Negativní postavy hrál až příliš dobře

Krále Kazisvěta z pohádky Princezna se zlatou hvězdou zná skoro každý a Martin Růžek v něm uměl být tak nádherně přesvědčivý, že se mu to skoro až vymstilo. A naše redakce zapátrala v archivech a zjistila, že podobně silně na diváky působila už jeho starší role pátera Koniáše ve filmovém Temnu. Sám Růžek přitom později zmiňoval, že mu lidé po filmu uhýbali i v běžném životě – prostě v něm tu negativní postavu viděli a nechtěli s ním nic mít. Přitom kolegové ho popisovali úplně opačně:

„Jako herec disponoval Martin Růžek velmi širokým výrazovým rejstříkem, takže bravurně odvedl roli Othella stejně jakoTartuffa, ministra nebo nešťastného Valentu v Paličově dceři. Nepamatuji si, že by zničil nějakou figuru. Předváděl krásné, moderní, naprosto suverénní herectví,“ prohlásil o něm František Filipovský. A s tím se nedá než souhlasit.

Národní divadlo znamenalo kariéru, kterou si musel vybojovat

Růžek natočil kolem stovky filmů, dělal rozhlas i televizi a jeho hlas si lidé často spojují například i s večerníčky. Ovšem jeho opravdovým „domovem“ se stala hlavně činohra, v Národním divadle působil dlouhé roky a vytvořil tam desítky rolí. Cestu k herectví přitom neměl nijak snadnou. Odmítal například různé přivýdělky, aby si přilepšil, chtěl se totiž soustředit jen a jen na hraní. Do toho přišlo i několik osobních zvratů, válka a nakonec režim, se kterým ne vždy souhlasil. Růžek se ale nenechal ničím z toho zastavit a z divadelních prken se prostě nehnul.

LDN, poslední měsíce a nakonec trapné licitování o důstojnosti

Ke konci života přišla mozková mrtvice a dlouhý pobyt v LDN. Pro nezasvěcené: léčebna dlouhodobě nemocných je často místo, kde se řeší hlavně ošetřovatelská péče a rehabilitace, ale na psychiku to tady umí být opravdu nepřívětivé, a to zvlášť když vám „to myslí“ a tělo neposlouchá.

A pak přišlo to, co pozůstalé pálí dodnes. Ze smrti jejich milovaného se stala fraška. Od Národního divadla totiž přišla nabídka rozloučení jen ve foyer místo tradičního obřadu na jevišti. Prý to prostě není možné. A když se rodina zařídila po svém a připravila rozloučení ve Strašnicích, najednou bylo všechno jinak. Jenže už bylo pozdě – pozůstalí o něčem takovém, jako je důstojnost pohřbu, licitovat odmítli. Jde o skvrnu, které se Národní divadlo dodnes nezbavilo.

Nebyli však jediní, kdo se musel při pohřbu známé osobnosti vypořádat s nepříjemnými překážkami. Naše redakce si vzpomíná například na případ Jany Šulcové, jejíž popularita donutila rodinu k poněkud bizarnímu kroku. Na obřadu nechtěli nikoho cizího, proto bylo na nástěnce motolského krematoria uvedeno jiné jméno – Kateřina Horáková, což bylo jméno jedné z nejoblíbenějších postav Jany Šulcové, kterou si zahrála v komedii S tebou mě baví svět. Trik se nakonec povedl, ale nám se taková cena za slávu zdá přece jen poněkud vysoká.

Článek Martin Růžek alias Král Kazisvět po mrtvici chřadnul v LDN. Národní divadlo jeho obřad „odfláklo“ se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Z role do role

Za svůj život stihl natočit okolo stovky rolí, informuje Wikipedie. Mezi nejznámější patří již zmíněná pohádka, která se stala fenoménem.

Často záporné role získával od doby, kdy v roce 1950 ztvárnil roli fanatického rekatolizátora Antonína Koniáše ve filmové adaptaci románu Aloise Jiráska Temno. Kromě toho však hrál také lékaře, strážníky, vojáky a historické postavy. Věrný byl ale také divadlu. Od roku 1945 postupně vystřídal mnoho scén, od divadla v Mladé Boleslavi, Českých Budějovicích, Brně až po Prahu. Od roku 1963 měl angažmá v Národním divadle.

Na vlastní žádost vystoupil v roce 1969 z KSČ, vyškrtnut byl v roce 1972. Od té doby působil v Národním divadle v odborech, byl členem umělecké rady. Nepodepsal se pod Antichartu a 17. listopadu 1989 měl působivý projev na Letné.

Fanoušek Slavie

Martin Růžek byl tělem i srdcem fotbalistou. Od počátku 60. let se aktivně zasazoval o to, aby byl pražské Slavii navrácen původní název, jelikož od 50. let se klub jmenoval Dynamo. V roce 1965 byl jmenován předsedou Odboru přátel Slavie a dokonale propojoval svět kultury a sportu.

První žena utekla

Celkem byl dvakrát ženatý. První sňatek s operní pěvkyní Jarmilou Pavlicovou ale skončil poté, co mu žena utekla s hereckým kolegou Josefem Karlíkem, kterého si následně i vzala. Tento rozchod byl pro Martina velmi bolestný a říká se, že svému sokovi dal dokonce i pěstí. Po boku své druhé ženy Mileny ale našel opravdové štěstí. Ačkoli neměl své děti, Vladimíra, syna Mileny z prvního manželství, vychovával jako vlastního.

Jen krátce poté, co dokončil svůj poslední film V erbu lvice, prodělal mrtvici a následně infarkt. Byl velmi dlouho hospitalizovaný – měnili mu kardiostimulátor a operovali mu i rakovinu tlustého střeva. Pro svou nepohyblivost byl umístěn do LDN v Motole, kde také 18. prosince roku 1995 ve věku 77 let zemřel.

Ačkoli byl výtečným hercem, mnoho přátel neměl. „Byl to vynikající herec. Natočil spoustu skvělých filmů. Jako člověk byl trochu zvláštní. Držel si od každého odstup, s nikým se příliš nekamarádil a mimo práci nestýkal. Ani spolu jsme si lidsky moc nesedli. Pořád proti mně něco měl a já nevěděl proč,“ řekl Jiří Krampol pro iPrima.

Článek Jako člověk byl trochu zvláštní: Král Kazisvět ztvárňoval hlavně záporáky. Jeho osobní život se ale nemohl lišit více se nejdříve objevil na VIPživot.cz.