Rok 1972: svatba, Zagorová a nový začátek

Prokop se narodil 13. srpna 1946 v Praze. V sedmdesátých letech procházel profesně těžkým obdobím, normalizace mu zavřela řadu dveří. Právě tehdy mu ruku podala Hana Zagorová. Nabídla mu spolupráci, pomohla mu do Semaforu a stala se i svědkyní jednoho z klíčových momentů jeho života. Jak sám napsal ve vzpomínce na Zagorovou pro magazín OSA, právě v éře jejich spolupráce „našel svou ženu a založil rodinu“. Nina a Michal se vzali v roce 1972. Zagorová u toho stála jako svědkyně, ne formálně, ale jako blízký člověk z pracovního i osobního okruhu.

Archivní svatební fotografie z toho roku je dodnes jedním z mála veřejně dostupných obrazů Niny Prokopové. A to záměrně.

Žena, která nechce reflektory

Nina Prokopová se celý život držela stranou veřejného prostoru. V dřívějších rozhovorech ji Prokop popisoval jako státní úřednici. Odmítla účast i v dokumentu České televize z roku 2020. „Nikdy nechtěla stát v záři reflektorů,“ shrnul to sám muzikant.

Jenže neviditelnost neznamená pasivitu. Nina je první posluchačkou každé nové Prokopovy písně, a podle jeho slov je „opravdu velice kritická“. Její zásahy do tvorby jsou konkrétní a doložitelné. Právě ona navrhla, aby píseň „V nákupáku“ nebyla sólovka, ale zpívali ji všichni. A přiměla ho dodělat skladbu „Na shledanou“ celou, nejen refrén. Prokop to nepopisuje jako zásah do své autonomie. Spíš jako korektiv, bez kterého by některé věci nedotáhl.

Jako svůj vlastní portrét manželství označuje skladbu „A přece ráno“, „Blues o manželství“ o „důvěrně známých situacích“. Ne milostnou ódu, ale blues. To o jejich vztahu říká víc než jakýkoli rozhovor.

Osmdesátiny jako koncertní turné

Prokopovo jubileum není jednorázová oslava s dortem. Redakci VIPŽivot neuniklo, že v červnu 2026 vyšlo u Supraphonu koncertní album „Live 80″ se záznamem loňského vánočního koncertu ve Foru Karlín. Den po narozeninách, 14. srpna, hrál Prokop s Framus Five na festivalu Krásný ztráty Live ve Všeticích, kde organizátoři výslovně avizovali oslavu „významného výročí Michala Prokopa“. O den později tamtéž vystoupil s triem.

Na podzim pokračuje turné Live 80 a 21. prosince se kruh uzavře vánočním koncertem ve Foru Karlín, na stejném místě, kde vznikla nahrávka, která celý jubilejní rok odstartovala.

Rodinné dědictví bez nucené výchovy

Prokop sám přiznává, že ani syna Petra, ani dceru k hudbě cíleně nevedl. „Cestu ke kumštu si vyšlapal přes divadlo sám,“ řekl o synovi. Petr Prokop se stal hercem, zakládajícím členem souboru Vosto5, programovým ředitelem kulturního centra Vzlet a nakonec místostarostou Prahy 6 pro správu majetku a strategický plán. Spojení umění a komunální politiky u něj není náhoda, je to profesní trajektorie člověka, který vyrostl v domácnosti, kde se o kultuře nemluvilo teoreticky, ale žilo se jí.

Zajímavá je paralela s Prokopovým vlastním dětstvím. Rodiče se rozvedli, když mu byly čtyři roky. Otec byl dirigent, ale syna k hudbě příliš nevedl. Prokop v pořadu 7 pádů Honzy Dědka připustil, že talent má „asi po něm“, jenže cesta k muzice byla jeho vlastní volba, ne otcovský projekt. Stejný model pak zopakoval se svými dětmi.

Přes konflikt spolu dál

Prokopův model vztahu není „bez konfliktu“. Je to „přes konflikt spolu dál“. Přijmout, že partner může být silná a autoritativní osobnost, ne projekt k převýchově. Unést kritiku od nejbližšího člověka. Nepokládat tření za důkaz selhání.

V roce 2013 v chatu České televize mluvil o „manželství už 41 let“. V roce 2025 označil Ninu za nejdůležitějšího člověka „už třiapadesát let“. Čísla rostou, formulace zůstává stejná. Osmdesátiletý bluesman ví, že tolerance není rezignace, je to denní rozhodnutí zůstat.

Článek Michal Prokop oslavil 80 a manželku má od roku 1972. Recept na spokojený vztah shrnul jedním slovem: tolerance se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Politik, co nikdy nepřestal být muzikantem

Po sametové revoluci vstoupil do politiky s tím, že si nechce jen stěžovat na poměry v zemi, ale naopak zkusí přiložit ruku k dílu. A jak si naše redakce vzpomíná, byla to podle něj doba, kdy měl pocit, že může něco změnit. Jenže po letech se vrátil ke své první lásce. K hudbě.

Své zkušenosti z politiky ale nezapomněl. Nedávno vydal nové album Ostraka, které opět dokazuje, že má co říct. Už předtím na desce Mohlo by to bejt nebe… otevřeně komentoval současné společenské nálady. Stačí si poslechnout skladby jako Hoří Notre Dame nebo Má vlast a okamžitě zjistíte, že to nejsou jen poetické obrazy. Ne. Jsou to jasné vzkazy. „Hoří Notre Dame, přes oči si dám šátek bílý. Než na Sacré-Cœur nabijou si kvér, počkám chvíli,“ zpívá například.

Prokop zkrátka patří k těm umělcům, kteří neoddělují hudbu od reality. Nehraje si na to, že svět za dveřmi studia neexistuje – místo toho se aktivně snaží oba světy propojit. A našel si hodně posluchačů, kteří jeho vizi sdílejí.

Komunisté jako nedořešená minulost

V rozhovorech opakovaně říká, že podle něj měla být Komunistická strana Čech a Moravy po revoluci rozpuštěna. Bez pardonu. Podle něj mělo jít o symbolické odstřižení od totalitní minulosti. Tvrdí, že to byla chyba, která se s námi táhne dodnes.

„Strašně mě mrzí, že se současná vláda celou dobu opírala o komunisty. Je to jedna z věcí, u které jsem si vůbec nedovedl představit, že se ještě dožiju,“ uvedl vzápětí s odkazem na aktuální dění ve státě. Připomněl i situaci z roku 2021, kdy vláda Andreje Babiše ustála hlasování o nedůvěře mimo jiné díky tomu, že komunisté nehlasovali proti. To podle něj jasně ukazuje, že u nás má tato strana stále vliv.

Komunisté zničili životy hodně lidem a leckdy stačilo málo

A jeho postojům se vlastně nelze divit. Vliv komunistické strany v Česku byl před sametovou revolucí značný, a kdo nesouhlasil s režimem, ten mohl přijít o všechno. Naše redakce si vzpomíná například na případ Věry Čáslavské. Ta při vyhlašování výsledků Letních olympijských her 1968 v Mexiku odvrátila hlavu během sovětské hymny. Byl to její tichý protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Po návratu domů byla komunistickým režimem systematicky perzekvována: nesměla cestovat, veřejně vystupovat ani pracovat ve svém oboru. Plně rehabilitována byla až po roce 1989.

Článek Michal Prokop ostře o komunistech: „Měli být zakázáni“ se nejdříve objevil na VIPživot.cz.