Co přesně znamená „pekelná brána“

Výraz zní dramaticky, kontext ho ale posouvá jinam. Vondráčková reagovala na otázku o finanční gramotnosti a vysvětlovala, proč synům neříká automaticky „ano“. Chce, aby věděli, že věci mají hodnotu, a tu člověk pochopí teprve tehdy, když si na ně vydělá sám. Pekelná brána je v jejím podání prostě dospělost: první výplata, první účty, první zjištění, že se nic nezaplatí samo. Padlo to se smíchem, ne s dramatickým výrazem ve tváři. Nejde přitom jen o peníze. Vondráčková v lednovém dílu podcastu U tabule popsala širší výchovný model: synové se mají umět postarat sami o sebe, připravit si jídlo, nést odpovědnost za své věci.

Škola bez mobilů, doma nejdřív kniha a sport

Režim, který Vondráčková veřejně popsala, má dvě jasné roviny:

• Ve škole: Telefony jsou zakázané úplně. Synové chodí do britské školy s povinnými uniformami, kde se podle zpěvačky neřeší, kdo má jakou značku na sobě. Uniforma podle ní tlumí statusové srovnávání a ráno odpadá debata „co si vzít na sebe“, což oceňuje zvlášť u pubertálního Matyáše.
• Doma: Pravidlo zní jednoduše: nejdřív kniha, pak denní sport, a teprve potom mobil. „Mobily ráda nemám, ale bez nich to dneska asi nejde,“ přiznala v podcastu.

Britský školní model přitom není čerstvá novinka. Už v dubnu 2021, krátce po návratu rodiny z Kanady, se o synech psalo jako o žácích „Česko-Britské školy“. Jde tedy o kontinuální linku, ne o módní rozhodnutí posledního roku.

Z Kanady do Prahy: co by udělala jinak

Zajímavý je i pohled zpět. Starší Matyáš začal v Kanadě chodit do francouzského typu školy už v pěti letech. Dnes to Vondráčková považuje za příliš brzy. Říká, že děti si mohly déle hrát, a raný nástup do školy je jediné výchovné rozhodnutí, které v rozhovorech výslovně lituje. Po přesunu do Česka zvolila britskou školu s uniformami, a právě uniformy obhajuje s překvapivou vehemencí. V pubertě, kdy se děti začínají poměřovat přes oblečení, uniforma podle ní funguje jako vyrovnávač. Méně ponižování, méně soutěžení, víc soustředění na to podstatné. Tomáš Plekanec zmínil, že kluci hrají dvakrát týdně tenis a dělají gymnastiku, a jemu nevadí, že nehrají hokej.

Výroky Vondráčkové se dají číst jako pouhé celebrity bonmoty. Jenže když je člověk poskládá vedle sebe (odložené uspokojení, zákaz mobilů ve škole, denní kniha a sport, uniformy místo značek, důraz na samostatnost a přípravu na dospělost), vychází z toho poměrně ucelený výchovný model. Ne revoluční, ale konzistentní. Pekelná brána, kterou synové Vondráčkové jednou projdou, není žádný trest. Je to prostě život, a jejich matka chce, aby na něj byli připravení dřív, než na ně dolehne.

Článek Nedostanou všechno, co chtějí, říká Vondráčková o synech. Prozradila, jakou pekelnou bránou si musí projít se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Z ředitelky školy na radnici

Soňa Čechová vstoupila do Ulice v létě 2023 jako bývalá ředitelka školy, přísná, manipulativní, s instinktem pro moc. Rychle se stala dějovým katalyzátorem: zfalšované přijímačky pro Erika, intriky kolem Prokopa, systematické lži. Každý její krok generoval na sociálních sítích vlnu odporu, která postupně přerostla v osobní útoky na Vondráčkovou. Nova to nejen registrovala, ale udělala z toho samostatné téma: herečka se hejtům postavila veřejně, čímž paradoxně ukázala, jak tenká je čára mezi fikcí a realitou denního seriálu.

V aktuální dvaadvacáté sezóně se Soňa posunula z prostředí školy na radnici. Kandiduje na starostku Křečovic a vede ostrý souboj s Jirkou. Mocenský instinkt zůstal, ale scénáristé k němu přidali něco, co dřív chybělo: slabost.

Panické ataky, monology a herecká metoda

Zlom přišel s blackoutovou linkou. Soňa, dosud působící nedotknutelně a bez citu, se začala hroutit v panických atakách. Scény stojí převážně na monolozích, ne na klasické dialogové výměně, a právě to Vondráčková v reportáži z oslav jednadvaceti let Ulice označila za svou dosud největší hereckou výzvu v seriálu.

