Televizní tvář osmdesátek

Pešek se narodil 4. května 1959. Na obrazovku pronikl rychle: Zkoušky z dospělosti, Křtiny, Vlak dětství a naděje, angažmá na Vinohradském divadle. Roli, která ho definovala, dostal v kriminálním seriálu Malý pitaval z velkého města, kde hrál recidivistu Jiřího Otradovce. Seriál má dodnes vlastní stránku v iVysílání České televize a reprízy běží pravidelně.

Kolem natáčení se rodily i vztahy, které bulvár rozebíral ještě roky po jeho smrti. Veronika Žilková ve svých memoárech popsala, že se s Peškem intimně sblížili při natáčení televizního filmu Stopa zločinu: Otmar čeká spojku v roce 1986. Její formulace zněla střízlivě: „Byli jsme si blízcí, ale na vztah to nebylo.“ Dlouhodobě se mluví i o románku s Dagmar Veškrnovou, pozdější Havlovou, s níž Pešek hrál ve filmu Křtiny. Přímé potvrzení od Havlové se ale nikdy veřejně neobjevilo; tvrzení stojí hlavně na vzpomínkách společného přítele Václava Upíra Krejčího a na dobových bulvárních textech. Později je doložená i známost s Klárou Jandovou.

Ostrý řez po revoluci

Listopad 1989 změnil Peškovi život radikálněji než většině jeho kolegů. Zatímco řada herců jeho generace zůstala v divadelním a televizním provozu, Pešek herectví prakticky uřízl. Od roku 1993 pracoval v reklamní agentuře, následně si s horolezcem Radkem Jarošem založil vlastní. Týdeník Euro ho v roce 2005 zachytil jako marketingového ředitele stavební a strojírenské firmy Klement.

Mezitím stihl spoluvlastnit rockový klub, působit jako PR poradce ministra financí Iva Svobody (konkrétně šlo o komunikační roli, přípravu odpovědí pro tisk a krizový management) a pohybovat se v okolí mediální skupiny CME. Později přesídlil do Nizozemska, kde se věnoval financím a developmentu.

Označení „multimilionář“, které se k němu lepilo, stojí hlavně na vzpomínkách blízkých. Upír Krejčí mluvil o dvou Ferrari a o milionu prohraném v kasinu za jednu noc. Veřejně dohledatelná účetní data ale chybí. Bezpečné je říct, že podle přátel a dobových médií vydělal v byznysu výrazně víc než kdykoliv před kamerou.

Šest let s rakovinou

Diagnóza rakoviny plic přišla podle dostupných zdrojů kolem roku 2006, tedy zhruba v sedmačtyřiceti. Podle vzpomínek blízkých Pešek zpočátku odmítl odebrání plíce a kombinoval standardní léčbu s alternativními přístupy. Nádor se na čas zapouzdřil. Pak přišlo zhoršení.

Po chemoterapiích v listopadu 2011 se rakovina rozšířila do mozku, jater a dalších orgánů. Metastázy na mozku, jak uvádí odborná literatura, například Mayo Clinic, běžně způsobují poruchy zraku, ztrátu rovnováhy a hybnosti. Pešek oslepl. Skončil na vozíku. Poslední tři měsíce strávil na lůžku.

Dcera Tereza později popsala, jak to vypadalo: otec za nimi často jezdil, oni s bratrem Michalem létali za ním do Nizozemska. Naposledy se viděli o Vánocích 2011 v Praze. V únoru zavolal, že chce umřít doma. Podepsal reverz a vrátil se z nemocnice. Střídavě se o něj starala matka, přítelkyně, dcera, syn a domácí hospic Cesty domů.

Téměř sám, ale ne docela

Žilková s ním byla v posledních týdnech ve spojení. Chtěla za ním přijet, ale on to odmítl. Pomáhala pak s organizací pohřbu. Havlová ani Jandová na pohřbu podle dobových zpráv nebyly a veřejně se k jeho posledním dnům nevyjádřily.

„Téměř sám“ tedy neznamená doslova bez lidí u postele. Znamená to bez širšího společenského kruhu, bez veřejné pozornosti, bez slavných expartnerek. Člověk, který v osmdesátkách znal půlku branže a v devadesátkách se pohyboval mezi ministry a mediálními magnáty, umíral v bytě s hrstkou nejbližších. Jiří Krampol na něj vzpomínal jako na člověka se „šťastnou povahou“, který vyhledával srandu. Upír Krejčí ho označil za skvělého kamaráda a popsal jejich poslední telefonát: „Upíre, umírám.“

Zrežírovaný odchod

Pešek si dopředu sepsal poslední vůli a v podstatě zrežíroval i vlastní pohřeb. Věděl, co chce, a věděl, co nechce, včetně návštěv, které odmítl. Peníze, kontakty a schopnost začínat znovu mu umožnily žít nadstandardně. Nezměnily ale průběh metastatické nemoci ani fakt, že na konci zůstal odkázaný na péči těch, kteří ho měli rádi ne kvůli Ferrari nebo televizní slávě.

Kulturní paměť si ho drží jako Jiříčka z Pitavalu. Jeho skutečný příběh je ale o tom, že ani dva životy v jednom nestačí, když tu poslední kapitolu píše rakovina.

