Od dvanácti let místo mámy

Katčino dětství nemělo prostor pro diagnostiku čehokoli. Ve dvanácti se se sestrou starala o mladší sourozence, jedna z nich jí říkala „mami“. Rodinu před dětským domovem zachránili prarodiče. „Nebyl čas na její smutek,“ shrnuje sama v rozhovorech. Odbornou pomoc vyhledala až o roky později, ve chvíli, kdy, jak říká, „tvrdě narazila na zem s vlastní psychikou“. Zlomené srdce, ztracenost, pocit, že kolem ní nikdo neprožívá nic podobného.

Teprve tehdy přišla diagnóza. A s ní zvláštní úleva: to, co celý život vypadalo jako charakterová vada, mělo neurologický základ.

Medikace pomohla, ale nebyla její

Po stanovení diagnózy nastoupila medikaci. Prokrastinace ustoupila, úkoly se začaly dokončovat. Jenže s tím přišel i pocit odcizení. Příliš soustředěná hlava nebyla její přirozený mód. Katka měla dojem, že ztrácí něco, co ji definuje: chaos, multitasking, schopnost dělat pět věcí najednou a z každé vytěžit kousek textu.

Dnes už nemedikuje. Místo toho si vybudovala vlastní podpůrné rituály. Konkrétně zmiňuje hnědý šum, monotónní zvuk, který jí pomáhá udržet pozornost, aniž by ji svazoval do jednoho úkolu. „Moje ADHD a chaos,“ napsala v rozhovoru k básnické sbírce Znamení, která vyšla v září 2025. Není to omluva. Je to popis pracovního prostředí, ze kterého vznikají básně.

Proč zrovna dívky proklouznou sítem

Katčin příběh není izolovaný. Jak si totiž Redakce VIPŽivot všimla, česká přehledová studie publikovaná v odborném časopise Psychologie pro praxi ukazuje, že projevy ADHD u dívek bývají ve školním prostředí hůře rozpoznatelné než u chlapců. Pedagogové je zachytí méně často, a tím pádem je méně často směřují k diagnostice. Místo hyperaktivního kluka, kterého si učitelka všimne za pět minut, sedí v lavici tichá holka, která „jen“ nestíhá, zapomíná sešity a působí nesoustředěně.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Kačka Pokorná (@svojost)

Konsensus České neuropsychofarmakologické společnosti přitom výslovně počítá s tím, že ADHD má být zvažováno i u dospělých, kteří nebyli zachyceni v dětství. Screening může začít sebeposuzovacími dotazníky, ale definitivní diagnóza stojí na strukturovaném rozhovoru a posouzení dlouhodobosti potíží. U dospělých se porucha často neprojevuje klasickou hyperaktivitou, ale nepozorností, dezorganizací, emoční dysregulací a selháváním exekutivních funkcí, tedy přesně tím, co okolí snadno zamění za lenost nebo „špatný charakter“.

Z talentu na pódiích k básním na papíře

V prosinci 2024 skončila Pokorná druhá ve finále Česko Slovensko má talent. Miliony diváků ji viděly na pódiu. O necelý rok později vydala sbírku Znamení v nakladatelství Došel karamel. A v červnu 2026 v Bublinách otevřeně promluvila o tom, co za tou tvorbou stojí, včetně ADHD, včetně dětství bez matky, včetně strachu pouštět si lidi k sobě.

Podle nás je právě tohle nejcennější část jejího příběhu: ne celebritní přiznání, ale srozumitelný důkaz, že pozdní diagnóza neznamená jen opožděný název potíží. Znamená roky, kdy se neurovývojový problém vykládá jako morální selhání. Roky ztracené psychoedukace, kompenzačních strategií a případné léčby.

Co si z toho odnést

Kdo se v Katčině popisu poznává (prokrastinace, chaos v hlavě, dokončování až pod tlakem, pocit, že „to přece zvládnu, kdybych jen chtěla“), nemusí zůstat u self-diagnózy z internetu. Doporučené postupy psychiatrické péče v Česku počítají s dospělými, kteří se k odborníkovi dostanou poprvé ve třiceti nebo čtyřiceti. Dotazník je začátek, ne konec. Strukturovaný rozhovor s psychiatrem dokáže odlišit ADHD od úzkosti, deprese nebo prostého přetížení, a teprve pak má smysl mluvit o léčbě, ať už farmakologické, nebo ne.

Katka Pokorná píše básně z chaosu, který jí roky nikdo nepojmenoval. Dnes ho má pojmenovaný. A funguje dál, po svém, s hnědým šumem ve sluchátkách.

Článek Říkali jí, že není blbá, ale líná. Katka Pokorná roky nevěděla, co s ní je. Diagnóza přišla až v dospělosti se nejdříve objevil na VIPživot.cz.