Její popis vlastní přípravy je přitom překvapivě střízlivý. Žádné studium psychologických příruček, žádné metody z hereckých škol. „Nejde o vykonstruovaný pohyb navenek,“ vysvětlila. Pracuje přes vnitřní představu a následné jednání: nejdřív si situaci prožije uvnitř, pak ji předá. U blackoutové linky dodala, že se dozvěděla „spoustu věcí“ o tom, jak takovou situaci řešit a na co být připravený, a vnímala scény i jako edukativní pro diváky.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Ulice (@uliceserial)

Podle nás je právě tahle kombinace (sólový herecký výkon postavený na vnitřním prožitku, ne na partnerské výměně replik) důvodem, proč se komentáře pod epizodami začaly štěpit. Jedna věc je nenávidět postavu, která intrikuje v dialogu s dalšími. Druhá věc je sledovat herečku, jak pět minut drží scénu sama, a neodejít od obrazovky.

Proč se změnili diváci, ne Soňa

Zásadní je, že Soňa se nepolepšila. Pořád manipuluje, pořád lže, pořád jde přes mrtvoly. Obrat v divácké recepci nestojí na tom, že by se z ní stala sympatická postava. Stojí na tom, že dostala psychologickou hloubku, která odhalila hereckou kvalitu za ní.

Diváci dnes častěji oddělují dvě roviny:

• Soňa jako postava zůstává polarizující, „jedni ji nenávidí, druzí milují a nic mezi tím.“
• Vondráčková jako herečka sklízí uznání za to, že zápornou roli nehraje jako karikaturu, ale jako živou ženu s motivacemi, strachem a ambicí.

Sama Vondráčková v jednom z dřívějších bonusů Novy přiznala, že hrát „největší zlo v Ulici“ je pro ni osvobozující. Zpětně se dívala na staré Soniny scény a sama ji označila za „megeru“. Jenže megera, která dostane panickou ataku a musí unést pětiminutový monolog, přestává být jen terčem nenávisti. Stává se důvodem, proč seriál zapnout.

Co bude dál: boj o starostovské křeslo

Politická linka dvaadvacáté sezóny směřuje k vyvrcholení souboje mezi Soňou a Jirkou o starostovské křeslo v Křečovicích. Vondráčková výsledek neprozradila, jen v lehce „soním“ tónu naznačila: „Bude to velký boj a dopadne to zajímavě.“ Kdo Ulici sleduje, ví, že u Soni „zajímavě“ nikdy neznamená „klidně“.

Redakce VIPŽivot připomíná, že Ulice běží od pondělí do pátku od 18:30 na TV Nova, premiérové díly jsou dostupné na Oneplay.

Seriálová záporačka, kterou diváci chtěli kopnout do hlavy, dnes drží jednu z nejnáročnějších linek celé Ulice. Ne proto, že by se změnila. Ale proto, že konečně dostala materiál, na kterém je vidět, co Vondráčková umí.

Článek Diváci Ulice ji zasypávali urážkami, dnes sklízí chválu. Lucie Vondráčková prozradila, jak se na roli Soni připravuje se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Soňa Čechová: tři roky cesty od zástupkyně k záporné hrdince

Na podzim 2023 vstoupila Vondráčková do devatenácté sezony Ulice jako Soňa Čechová, bývalá ředitelka základní školy, učitelka angličtiny a tělocviku, která nastupuje jako zástupkyně ředitelky Magdy Procházkové. Zpočátku vypadala jako ambiciózní, ale zvládnutelná kolegyně. Postupně se ale profilovala jako manipulativní hráčka, která jde tvrdě po ředitelském křesle a neváhá k tomu použít intriky i emocionální nátlak. Teď je Soňa ještě složitější. Po blackoutu a uvěznění ve výtahu s Ájou se u ní podle oficiálních materiálů TV Nova rozjíždí linka klaustrofobie, úzkostí a panických atak. Jednorozměrná mrcha dostává zranitelnější vrstvu.

V pořadu TALK! s to loni Vondráčková řekla ještě přímočařeji: „Líbí se mi být čertíci. Je to osvobozující.“ Diváci Soňu nesnášejí, a přesně to je podle ní znamení, že postava funguje. Kladná role vyžaduje neustálou vstřícnost, krásu a bezkonfliktnost. Záporná poloha dává prostor jít do ostřejšího projevu, který by si v běžném životě nedovolila. Sama přiznává, že pro část publika bylo zpočátku těžké přijmout, že někdejší pohádková princezna hraje takovou mrchu. Později ale lidé pochopili, že jde i o zábavný ventil: Soňa je ve své zarputilosti občas komická. A právě ten prostor mezi dramatem a směšností Vondráčkovou baví nejvíc.

Žár od devíti let, a proč ho u synů nehledá

Vondráčková začala hrát v devíti letech. Když mluví o tom, co herectví vyžaduje, používá slovo „žár“, neuhasitelný vnitřní tah, který člověka žene na jeviště nebo před kameru bez ohledu na okolnosti. U sebe ho cítí od dětství. U synů ho nezaznamenala. A netlačí je. Bez toho žáru a bez disciplíny podle ní obor nedává smysl, je příliš nejistý, příliš závislý na image a příliš náročný na psychiku. V rozhovoru pro iDNES popsala, jak po návratu z Kanady trvalo zhruba tři roky, než se znovu dostala do povědomí českých režisérů a divadel. Tuhle zkušenost svým klukům ušetřit chce.

