Stejná škola, jiná generace

Hanychová ve svém veřejném profilu uvádí studium na pražské Soukromé střední odborné škole umění a managementu, známé jako ŠUM, a později na Slezské univerzitě v Opavě, kde navštěvovala Institut tvůrčí fotografie. V rozhovoru řekla, že Matěj nastoupil na školu, kam dřív chodila ona, přesný název ale nepadl a rodina Marešových ho veřejně nepotvrdila. Pokud jde skutečně o ŠUM, je to generační shoda, která dárku dodává osobní rozměr: tentýž obor, tentýž typ zadání, možná i stejné ateliéry.

Už v roce 2007 tehdy devatenáctiletá Agáta v rozhovoru pro TN.cz říkala, že se chce fotografii věnovat naplno a že za své snímky dostala první honorář. Z čisté fotografky se nakonec nestala, kariéra ji stáhla k modelingu, sociálním sítím a tvorbě obsahu. Ale fotografické vzdělání v tom všem zůstalo jako základ, na kterém stavěla.

Dvacet let známosti a italský zpěvák jako spojka

Příběh s fotoaparátem se odehrál na pozadí dlouholetého přátelství. Podle Agáty se s Leošem znají zhruba dvacet let. Poznali se v době, kdy on dělal DJ na večírcích a ona tam vozila modelky. Dnes je mezi nimi úroveň důvěry, při které se neřeší, jestli je nabídka starého foťáku dost „velká“, prostě se hodí, tak se předá.

Kontext setkání, při kterém téma Matějova studia přišlo na řadu, naznačuje další epizoda. V polovině ledna 2026 Leoš vyzvedával na letišti italského zpěváka Drupiho, který mířil do jeho Ranní show na Evropě 2. Jako překladatelku si přivolal právě Hanychovou, ta se tři roky učila italsky a příležitost využít jazyk v praxi nepustila. Drupi tehdy zahajoval české turné s pražským koncertem 22. ledna v Kongresovém centru. Právě kolem těchto setkání se podle všeho řešila i nabídka fotoaparátu.

Co starý foťák zvládne a co ne

Značku ani model přístroje Hanychová nezveřejnila, takže sběratelskou ani tržní hodnotu nelze poctivě odhadnout. Podstatné je něco jiného: pro začínajícího studenta fotografie má i starší aparát praktický smysl.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Agata Hanychova (@agatahanychova)

Jak si Redakce VIPŽivot všimla, rámcový vzdělávací program oboru Užitá fotografie a média počítá v prvních ročnících s intenzivním základem řemesla, tedy s prací s expozicí, kompozicí, světlem, často i s analogovou technikou. Srovnatelné pražské školy, například Hellichovka nebo Michael, staví první dva ročníky právě na tomto fundamentu. Starý školní foťák takový základ pokryje. Ve vyšších ročnících ale studenti přecházejí k digitálnímu zpracování, videu, postprodukci a multimediálním výstupům, tam už bude Matěj potřebovat modernější vybavení, ať už vlastní, nebo školní.

Leoš to zjevně chápe podobně. Jeho komentář o tom, že se pro prváka nemusí hned kupovat drahý přístroj, naznačuje, že investice do profesionálnější techniky přijde, až bude jasné, jakým směrem se syn vydá.

Víc než věc

Celý příběh stojí na jednoduché logice: odložená věc se vrátila do hry přesně ve chvíli, kdy ji někdo potřeboval. Hanychová nepředávala suvenýr ani relikvii. Předala pracovní nástroj člověku, který s ním bude dělat totéž co ona před lety, plnit školní zadání, učit se vidět a hledat vlastní fotografický rukopis.

Obouchaný fotoaparát, který přežil jednu studentskou kariéru, teď dostává šanci přežít druhou.

Článek Hanychová překvapila syna Leoše Mareše dárkem ze svých školních let. „Je obouchaný, ale zase bude žít svým životem“ se nejdříve objevil na VIPživot.cz.