Kde Ryba vede hranici

V rozhovoru pro eXtra.cz to Ryba o pár týdnů později vysvětlil přesněji. Samotná koupě trička nebo jeho nošení mu prý nevadí, to je věc každého zákazníka. Problém nastal ve chvíli, kdy politik v kapelním merchi stál přímo u oficiálního stánku a čekal na fanoušky, aby se s nimi mohl fotit. „Nemám rád, když si na nás politici dělají kampaň,“ shrnul frontman svou pozici.

Ryba přitom zdůraznil, že by mu totéž vadilo u jakéhokoli politika z jakékoli strany. Současně ale přiznal, že u Babiše „trochu víc“, protože mu je osobně nesympatický. Zmínil i konkrétní obavu: co kdyby Babiš večer v tričku s nápisem „My ještě nejsme starý“ začal mluvit třeba o důchodové reformě? Z kapelního merche by se rázem stal nepřímý politický slogan.

Babišova obrana: jsem jen fanoušek

Předseda hnutí ANO incident rámoval jinak. Na svém Facebooku se pochlubil, že na Votvírák chodí pravidelně už od roku 2016, pochválil „super fesťák a super langoš“ a v podcastu Sorry jako tvrdil, že na festivaly nechodí dělat politiku. Oficiální stanovisko hnutí ANO se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat, stejně jako reakci pořadatele festivalu.

Jenže právě tady leží jádro sporu. Babiš je jedním z nejviditelnějších politiků v zemi. Když se v kapelním tričku fotí s lidmi u merch stánku, vzniká vizuální dojem vzájemné podpory, ať už záměrně, nebo ne. A právě ten dojem Ryba odmítá.

Známý vzorec: Mirai, Farna, Kohoutová

Rybičky 48 nejsou první, kdo se v Česku ohradil proti politické apropriaci své značky. V roce 2022 se kapela Mirai vymezila poté, co Babiš na témže Votvíráku použil jejich text „Když nemůžeš, tak přidej víc“ při kritice vlády. Dříve se proti Babišovu selfíčku z koncertu ohradila Ewa Farna. A v roce 2025 předala Berenika Kohoutová věc právníkům, když SPD použila její píseň v kampani.

Rybův případ se ale od ostatních liší. Nešlo o přehrání písně ani o citaci textu v politickém projevu. Šlo o něco subtilnějšího, o vizuální asociaci přes merch a fotky. Právně je to slabší terén: podle zákona o ochranných známkách se práva k výrobku po jeho prodeji vyčerpávají a vlastník známky nemůže běžné nošení legálně koupeného trička zakázat. Silnější pozici má až proti užití značky v obchodním styku nebo proti parazitování na dobrém jméně.

Článek Kuba Ryba nechal Babiše vyhnat od stánku Rybiček 48. Vraťte mu prachy a ať jde do pr*ele, vzkázal se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Nejde o urážku, jde o tezi

Slovo „poserové“ zní jako hospodská nadávka. Ryba ho ale používá jako diagnózu. V jeho výkladu „mačo“ póza neznamená odvahu, nýbrž potřebu zakrýt nejistotu drsným vystupováním. Kdo se opravdu nebojí, nemusí si mužnost dokazovat stylizací. Turka, Klempíře a Macinku tak neoznačuje za slabé proto, že by jim chyběla rétorika, naopak. Tvrdí, že agresivní rétorika je maska, za kterou se schovává strach z konfliktu a z nepopularity.

U Klempíře přidává osobní rovinu. Přiznává, že ho kdysi rád poslouchal v kapele J.A.R. Osobní setkání ho ale podle vlastních slov zklamalo. Klempíře popisuje jako člověka, který „hodně mluví, ale nic neříká“. U Turka a Macinky konkrétní osobní epizodu v rozhovoru nezmiňuje, tam mluví spíš z pozice veřejného pozorovatele.

Muzikant nemá mluvit do politiky? Kecy, říká Ryba

Nejsilnější rovina celého rozhovoru není samotná nadávka. Je to Rybovo převrácení zaběhnuté fráze „muzikant nemá mluvit do politiky“. Podle něj je to alibi, které si česká hudební scéna pěstuje ze strachu o fanoušky. Tvrdí, že kolegové s ním v soukromí souhlasí, ale veřejně mlčí. „Přestaň mě chválit, dělej to taky,“ parafrázuje svou frustraci z těch, kteří mu za zavřenými dveřmi tleskají.

Hudba byla podle Ryby „vždycky společenská“ a „vždycky politická“. Odvolává se na punk a hippies. V českém kontextu stačí připomenout Michaela Kocába, který propojoval hudbu a politiku už před listopadem 1989, nebo Martu Kubišovou, jejíž jméno je synonymem hudebního občanského vzdoru. Tvrzení, že muzikant má hrát a mlčet, nemá v dějinách populární hudby žádnou oporu. Ryba to ví a říká to nahlas.