Paradox kariéry Vondráčkové je v tom, že ji česká veřejnost stále vnímá primárně jako zpěvačku. Ona sama ale říká, že herectví má vystudované a že se díky Soně a divadelním rolím konečně dostala tam, kam vždycky patřila. Diváci si ji začínají dávat do kolonky herečka, a ona to vítá. Soňa Čechová jí dala něco, co princezny a víly nemohly: právo být na obrazovce nepříjemná, složitá a lidská zároveň. A její synové mezitím čtou knihy, běhají po hřišti a hledají vlastní cestu, bez tlaku na to, aby pokračovali v rodinném řemesle.

Článek „Nemusím se pořád přiblble usmívat.“ Vondráčková si užívá zápornou roli v Ulici, synům ale herectví nedoporučuje se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Nadhled místo protiútoku

Očividně čekala reakci. Obhajobu, rozčilení, možná blok. Dostala srdíčko a tři smějící se emoji. Nic víc. Vondráčková tím odmítla přijmout rámec, ve kterém má žena na síti obhajovat svůj obličej. Kdo čekal ostrou repliku, musel být zklamaný. Vondráčková neargumentovala, nevysvětlovala, nepsala esej o body shamingu. Její odpověď měla přesně tři znaky, a právě proto fungovala. Srdíčko a smajlíky říkají: přečetla jsem si to, nestojí mi to za víc než tohle.

Nejde přitom o jednorázový výstřel. Už v lednu 2024 zveřejňovala nenávistné zprávy, které jí chodily kvůli roli Soni v seriálu Ulice. Tehdy v rozhovoru pro Super.cz řekla, že to bere jako součást práce a že „jiný recept nezná“. Vzorec je jasný: ukázat, shodit nadhledem, jít dál. Žádná eskalace, žádné mazání.

Proč lidé píšou věci, které by naživo neřekli

Psycholog John Suler popsal už v roce 2004 takzvaný efekt online disinhibice, jev, při kterém anonymita, neviditelnost a odstup od reálné tváře adresáta snižují zábrany. Člověk napíše „humus“ cizí ženě do schránky, protože nevidí její oči. Novější výzkum publikovaný ve Springeru potvrzuje, že u veřejně viditelných osob se k tomu přidává pocit beztrestnosti a kumulativní efekt desítek podobných zpráv denně.

V českém prostředí tohle téma zdaleka není nové. TV Nova spustila na jaře 2026 druhou vlnu kampaně Hejt není názor, ve které moderátoři a herci nahlas četli reálné zprávy ze svých schránek. Za 24 hodin nasbírala přes 2,2 milionu zhlédnutí. Vondráčková se do kampaně zapojila už v roce 2024. Její zářijový screenshot tedy nepřichází do vakua, přichází do doby, kdy je citlivost na online útoky veřejně vysoká.

Vrásky jako téma: tři české cesty

Vondráčková dlouhodobě staví na přirozenosti. V rozhovoru pro Žena-in řekla, že stárnutí „moc neřeší“, v soukromí se líčí minimálně a botox se jí podle vlastních slov „zatím netýká“. Když člověk nespoléhá hlavně na vzhled, má to lehčí, to je její opakovaná linka.

Srovnání s kolegyněmi ukazuje, jak různě české herečky k tématu přistupují:

• Alice Bendová v září 2026 otevřeně přiznala plastiku obličeje metodou Deep Plane Facelift. Vysvětlení? „Živím se obličejem.“
• Eva Decastelo přiznává botox, ale zároveň odmítá pokrytectví kolem filtrů, sama je prý téměř nepoužívá.
• Veronika Arichteva volí konfrontační cestu: hejty zveřejňuje i s jasným vzkazem, že kdo něco píše pod svým jménem, musí unést veřejnost.

Žádná z těchto cest není špatná. Zajímavé je, že Vondráčková si vybrala tu nejtišší, a přesto nejslyšitelnější.

Právní stránka: smí se soukromá zpráva zveřejnit?

Screenshot cizí zprávy není právně tak jednoduchý, jak se zdá. Občanský zákoník v paragrafech 88 až 90 připouští použití písemnosti osobní povahy bez svolení při ochraně jiných práv nebo ve veřejném zájmu, ale vždy s limitem přiměřenosti. Nejvyšší soud navíc v rozsudku 25 Cdo 1778/2019 konstatoval, že ani profilová fotografie ze sociální sítě automaticky neznamená souhlas s dalším zveřejněním.

Co to znamená v praxi? Anonymizovaný screenshot, bez jména, bez profilové fotky, je právně výrazně bezpečnější než plné odhalení identity pisatele. Při neoprávněném zveřejnění se dotyčný může bránit přes ochranu osobnosti a žádost o odstranění obsahu. Vondráčková podle dostupných informací identitu pisatelky plně neodhalila, což jí dává silnější pozici.

