Univerzální lék, který neexistuje

Mechanismus, který Rašilov popisuje, je v adiktologii dobře známý: alkohol jako emoční regulátor dvou protikladných stavů. Člověk nepije proto, že chce být opilý. Pije proto, že chce přestat cítit to, co právě cítí. A alkohol mu to na chvíli splní, ať je problém jakýkoli. Právě tahle zdánlivá univerzálnost vytváří iluzi, že látka je spojenec, ne protivník. Rašilov v rozhovoru přiznává, že dlouho neviděl důvod cokoli měnit. Fungoval. Pracoval. Nikdo ho nezastavil, ani doma, ani v práci. A přesně tady leží jádro problému: nejnebezpečnější fáze pití není pád na dno. Je to období, kdy člověk funguje navenek bezchybně, a právě proto si říká, že se ho problém netýká.

O alkoholu Rašilov veřejně promluvil už v červnu v podcastu Bojs na Radio Wave, kde popsal dlouhá léta jako „nekonečnou spirálu zábavy“ a přiznal, že po večírcích nebyl schopný zvednout telefon a uzavíral se do sebe. Zářijový rozhovor téma rozšířil o klíčový pojem: toleranci. Musíte pít pořád a čím dál víc, protože na látku získáváte rezistenci, tak Rašilov shrnuje moment, kdy pochopil, že boj s alkoholem nelze vyhrát. Účinek slábne, dávka roste a alkohol postupně přebírá režii. Kdy přesně přišla stopka, neříká. Média to spojují zhruba s obdobím před osmi lety a s novou rodinnou etapou; dnes žije s manželkou Ludmilou a vychovává děti.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Čestmír Strakatý (@cestmirstrakaty)

Česko, země, kde se pití omlouvá snadno

Rašilovova výpověď zapadá do prostředí, které problémové pití systematicky přehlíží. Podle Úřadu vlády považuje pravidelnou konzumaci alkoholu za přijatelnou třetina dospělých Čechů. Data OECD za rok 2023 řadí Česko s 11,2 litru čistého alkoholu na dospělého na páté místo v Evropské unii. Je tedy tak snadné si roky říkat, že přece pijí všichni a vy to máte pod kontrolou. Rašilov navíc není jediný, kdo v poslední době promluvil. Miroslav Etzler letos otevřeně popsal alkohol, deprese a léčbu. Moderátorka Veronika Albrechtová loni popsala abstinenční příznaky a cestu k terapii.

Dnes Rašilov svůj vztah k alkoholu formuluje konkrétněji, než jak zní obvyklé české „všeho s mírou“. Říká, že se dá pokorně zajít jednou týdně na pivo, a kdo tohle neumí, nemá pít. Není to abstraktní poučka. Je to pevný limit, který stojí na poznání, že expanze je vždy za rohem. Rozdíl mezi tehdejším a dnešním Rašilovem není v tom, že by dřív pil a teď nepije. Je v tom, že dřív věřil, že si z alkoholu může vzít jen tu příjemnou část. Dnes ví, že to nejde. Že látka, která slibuje řešení na všechno, si nakonec vezme všechno.

Článek Rašilov věřil, že alkohol má superschopnost. Pil na smutek i nervy, než zjistil, že za úlevu platí vlastním životem se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Vila v Rašilovově ulici: rodinná historie místo okázalosti

Zbraslavský dům pořídil Sašův dědeček ve třicátých letech. Postupem času se z něj stalo vícegenerační sídlo, kde pod jednou střechou žilo až jedenáct Rašilovů, rodiče, sourozenci, jejich partneři a děti. Seznam Zprávy v roce 2019 popsaly atmosféru domu v pořadu Moje místa: ulice nesoucí příjmení rodiny, klidná čtvrť na jihozápadním okraji Prahy, zahrada a pocit, že tu čas plyne jinak než ve městě.

Přesná kupní cena domu nikdy veřejně nezazněla. Podle dat Českého statistického úřadu se průměrná kupní cena rodinného domu v Praze v letech 2022-2024 pohybovala kolem 107 tisíc korun za metr čtvereční při průměrné velikosti 99 metrů. Řádově tedy mluvíme o částce přesahující deset milionů korun, a Rašilovův dům rozhodně nepůsobí jako podprůměrná nemovitost. Označení „za miliony“ je tak bezpečný odhad, nikoli doložená cenovka.

