Noci za zamčenými dveřmi

Otec Suzanne Somers, Frank Mahoney, byl alkoholik. Ne ten tichý, co usne u televize. Ale ten, co v noci rozbíjí nábytek. V rozhovorech herečka popisovala opakující se scénář: otec přišel domů opilý, začal řvát, ničit věci, terorizovat rodinu. Děti se zamykaly a schovávaly ve skříních. Byl bezcenné nic co se nemělo narodit. Ráno se uklízela krev a střepy. A pak se šlo do školy, jako by se nic nestalo. Když jí bylo sedmnáct, přišla domů v plesových šatech. Opilý otec jí je strhl z těla. Suzanne ho v sebeobraně udeřila tenisovou raketou. Byl to zlomový moment, poprvé se bránila. Ale trauma tím neskončilo.

Kód mlčení

Rodina Mahoneyových žila podle nepsaného pravidla, které Somers později pojmenovala jako „kód mlčení“. Doma se o otcově pití nemluvilo. Navenek se problém tutlal. Děti se naučily tvářit normálně, a tu dovednost si nesly do dospělosti. Somers sama přiznávala, že po image „hloupé blondýny“, kterou si vybudovala v sitcomu Three’s Company, bylo mimořádně těžké vystoupit s vážným příběhem. Bála se, že ji nikdo nebude brát vážně. Že bude zesměšněna. A tak mlčela dál, i když už dávno byla dospělá žena s rozpadlým prvním manželstvím, nízkou sebeúctou a kompulzivním utrácením peněz, které neměla.

Zlom přišel v roce 1988. Somers vydala autobiografii Keeping Secrets, 297 stran o tom, co znamená vyrůstat v rodině alkoholika. Kniha popisovala noční běsnění, rozbíjený nábytek, ponižování dětí i to, jak se sourozenci s odkazem otcova pití vyrovnávali; podle jejích slov mu někteří z nich podlehli. Tři roky po vydání knihy natočila i dvouhodinový televizní film, v němž hrála sama sebe. Z jednorázového přiznání se stalo veřejné svědectví.

Carol, která si skládala sebeúctu

Paradox její kariéry je téměř dokonalý. V roce 1991, kdy jako mluvčí za děti alkoholiků objížděla přednášky po celé Americe, dostala roli Carol Foster Lambertové v seriálu Krok za krokem. Kadeřnice Carol, laskavá, vtipná, trochu naivní máma v idylické předměstské domácnosti. Přesný opak toho, co Somers zažila. Jenže role Carol nepřekryla její minulost. Spíš fungovala jako veřejná tvář ženy, která si teprve postupně skládala vlastní sebeúctu.

Somers opakovaně říkala, že kniha „otevřela stavidla“, ale skutečné spravování škod přisuzovala terapii. Po rozvodu v raných dvaceti letech vyhledala terapeuta v komunitním centru. Pracovala na odpuštění a nakonec se dočkala i omluvy od otce. V pozdějších rozhovorech ho dokonce nazvala svým „největším učitelem“. Ne proto, že by násilí omlouvala. Ale proto, že potřeba vymanit se z jeho stínu ji podle vlastních slov donutila hledat cestu ven: přes psaní, přes veřejné vystupování, přes vědomé rozhodnutí neopakovat vzorec. Pro českou generaci devadesátých let je Suzanne Somers především Carol. Herečka dlouhé roky bojovala s rakovinou prsu a zemřela 15. října 2023 ve věku šestasedmdesáti let.

Článek Neměla ses narodit, křičel na ni otec. Carol z Kroku za krokem roky mlčela, pak napsala knihu, která odhalila rodinné peklo se nejdříve objevil na VIPživot.cz.