Funguje zveřejnění hejtů jako obrana?

Výzkum nabízí smíšený obrázek. Sdílení negativní online zkušenosti může být adaptivní strategie, pomáhá přesunout pocit studu z izolace do veřejného kontextu. Česká studie publikovaná ve Studia padaagogica zároveň ukazuje, že neříkat o útoku nikomu je časté hlavně u lidí, kteří mají pocit, že to zvládnou sami. U silněji zasažených je ale bariérou strach, že se situace zhorší.

Důkaz, že veřejné zveřejnění mění chování útočníka, ovšem neexistuje. V kampani Hejt není názor žádný z autorů hejtů nepřišel na osobní konfrontaci. Zveřejnění tedy funguje spíš jako nastavení hranice než jako nástroj převýchovy.

Článek „Jsi samá vráska, humus.“ Vondráčková zveřejnila drsnou zprávu od fanynky a odpověděla jí po svém se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co přesně Plekancová řekla, a co se od té doby zkreslilo

Nejcitovanější pasáž zní v originále takto: „Lucie tak maminkovala, že oba kluci chodili už od brzkého věku cca dvou let do legální a vládou povolené miniškolky pro pět dětí. A byla to soukromá školka.“ Plekancová tím nereagovala na otázku o pedagogice dvouletých dětí. Reagovala na tvrzení blíže neidentifikovaného „kamaráda Lucie Vondráčkové“, který veřejně prohlásil, že děti nikdy do soukromých školek nechodily, a že tedy Plekanec za ně ani neplatil. Výrok fungoval dvojmo: jako důkaz, že syn skutečně hradil soukromou péči, a současně jako bodnutí do obrazu obětavé matky.

Druhý příklad se týkal Kuby. Plekancová si stěžovala, že tam Lucie pobývala až příliš často: „Loňský rok i dvakrát za měsíc,“ zní další pasáž z rozhovoru. Plekancová zmínila i odlet Vondráčkové do Los Angeles hned po Štědrém dnu, bez dětí. A přidala hodnotový střet: „My bychom je hnali do sportu, máma je žene do umění.“

Obrana, nebo útok? Obojí najednou

Celý rozhovor je rámovaný jako obrana syna. Plekancová vstupuje do veřejného prostoru v momentě, kdy se Plekanec potýká s nálepkou lakomce, člověka, který rodině odpírá peníze. „Kdyby byl škrt, tak by Lucie nemohla létat na dovolenou na Kubu,“ argumentuje. Každý příklad, který uvádí, má dvojí funkci: vyvrátit obvinění z neplacení a současně zpochybnit Vondráčkovou jako matku.

Zajímavý je i rozpor kolem vztahu tchyně a snachy. Vondráčková ještě v září 2018 veřejně prohlásila, že měla „moc hodnou tchyni“, která jí vždy hodně pomáhala. Plekancová to v prosinci přímo popřela: „Není to pravda. Ve skutečnosti jsme se ani moc nepotkávaly. Bývaly jsme spolu sotva jeden den.“ Žádné jemné odstíny, žádné „záleží na úhlu pohledu“. Přímý protiúder.

Přesto (a to se v pozdějších interpretacích ztrácí) Plekancová uznala, že Vondráčková s kluky „odmalinka docházela na gymnastiku“ a že budou šikovní. Nešlo tedy o úplné popření mateřské péče, spíš o systematickou demolici jejího veřejného obrazu.

Jak Vondráčková reagovala

Nemlčela. Už 4. prosince 2018 se na sociálních sítích ohradila proti kubánské výtce. Podle iDNES.cz napsala, že Kuba je „jediná obrana proti Adamovu zimnímu kašli“ a „požehnání v kanadských mrazech“. Zároveň ji označila za „nejlevnější destinaci široko daleko“, což mělo vyvrátit podtext rozhazovačnosti na účet Plekance.

Zdravotní důvod, zimní kašel syna Adama, je jediné vysvětlení, které Vondráčková veřejně nabídla. Lékařské doporučení ani diagnózu otevřené zdroje nedokládají. V kontextu rozvodové bitvy ale nešlo o medicínskou debatu. Šlo o to, kdo vypadá jako zodpovědnější rodič.

Rozvodová válka jako boj o veřejný obraz

Výroky Plekancové nebyly izolovanou rodinnou vzpomínkou. Zapadaly do širší strategie, ve které obě strany bojovaly o to, kdo bude v očích veřejnosti, a potenciálně i soudu, vypadat jako lepší rodič a spolehlivější člověk. Plekanec sám ve svých veřejných výstupech volil jiný tón: mluvil o tom, že děti mají „neskutečný binec v hlavě“, že potřebují oba rodiče, že chce kompromis. Matka šla po osobních příkladech a ironii. Obsahově stáli na stejné straně, formou se doplňovali.

