Jedenáct prášků ráno, čtyři večer

Zdravotní problémy nepřišly naráz. Už před mrtvicí Jirák otevřeně mluvil o tom, co všechno denně řeší: diabetes, astma, spánková apnoe s 34 zástavami dechu za hodinu, kvůli které spal s přístrojem. Ráno spolkl jedenáct prášků, večer další čtyři. Tělo, které desítky let pracovalo hlasem v dabingových studiích, na divadelních prknech i před kamerou, ho postupně zrazovalo.

Mrtvice v roce 2019 byla zlomem. Zasáhla řeč, pro dabéra ta nejkrutější rána. Jirák sám později popsal, že mluví „celkem bez zadrhávání“ hlavně díky manželce, která mu pomáhala, aby „neříkal hámotiny“. Žádný logopedický program ani odbornou metodu veřejně nejmenoval. Drahomíra nebyla terapeutka s certifikátem. Byla partnerka, která věděla, co má říkat a čeho se vyvarovat, a byla tam každý den.

Chalupa, která nebyla útěkem

Představa, že se Jirák po mrtvici stáhl na venkov, je pochopitelná, ale nepřesná. Do Neveklovic se s Drahomírou přestěhoval už kolem roku 2011, když přišli o pražský byt. Bývalý hostinec přestavěli na domov. Nahoře vznikl malířský ateliér, po stěnách visely jeho obrazy, na zahradě klid, který Praha nenabízela.

Mrtvice ten režim nezaložila, posílila ho. Pracovní tempo se zpomalilo, veřejných vystoupení ubylo. Ale Jirák ani Drahomíra to nepopisovali jako vyhnanství. Ještě v únoru 2025 v rozhovoru pro iDNES říkal, že v tom domě „spokojeně žijí“ a „užívají si každý den plnými doušky“. Média ho v Neveklovicích opakovaně navštěvovala, natáčel tam i pořad My, chalupáři na Nově. Nešlo o zmizení. Spíš o ztišení.

Sny, Bosch a hororové motivy

V podkrovním ateliéru maloval to, co se mu zdálo. Sám jako inspiraci uváděl Hieronyma Bosche a Salvadora Dalího, podivné, snové, místy drsné výjevy. TV Nova jeho tvorbu popsala jako „hororové obrazy s drsnými motivy“. Uspořádal i menší neprodejní výstavu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Aleš Cibulka (@alescibulkaofficial)

Nebyla to profesionální druhá kariéra, ale ani nedělní čmárání. Byl to seriózně pěstovaný autorský svět člověka, kterého publikum znalo podle hlasu, ne podle obličeje, a který si na stará kolena budoval vizuální jazyk, jenž byl překvapivě osobní a temný.

Hlas, který předal dál

Pro většinu Čechů zůstane Jirák především Hele. Čtyři dekády v dětském vysílání, mezigenerační fenomén: rodiče, kteří s ním vyrůstali, ho slyšeli znovu s vlastními dětmi. K tomu Alf, mamut Manny, Obelix, Tygr z Medvídka Pú, Hagrid. Z hraných rolí primář Pantoflíček v Ordinaci v růžové zahradě nebo strýc František v Saturninovi. Ve Slunečné pro něj scenárista napsal linku, v níž hlavně stál nebo seděl, šetřící roli pro tělo, které už nezvládalo víc.

V únoru 2026 předal hlas Heleho Kryštofu Mendemu. Bylo to jeho vlastní rozhodnutí. Redakce VIPŽivot připomíná, že už v roce 2020 říkal, že je z dabingu „skoro vyřazený“ a že „nastoupili jiní“. Generační výměna, kterou přijal bez hořkosti.

Rozloučení v rodinném kruhu

Podle parte na Novinkách zemřel Otakar Jirák 17. října 2026. Rodina oznámila, že poslední rozloučení proběhne v soukromí. Veřejný obřad se konat nebude.

Drahomíra mu vrátila řeč, chalupa mu dala klid a štětec mu dal jazyk, který nepotřeboval hlasivky. Ota Jirák odešel tiše, přesně tak, jak posledních patnáct let žil.

Článek Manželka mu zachránila život, bez ní by nemluvil. Ota Jirák po mrtvici zmizel na chalupu a věnoval se malování se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Sál zůstal sálem, jen se v něm přestalo čepovat

Nejsilnější dojem z Jirákova domu není luxus, ale čitelnost. Bývalý hospodský sál, kdysi srdce formanského hostince, je dnes rozlehlý obývací pokoj. Proporce zůstaly, změnil se účel. Malý bar, kde se kdysi nalévalo, se proměnil v tajnou místnost, do které se vstupuje průchodem ukrytým za šatní skříní. Jirák jí říká „trucovna“ nebo „abštajg“ a podle Českého rozhlasu tam i spí, když chrápe a nechce rušit manželku. Není to tedy dekorace pro návštěvy, je to funkční kout domu s vlastním životem.

