popisuje svatbu s režisérem Petrem Kracíkem v roce 2006 jako moment, kdy se spojilo všechno najednou: víra v nerozlučitelnost církevního sňatku, těhotenství se synem Antonínem a výchova, která ji naučila věci „nepustit jen tak“. Slib brala, jak sama říká, „smrtelně vážně“. Nebyla to fráze z obřadu, kterou člověk pronese a zapomene. Bylo to osobní vyznání, které mělo platit do posledního dne.

Právě tahle absolutní vážnost se později obrátila proti ní. Když manželství začalo praskat, nešlo prostě odejít. Každý krok směrem ke dveřím znamenal zradu vlastního přesvědčení, vlastní výchovy, vlastního slova daného před oltářem. Kostková to nepopisuje dramaticky, spíš věcně, ale právě ta věcnost prozrazuje, jak hluboce to prožívala.

Ani „jiná žena“, ani jednoduchá odpověď

Mediální verze rozpadu prvního manželství se roky držela jednoduché zkratky: odešel za jinou. Kostková ji v knize odmítá. Ne proto, že by chtěla bývalého manžela chránit, ale proto, že ta zkratka zakrývá podstatu. Skutečná příčina podle ní ležela jinde, ve věkovém rozdílu osmnácti let a v její vlastní proměně po třicítce a po mateřství.

Neříká to jako obvinění. Spíš jako pozdní pochopení, že se v tom manželství stala jiným člověkem, než byla v šestadvaceti. A že „jiná žena by jí v tak komplikované věci vadila jako poslední“, protože jádro problému nebylo v žárlivosti, ale ve struktuře vztahu, který přestal fungovat zevnitř. Po rozvodu v roce 2015 podle vlastních slov dlouho neměla pomyšlení na novou známost. Přesto už rok po rozvodu v rozhovoru pro Sedmičku říkala, že se neutápěla v neštěstí a cítí se lépe, než si dřív uměla představit.

Čistý stůl místo války

Co z knihy vyplývá nejsilněji, není popis bolesti, ale to, co přišlo po ní. Kostková opakovaně zdůrazňuje, že s Kracíkem mají dnes přátelský vztah a „čistý stůl“. Střídavou péči nikdy nemuseli řešit soudně, dohodli se. Syn Antonín je dnes plnoletý a jeho matka důsledně respektuje jeho přání zůstat mimo média. Tahle praktická rovina je možná nejcennější část celého vyprávění. Ukazuje, že i rozvod, který člověk považoval za nemožný, může skončit důstojně, pokud si oba dokážou věci pojmenovat, i když to bolí.

V roce 2018 si Kostková vzala slovenského režiséra Jakuba Nvotu. Do druhého manželství vstupovala jako zásadně jiná žena, rozvedená, zkušenější, bez iluze, že svatební slib automaticky garantuje cokoliv. Sama to formuluje přesně: šlo o „jiný typ svazku“. Dva lidé, kteří už mají děti, oba mají za sebou rozvod a několik let hledání. Motivem už nebylo zakládání rodiny. Bylo to vědomé rozhodnutí dvou dospělých, kteří vědí, co instituce manželství může nést, i co nevynese. Kostková nelituje, že tehdy v kostele s Kracíkem brala slib absolutně vážně. Jen už ví, že vážnost slibu a trvanlivost vztahu jsou dvě různé věci.

Článek Kostková věřila, že manželství vydrží do smrti. Slib z kostela pak nesla jako břemeno, rozvod ji zlomil se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Na place se s tatínkem nepotkala

V rozhovoru pro web města Luhačovice to Tereza Kostková řekla bez příkras: „Měla jsem v seriálu jen takovou malou roli,“ a dodala, že se s otcem na place ani nepotkala. Žádná velká rodinná scéna, žádný společný záběr. Petr Kostka točil své četnické výjezdy, dcera přišla na pár natáčecích dnů a zase odešla. Byla hlavně ráda, že pracuje, a navíc s režisérem Antonínem Moskalykem.

Představa otce a dcery stojících bok po boku před kamerou je tedy spíš divácká zkratka. Oba figurovali ve stejném seriálu, to ano. Ale seriál z toho vědomě nestavěl žádnou rodinnou atrakci a databáze SerialZone potvrzuje, že Terezina role Amálie se omezila na pouhé dvě epizody.

Ani to nebyla úplně první kamera

Četnické humoresky bývají často uváděny jako startovní čára Terezy Kostkové. Jenže, Redakci VIPŽivot neuniklo, že už v roce 1996, tedy sedm let předtím, ji Česká televize obsadila do role Almy v pohádkové komedii Lékárníkových holka. Šlo o drobnou televizní práci, která se v žádném kariérním přehledu neuvádí tučně. Přesto existuje. A posouvá „poprvé před kamerou“ o kus dál do minulosti.