Kauza měla reálné důsledky. Kanadský odvolací soud v březnu 2019 rozhodl, že se synové po konci školního roku vrátí do Česka. V září 2019 obě strany vydaly společné prohlášení prostřednictvím právníků: spory končí, děti nesmí trpět rozpadem vztahu.

Kde jsou dnes

Poslední veřejně dohledatelný přímý výrok Vondráčkové k fungování s Plekancem pochází z prosince 2021. V pořadu Face To Face na Streamu řekla, že spolu mají „korektní vztahy“ a „našli takový balanc“. V lednu 2026 už v podcastu pro ProŽeny.cz mluví hlavně o výchovném režimu synů: britská škola, denně kniha a sport, mobil až potom. O Plekancové ani o vztahu s bývalou tchyní se nezmiňuje. Zda spolu dnes obě ženy udržují jakýkoli kontakt, veřejně zřejmé není.

Rozhovor z prosince 2018 zůstává jedním z nejtvrdších veřejných vstupů prarodiče do české celebritní rozvodové kauzy. Plekancová tehdy řekla nahlas to, co se v opatrovnických sporech obvykle říká jen za zavřenými dveřmi soudní síně, a právě proto její slova rezonují dodnes.

Článek Plekancová promluvila o Vondráčkové jako matce: Kluky dala do školky ve dvou, dvakrát měsíčně létala na Kubu se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Z kluka se zmrzlinou teenager s dospělými proporcemi

Stačí porovnat aktuální záběr s fotografiemi, které Vondráčková sdílela na přelomu let 2024 a 2025. V prosinci 2024 pózoval Matyáš po boku mámy ještě jako drobný chlapec s dětským výrazem. O měsíc později, v lednu 2025, vypadal na společné fotce s bratrem Adamem podobně: dva kluci, žádný vizuální šok. Za necelé dva roky je situace jiná. Delší končetiny, širší ramena, celkově dospělejší silueta. Přesnou výšku nikdo nezveřejnil, ale vizuální dojem z fotografie mluví jasně: Matyáš matku přerostl a zastavovat se nechystá.

Překvapení umocňuje právě to, jak zřídka Vondráčková syny ukazuje. Když se rodinný snímek objeví jednou za půl roku, každý centimetr navíc vynikne.

Prázdniny od Montrealu po Hollywood

Letní cesta rodiny začala v červenci 2026 v Montrealu, městě, kde oba chlapci přišli na svět a kde Lucie strávila zhruba osm let života. Návrat měl i osobní rozměr: po sedmi letech se setkala s kočkou, kterou při odjezdu z Kanady nechala u kamarádky. Pro Matyáše a Adama je Montreal kus identity, chodili tam do školy, mluví plynule anglicky i francouzsky.

Z Kanady se rodina přesunula do Spojených států. Jak si Redakce VIPŽivot všimla, na Instagramu se objevily záběry z Beverly Hills, hollywoodského nápisu a studia Warner Bros. Právě tam rodina zamířila i kvůli potterovské atrakci, a to není náhoda. Už v roce 2023 Vondráčková přestavěla garáž svého domu do stylu Harryho Pottera, takže jde o dlouhodobou rodinnou zálibu. Nechyběla ani zastávka v ikonické kavárně ze seriálu Přátelé.

Celkem rodina strávila za oceánem minimálně od července do druhé poloviny srpna. Přesný počet dní Lucie neprozradila.

Prázdninové okno mezi seriálem a divadlem

Načasování cesty nebylo náhodné. Vondráčková hraje v seriálu Ulice na TV Nova a premiérové díly po letní pauze se vrátily 17. a 18. srpna. V pražském Divadle Metro má nejbližší dohledatelné termíny až 18. a 25. září. Mezi letní seriálovou pauzou a podzimním divadelním rozjezdem se otevřelo okno na delší cestu, a Lucie ho využila přesně tak, jak dlouhodobě deklaruje: „Když mám děti já, věnuju se jim plně.“

V dubnovém rozhovoru pro Noviny Kraje popsala syny i povahově. Adam je prý „kliďas“, Matyáš „zodpovědný“. Rozdílné povahy, které se doplňují. Oba vzala i na představení Tajemství, kde sama hraje.

Dva světy jedné rodiny

Zatímco Vondráčková stavěla prázdniny na nostalgické trase Montreal–Los Angeles s místy, která mají osobní příběh, otec chlapců Tomáš Plekanec s Lucií Šafářovou volili letos jiný styl. V dubnu rodinná dovolená na Martiniku, v červnu Madeira po návštěvě Roland Garros. Sportovně-exotické pobyty versus sentimentální návrat do bývalého domova. Dva odlišné přístupy, jedno společné: čas s dětmi jako priorita.

