A proč to vlastně Menzel dělal? Sám říkal, že kvůli penězům. Podle zákulisních vzpomínek všude hlásil, že si z honoráře buduje novou koupelnu. Přesná částka nikdy veřejně nepadla, ale motivace byla zřejmá. Oscarový režisér si šel prostě přivydělat do hospody, ve které by sám nikdy neseděl.

Půllitry na dva deci a teplé pivo bez chlazení

Menzel nebyl jediný, kdo v Hospodě podváděl. Celý seriál stál na důmyslných iluzích. Půllitry byly upravené tak, aby se do nich vešlo necelých dvacet centilitrů, herci by jinak při opakovaných záběrech vypili desítky piv za natáčecí den. Čepované navíc bývalo teplé, protože kvůli zvuku se na place vypínalo chlazení. Josef Dvořák to v rozhovoru potvrdil přímo: při natáčení se naostro nepilo.

A Bronislav Poloczek, seriálový největší pivař a neúnavný obhájce pěnivého moku? Ve skutečnosti preferoval víno. Menzel byl ale zjevně jediný, kvůli komu se musel přepisovat celý scénář. Režisér Dudek to vzal pragmaticky, úprava jedné postavy byla jednodušší než hledání náhradního herce.

Kanadský nápad, české hospody

Málokdo ví, že prvotní impuls k Hospodě nepřišel od českých scenáristů. Kanaďan Tim Addison, který v polovině devadesátých let žil v Praze, si všiml, že česká televize nemá sitcomy. Vytvořil formát volně inspirovaný americkým seriálem Cheers. Jenže z amerického baru do české putiky je daleko. Scénárista Jiří Drejnar vzal Addisonův rámec a naplnil ho výjevy z pražských hospod Na Újezdě a U Regenta, konkrétními typy, frázemi a situacemi, které český divák okamžitě poznal.

Výroba byla spartánská i na tehdejší poměry. Celý seriál vznikal v jediném barrandovském ateliéru, každá epizoda se natáčela dva dny. Spíš divadlo než televizní produkce. Hodně nesla improvizace, Petr Nárožný dostával podle kolegů obrovský prostor a často si dialogy dotvářel přímo před kamerou.

Herci sami nevěřili, že to bude fungovat

Paradoxní je, že samotní protagonisté byli zpočátku rozpačití. Nárožný i Dvořák později vzpomínali, že nikdo z ansámblu netušil, jestli „pivní kecy“ mohou diváky bavit déle než pár dílů. Václav Knop to zpětně shrnul tak, že Hospoda přišla „v pravý čas na pravém místě“, do éry, kdy Česko hledalo nenáročnou, ale chytrou zábavu s tvářemi, které znal každý.

Jeden z nejsilnějších momentů zákulisí se ale netýká smíchu. Miloš Kopecký měl v Hospodě zvládnout jednoduchou větu po příchodu do lokálu. Ani po několika pokusech ji nedokázal říct. Dudek natáčení přerušil, odvedl ho stranou, řekl mu, že scéna je hotová a že byl skvělý, a poslal ho domů. O tři týdny později Kopecký zemřel. Nárožný to označil za nejsmutnější zážitek z celé Hospody.

Třetí řada, která nikdy nevznikla

O pokračování se mluvilo roky. Nova si nechala zpracovat dramatický posudek, existovaly konkrétní směry vývoje postav. Po smrti režiséra Dudka se ale do toho nikdo neodhodlal. Jan Kanyza zpětně říká, že je to tak dobře, třetí řada by podle něj rozmělnila půvab původních dvaapadesáti dílů. Z hlavního ansámblu už řada tváří odešla. Poloczek zemřel v roce 2012, Krytinář v roce 2015, Menzel v září 2020, Potměšil o necelý rok později. Seriál ale žije dál, celé díly jsou dostupné na Oneplay, Nova ho pravidelně reprízuje.