Není to poprvé a nebude naposledy

Srpnový rozhovor nevznikl ve vzduchoprázdnu. Už mezi 19. a 24. únorem 2026 publikoval Ryba na Médium.cz sérii pěti politických glos pod názvem „Glosa z nosa“. Den po výroku o Motoristech, 14. srpna, vyšel z téhož rozhovoru další klip, v němž popisuje, jak nechal vyhnat Andreje Babiše od stánku s merchem Rybiček 48. „Ať jde do… Nechci, aby nosil naše tričko,“ řekl.

A ještě dřív, v létě 2025, veřejně podpořil rozhodnutí J.A.R. rozejít se s Klempířem poté, co ten kandidoval za Motoristy. Pnutí mezi „Klempířem muzikantem“ a „Klempířem politikem“ tedy nepojmenoval jen Ryba, fakticky ho potvrdila i Klempířova původní kapela.

Scéna mlčí, a tím potvrzuje Rybovu pointu

K 16. srpnu 2026 se nepodařilo dohledat přímou veřejnou reakci Turka, Klempíře ani Macinky na Rybův výrok. Stejně tak se neobjevila vlna souhlasných hlasů z hudební branže. Což paradoxně potvrzuje přesně to, co Ryba říká: scéna raději mlčí.

Existují výjimky. Bára Basiková v červenci 2026 v rozhovoru pro Prostor KVIFF X otevřeně mluvila o obavách z debaty kolem České televize a Českého rozhlasu i o ministru kultury. Jenže její tón je institucionální, věcný, bez osobních útoků. Ryba volí jinou cestu, jmennou, expresivní, bez pojistek. Právě proto jeho slova rezonují jinak. A právě proto je část scény raději neslyší.

Rybičky 48 mezitím chystají jediný koncert roku 2027: 22. května v zámeckém parku Kačina, největší akci k 25 letům existence kapely. Jestli na pódiu zazní i politika, Ryba zatím neřekl. Ale kdo sleduje jeho poslední rok, asi tuší odpověď.

Článek Kuba Ryba naložil Motoristům: Turek, Klempíř i Macinka jsou poserové. Dělají, že jsou mačo, protože se bojí, prohlásil se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co se stalo v Plzni

Přesné místo ani jméno hostitelky Ryba ve videu neuvádí. Mluví jen o VIP prostoru jedné zpěvačky, kam se dostal někdy před deseti až patnácti lety. Klempíř tam podle něj působil arogantně, povýšeně a sebestředně, jako člověk, který nevnímá nikoho kolem sebe. „Bylo to kvůli tomu, že ses choval arogantně, povýšeně a tvářil se, že si sežral Šalamounovo ho*no,“ prohlásil Ryba. Žádný konkrétní incident, žádná hádka. Jen celkový dojem, který si Ryba odnesl domů a který, jak sám říká, drží dodnes.

Po návratu z Plzně měl své ženě říct, že J.A.R. už asi nepatří mezi jeho nejoblíbenější české kapely. Dohledatelná citace je tedy mírnější, než jak ji lze číst ve zkratce; nejde o deklaraci, že kapelu přestal poslouchat úplně, ale o posun v osobním žebříčku způsobený jedním večerem s jedním člověkem. I tak je to silný výrok: jediné setkání stačilo na to, aby hudbu oddělil od jejího autora.

Strážnice jako roznětka

Páteční zahájení Festivalu Strážnice 26. června 2026 přineslo scénu, která obletěla česká média. Klempíř přišel pronést zdravici a dav ho vypískal. Ministr to následně na síti X popsal jako nepřátelské prostředí ovlivněné vedrem a alkoholem. Publiku vytkl „buranství, sprostotu a zášť“ a pro Blesk přidal dovysvětlení ve smyslu „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“.

Ryba to ve svém videu označil za „srabáckej příspěvek“. Podle něj nešlo o vedro ani opilost, lidé tam na Klempíře prostě nebyli zvědaví. A právě tady nasadil plzeňskou vzpomínku jako důkaz, že jeho dnešní averze není jednorázová emoce z jednoho festivalu, ale výsledek dlouhodobého dojmu.

Kampaň, která začala dřív než Strážnice

Rybův útok nepřišel z ničeho nic. Už 28. května 2026, tedy měsíc před strážnickým incidentem, rozjel veřejnou kampaň proti ministrovi. Na koncertech i online začal prodávat trička s motivem odkazujícím na StB a heslem „Olda není přítel můj“. Merch šel podle Headlineru na dračku. Strážnice tedy nebyla začátek, ale eskalace.

A Ryba v tom není sám. Respekt už v březnu 2026 psal o největší vlně odporu umělců vůči ministrovi kultury v polistopadové historii. Ve stejný víkend, kdy Ryba zveřejnil video, rezignovali čtyři z pěti členů komise Cen ministerstva kultury za kinematografii. Senátor Zdeněk Šarapatka přirovnal Strážnici k Velehradu 1985. Václav Láska mluvil o ministrově odtržení od reality. Martin Baxa o pohrdání krajany.