Co ale platí bez výhrad: v roce 2003 Terezu Kostkovou skutečně nikdo neznal jako seriálovou tvář. Nebyla moderátorkou, neměla dlouhoběžnou roli, neobjevovala se na titulních stranách. Dvě epizody Četnických humoresek byly jednou z prvních seriálových stop, ne jedinou, ale ranou a v široce sledovaném titulu.

Od dvou epizod ke stovkám

Kontrast s tím, co přišlo potom, je až komický. Databáze SerialZone dnes u Terezy Kostkové eviduje 67 epizod v Cestách domů, 105 epizod v Ordinaci v růžové zahradě 2 nebo 19 dílů Vinařů. K tomu přibyla moderátorská identita, kterou jí od roku 2006 vtiskla StarDance. Z herečky s dvouepizodním partem se během necelého desetiletí stala jedna z nejviditelnějších tváří české televize.

Sama Kostková na svém webu zdůrazňuje spíš divadelní práci v Divadle pod Palmovkou, ale televizní čísla mluví jasně. Amálie z Četnických humoresek je dnes spíš kuriozita v životopise, drobná stopa, kterou by bez znalosti kontextu nikdo nehledal.

Seriál, který přežil vlastního tvůrce

Četnické humoresky vznikaly od roku 1998 podle autentických četnických případů, které pro tvůrce dohledával historik Michal Dlouhý. První série se dostala na obrazovku v roce 2001 a seriál si rychle vydobyl status televizní klasiky; v roce 2005 získal diváckou cenu TýTý. Pak přišly dvě rány najednou: během natáčení třetí řady těžce onemocněl režisér Moskalyk a 27. ledna 2006 zemřel. Krátce nato byla zbourána bývalá vojenská kasárna, kde sídlila seriálová četnická pátračka. Čtvrtá série se nikdy nenatočila.

Přesto seriál žije dál. Česká televize ho v roce 2026 označuje za jeden z nejúspěšnějších projektů brněnského studia a reprízy pravidelně nasazuje do úterního večerního slotu na ČT1. Část epizod je dostupná i v iVysílání, byť ne kompletní sada všech 39 dílů; u některých Česká televize nemá internetová práva.

Amálie z května 2003 dávno zmizela z obrazovky. Tereza Kostková z ní ne.

Článek Tereza Kostková stála poprvé před kamerou v seriálu, ve kterém hrál i její otec. V Četnických humoreskách jí tehdy nikdo neznal se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Sedmnáct hodin mezi restaurací a jevištěm

Kostková sama shrnuje tehdejší režim jednou větou: „Sedmnáct hodin létat na place a pak ještě hrát v divadle.“ V restauraci pracovala v systému dlouhého a krátkého týdne, obsluhovala na zahrádce a kasírovala. Večer nebo po směně se přesouvala do Divadla pod Palmovkou, veřejné scény zřizované hlavním městem Prahou. Dva světy, které se potkávaly v jednom vyčerpaném těle.

Důležitý detail: na dýškách závisel podstatný kus jejího měsíčního rozpočtu. Nebyla to příjemná prémie navíc, byla to položka, se kterou počítala při plánování, jestli vyjde do dalšího výplatního dne.

Rýže, rozpustná káva a počítání do koruny

Po zaplacení nájmu, poplatků a mobilu zbývalo tak málo, že měsíc měl dvě poloviny s úplně jinou chutí. V té první si ještě mohla dovolit posedět s kamarádkou u kávy. V té druhé už vařila doma rýži a pila rozpustnou kávu. Přesnou částku tehdejšího příjmu nikdy nezveřejnila, ale obraz je výmluvný i bez čísla.

Rodiče jí přitom půjčili na vysněné křídlo. Otec Petr Kostka občas přišel do restaurace, dal si řízek a nechal stokorunové dýško. Část dluhu jí postupně odškrtával jako vánoční dárek. Pomoc tedy existovala, ale nevymazala nutnost odpracovat si přežití sama. Kostková zdůrazňuje, že půjčku poctivě splatila.

Tělo řeklo dost

Kombinaci dvou zaměstnání neukončilo rozhodnutí, ale zdraví. Kostková měla „rozhoupanou štítnou žlázu“, léčba už běžela, ale večer otékala a fyzická zátěž byla čím dál hůř snesitelná. Poruchy štítné žlázy obecně mohou způsobovat chronickou únavu a otoky; při souběhu dlouhého stání, běhání po place a následného hraní na jevišti je snadné si představit, jak rychle se tělo dostane na hranu. Když chtěla v restauraci skončit, nechtěli ji pustit. Odešla i přesto.