Jak vypadal interiér: scandi minimalismus pro rodinu s malými dětmi

V prosinci 2021 Rašilovovi ukázali veřejnosti výsledek proměny hlavního obytného prostoru. Spolupracovali s designérkou Terezou Stubley a e-shopem Bonami, který celou rekonstrukci mediálně doprovodil. Výsledek nebyl showroom, ale funkční domov.

Otevřený prostor propojující zádveří, halu, jídelní kout a kuchyň byl rozdělen do tří zón. Dominoval mu velký jídelní stůl, logicky, když se u něj pravidelně scházela početná rodina. Barevná paleta zůstala neutrální, styl kombinoval skandinávský minimalismus se špetkou industriálních prvků, jako jsou luxfery u vstupu. A jeden detail prozrazoval víc než cokoliv jiného: povrchy musely být omyvatelné, protože po domě běhaly malé děti.

Co z toho je přenositelné do běžného bytu? Prakticky všechno:

• Neutrální barevný základ, který nestárne
• Rozdělení otevřeného prostoru do jasných funkčních zón
• Solitérní kusy nábytku místo masivních vestaveb tam, kde je potřeba zachovat světlo
• Práce s texturami místo zahlcení dekoracemi
• Velký stůl jako středobod rodinného života

Rozpočet rekonstrukce Rašilovovi nezveřejnili. Orientačně se podobné zásahy u starších domů pohybují mezi 15 a 35 tisíci korunami za metr čtvereční, u celého domu běžně v řádu dvou až čtyř milionů. U pražské vily s designérským dohledem mohla být částka vyšší, ale to je dedukce, ne fakt.

Proč odešli: hodiny v autě a školní logistika

Na podzim 2024 přišla změna. Rašilov v rozhovoru pro Blesk popsal, že rodina denně trávila v autě několik hodin. Dcery potřebovaly dostat do školy a školky, Lída dojížděla do divadla, Saša pendloval mezi natáčením seriálů Ulice a Taneční a hraním na různých pražských scénách. Zbraslav, jakkoliv krásná, leží na jihozápadním okraji města, a každodenní logistika čtyřčlenné rodiny s dvěma pracujícími herci se stala neúnosnou.

Řešením byl byt v centru Prahy. Přesná adresa ani čtvrť se ve veřejných zdrojích neobjevuje, známý je jen obecný údaj „centrum“. Co ale víme jistě: po přestěhování se Rašilovovi zbavili jednoho auta a začali víc využívat MHD a sdílenou dopravu. V rozhovoru pro Ecoistu z března 2025 to Saša popisoval jako přirozenou součást nového režimu, ne jako ekologické gesto.

Vila na Zbraslavi přitom nezůstala prázdná. Ve spodním patře dál žije Sašův bratr s rodinou, v horním patře matka a sestra. Dům zůstal tím, čím byl vždy, rodinným zázemím Rašilovů. Jen bez Saši a Lídy.

Co to říká o „luxusu“ českých herců

Představa, že čeští herci žijí v palácích, naráží na realitu. Karel Zima se naopak přesunul z centra do domu se zahradou v pražských Ďáblicích, Jiří Štrébl dlouhodobě bydlí v panelákovém bytě, který si zařídil jako chalupu. Rašilov tento vzorec potvrzuje z opačné strany: odešel z vily do městského bytu, protože mu to dávalo větší smysl.

„Luxus“ u Rašilovových nikdy nespočíval v mramorových obkladech nebo domácím kině. Byl v typu nemovitosti, samostatná vila v Praze s rodinnou historií, zahradou a promyšleným interiérem. A teď je zřejmě v něčem jiném: v tom, že mají školu za rohem, divadlo pár stanic tramvají a víkend nemusí začínat hodinovou cestou z města.

Rodina, která se vzdá vily kvůli kratšímu dojíždění a prodá jedno auto, to není příběh o sestupu z luxusu. Je to příběh o tom, jak se mění priority, když děti dorostou do školního věku a rodiče spočítají, kolik hodin týdně prosedí v koloně na Barrandovském mostě.

Článek Jak bydlí Saša Rašilov: Kdysi luxusní rodinná vila za miliony, dnes bydlení v centru Prahy se nejdříve objevil na VIPživot.cz.