Hoax, který předběhl narozeniny

Dramatická zpráva neobsahovala žádné nemocniční potvrzení, žádné vyjádření rodiny, žádný oficiální kanál. Přesto se informace šířila s takovou razancí, jako by šlo o ověřenou zprávu z tiskové agentury. Sdílení, komentáře, kondolence nanečisto. Suchý na to odpověděl na Facebooku. „Tak jsem se právě dočetl, že to se mnou je špatný. Lékaři mně to zřejmě tají, nebo co. Ležím prý v nemocnici a mám vážné srdeční selhání. Můj stav se zhoršuje. No to mně ale nikdo neřekl!“ napsal Suchý. Humor jako obranný mechanismus u něj není novinka, je to celoživotní program.

Kdo si pamatuje říjen 2021, ví, že tehdy šlo o skutečnou událost. Suchému se na jevišti udělalo nevolno, sanitka ho odvezla do Ústřední vojenské nemocnice. Ještě tentýž den byl doma. A co udělal? Na Facebook napsal: „Zpráva o mém zdravotním stavu: Jsem zdráv.“ Připojil zmínku o svém „oblíbeném minikolapsu“ a poděkoval za „zbytečné starosti“, jak tehdy citoval server TN.cz. Pět let nato se scénář opakuje, jenže tentokrát bez sanitky, bez nemocnice, bez čehokoli reálného. Pouze s internetovou fámou. A Suchý reaguje stejným nástrojem: ironií.

Semafor ho stále počítá do hry

Nejtvrdší protiargument proti jakémukoli „kritickému stavu“ najdete na oficiálních stránkách Divadla Semafor. Suchý je veden v obsazení minimálně dvou aktuálních titulů, A přece se točí i Devatenáct tváří jazzu. Divadlo, které by mělo svého zakladatele v nemocnici na přístrojích, by stěží ponechávalo jeho jméno v repertoáru bez jakékoli poznámky. „Já tady zatím každý večer odvádím poctivě práci na jevišti, přes den píšu, a teď se dozvídám zdrcující informaci o náhlém srdečním infarktu,“ potvrdil své pracovní nasazení sám Suchý na sítích.

Šíření nepravdivých informací o zdravotním stavu konkrétního člověka není jen otázka etikety. Občanský zákoník v § 81 a § 82 chrání osobnost člověka, jeho čest, vážnost i soukromí. Dotčený má právo žádat, aby od zásahu bylo upuštěno a jeho následky odstraněny. A pak je tu trestní rovina. Paragraf 184 trestního zákoníku řeší pomluvu, přičemž šíření přes veřejně přístupnou počítačovou síť je přitěžující okolností. Jinými slovy: sdílet vymyšlenou zprávu o hospitalizaci celebrity není jen neslušné. Může to být trestný čin. Jiřímu Suchému bude za pár dní pětadevadesát. Na jevišti Semaforu stojí déle, než většina jeho diváků žije. Internet ho stihl pohřbít, a on na to odpověděl vtipem, který přežije i ten nejabsurdnější hoax.

Článek Za dva týdny oslaví 95 let, internet ho ale už stihl hospitalizovat. Jiří Suchý odpověděl tak, že se fanoušci popadali za břicha se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Syn, který „na světě moc nepobyl“

Obsahové shrnutí dokumentu ve Filmovém přehledu uvádí, že Suchému se narodili dva synové, a ten prvorozený záhy zemřel. Přesná příčina smrti není zřejmá. Sám Suchý v dokumentu říká jen tolik, že chlapec „na světě moc nepobyl“. Druhorozený syn Jakub přišel na svět 13. prosince 1964 a dnes je otcem dvou Suchého vnuků. O existenci staršího syna veřejnost prakticky nevěděla. Suchý nikdy nebyl typ, který by soukromé bolesti nabízel médiím. Režisérka Sommerová to potvrdila před premiérou filmu: chtěla ukázat nejen komika a textaře, ale i muže s osobním příběhem, který se za celý život nenaučil stěžovat.

Běla a boj s leukémií

Běla Suchá, rozená Kynclová, byla Suchého první manželkou a matkou obou synů. Podle oficiálního profilu na jeho webu zemřela 4. srpna 1985 po neúspěšném boji s leukémií. V dokumentu Suchý vzpomíná, že se Bělin stav zhoršoval postupně: trpěla silnými bolestmi v holenních kostech, až krevní rozbory odhalily diagnózu, proti které tehdejší medicína neměla dost zbraní. Ztráta manželky přišla do období, kdy Suchý už roky čelil normalizačním tlakům. Semafor přežíval, ale jeho zakladatel nesměl do televize ani do rozhlasu, StB ho sledovala. Osobní tragédie se tak vrstvila na profesní izolaci. A přesto divadlo hrálo dál.