Zpětně to období hodnotí bez křivdy. Označuje ho za dobrou životní zkušenost. Ale právě v tom je síla příběhu: nejde o folklór o „poctivé škole života“, nýbrž o reálný obraz nejistého startu, kde se umělecká práce, fyzická dřina a zdravotní komplikace potkaly v jednom člověku.

Není v tom sama

Finanční nejistota na začátku herecké kariéry není v Česku výjimka. Jana Bernášková v rozhovoru pro Gecko popsala, že po přesunu do Prahy neměla domluvené vůbec nic a celý rok dělala různé brigády, než přišlo angažmá na Vinohradech. Erika Stárková ještě po průlomu v seriálu Most! říkala, že by se pouze herectvím neuživila.

Systémově to dává smysl. Herci ve veřejných divadlech spadají podle katalogu prací do 10. nebo 11. platové třídy. Aktuální tarify po dubnovém navýšení o devět procent vypadají takto:

Konkrétní částka závisí na praxi a kolektivní smlouvě; zákon u uměleckých profesí umožňuje zaměstnavateli určit tarif zvláštním způsobem v rámci rozpětí celé třídy. Ani tak ale nejde o částky, které by na startu kariéry v Praze znamenaly pohodlí.

Od garsonky ke knižní edici

Tehdy garsonka, počítání korun a závislost na dýškách. Dnes etablovaná herečka, moderátorka a tvář, jejíž životní příběh nese vlastní knižní řadu. Změna není jen finanční, je statusová. Ale právě proto stojí za to vědět, odkud ta cesta vedla: ne z měkkého polštáře, ale z vařené rýže a sedmnáctihodinových dnů.

Článek Takhle začínala Tereza Kostková: Dřela 17 hodin denně jako servírka, půlku měsíce pak byla na suché rýži se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co se ve výtahu odehrálo

Kostková v knize vypráví, že muž ji požádal, ať zmáčkne „nejvýš, kam to jde“. Bydlela v pátém patře, zmáčkla tedy šestku. Tím mu nevědomky dala víc času. Někde mezi patry jí řekl, že „tam něco má“, a sáhl jí na poklopec kalhot, jako by chtěl rozepnout zip. Strach, který do té chvíle cítila jen jako neurčitý signál, že „něco je jinak a není to dobře“, se v tu sekundu stal, jak sama říká, „úplně hmotnej“. Vší silou ho praštila přes ruku. Jakmile se dveře otevřely v šestém patře, vyběhla ven, seběhla po schodech dolů a vlétla domů.

Doma všechno okamžitě vychrlila. Zrovna tam byl švagr, manžel sestry Kačky, a bez otálení vyrazil muže hledat po domě. Nenašel ho. Následoval policejní výslech, rodiče Terezu omluvili ze školy. Tím podle jejího veřejně dostupného vyprávění příběh končí, ve volně dohledatelných zdrojích není zmínka o tom, že by byl pachatel identifikován.

Intuice jako celoživotní téma

Kostková incident nevypráví jako izolovaný šok. V ukázce z knihy ho přímo propojuje s tím, jak se celý život učila důvěřovat vlastní intuici. Už ve výtahu cítila, že něco nesedí, ale nedokázala ten pocit pojmenovat ani podle něj jednat dřív, než bylo pozdě. Podobný varovný signál popisuje i z pozdější doby, kolem sedmadvaceti let ji obtěžoval muž ve vlaku ve Francii. Opět nejdřív tušila, že situace není v pořádku, a teprve zpětně si uvědomila, jak přesný ten první impulz byl.

Právě tenhle motiv, naslouchání vnitřnímu alarmu, podle ní spojuje obě nepříjemné zkušenosti a proměnil její přístup k rozhodování obecně.

Proč o tom mluví právě teď

Kostková letos v červnu oslavila padesátiny. V rozhovoru pro TN Live, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, říká, že věk je pro ni „obrovská výhoda“, protože citlivé věci má natolik zpracované, že je dokáže vyslovit bez potřeby se obhajovat. Dřív ji trápilo, jak je vnímána, a cítila nutkání vysvětlovat. Dnes ne. „Ber, nebo nech bejt,“ shrnuje svůj současný postoj.

Kniha „Řekla bych“ není klasická autobiografie. Jde o první díl nové edice nakladatelství Albatros Media, v níž novinář Václav Žmolík vede bilanční rozhovory s inspirativními ženami. Formát zpovědi před mikrofonem zjevně umožnil jít hlouběji, než by šla v běžném časopiseckém interview; vedle incidentu z výtahu kniha otevírá i témata prvního manželství, dluhů nebo období, kdy si podle vlastních slov „zakládala na poruše příjmu potravy“.

