Co se stalo v Jihlavě

Hložek ve své autobiografii popisuje konkrétní scénu. Manželce Aleně se na akci v Jihlavě náhle udělalo špatně. Odvezli ji do místní porodnice, kde předčasně porodila syna, kterému dali jméno Lukášek. Chlapec se narodil s nevyvinutou jednou plící. Jihlavská porodnice podle Hložkovy verze neměla potřebné vybavení pro tak závažný případ, a novorozence proto převezli do Brna. Tam Lukášek zemřel.

Proč Jihlava neměla vybavení, a proč to nebyla chyba jedné nemocnice

Hložek k Jihlavě říká dvojí: od té doby tam jezdí nerad, ale zároveň výslovně dodává, že město „za nic nemůže“. A má pravdu, problém nebyl v selhání konkrétního pracoviště, ale v systému české perinatologické péče.

Česká neonatologie je dlouhodobě postavená na centralizaci. Nejrizikovější případy, tedy extrémně předčasné porody či těžké vrozené vady, se koncentrují do center vyšších stupňů, typicky v Praze a Brně. Jihlavská nemocnice podle svých vlastních údajů provozuje jednotku diferencované péče o novorozence od roku 1988, ale statut perinatologického centra intermediární péče získala až v roce 2007, a i tehdy jen pro novorozence od 31. až 32. týdne gestace. Případ, jako byl Lukášek, s nevyvinutou plící a předčasným porodem, prostě přesahoval kapacity regionálního pracoviště. Transport do Brna byl v daném systému jediná možnost.

Od té doby se pravidla zpřesnila. Jak si Redakce VIPŽivot všimla, už Věstník Ministerstva zdravotnictví z roku 2003 formalizoval regionální převozní službu pro novorozence a odpovědnost odesílajícího pracoviště za stabilizaci dítěte do doby transportu. Aktuální předpisy z roku 2024 jdou ještě dál a detailně rozepisují role jednotlivých center podle gestačního stáří.

Jak Hložek ztrátu zvládal, a proč o ní mlčel

Po smrti Lukáška Hložek odložil závěrečné zkoušky. Soustředil se na to, aby se nesložila manželka. A pak přišla rada od Karla Vágnera: ať mu kamarádi „navalí co nejvíc práce“. Přesně to se stalo. Hložek fungoval. Vystupoval. Navenek profesionál bez viditelné trhliny.

Jenže fungování navenek neznamená, že bolest zmizela. Sám říká, že své problémy schovává v sobě a světu o nich neříká, nechce druhé obtěžovat. Tento vzorec drží celý život. Když v roce 2022 zemřela Hana Zagorová, byl podle vlastních slov půl roku „úplně mimo“ a nebavilo ho ani zpívat. Ale i tehdy to zvládal po svém, dovnitř. V rozhovoru pro ProŽeny patří smrt dítěte a smrt Zagorové mezi dvě chvíle, kdy během povídání téměř plakal.

Kontrast je nápadný: veřejný obraz nenápadného, spolehlivého zpěváka bez excesů, a za ním člověk, který si nejtěžší rány života nechával pro sebe desítky let.

Matyáš jako protiváha

Hložkovi se později narodil syn Matyáš. Zpěvák v roce 2023 řekl, že jim předešlou ztrátu „vynahradil“. Dnes spolu dokonce koncertují, v roce 2026 už mají za sebou dva společné duety. Matyáš v rozhovoru pro TN.cz otevřeně přiznal, že táta byl v jeho dětství pořád pryč, a ve vlastní rodině si to chce nastavit jinak. I v tom je kus Hložkova příběhu, muž, který ztrátu prvního syna kompenzoval prací, ji kompenzoval i ve vztahu k druhému.

Stanislav Hložek má jednasedmdesát, pořád vystupuje a pořád o Lukáškovi mluví s bolestí. Některé rány se nezahojí. Člověk se jen naučí s nimi chodit na jeviště.

Článek Těhotné manželce se udělalo zle a byla převezena do nemocnice. Hložkův prvorozený syn zemřel po převozu do Brna, zpěvák o tom roky nemluvil se nejdříve objevil na VIPživot.cz.