Cigareta od čtrnácti a láska na první pohled

První cigaretu si Bartoška podle vlastních slov zapálil o prázdninách u babičky v Kutné Hoře. Bylo mu čtrnáct. V rozhovoru pro Reflex z roku 2017 to popsal jako „lásku na první pohled“ a dodal, že jednou zkoušel nekouřit asi čtyři týdny, a pak se vrátil. Větu o těle, které by se leklo, zopakoval i tehdy, téměř slovo od slova jako o rok dříve. Nešlo o improvizaci do mikrofonu. Šlo o promyšlený rámec, kterým desítky let trvající závislost převáděl do jazyka, jemuž rozuměl on i jeho publikum.

Důležité je, co ta věta neříkala. Neříkala, že kouření je zdravé. Neříkala, že lékaři nemají pravdu. Říkala: jsem člověk, který kouří přes padesát let, a náhlé vysazení vnímám jako větší šok než pokračování. Byl to jeho osobní výklad, ne medicínská rada; obecná onkologická doporučení naopak říkají, že ukončení kouření prospívá i po stanovení diagnózy.

Fatalista, který nemoc neurazil, ale ani neoslavoval

Bartoškův přístup k rakovině se v médiích často zjednodušoval na „bojovníka“. On sám se proti tomu opakovaně vymezoval. V rozhovoru pro Forbes popsal nemoc jako „prostě nemoc“, bez velkých slov, bez existenciálního zjevení. V roce 2023, když uváděl seriál Smysl pro tumor, šel ještě dál: mluvil o tom, že se prostě narodíte a umřete, a mezi tím se něco děje. Smrt pro něj nebyla tabu, ale ani téma k dramatizaci.

Vadila mu emotivní vyznání jiných veřejných osobností o tom, jak jim nemoc „změnila život“. Sám volil opačný registr. Ironii. Fatalismus. Jednou řekl, že se jeho rakovina „urazila“, protože si jí moc nevšímal. Přitom podstoupil chemoterapii, ozařování i následné kontroly, prakticky tedy nemoc rozhodně nezlehčoval. Lehkost byla forma vyjadřování, ne popření reality.

Pět měsíců bez cigarety, a pak ticho

V rozhovoru původně z léta 2020, který Echo24 odemklo po jeho smrti, Bartoška překvapil. Řekl, že už pět až šest měsíců nekouří. Přes den si občas potáhl z e-cigarety, ale klasickou cigaretu odložil. Lépe se mu dýchalo. Sám přiznal, že bez omezení mohl skončit s kyslíkovou bombou.

Byl to nejblíž, co se kdy veřejně dostal k přiznání, že kouření mu skutečně škodilo. Ale ani tehdy to nepodal jako vítězství vůle nebo zlomový okamžik. Spíš jako praktickou úpravu: tělo si řeklo, on poslechl. Jak na tom byl v posledních letech života, z otevřených zdrojů spolehlivě ověřit nelze. Kouření se dlouhodobě nevzdal jednoznačně, ale ani u něj nešlo o demonstrativní ignorování lékařů. Spíš o vyjednávání, s vlastním tělem i s veřejným obrazem.

Co po něm zůstalo

Herecky zanechal desítky filmových a divadelních rolí. Redakce VIPŽivot připomíná, že Českého lva získal za vedlejší roli ve filmu Všichni moji blízcí, v roce 2016 převzal cenu za mimořádný přínos české kinematografii. Poslední nominaci dostal za seriál Smysl pro tumor. 8. března 2025 se objevil na předávání Českých lvů v Rudolfinu, patrně při své poslední velké veřejné akci.

Pro Karlovy Vary znamenal víc než tvář. Od roku 1994 spolu s Evou Zaoralovou a dalšími pomohl festival zachránit a vrátit mu mezinárodní váhu. Podle oficiální tiskové zprávy KVIFF vedení převzal výkonný ředitel Kryštof Mucha. Funkce prezidenta nebude znovu obsazena; zůstává in memoriam spojena s Bartoškou.