Článek Tereza Kostková promluvila o nepříjemném incidentu. Ve výtahu ji osahával cizí muž se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Proč zrovna prarodiče, a ne vlastní byt

Tereza Kostková žije v Kyjích, klidné čtvrti na východním okraji Prahy. Pro dospívajícího studenta filmového oboru to znamená dojíždění, které spolkne kus dne. Byt Petra Kostky a Carmen Mayerové leží v centru. Praktický důvod je zřejmý.

Vlastní nájem? Při studentském rozpočtu a čtyřletém denním studiu by to byl skok do hluboké vody. Stěhování k prarodičům funguje jako mezikrok: Antonín získal samostatnost, vlastní pokoj, kratší cestu do školy, a přitom zůstal v rodině, která ho vychovávala odmala. Carmen Mayerová to na podzim 2025 popsala pro Super.cz bez jakéhokoli náznaku napětí: „Toníček u nás vyrůstal. Ráno odejde, večer se vrátí.“ Dodala, že jsou s dědečkem šťastní, že vnuka vídají častěji.

Žádný útěk, ale pokračování rodinného vzorce

Prarodiče nebyli v Antonínově životě jen svátečními hosty. Tereza Kostková v knize Řekla bych, kterou připravila s Václavem Žmolíkem, otevřeně přiznává, že bez babičky a dědy by to v letech natáčení Pojišťovny štěstí a Ordinace v růžové zahradě 2 vůbec nezvládla. Když byla v práci, hlídali. Když točila, zastupovali.

O synovi dnes mluví s respektem k jeho soukromí. „Je plnoletý a já respektuji jeho rozhodnutí, že nechce, aby se o něm psalo,“ řekla v rozhovoru citovaném CNN Prima News. Přidala detail, který leccos vysvětluje: „Má to štěstí, že nemá moje příjmení.“ Antonín nese příjmení Kracík po otci, divadelním režisérovi Petru Kracíkovi. V dětství a dospívání ho to chránilo před okamžitou identifikovatelností, kterou by jméno Kostka přineslo automaticky.

Přímý citát Kostkové k samotnému stěhování se veřejně nedochoval. Její dlouhodobé výroky ale mluví jasně, o „moc hezkém vztahu“ se synem, o vzájemném respektu. Nic nenasvědčuje roztržce.

Filmová režie místo jeviště

Antonín k divadlu skutečně míří, jenže spíš oklikou přes kameru než přes prkna. Tereza Kostková v rozhovoru z roku 2023 řekla, že syn „celoživotně směřuje k filmové režii a autorství“, hodně píše a je „spíš za kamerou“. Na přímou otázku, jestli ho k tomu vedla, odpověděla: „Na to nemám právo.“

Poslední veřejně doložený údaj o škole pochází z konce roku 2022: Antonín tehdy nastoupil do prvního ročníku na EDUSO, Střední odborné škole multimediální a propagační tvorby v Praze 4. Škola nabízí čtyřletý denní obor Multimediální tvorba se zaměřením na filmovou a animační tvorbu. Pokud studium běželo bez přerušení, v létě 2026 by měl být krátce po maturitě nebo ve čtvrtém ročníku.

Zajímavé je, kam ho to profesně řadí. V rodině, kde dědeček Petr Kostka prošel Městskými divadly pražskými, Národním divadlem a od roku 1994 působí v Divadle na Vinohradech, kde babička Carmen Mayerová dodnes hraje a oba jsou uváděni mezi hereckými osobnostmi Komorního Kalichu, je volba zákulisí vědomým krokem stranou od reflektorů. Spíš otcova stopa než matčina. Petr Kracík režíroval v divadle, Antonín to zkouší ve filmu.

Dětství provoněné zákulisím

Tereza Kostková sama vyrostla v herecké rodině a ví, co to obnáší. Ve starším rozhovoru pro Novinky popsala dětství „provoněné divadelním zákulisím“ a dodala, že s rodiči ráda vystupuje, protože jsou „oba výborní herci“. Zároveň ale platí, že cestu ke kariéře si musela projít sama; slavné příjmení otevírá dveře, ale negarantuje nic.

Antonín, narozený 21. června 2007, má v tomhle ohledu paradoxní výhodu. Příjmení Kracík mu dává prostor budovat si jméno bez okamžitého srovnávání. A pokud jednou natočí film, diváci ho budou soudit podle výsledku, ne podle rodokmenů.

Osmnáctiletý student, který se přestěhoval k dědečkovi a babičce, aby měl blíž do školy a do města, to není příběh o útěku. Je to příběh o rodině, která funguje jako síť, ne jako past.