Dvě verze, žádná odpověď

Stojí tu proti sobě dva příběhy. Klempíř vidí opilé, agresivní publikum v nesnesitelném vedru. Ryba vidí ministra, který si za nepřízeň může sám, svým vystupováním ve funkci i mimo ni. Plzeňská historka funguje jako osobní geneze: ne politický argument, ale vzpomínka na konkrétní večer, kdy se z fanouška stal kritik.

Klempíř na Rybovo video k 28. červnu 2026 veřejně nereagoval. Záchod jako kulisa, přímé urážky, stará historka bez ověřitelných detailů, to vše dává ministrovi snadnou záminku mlčet. Jenže právě ta osobní rovina, ten příběh „jednou jsem ho potkal a stačilo mi to“, rezonuje víc než politické prohlášení. Protože každý někdy potkal někoho, po kom mu zhořkla oblíbená písnička.

Článek Choval se arogantně a povýšeně: Kuba Ryba popsal setkání s Klempířem, na které nezapomněl se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co přesně Ryba napsal

V příspěvku na Instagramu, který citoval web eXtra.cz, Ryba uznal, že „Leoš Mareš je nepopiratelný fenomén a obří značka“. Hned nato ale otočil: fenomén a charakter nejsou podle něj totéž. Nejtvrdší pasáž mířila na „některé slavné lidi“, kteří mají podle něj roky plnou pusu zásad, mluví o tom, „kdo je zlo, kdo je nebezpečí, kdo je špatně„, a pak si ty zásady odloží u vchodu do resortu. Doslova: zůstaly „zaparkované venku mezi autama“. Takové chování podle Ryby není názor. Je to počasí. Svůj příspěvek hudebník nazval: „Čapí hnízdo ohnutejch páteří“.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Kuba Ryba (@kubaryba)

Čapí hnízdo je víc než jen resort

Resort Čapí hnízdo se aktivně nabízí jako eventový prostor pro firemní i společenské akce: konferenční sály, ubytování, soukromí. Logisticky dává pro velkou oslavu smysl. Jenže v květnu 2026 nejde o neutrální půdu. V březnu soud oddělil Babišovu větev kauzy Čapí hnízdo poté, co nebyl vydán ke stíhání. A pouhých šestnáct dní před Marešovou party, byla Jana Nagyová v první instanci uznána vinnou v kauze kolem zhruba padesátimilionové dotace. Čapí hnízdo zkrátka není místo, které by v českém veřejném prostoru mohlo projít bez komentáře. A právě na tom Ryba staví celou pointu: kdo tam dorazí a tváří se, že jde jen o hezký resort, buď nerozumí symbolice, nebo ji vědomě ignoruje.

Kdo má co vysvětlovat, a kdo mlčí

Nejcitlivější je pozice Aňi Geislerové. V roce 2019 v DVTV otevřeně mluvila jako účastnice demonstrací proti Babišovi a říkala, že se nemůže smířit s tím, jak vláda zachází se státem. U Richarda Krajča je obraz složitější: kapela Kryštof v roce 2019 ukončila spolupráci s Agrofertem, ale Krajčův vztah k Babišovu okruhu byl historicky proměnlivější, než jak vypadá na první pohled. Daniel Křetínský je v tomto příběhu spíš byznysový detail: jeho Czech Media Invest vlastní od roku 2018 Evropu 2, tedy rádio, s nímž je Mareš profesně spojen. Hodnotový paradox u něj tak silný jako u Geislerové není.

Ryba nestřílel náhodně

Příspěvek o Marešově oslavě nebyl Rybův první výpad tohoto druhu. Už zhruba tři týdny předtím veřejně kritizoval české umělce za mlčení o politice. Prima ho popsala jako někoho, kdo se k veřejným tématům vyjadřuje aktivněji než většina kolegů a byl za to „pranýřován už několikrát“. Nejde tedy o náhlý výbuch, ale o konzistentní roli, kterou si Ryba v českém showbyznysu buduje: roli člověka, který pojmenovává to, co ostatní raději přejdou. Nezůstal v tom navíc sám. Bezprostředně po něm použil podobný hodnotový rámec pro party i Jan Tuna, který mluvil o „legitimizaci zla“ a „ohnutých zádech“.

Hodnoty do prvního pozvání

Reakce pod Rybovým příspěvkem se podle dostupných popisů rozštěpily na dva tábory: jedni ho chválili za pojmenování pokrytectví, druzí hájili Marešovo právo slavit, kde chce. Bez tvrdých dat nelze říct, která strana převažuje. Jedno ale z celé kauzy vyčnívá jasně: nejsilnější vrstva sporu není útok na Mareše jako hostitele. Je to obvinění, že část české VIP scény má hodnoty jen do chvíle, než přijde pozvánka na správnou party. Ryba to shrnul jednou větou: jejich názor není názor. Je to počasí. A počasí se mění podle toho, odkud fouká.

Článek Plná pusa zásad, a pak cinknou skleničky na Čapáku. Kuba Ryba se drsně opřel do celebrit, které dorazily na Marešovu oslavu se nejdříve objevil na VIPživot.cz.