Od diplómu k primariátu přes „pošramocený kádrový profil“

Jiřina Křížková se narodila 21. srpna 1925 do katolické rodiny. Už v devatenácti se stala terciářkou františkánského řádu. Medicínu dostudovala krátce po válce, diplom získala v roce 1950, tedy v době, kdy komunistický režim teprve utahoval šrouby a lékařů bylo zoufale málo. Právě ten nedostatek jí paradoxně otevřel dveře.

Rozšířila si kvalifikaci o pediatrii, první praxi získala v Sušici. Její kádrový profil byl kvůli víře „pošramocený“, ale krajský pediatr ji podpořil. V roce 1958 nastoupila jako primářka nově vzniklého oddělení dětské psychiatrie pro předškolní děti v Psychiatrické léčebně Dobřany. Bylo jí třiatřicet a vedla pracoviště, které v Československu nemělo obdobu.

Režim uměl dočasně tolerovat odborníka, kterého potřeboval. Současně si ho ale vedl jako problémovou osobu. A jednou přišel den, kdy tolerance skončila.

Výslechy v kanceláři, odvolání z funkce

Důvodem perzekuce nebyla medicína. Byla to víra. Křížková šířila náboženský samizdat, dovážela a distribuovala dokumenty Druhého vatikánského koncilu, udržovala kontakty s neoficiálním katolickým prostředím a navštívila internovaného arcibiskupa Josefa Berana, nejprve v Radvanově, později se s ním setkala v Itálii. StB to všechno brala jako protistátní činnost.

Sama vzpomínala, jak si pro ni příslušníci chodili domů, do zaměstnání, jednou dokonce na odborný kongres. Při skupinových výsleších oddělovali vyslýchané do různých kanceláří a porovnávali výpovědi. Podle Paměti národa byla sledována v rámci akce PROLEXA.

V roce 1974 přišel konec. Z primářské funkce ji odvolali na příkaz StB. Po odchodu do důchodu jí zakázali i psychoterapeutickou práci „mezi čtyřma očima“, režim se bál, co by mohla říkat za zavřenými dveřmi. Přesto za svou kariéru pomohla najít rodinné zázemí téměř dvěma stovkám opuštěných dětí.

Století, které nezlomilo

Co drží člověka pohromadě přes výslechy, odvolání, zákazy a sto let života? Křížková nikdy nenabídla žádný zázračný recept na dlouhověkost. Co je ale z jejího příběhu čitelné jasně: smysluplná práce, pevný hodnotový rámec, víra a lidé kolem.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Roman Zarzycký má rád Plzeň 🖤 (@romanzarzycky)

Při jednom výslechu po ní příslušníci StB chtěli, aby „dokázala, že existuje Bůh“. Nenechala se zahnat do jejich rámce. Jak řekla pro Novinky: chtěla svobodu, aby mohla dělat dobro.

Redakci VIPŽivot neuniklo, že v červnu 2026 převzala Cenu 1. června města Plzně za odvahu, vytrvalost a morální integritu. Ministerstvo obrany ji vede mezi držiteli osvědčení účastníků odboje a odporu proti komunismu. To není jen symbolické gesto, je to oficiální státní uznání toho, že její odpor měl váhu.

Rodinná oslava, která rezonuje

Loňské sté narozeniny byly velkou rodinnou událostí: dort, fontánka jisker, desítky gratulantů. Lucie Křížková tehdy na Instagramu psala o „jedné stoleté doma, pod jednou střechou“. Letos, u 101. narozenin, sdílela oslavu znovu a reakce publika se nesly ve stejném tónu: údiv nad tím, jak vitálně oslavenkyně působí.

Vztah Lucie Křížkové k tetičce jejího manžela přitom zjevně přesahuje formální příbuzenství. Společně se objevily i při červnovém převzetí plzeňského ocenění. Je to příběh, který funguje na několika úrovních najednou: rodinná soudržnost, respekt ke stáří, připomínka doby, na kterou se nesmí zapomenout.

Vzácný případ, kdy věk zesiluje příběh

Česko má podle nejbližších dostupných dat České správy sociálního zabezpečení z března 2026 celkem 1 158 důchodců starších sta let. Většina z nich žije v tichém soukromí. Jiřina Křížková je výjimkou ne proto, že se dožila 101 let, ale proto, co do těch let vměstnala: průkopnickou medicínu, katolický disent, stovky zachráněných dětských osudů a odmítnutí zlomit se pod tlakem totalitního státu.

Sto jedna let je číslo. Život Jiřiny Křížkové je důkaz, že odvaha a odbornost přežijí i režim, který se je pokusil umlčet.

Článek Sledovala ji StB, přesto se stala primářkou. Tetička manžela Lucie Křížkové oslavila 101. narozeniny a září štěstím se nejdříve objevil na VIPživot.cz.