Článek Hospoda: Menzel po každém doušku pivo vyplivoval, z honoráře si pak nechal zrekonstruovat koupelnu se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Dohoda bez tajností

Příběh Menzelova manželství s Olgou, o třicet osm let mladší ženou, média od začátku rámovala jako skandál. Věkový rozdíl, nálepka „zlatokopka“, později spekulace o milencích. Uvnitř vztahu to ale vypadalo jinak. Olga v podcastu Bubliny v roce 2024 popsala, že šlo o předem domluvenou svobodu: Jiří věděl, že chce dítě, sám se otcovství bránil, ale nechtěl ji ztratit. Řešením nebyla ultimáta, ale otevřenost. „Nebyly tam žádné tajnosti,“ řekla doslova. Jiří měl přítelkyně, o nichž Olga věděla. Olga měla vztah s producentem Danielem Brabcem, z něhož se v roce 2009 narodila dcera Anna Karolína. Menzel to přijal. V dokumentu České televize Neobyčejné životy v roce 2012 veřejně mluvil o tom, že hlavní je klid Aničky, ne dramatické gesto.

Brali se v roce 2004 na pláži v Thajsku, v triku a teplácích. I to leccos vypovídá o tom, jak ke konvencím přistupovali.

Muž, který se nechtěl rozmnožovat

Menzelův odpor k otcovství nebyl póza. V témže dokumentu Neobyčejné životy mluvil o „fixní ideji“, že jeho dítě by nemuselo být zdravé, protože je příliš starý. Říkal, že nikdy neměl pocit, že by se „musel rozmnožovat“. Byla v tom směs racionální obavy a hluboce zakořeněného individualismu; režisér, který celý život žil pro práci, pro film, pro okamžik, těžko přijímal představu, že by se měl někomu podřídit na dvacet let dopředu.

A přesto: když se Anna Karolína narodila, přijal ji prakticky jako vlastní. Když v roce 2014 přišla na svět Eva Marie, jeho biologická dcera s Olgou, byl to už jiný Menzel. Muž, který přehodnotil všechno, co o sobě léta tvrdil. V pozdějších rozhovorech rodina mluvila o „našich holkách“ bez hierarchie mezi biologickou a nevlastní dcerou.

Syn z dávné „hezké chvilky“

Nejpřekvapivější kapitola se ale odehrála mimo tento pečlivě vyjednaný rodinný model. Rudolf, Menzelův dospělý syn z dávného vztahu, se ozval až po smrti své matky. Proč mu jeho existenci celá desetiletí tajila, veřejné zdroje nevysvětlují. Menzel v prosinci 2013 řekl, že se se synem poprvé setkali už „před osmi lety“, tedy přibližně v roce 2005. O Rudolfově matce prohlásil jen to, že s ní „kdysi prožil hezkou chvilku“.

Z opatrného prvního setkání postupně vyrostl skutečný vztah. Přes Rudolfa přibylo do rodiny šest vnuků. Menzel, který se celý život otcovství bránil, se najednou ocitl uprostřed velké rodiny, aniž by o ni, kdy usiloval. Paradox, který by klidně mohl být zápletkou jednoho z jeho filmů.

Když se svoboda změnila v péči

V roce 2017 Menzela postihla těžká infekce mozku. Následovaly měsíce v nemocnici a rehabilitačních zařízeních. Olga se nakonec rozhodla vzít ho domů. Zpětně to označuje za nejlepší rozhodnutí, jaké udělala. Péče byla každodenní, fyzicky i finančně vyčerpávající. Zapojily se obě dcery. V rozhovoru pro Český rozhlas Plus v roce 2019 Olga popsala, že doma mají atmosféru „jako v Jirkových filmech“, že důležité je udržet si smysl pro humor.

Menzel zemřel 5. září 2020. Olga později řekla, že Jiří sám tvrdil, jak je šťastný a že si neuměl představit krásnější závěr života. Věděl i o jejím pozdějším vztahu s egyptologem Miroslavem Bártou; sám je prý seznámil a přál si, aby byla šťastná. V roce 2025 Olga v pořadu Mámy z bulváru shrnula celou rodinnou konstelaci jednou větou: „Otcové mých dětí byli schopni sedět u jednoho stolu.“ Z Menzelovy zkušenosti s domácí péčí později vznikl nadační fond zaměřený na pomoc umělcům v podobné situaci.