Článek Sotva dospěl, odešel od Terezy Kostkové. Syn Antonín žije u slavných prarodičů a míří k divadlu se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co přesně vláda schválila

15. června 2026 vláda odsouhlasila návrh, který ruší zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. Od roku 2027 mají být Česká televize i Český rozhlas financovány přímo ze státního rozpočtu, každý jako samostatná kapitola s mechanismem valorizace o inflaci. Čísla vypadají takto:

Celkem tedy minus 1,4 miliardy. Obě média si mají ponechat doplňkové příjmy (reklamu, sponzoring, granty, dobrovolné příspěvky) a nově pod jejich hospodařením získá kontrolu i Nejvyšší kontrolní úřad. Vládní politik Boris Šťastný z Motoristů veřejně ujišťoval, že svoboda médií bude zachována a že obě instituce mohou navrhnout změny, jimiž se kabinet bude zabývat. Jenže právě přechod od zákonem odděleného výběru poplatků k závislosti na každoročním hlasování o rozpočtu je bod, kolem kterého se celý protest točí.

Snyder, Čapek a jazyk protestu

Kostková při stávce četla z textů Timothyho Snydera, amerického historika z Yale specializovaného na dějiny střední a východní Evropy, Sovětského svazu a holokaustu. Jeho kniha Tyranie formuluje dvacet lekcí z dvacátého století, mezi nimi „Ochraňuj instituce“ a „Pamatuj na profesní etiku“. Snyder přitom pracuje s historickými zkušenostmi nacismu a dalších totalitních režimů nikoli jako s přímým přirovnáním, ale jako s varovným rámcem: instituce se nerozpadnou naráz, ale postupným oslabováním zevnitř.

„Kdyby se právníci drželi normy, že poprava bez soudu je vyloučena, kdyby lékaři přijali pravidlo, že operace bez souhlasu pacienta je nepřípustná, kdyby podnikatelé odmítli otrockou práci a byrokrati by se nepropůjčili ke zpracování dokumentace vražedných skutků, bylo by pro nacistický režim mnohem obtížnější napáchat ony surovosti, jimiž se vepsal do dějin. Jednotlivé profese si mohou zformulovat vlastní zásady etického jednání, zaplňující mezeru, která zeje mezi osamělým jedincem a odtažitou vládou,“ přečetla Kostková do mikrofonu. Snyderův text dodal protestu mezinárodní rozměr a ostřejší hranu. Nejde o tvrzení, že Babišova vláda se rovná nacistickému režimu. Jde o něco subtilnějšího: o připomínku, že mechanismy, jimiž autoritářské režimy získávaly kontrolu nad informačním prostorem, začínaly u financí.

Rozsah stávky a kdo se přidal

Pod iniciativou Veřejnoprávně se podle Seznam Zpráv podepsalo 3 500 z přibližně 4 250 pracovníků obou institucí, z toho 2 300 z České televize. Vedle Kostkové byli vidět Daniel Stach, Josef Maršálek, Miroslav Hanuš nebo David Koller s kytarou. Vedení ČT stávku respektovalo a snažilo se zachovat kontinuitu vysílání, přesto diváci zaznamenali zpoždění pořadů, tmavé obrazovky s odpočtem a omezenější webový obsah.

Eskalace přitom nebyla náhlá. Už v týdnech před stávkou se zaměstnanci oblékali do černého, vyhlásili stávkovou pohotovost a veřejně upozorňovali na to, co vládní návrh znamená v praxi: podle odhadů zaznívajících v médiích by škrty mohly stát 450 až 700 pracovních míst a dopadnout na regionální vysílání, kulturní pořady i sportovní přenosy.

Co říká Evropa, a co je v sázce

Do sporu vstoupila i Evropská vysílací unie, která veřejně varovala, že český návrh neobsahuje dostatečně silné záruky dlouhodobé nezávislosti. Jakákoli změna financování má být podle EBU doprovázena právně závaznými pojistkami, a ty v aktuální podobě návrhu chybí.

Tady se debata přesouvá z roviny účetní do roviny systémové. Poplatky měly jednu zásadní vlastnost: byly zákonem oddělené od politického rozhodování o rozpočtu. Nový model sice počítá s valorizací o inflaci, ale samotnou výši příspěvku bude každý rok schvalovat Sněmovna. A právě to je bod, který Kostkovou, Stacha, tisíce podepsaných zaměstnanců i evropskou vysílací autoritu spojuje v jedné obavě: kdo drží peníze, drží páku.

Návrh ještě musí projít celým legislativním procesem. Stávka 22. června byla podle organizátorů „první krok“, s tím, že pokud vláda neustoupí, protesty mohou zostřit. Otázka už nezní, jestli se o financování veřejnoprávních médií povede boj. Otázka zní, kdo v tom boji bude mít poslední slovo.