Na příští rodinnou fotku od Vondráčkové si fanoušci nejspíš zase počkají měsíce. Až ji zveřejní, Matyáš bude pravděpodobně ještě vyšší. Ve čtrnácti totiž růstová křivka chlapců teprve nabírá tempo.

Článek Vondráčková ukázala fotku se syny a fanoušci nevěří vlastním očím. Matyáš ji přerostl o hlavu, je mu teprve čtrnáct se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Záběry, které měly zachytit „zloděje“

Plekanec se o tom rozpovídal v rozhovoru pro Seznam Zprávy, ve kterém existenci nahrávek otevřeně potvrdil. Řekl, že se k němu dostaly už začátkem června 2018 a že bezpečnostní služba v bytovém komplexu si původně myslela, že „do baráku leze nějaký zloděj“. Teprve zpětně se ukázalo, že na záběrech je Hádek. Víc Plekanec komentovat odmítl. Nahrávky nikdy nezveřejnil, jejich přesný obsah veřejně nepopsal a není doloženo, že by je přiložil k rozvodovému řízení. Údajně ale lidé v lokalitě, kde žili, zaznamenali podezřelý noční pohyb přes zahradu a upozornili majitele, odtud se informace i záznam dostaly k hokejistovi.

Vondráčková reagovala bezprostředně. Pro Super.cz vysvětlila kontakt s Hádkem společnou prací na videoklipu Paralelní světy. Klip skutečně existuje, Hádek v něm vystupuje a oficiální web zpěvačky ho řadí do produkce roku 2018. Pracovní spolupráce je tedy reálná. Jenže sama o sobě nevysvětluje, proč měly schůzky probíhat v nočních hodinách a proč herec přicházel trasou přes zahradu či plot, místo aby přišel hlavním vchodem. Právě tento rozpor zůstává nejsilnějším bodem celé kauzy, ne proto, že by dokazoval nevěru, ale proto, že způsob příchodu působí jako snaha nebýt viděn, nikoli jako běžná pracovní návštěva.

Hádkovo mlčení a pozdní popření

Zatímco Vondráčková a Plekanec se vyjadřovali v létě a na podzim 2018, Hádek mlčel. Až později řekl, že s Vondráčkovou jsou přátelé přes pětadvacet let a že mezi nimi „nikdy nic jiného nebylo“. Spekulace označil za lži a pomluvy. Co ale neřekl, je podstatnější. Nezmínil plot. Nezmínil noční příchody. Nezmínil bezpečnostní službu. Jeho obhajoba byla obecná, cílená na uzavření tématu bez otevírání konkrétních detailů.

Rozvod, který se vedl jinde

Zajímavé je, že nahrávky, přestože Plekanec potvrdil jejich existenci, zřejmě nesehrály v rozvodovém řízení klíčovou roli. Právní spor se navenek vedl na jiné frontě: o jurisdikci, obvyklé bydliště dětí v Kanadě a výživné. Stanovisko právníka Vondráčkové z léta 2018 stavělo těžiště argumentace na tom, že Kanada je domovem synů, nikoli na otázce věrnosti. V září 2019 obě strany prostřednictvím právníků oznámily ukončení všech sporů s důrazem na zájem dětí.

Pokud nahrávky nějakou roli hrály v zákulisních jednáních, z veřejných zdrojů to nelze doložit. Dnes Plekanec žije s Lucií Šafářovou v domácnosti se čtyřmi dětmi, Vondráčková veřejně mluví především o výchově svých synů a o tom, že jsou její prioritou. Celá kauza tak stojí na paradoxu: nejkonkrétnější část příběhu, noční příchod přes plot zachycený kamerou, je zároveň tou jedinou, kterou nikdo z aktérů nikdy přímo nevysvětlil.

Článek Hádek lezl Vondráčkové v noci přes plot. Security si myslela, že jde o zloděje, nahrávky dostal Plekanec se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co přesně Šafářová řekla

Epizoda podcastu Mámy sobě s Lucií Plekanec Šafářovou vyšla 2. března 2025. Formát sliboval upřímný rozhovor o mateřství ve složené rodině, o tom, jaké to je vychovávat i Tomášovy syny z předchozího manželství a jaké aktivity s nimi dělají. Šafářová dodala víc, než formát vyžadoval.

„Plavali, teď už moc neplavou a bohužel nedělají nic na nějaké úrovni. Oni by to museli podporovat oba dva rodiče a myslím, že ze strany Lucky tam ta podpora moc nebyla. Tak on to tak vzal, že je nemůže nutit k něčemu, co nechtějí. Nechává to na nich,“ řekla doslova.

Klíčové je slovní spojení „na nějaké úrovni“. Šafářová netvrdí, že se synové nehýbou. Říká, že nesportují organizovaně, v oddíle, se soutěžním cílem. A příčinu vidí v nedostatečné podpoře ze strany matky. Výrok v březnu 2025 nezpůsobil mediální bouři okamžitě, ta přišla až v létě 2026, kdy ho znovu vytáhla a rozpitvala bulvární média.