Bohém, který pozdě pochopil

Menzelův veřejný obraz, jemný, kultivovaný, trochu plachý tvůrce Ostře sledovaných vlaků a Vesniček, nikdy nebyl lživý. Byl jen neúplný. Soukromý Menzel žil s překvapivou otevřeností, odmítal konvence a dlouho se držel přesvědčení, že osobní svoboda je víc než rodinná vazba. Spojnicí obou rovin zůstávala laskavost: i v nejsložitějších momentech svého vztahu s Olgou kladl důraz na slušnost a klid pro děti, ne na veřejné drama.

Nejsilnější paradox jeho příběhu není nevěra ani otevřený vztah. Je to fakt, že muž posedlý svobodou nejzřetelněji obstál ve chvíli, kdy se svoboda proměnila v odpovědnost, v přijetí syna, o kterém nevěděl, nevlastní dcery, kterou nemusel milovat, a péče, před kterou nemohl utéct. Na konci života měl kolem sebe rodinu, kterou by si v mládí nikdy nevybral. A říkal, že je šťastný.

Článek Partnerce povolil milence, sám byl nevěrný. Menzel nechtěl děti, pak mu v sedmdesáti zavolal dospělý syn, o kterém neměl tušení se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Hvězdné obsazení tomu dodalo šmrnc

Seriál Hospoda patří mezi nejoblíbenější české televizní seriály. Celkem bylo natočeno dvaapadesát dílů v průběhu dvou let. Ve výsledku je divákovi nabídnuto necelých třicet minut skvělé zábavy a humorných situací, při nichž si mnoho lidí říká, že jsou jako z reálného života. A rozhodně mají pravdu.

Scenárista tohoto sitcomu Jiří Drejnar totiž čerpal z vlastních zkušeností a zážitků. Nejvíce inspirace pobral v pražských hospůdkách Na Újezdě a U Regenta. Své poznatky poté dokonale sepsal tak, aby mohl vzniknout tento humorný seriál s naprosto hvězdným obsazením.

Redakce VIPživot připomíná herecká esa, kterým byly role ušity na míru. V hlavních rolích se představil výčepní Petr Nárožný, štamgasti Bronislav Poloczek, Ladislav Potměšil, Jiří Menzel, Jan Kanyza, kamelot Jiří Krytinář, harmonikář Pavel Vondruška a v neposlední řadě cirkusový kuchař Josef Dvořák alias Kachna. Svou roli protivného tělocvikáře a majitele domu, v němž se hospůdka nacházela, také skvěle ztvárnil Václav Knop.

Speciální půllitry a rybízový džus

Mnoho herců z tohoto zábavného sitcomu už ale bohužel odešlo do hereckého nebe. Díky Hospodě si je však můžeme stále připomínat. Především jejich herecký talent, humor a očividně i nadšení, s nímž seriál točili. Z natáčení si jistě odnesli plno zážitků. Redakce VIPživot se zaměřila na zajímavosti a perličky, které tvorbu Hospody doprovázely.

Jakožto správní hospodští štamgasti nejčastěji pili pivo. To ovšem Jiří Menzel alias doc. MUDr. Jindřich Prášek, CSc. nemohl ani cítit. Proto jej ihned po napití vyplivl nebo vylil. Režisér mu tedy vyšel vstříc, a tak jeho postava pila červené víno, které ovšem Menzel také nemusel. A tak měl vždy nalitý rybízový džus.

Zajímavé také je, že v seriálu několikrát zazní jména okolních hospod, ovšem nikdy té seriálové. A přestože to vypadalo, že se herci při natáčení pivem vyloženě nalévali, rozhodně tomu tak nebylo. Používaly se totiž speciálně upravené půllitry, jejichž součástí byla skleněná výplň. Přestože tedy sklenice vypadala plná, ve skutečnosti byla naplněna jen z jedné třetiny. Během natáčecího dne tak herci vypili maximálně tři piva.

Článek Legendární seriál Hospoda přinesl spoustu vtipných momentů, ale i smutný konec. Všechny hlavní tváře, až na Kanyzu, skolily nemoci se nejdříve objevil na VIPživot.cz.