Článek Kostková brání veřejnoprávní média: Přečetla Snyderův text a namířila ho proti Babišově vládě se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Tři roky tiché úvahy

Může to znít jako náhlý výrok do mikrofonu. Není. Veřejná stopa sahá minimálně do listopadu 2023, kdy Kostková v pořadu Na kafeečko po sedmnácti odmoderovaných řadách přiznala, že o konci „seriózně už léta přemýšlí“ a že je důležité některé věci včas pustit. Tehdy to média zaznamenala jako překvapivou poznámku pod čarou. Dnes, o necelé tři roky později, se z poznámky stává opakující se motiv. V podcastovém rozhovoru na Seznamu mluví o tom, že ideální odchod je takový, po kterém lidé řeknou: „Škoda, je nám to líto.“ Ne takový, po kterém si oddychnou.

Časová linka tedy není vágní. Rok 2023, první veřejná zmínka. Rok 2026, kniha, podcast, stejné téma, jen ostřejší slova. Mezi tím dvě řady StarDance, které Kostková odmoderovala bez jediného náznaku, že by váhala. Zvenčí klid, uvnitř kalkulace.

Čtrnáctá řada běží dál podle plánu

Česká televize zatím nekomunikuje nic mimořádného. Dubnové představení kompletních párů pro StarDance 2026 pracuje s tradiční moderátorskou dvojicí Kostková–Eben. Start je naplánovaný na sobotu 10. října, finále na 12. prosince, vysílat se bude na ČT1. Žádná rozlučková rétorika, žádný speciální rámec. Prostě další ročník.

Jenže právě v tom je napětí. Kostková veřejně říká, že hledá správný moment. Televize veřejně říká, že všechno pokračuje. Obojí může být pravda současně, a obojí se může protínat právě letos v prosinci.

Proč nejde jen o výměnu moderátorky

Čísla ukazují, jak silně je StarDance navázaná na svou současnou podobu. Ročník 2024 oslovil přes 4,6 milionu diváků a jeho průměrná sledovanost byla nejvyšší od roku 2007. To není pořad, který by hledal publikum. To je pořad, který si ho drží, a drží ho mimo jiné stabilitou.

Sama Česká televize na svých stránkách ke StarDance Tour popisuje Kostkovou a Ebena jako „ikonické duo“ a symbol noblesy, humoru a atmosféry celé značky. Ne jako moderátory, které lze jednoduše přeobsadit. Když instituce, která pořad vyrábí, používá slovo „ikonické“, říká tím víc, než si možná uvědomuje: říká, že případná změna zasáhne identitu formátu, ne jen úvodní znělku.

Pro srovnání: v roce 2006, kdy StarDance poprvé vysílala, zasáhla 6,83 milionu dospělých diváků. Už tehdy stáli před kamerou Kostková s Ebenem. Od první řady do čtrnácté. Dvacet let bez přerušení. Takovou kontinuitu v české televizní zábavě těžko hledáte.

Co by se muselo stát

Technicky je formát nahraditelný. Důkaz existuje: na podzim 2021 musela Česká televize řešit díl bez Kostkové, která vypadla kvůli covidu. Vysílání proběhlo. Svět se nezhroutil. Ale jedno sobotní zastoupení je něco jiného než trvalá změna tváře, s níž si miliony diváků spojují celý rituál podzimních sobotních večerů.

Žádné jméno případné nástupkyně se veřejně neobjevilo a televize nic takového nenaznačuje. Podle nás by kdokoli na této pozici musel zvládnout nejen živé přenosy a reprezentativní polohu, ale i specifický kontrast k Ebenovu stylu, ten tichý ping-pong, který dvojice hraje dvě dekády a který se nedá natrénovat za jedno léto.

Přímé vyjádření Marka Ebena k úvahám Kostkové se nám nepodařilo veřejně dohledat. Oficiální materiály ale dál ukazují standardní partnerství bez náznaku odstupu.

Kniha jako ventil, ne jako tečka

Kniha Tereza Kostková vyšla 7. května 2026 v edici Řekla bych nakladatelství Albatros Media. Vydavatel ji rámuje jako otevřený rozhovor o pochybnostech, vztazích, stárnutí a profesní rovnováze. Téma StarDance do takového formátu přirozeně zapadá, a právě proto je třeba ho číst v kontextu. Kostková nemluví na tiskové konferenci. Mluví v knize, kde je prostor pro nuance, pro „možná“, pro „jednou“. Podcastový rozhovor pak tutéž linku rozvíjí, ale ani tam nezazní věta „končím“.

Dá se čekat, že diváci budou na jakoukoli změnu reagovat citlivě. Sledovanost posledních ročníků to potvrzuje: lidé se na StarDance dívají i proto, že vědí, co dostanou. A součástí toho slibu je Kostková v šatech na schodišti.

Čtrnáctý ročník StarDance startuje 10. října. Tereza Kostková u něj bude. Jestli bude i u patnáctého, neví dnes s jistotou možná ani ona sama.