Bývalá hospodská lednice se zase změnila v místnost, které rodina přezdívá „kalírna“. Nahoře vznikl malířský ateliér. Kuchyň má rustikální charakter, ve vestavěných skříních se řadí knihy. Celkem dům nabízí devět místností, i když kompletní půdorys veřejné zdroje nepokrývají. Podstatné je, že žádná z přeměn nepůsobí jako násilný zásah, spíš jako převyprávění původního příběhu hospody do jazyka rodinného bydlení.

Šest tisíc metrů zahrady, které mají vlastní zeměpis

Pozemek o rozloze přes šest tisíc metrů čtverečních byl při koupi prakticky holá půda. Dnes připomíná soukromé arboretum. O údržbu se stará kombinace vlastní techniky (traktůrek na sekání) a profesionálních zahradníků, kteří přijíždějí minimálně dvakrát ročně. U takové plochy už nejde o víkendové hrabání listí. Je to průběžná parková péče, bez které by zarostlý pozemek během pár sezon spolkl všechno, co na něm za léta vyrostlo. Součástí zahrady je i bazén, který dotváří kontrast mezi starobylou stavbou a dnešním komfortem.

Proč zrovna rozpadlá hospoda u Mnichova Hradiště

Jirák se narodil v nedalekém Debři, jeho žena pochází z Mladé Boleslavi. Mnichovohradišťsko je jejich kraj. Podle sekundárních převyprávění hercových výpovědí na objekt narazil při cestách s otcem, když „zabloudili sem“, a dům ho okamžitě zaujal. Nešlo tedy o pragmatický nákup nemovitosti, ale o emocionální rozhodnutí, návrat do regionu, ke kterému měl vazbu od dětství.

Z Neveklovic pak Jirák roky dojížděl za prací do Prahy. Nejde o víkendovou chalupu, ale o trvalé bydliště. Dům má standardní obytné funkce včetně olejového vytápění a devíti místností rozmístěných tak, aby rodina mohla fungovat celoročně. Okolí nabízí zámek Mnichovo Hradiště s valdštejnskou hrobkou, Drábské světničky i vstupní brány do Českého ráje a Geoparku Ralsko, krajina, která sama o sobě vysvětluje, proč se sem člověk vrací.

Co ukazuje Jirákova rekonstrukce o obnově starých staveb

Česko eviduje 61 vesnických památkových rezervací a 211 památkových zón. Ministerstvo kultury na jejich obnovu vypisuje samostatný dotační program, což samo naznačuje, že jde o finančně i odborně náročnou disciplínu. Národní památkový ústav u vzorových rekonstrukcí opakovaně zdůrazňuje několik zásad:

• Nejdřív zmapovat historický vývoj a skutečný stav konstrukcí.
• Prověřit dřevěné prvky a vlhkost dřív, než se začne bourat.
• Pracovat s tradičními materiály a vyhnout se nevhodným novodobým zásahům, které často napáchají víc škody než původní chátrání.
• Zachovat autentické prvky místo jejich nahrazení replikami.

Jirákův přístup (sál zůstává sálem, bar zůstává koutem, lednice zůstává zvláštní místností) je v podstatě učebnicový příklad toho, co NPÚ u citlivých obnov oceňuje. Dům nepřemazává svou minulost, jen ji překládá do nového provozu. Přesnou cenu rekonstrukce Jirák nikdy veřejně neuvedl, ale u víceleté obnovy historického objektu ze 16. století se bavíme o částkách, které běžně přesahují možnosti standardní hypotéky.

Dům, který si pamatuje, čím byl

V Neveklovicích dnes stojí stavba, která vypadá jako rodinný dům, ale chová se jako palimpsest: pod každou vrstvou prosvítá ta předchozí. Hospodský sál drží proporce, tajný kamrlík za skříní připomíná bar, kalírna nese jméno po lednici. Ota Jirák nekoupil jen ruinu. Koupil příběh starý skoro pět set let a dal mu další kapitolu.

Článek Ota Jirák koupil ruinu hospody ze 16. století. Dnes má devět místností, bazén a tajný kamrlík ukrytý za skříní se nejdříve objevil na VIPživot.cz.