Politik, co nikdy nepřestal být muzikantem

Po sametové revoluci vstoupil do politiky s tím, že si nechce jen stěžovat na poměry v zemi, ale naopak zkusí přiložit ruku k dílu. A jak si naše redakce vzpomíná, byla to podle něj doba, kdy měl pocit, že může něco změnit. Jenže po letech se vrátil ke své první lásce. K hudbě.

Své zkušenosti z politiky ale nezapomněl. Nedávno vydal nové album Ostraka, které opět dokazuje, že má co říct. Už předtím na desce Mohlo by to bejt nebe… otevřeně komentoval současné společenské nálady. Stačí si poslechnout skladby jako Hoří Notre Dame nebo Má vlast a okamžitě zjistíte, že to nejsou jen poetické obrazy. Ne. Jsou to jasné vzkazy. „Hoří Notre Dame, přes oči si dám šátek bílý. Než na Sacré-Cœur nabijou si kvér, počkám chvíli,“ zpívá například.

Prokop zkrátka patří k těm umělcům, kteří neoddělují hudbu od reality. Nehraje si na to, že svět za dveřmi studia neexistuje – místo toho se aktivně snaží oba světy propojit. A našel si hodně posluchačů, kteří jeho vizi sdílejí.

Komunisté jako nedořešená minulost

V rozhovorech opakovaně říká, že podle něj měla být Komunistická strana Čech a Moravy po revoluci rozpuštěna. Bez pardonu. Podle něj mělo jít o symbolické odstřižení od totalitní minulosti. Tvrdí, že to byla chyba, která se s námi táhne dodnes.

„Strašně mě mrzí, že se současná vláda celou dobu opírala o komunisty. Je to jedna z věcí, u které jsem si vůbec nedovedl představit, že se ještě dožiju,“ uvedl vzápětí s odkazem na aktuální dění ve státě. Připomněl i situaci z roku 2021, kdy vláda Andreje Babiše ustála hlasování o nedůvěře mimo jiné díky tomu, že komunisté nehlasovali proti. To podle něj jasně ukazuje, že u nás má tato strana stále vliv.

Komunisté zničili životy hodně lidem a leckdy stačilo málo

A jeho postojům se vlastně nelze divit. Vliv komunistické strany v Česku byl před sametovou revolucí značný, a kdo nesouhlasil s režimem, ten mohl přijít o všechno. Naše redakce si vzpomíná například na případ Věry Čáslavské. Ta při vyhlašování výsledků Letních olympijských her 1968 v Mexiku odvrátila hlavu během sovětské hymny. Byl to její tichý protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Po návratu domů byla komunistickým režimem systematicky perzekvována: nesměla cestovat, veřejně vystupovat ani pracovat ve svém oboru. Plně rehabilitována byla až po roce 1989.

Článek Michal Prokop ostře o komunistech: „Měli být zakázáni“ se nejdříve objevil na VIPživot.cz.