Článek Randil se Žilkovou i Havlovou, vydělával miliony. Michal Pešek skončil na vozíku, zemřel slepý a téměř sám se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Z jeviště do parlamentu a dál

Pešek odešel z Divadla na Vinohradech v roce 1990. Nebylo mu ani třicet a měl za sebou jednu z nejviditelnějších televizních rolí dekády. Jenže revoluce otevřela dveře, které ho lákaly víc než zkušebna. Stal se poslancem za Občanské fórum, spoluvlastnil rockový klub, založil reklamní agenturu. V rozhovoru pro Euro.cz z roku 2005 sám popisoval, jak ho střet herectví a byznysu donutil vybrat si, a podnikání zvítězilo.

Profesní dráha po revoluci připomíná spíš životopis finančního dobrodruha než herce:

• Počátek 90. let – poslanec, rockový klub, reklamní agentura
• Polovina 90. let – poradce ministra financí Ivo Svobody
• Konec 90. let – konzultant Jana Vávry při sporech o televizi Nova
• Po roce 2000 – finance, development, přesun do Nizozemska

Ladislav Frej mezitím dál hrál na Vinohradech, Jiří Krampol moderoval a daboval až do stáří. Pešek byl z výrazných pitavalovských tváří ten, kdo branži opustil nejradikálněji. A nejúplněji.

Dvě Ferrari, kasino a otázka, co je legenda

Obraz Peška jako bonvivána s desítkami milionů na kontě stojí ve veřejných zdrojích hlavně na svědectví jednoho člověka, Upíra Krejčího. Ten po Peškově smrti médiím vyprávěl o dvou Ferrari, o večerech v kasinu, o hráčské povaze, která nebrala ohledy na riziko. „V kasinu prohrál milion,“ vzpomínal Krejčí pro Blesk.

V létě 2011 Blesk psal o údajném zájmu policie kvůli dluhům z podnikání. Pešek odmítl věc komentovat. Oficiální policejní nebo soudní potvrzení se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Zůstává to na úrovni dobové mediální spekulace. Důležité je, co z toho plyne pro závěr jeho příběhu: Pešek podle všeho neumíral jako zruinovaný člověk. Krejčí i další zdroje shodně tvrdí, že zemřel majetný. Jeho pád nebyl finanční. Byl fyzický.

Šestnáct měsíců, které všechno změnily

V lednu 2011 dostal Pešek diagnózu, rakovinu plic. Lékaři mu podle Krejčího nabídli odebrání plíce. Odmítl. Přiklonil se k variantě zapouzdření nádoru. Proč přesně, veřejně nikdy nerozvedl. Zpočátku to vypadalo jako správná sázka. Po chemoterapii přibral, narostly mu vlasy, dál pracoval. Během léčby ještě zvládl státní zkoušky na vysoké škole a obhájil bakalářskou práci. Člověk, kterému vždycky všechno vycházelo, jako by přehrál i rakovinu.

V listopadu 2011 přišel obrat. Metastázy se rozšířily do jater a mozku. Od té chvíle šel stav strmě dolů. Poslední tři měsíce života bojoval jen na lůžku. Oslepl. Skončil na invalidním vozíku. V březnu 2012 se rozhodl vrátit z Nizozemska do Prahy. Chtěl zemřít doma, mezi svými knihami, scénáři a kytarou.

Starala se o něj partnerka Martina, dcera Tereza, syn, matka. Pomáhal domácí hospic Cesta domů. Osamělý konec to nebyl, ale o to drsnější byl kontrast s člověkem, který ještě rok předtím řídil svůj život s energií podnikatele zvyklého vyhrávat.

Poslední telefonát a pohřeb ve Strašnicích

Veronika Žilková, jeho někdejší partnerka, i po letech vzpomínala na jejich poslední hovor. Pešek jí zavolal, že umírá. Prosil ji, ať vyřídí dětem, aby nekouřily. Jak Redakce VIPŽivot zaznamenala, Žilková ho popisovala jako svou první lásku. Zemřel v pondělí 7. května 2012 doma v Praze. Bylo mu třiapadesát. Na pohřbu ve strašnickém krematoriu promluvil Upír Krejčí, podle Peškova vlastního přání. Dorazila i Žilková. Sál byl plný.

Co zbylo z Jiříčka

Peškův příběh se snadno zjednodušuje na parabolku o pádu boháče. Jenže fakta říkají něco jiného. Peníze mu na konci nechyběly. Blízcí ho neopustili. Co ho zlomilo, nebyla ani lehkomyslnost, ani kasino. Byla to nemoc, která po krátkém ústupu udeřila s brutalitou, na niž nestačila ani vůle člověka zvyklého riskovat a vyhrávat.

Michal Pešek utekl z herecké škatulky dál než kdokoli z jeho generace. Ironií je, že si ho většina lidí stejně pamatuje jako Jiříčka.

Článek Vlastnil dvě Ferrari a jezdil do kasin. Jiříček z Malého pitavala skončil slepý a na vozíku, zemřel v 53 letech se nejdříve objevil na VIPživot.cz.