Článek StarDance bez Kostkové? Herečka přiznala, že o odchodu přemýšlí už tři roky. Letošní ročník může být poslední se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co říkala média v roce 2016, a co říká ona dnes

Tehdejší mediální pokrytí se točilo kolem jediné osy: Kracík měl za sebou už třetí rozvod, předtím odešel od Veroniky Gajerové právě kvůli vztahu s Kostkovou, a tak se nabízela pohodlná šablona sériového odcházení. Gajerová v roce 2013 popsala jeho odchod jako nevěru, mluvila o lhaní a opakovaných návratech. Obraz muže, který opouští, seděl.

Kostková ale dnes tenhle rámec odmítá. V knize nepopírá, že začátek jejich vztahu byl komplikovaný, sama ho popisuje jako situaci, kdy se „mezi tři lidi vmísí láska“. Neromantizuje ho. Zároveň ale trvá na tom, že konec manželství měl úplně jiné příčiny než jeho začátek.

Osmnáct let a mateřství jako zlom

Klíčové vysvětlení, které Kostková v knize nabízí, se dá shrnout do dvou slov: věkový rozdíl. Ne jako pouhé číslo (osmnáct let), ale jako nesoulad životních fází, který se naplno projevil teprve po narození syna Antonína. Kostková popisuje, že v době, kdy se do Kracíka zamilovala, byla výrazně mladší a teprve později, zvlášť po třicítce a po mateřství, prošla proměnou, kterou sama tehdy nečekala. Změnily se její priority, sebevnímání, očekávání od partnerství.

Vztah ale stál na dřívější dynamice. Sama přiznává, že si naivně myslela, že jí se něco takového stát nemůže, že právě ona bude výjimkou z pravidla, které viděla u jiných. Důležitý detail: ani v knize neprezentuje rozchod jako jednostranný odchod. Drží linii z roku 2016, šlo o oboustrannou dohodu, na které se shodli na podzim 2015 a oficiálně ji potvrdili na konci téhož roku. Veřejnost se to dozvěděla až 8. března 2016.

Syn Antonín jako kompas

Nejsilnější pasáže knihy se podle dostupných citací netýkají Kracíka, ale syna. Kostková opakovaně zdůrazňuje tři zásady, které po rozvodu dodržovala: před Antonínem nikdy nemluvit o jeho otci křivě, rozchod mu vysvětlovat postupně a přiměřeně věku a rodičovství důsledně oddělovat od partnerského selhání.

V rozhovoru pro iDNES z roku 2023 popsala, jak synovi postupně odpovídala na otázky, které přirozeně přicházely s dospíváním. Výslovně řekla, že si váží toho, že Antonín a Kracík mají hezký vztah. Žádná válka rodičů, žádné přetahování. Spíš vědomé rozhodnutí dvou dospělých lidí, že dítě nesmí být rukojmím.

Nový vztah jako kontrast

Dnes je Kostková vdaná za režiséra Jakuba Nvotu. O současném manželství mluví jiným tónem než o tom předchozím, partnersky, s obdivem k jeho práci, s lehkostí. V rozhovoru pro Český rozhlas oba popsali výhody společného profesního prostředí a fungující patchworkové rodiny. Nvota má děti z předchozího vztahu, Kostková Antonína. Podle jejích slov je to otázka zralosti, ne štěstí.

Právě tady je vidět posun, který kniha Řekla bych zachycuje nejlépe. Kostková dnes nemluví o Kracíkovi s hořkostí. Mluví o něm jako o člověku, se kterým sdílela devět let a syna, a s nímž se rozešla proto, že oba stáli v jiném bodě života. Žádný padouch, žádná oběť. Jen dva lidé, kteří se potkali v nesprávný čas, a jeden věkový rozdíl, který to nakonec potvrdil.

Článek Kracík kvůli ní opustil rodinu, po 9 letech odešel i od ní. Kostková promluvila o rozvodu, věkový rozdíl udělal své se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Čtyři procedury, žádné velké řezání

Z citací knižního rozhovoru vyplývají čtyři konkrétní věci, které Kostková přiznává: laserová operace dolních víček, radiofrekvenční vlny (sama to s nadsázkou nazývá „mandl“), kyselina hyaluronová aplikovaná jako Profhilo Structura a ošetření vlastní obohacenou krevní plazmou. Žádný lifting, žádné objemové výplně do rtů či lícních kostí, žádná proměna rysů.

Právě tady vede svou hranici. Velké plastické zákroky podle ní vysílají „sdělení o nepřijetí stárnutí“. Ona chce něco jiného, stárnout, ale mít to pod kontrolou. Udržet texturu pleti, hydrataci, pružnost kůže kolem očí. Zachovat si tvář, doslova i přeneseně.