Druhá strana: sport jako denní pravidlo

Vondráčková se k výroku Šafářové přímo nevyjádřila. Ani v březnu 2025, ani po letním rozvíření. V podcastu Face to Face z března 2026 naznačila obecnější postoj: už necítí potřebu cokoli vysvětlovat nebo obhajovat.

Její veřejná linka o výchově synů ale mluví jiným jazykem než kritika Šafářové. V lednovém rozhovoru pro ProŽeny.cz popsala jasný režim: „Denně musí být kniha, následuje každý den sport.“ A upřesnila: „Musí mít aspoň jeden sport denně.“

Tady se láme jádro celého sporu. Šafářová mluví o sportu jako o systému: oddíl, trenér, závody, výkonnostní trajektorie. Vondráčková mluví o sportu jako o každodenním návyku, součásti životního stylu. Obě ženy říkají „sport“, ale myslí tím něco zásadně odlišného.

Bazén v Montrealu a závodní stopa v Praze

V červenci 2026 se Vondráčková vrátila s oběma syny do Montrealu, města, kde kluci vyrůstali. Redakce VIPŽivot zaznamenala, že na Instagramu ukázala staršího Matyáše při plavání, podle popisu Blesku „předvedl svůj plavecký talent“. Žádná zmínka o Šafářové, žádné „uvádím na pravou míru“. Jen čtrnáctiletý kluk v bazénu.

Fanoušci a média to okamžitě přečetli jako nepřímou odpověď. Časová a tematická souhra k tomu svádí: Šafářová mluvila právě o plavání a jeho úbytku, Vondráčková ukázala syna právě v bazénu. Důkaz záměru ale chybí. Mohlo jít o dovolenkový záběr z města, kde dříve žila. Mohlo jít o promyšlený signál. Obojí je stejně pravděpodobné.

Co je naopak doložitelné tvrdě, jsou čísla. Matyáš Plekanec figuruje ve výsledcích pražského závodního plavání, v listopadu 2023 startoval na 1 500 metrů volný způsob, v roce 2024 se objevil na DRoP cupu žactva ve všestrannosti. Nejde o rekreační šplouchání. Jde o soutěžní starty s měřenými časy. Minimálně u staršího syna tedy existovala reálná závodní plavecká stopa, a to právě v období, o kterém Šafářová mluví jako o ústupu od sportu.

Plekanec mezi dvěma výklady

Tomáš Plekanec se k letní výměně veřejně nevyjádřil. Jeho obecný postoj k dětskému sportu je ale dohledatelný, v rozhovoru pro projekt Pojď hrát hokej řekl: „Umět jakýkoliv jiný sport je ku prospěchu. Ale hlavní je, aby to děti bavilo.“

Šafářová jeho pozici interpretovala jinak: podle ní „to tak vzal“, že syny nemůže nutit, a nechává rozhodnutí na nich. Rozdíl je subtilní, ale podstatný. Plekancova veřejná filozofie zní jako respekt k motivaci dětí. Popis Šafářové zní spíš jako rezignace na výkonnostní ambici. Obojí může být pravda současně.

Celá rodina přitom podle iSportu drží dohodu, že synové nebudou ukazováni na sociálních sítích. O to víc vynikl montrealský bazénový záběr; v prostředí, kde je každý veřejný obraz dětí výjimkou, má i zdánlivě nevinné video váhu signálu.

Dvě definice, žádný vítěz

Spor Šafářové a Vondráčkové není o tom, jestli Matyáš a Adam sportují, nebo nesportují. Je o tom, co slovo „sportovat“ znamená. Pro bývalou profesionální tenistku je sport bez oddílu, trenéra a soutěží jen pohyb. Pro zpěvačku, která synům nastavuje denní režim s knihou a fyzickou aktivitou, je sport součást výchovy bez ohledu na výsledkovou listinu.

Matyášovy závodní časy z pražských bazénů ukazují, že realita byla složitější než obě zjednodušení. A montrealský bazén v létě 2026 ukázal, že Vondráčková umí odpovědět, aniž by promluvila.

Článek Šafářová řekla, že Vondráčková nevedla syny ke sportu. Zpěvačka týdny mlčela, teď přišla odpověď z bazénu se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co přesně Šafářová řekla

Klíčová pasáž, jak ji přepsaly zdroje, zní jednoznačně: Plekancovi starší synové podle ní dřív plavali, teď už skoro neplavou a „nedělají nic na nějaké úrovni“. Šafářová dodala, že pro takovou cestu, tedy systematický, organizovaný sport, by byla potřeba podpora obou rodičů. A ta ze strany matky podle ní chyběla. Nejde tedy o obvinění, že by Matyáš a Adam neměli žádný pohyb. Šafářová mluví o něčem konkrétnějším: o ústupu od výkonnostnějšího sportu v oddíle, o absenci struktury, která by kluky vedla k pravidelným tréninkům.