Šlitr, normalizace a volba zůstat

Rodinné ztráty nebyly jediné rány. V roce 1969 zemřel Jiří Šlitr, Suchého nejbližší tvůrčí partner. Zlatá éra Semaforu šedesátých let skončila ze dne na den. Sedmdesátá léta přinesla zákazy, ztrátu vedení divadla a atmosféru, v níž by mnozí odešli. Suchý měl příležitost: v srpnu 1968 byl v Jugoslávii a zvažoval, zda se vracet. Vrátil se. Zpětně říká, že toho nelitoval. Rozhovor pro Paměť národa shrnuje normalizační dekádu jako období útlumu, kdy Suchý tvořil v omezenějších podmínkách, ale nepřestal. Práci označuje za „nejdůležitější element“ svého života. Humor a jeviště mu podle jeho vlastních slov pomáhaly i v nejtěžších chvílích, ne jako únik, ale jako způsob, jak dát dnům strukturu a smysl.

Minišou v prázdném Semaforu

Na jaře 2021, uprostřed pandemie, seděl Suchý v prázdném hledišti svého divadla naproti Karlu Šípovi. Všechnopárty stála, diváci nesměli do sálu, a tak vznikla Minišou, komorní covidová náhrada, šest dílů bez publika. Suchý byl prvním hostem. Bylo mu devadesát, za sebou měl kolaps na jevišti, před sebou novou hru, kterou napsal během lockdownu. Ten obraz, devadesátiletý muž v osiřelém divadle, které spoluzakládal před šesti dekádami, shrnuje celý jeho životní vzorec přesněji než jakákoli bilanční laudatio. Ztráta syna, smrt Běly, odchod Šlitra, normalizace, pád režimu, pandemie. Pokaždé totéž řešení: vrátit se do práce.

Jeviště jako konstanta

V roce 2026 je Jiří Suchý stále součástí repertoáru Divadla Semafor. Účinkuje v inscenacích Devatenáct tváří jazzu i Dobře placená procházka, je uveden jako autor, režisér, interpret. Mluví o dvou vnucích, o workoholismu, o tom, že do důchodu se nechystá. Jeho životopis není příběh muže, kterého ztráty zlomily. Je to příběh muže, který se po každé ráně posadil k psacímu stolu, nebo postavil na jeviště a pokračoval. Právě ta neokázalá vytrvalost je na Suchého osudu nejpozoruhodnější.

Článek Smutný osud Jiřího Suchého: Syn mu zemřel hned po porodu, manželku mu vzala leukémie se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Jiří Suchý má pro komunisty pochopení

Jednou z nich je i legendární divadelník Jiří Suchý. Při té příležitosti zavzpomínal například na své setkání s předsedou Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže ČSSR a poslancem Jurajem Varholíkem, který působil i jako funkcionář komunistických mládežnických organizací a měl na starosti i propagandu. Tehdy mu velmi podrobně vysvětlil, proč on sám vlastně tak tvrdošíjně komunismus obhajuje.

„Vyprávěl o svém dětství v Sabinově na východním Slovensku. Tyhle chudé rodiny měly hodně dětí, protože to byla jejich jediná zábava, kterou si mohly dopřát. Domeček byl malý, na podlaze jen udusaná zem, elektřina nebyla, kanalizace nebyla a pro vodu se chodilo na náves. Ale pak přišel Vítězný únor, zakrátko tam začali zavádět elektřinu, obec se probudila k životu a jeho jako nadaného mladíka poslali studovat do Moskvy.“ Během studia mu pak samozřejmě vštípili tu správnou ideologii.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jiří Suchý (@jonasuv_fanklub)

A Jiří Suchý to po letech zhodnotil poměrně jednoznačně: „Kdybych se narodil v podobných poměrech, možná bych byl jeho náměstkem.“ Jinými slovy – klidně by se stal komunistou, kdyby na to přišlo. Varoval tak před jednoznačnými odsudky, které o lidech, jež komunistickému režimu sloužili, dodnes vládnou. Ten, kdo nechodil v jejich botách, by je totiž neměl vynášet.

Jak by vypadaly volby podle Jiřího Suchého?

Ovšem velmi svérázný názor má i v jiné části politiky – konkrétně u voleb. Jím navržený spravedlivý systém by vypadal takto: „Ideální by bylo, kdyby před volbama musel každej člověk projít prověrkou politického IQ. Dostal by body: Když by byl totálně blbej, tak by dostal jeden bod, a kdyby byl naprosto v obraze a uměl se orientovat, dostal by pět bodů. A podle toho by jejich hlasy měly váhu, aby nemohli nerozumní lidé přehlasovat lidi, kteří mají jasnou hlavu.“

A upřímně – na něčem takovém se podle našeho názoru jen stěží hledají mouchy, škoda jen, že by něco podobného v našich podmínkách zaručeně neprošlo. I když do budoucna, kdo ví…

Článek Jiří Suchý připustil, že by se byl býval stal komunistou: Podle něj není všechno tak černobílé se nejdříve objevil na VIPživot.cz.