Není to přitom nový postoj. Už v roce 2012 v rozhovoru pro Blesk mluvila o operativním odstranění povadlých spodních víček a o galvanické péči o pleť. Tehdy zmiňovala i pravidelný běh, nekuřáctví a minimální alkohol. Dnešní výčet procedur je širší, filozofie zůstává stejná.

Co přesně ty procedury znamenají, a kolik stojí

Pro čtenářku, která zvažuje podobnou péči, má smysl vědět, o čem je řeč, proto jsme se o tuto problematiku v Redakce VIPŽivot blíže zajímali. Blefaroplastika dolních víček je chirurgický zákrok, při němž lékař řeší nadbytečnou kůži, tukové váčky nebo povolené struktury pod okem. Moderní techniky kombinují klasický řez, s CO₂ laserem, který zpevňuje a vyhlazuje kůži. Podle plastického chirurga Ondřeje Měšťáka patří plastiky víček v Česku k nejčastějším estetickým operacím vůbec.

Cenově se dolní víčka pohybují od necelých 9 000 Kč za jedno oko na Bulovce přes zhruba 20 500 Kč v Perfect Clinic až po 24 500 Kč v klinice Esthé. Neinvazivní procedury jsou levnější, ale opakují se:

• Radiofrekvenční ošetření víček (EndyMed PRO): od 2 800 Kč, celý obličej s podbradkem kolem 5 500 Kč
• Plazmaterapie (vlastní krevní plazma): 6 500 až 8 900 Kč za ošetření
• Profhilo Structura: 12 900 Kč za aplikaci

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Tereza Kostková (@terakost)

Profhilo Structura je novější formulace vysoce koncentrované nezesíťované kyseliny hyaluronové. Podle výrobce IBSA působí v hlubších vrstvách a cílí na obnovu tukové tkáně, která s věkem ubývá. Není to klasická výplň, nezvětšuje objem, ale hydratuje a remodeluje tkáň zevnitř. Radiofrekvenční vlny zase fokusovaným teplem stimulují tvorbu kolagenu. Obojí vyžaduje opakování, obojí je záležitost samoplátce.

Dohromady to není „drobná kosmetika“. Při kombinaci procedur a pravidelném opakování jde ročně o desítky tisíc korun.

Proč je to v Česku pořád téma

Kostková mluví o estetické medicíně s přímočarostí, která v českém prostředí není samozřejmá. Plastický chirurg Lukáš Šimko v rozhovoru pro Deník N popisuje přetrvávající stigma; i mediálně známé klientky podle něj často veřejně popírají, že cokoli podstoupily. Kvalitní úpravu prý poznáte tak, že ji nepoznáte. A právě proto se o ní nemluví.

Kostková jde proti tomuto proudu. A dělá to ve chvíli, kdy jí za pár týdnů bude padesát. „Trvalo mi 50 let, než jsem se přestala obhajovat,“ řekla v rozhovoru kolem vydání knihy. Věk je podle ní „obrovská výhoda“; člověk ví, co chce, a nemusí nikomu vysvětlovat proč.

Podle nás je nejzajímavější právě tento posun. Nejde o zpověď typu „podívejte, co jsem si nechala udělat“. Jde o jasný vzkaz: péče o obličej je pro herečku totéž co pro sportovce rehabilitace. Pracovní nástroj potřebuje údržbu. A přiznat údržbu neznamená přiznat slabost.

Pro koho to má smysl, a pro koho ne

Procedury, které Kostková popisuje, jsou v Česku běžně dostupné. Nabízejí je desítky klinik od Prahy po krajská města. Ale „dostupné“ neznamená „vhodné pro každého“. Radiofrekvenční ošetření má kontraindikace: kardiostimulátor, kožní onemocnění v místě ošetření, těhotenství. Plazmaterapie se nedoporučuje při onkologických či autoimunitních onemocněních. A u chirurgické blefaroplastiky rozhoduje individuální stav víček, ne přání vypadat jako někdo jiný.

Měšťák opakovaně doporučuje vybírat pracoviště podle atestace lékaře (plastická chirurgie nebo dermatologie), konzultovat na více místech a dívat se na výsledky před a po. Trend v estetické medicíně se přitom posouvá stejným směrem, jaký Kostková popisuje: méně radikálních změn, více postupné údržby, důraz na přirozenost.

Kniha Tereza Kostková má 240 stran a estetické zákroky jsou jen jednou z kapitol. Mluví se v ní o pochybnostech, vztazích, ceně za kariéru i o tlaku na dokonalost. Víčka jsou detail. Odvaha mluvit o nich nahlas, to je příběh.

Článek Obličej mě živí, řekla Kostková. Před padesátkou přiznala zákroky v obličeji, nechala si dělat víčka se nejdříve objevil na VIPživot.cz.