Plekanec sám to podle ní nakonec přijal a nechce syny do ničeho nutit. V rozhovoru pro projekt Pojď hrát hokej řekl, že jakýkoli sport je ku prospěchu, ale hlavní je, aby to děti bavilo. Měkčí linka, než jakou naznačuje konfliktní rámec celého sporu.

Vondráčkové verze: režim místo oddílu

Zpěvačka svůj přístup k výchově popsala pro ProŽeny.cz. Pravidla v její domácnosti vypadají takto:

• Každý den přečíst kus knihy.
• Každý den sportovat.
• Teprve potom může přijít na řadu mobil.

Kluci navíc chodí do britské školy, kde mají telefony zakázané. Starší syn začal školní docházku už v pěti letech v Kanadě ve francouzském systému. Vondráčková tedy neprezentuje domácnost bez pohybu, prezentuje režim, kde je sport denní samozřejmostí, ale nemusí mít formu organizovaného tréninku v klubu. A právě tady leží jádro celého nedorozumění. Šafářová měří laťkou oddílového sportu na výkonnostnější úrovni. Vondráčková měří laťkou každodenní disciplíny. Obě strany mluví o sportu, ale myslí tím něco jiného.

Patchwork pod drobnohledem

Odborné texty o patchworkových rodinách upozorňují, že nový partner nemá snadno přebírat rozhodovací roli nad dětmi z předchozího vztahu. Veřejné komentování výchovy nevlastních dětí signalizuje vysokou míru vtažení do chodu domácnosti, což může být projev funkční spolupráce, ale i rozostřených hranic mezi rolí partnerky a rodiče. Dva modely výchovy, žádný objektivně špatný. Šafářová chtěla pro Matyáše a Adama oddílové plavání, Vondráčková jim dává denní režim s knihou a pohybem. Skutečný spor není o tom, jestli kluci sportují, ale o tom, co která strana považuje za dost.

Článek Ze strany Lucky tam podpora nebyla, řekla Šafářová o výchově Plekancových synů. Vondráčková vidí věci jinak se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Odjezd, který si nevybrala

Příběh montrealské kočky nedává smysl bez kontextu roku 2019. Tomáš Plekanec, tehdejší manžel Vondráčkové a dlouholetý hráč Canadiens de Montréal, podal v Kanadě takzvanou návratovou žalobu podle Haagské úmluvy. Soud mu vyhověl, dětem byly odebrány cestovní pasy a řízení směřovalo k návratu celé rodiny do Česka. Vondráčková tehdy podle Blesku uváděla, že kvůli odebraným pasům nemůže z Kanady odjet, a měsíce žila v nejistotě.

V červnu 2019 se nakonec vrátila do Česka. Média psala o loučení „s těžkým srdcem“, o konci osmileté kapitoly. Co se v tom zmatku řešilo méně, byla kočka. Zvíře, které si rodina pořídila teprve dva roky předtím, zůstalo v Montrealu u blízké kamarádky. Proč ho Vondráčková nevzala s sebou, veřejně nikdy nevysvětlila. Dá se ale předpokládat, že v situaci, kdy se řeší pasy dětí a soudní příkazy, logistika přepravy kočky přes oceán spadne na konec seznamu priorit.

Sedm let a jedno shledání

Teď v létě Vondráčková přijela do Montrealu na prázdninový pobyt, podle všeho i se syny, pro které je město stále součástí identity. Narodili se tam, chodili tam do školy, a jak zpěvačka sama řekla v rozhovoru pro iDNES v roce 2020, „pro kluky je to jejich domov.“ Během návštěvy se setkala s kočkou, kterou tam před sedmi lety zanechala. Zda si kočku přiveze domů není jasné, Vondráčková si totiž tady pořídila dva adoptované starší kocoury. Kočka z útulku, adoptovaná v roce 2017, je posledním hmatatelným kusem zpěvaččina montrealského domova. Dům je pryč, manželství skončilo, děti vyrostly. Kočka zůstala.

Vondráčková nikdy nemluvila o Kanadě jen jako o traumatu. V rozhovoru pro Český rozhlas Dvojku krátce po návratu řekla, že odjezdu do Kanady nikdy nelitovala. Ještě dřív popisovala svůj montrealský život jako klidnější verzi sebe: „V Kanadě jsem typ domácí, v Čechách mě baví pracovat.“ Oceňovala anonymitu, přírodu, odstup od českých médií. Po návratu do Česka se ale rychle vrátila do profesního provozu. Koncerty, natáčení, rozhovory. V novějších vyjádřeních kanadské období rámuje jako dobu, kdy byla „máma na plný úvazek.“ Montreal pro ni zůstal místem největšího štěstí i nejprudšího pádu, a letošní prázdninová návštěva to jenom potvrzuje.

Článek Vondráčková musela v roce 2019 opustit Montreal. Teď se vrátila pro člena rodiny, kterého tam nechala se nejdříve objevil na VIPživot.cz.