Nezapálená cigareta na pódiu

Při veřejném rozloučení v Rudolfinu stála na pódiu replika Bartoškovy kanceláře. Na stole ležel popelník s nezapálenou cigaretou. Nikdo ji nezapálil, nikdo ji neodnesl. Zůstala tam jako tichý symbol člověka, který si nenechal vzít právo rozhodovat o vlastním životě, ani když to rozhodnutí nedávalo medicínský smysl. Bartoška je pohřben na Šáreckém hřbitově v Praze.

Článek Jiří Bartoška kouřil i přes všechna varování lékařů. „Kdybych přestal, moje tělo by se leklo,“ říkal s úsměvem se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Dvě dívky na brněnské ulici

Příběh začal na začátku sedmdesátých let v Brně. Jiří Bartoška šel po ulici s Bolkem Polívkou, před nimi kráčely dvě dívky. Oslovili je. Jedna byla Andrea, druhá budoucí Polívkova partnerka. Obě dvojice nakonec skončily u oltáře, Bartoškovi v roce 1976. Zlatou svatbu by slavili v roce 2026. Nestihli ji o jediný rok.

Bartoška sám vztah popisoval jako partnerský model, ne jako oběť jedné strany. V rozhovoru pro Reflex v roce 2015 řekl, že každý dělal vlastní profesi a navzájem se neomezovali. Zdůraznil, že Andrea byla pracovně úspěšná. A měl pravdu, jenže to málokdo slyšel.

Archeoložka ve stínu červeného koberce

Andrea Bartošková pracovala v Archeologickém ústavu Akademie věd ČR. Publikovala v odborném časopise Archeologické rozhledy, specializovala se na raný středověk a přemyslovské mocenské centrum Budeč. V roce 2014 vydala monografii Budeč: významné mocenské centrum prvních Přemyslovců.

V rozhovoru pro Echo24 v červnu 2022 mluvila sebejistě a bez hořkosti, o stratigrafii, keramice, hradištních nálezech. Ne o zákulisí showbyznysu. Sama trvala na oddělení profesního světa od manželova veřejného života. O archeologii prý mluvila s kolegy, ne doma s „panem Jiřím“.

Takže ne, o kariéru nepřišla. Přišla o něco jiného: o možnost být vnímána jako Andrea Bartošková, archeoložka. Místo toho byla „manželka toho z Varů“. Největší cenou za onu pomyslnou výhru ve Sportce nebyla ztráta zaměstnání, ale život v permanentním stínu cizí slávy, přijatý vědomě, tiše a bez toho, aby z něj udělala vlastní veřejnou roli.

Roky, kdy byl pořád někde jinde

„Roky samoty“ nejsou Andrein citát. Jsou naší dedukcí z prostého faktu: Bartoška hrál divadlo, točil filmy a od roku 1994 řídil karlovarský festival. Třicet jedna ročníků. Každý z nich znamenal měsíce příprav, týdny v Karlových Varech, stovky schůzek. K tomu přibyl v roce 2014 boj s rakovinou, nádor odhalil náhodný rentgen, následovala chemoterapie a ozařování. Bartoška během léčby dál docházel do festivalové kanceláře. Deset let balancoval mezi nemocí a prací.

Andrea v tom všem držela vlastní rytmus. Kopala na Budči, psala odborné texty, žila v jiném světě než červené koberce a filmové premiéry. Dva paralelní životy pod jednou střechou. Fungující, ale oddělené.

Festival bez prezidenta

Jiří Bartoška zemřel 8. května 2025. Oficiální oznámení KVIFF bylo stručné a důstojné, jako celý jeho festivalový styl. Devětapadesátý ročník, který začal 4. července, mu byl věnován celý: zahajovací film Musíme to zarámovat! byl dokumentární rozhovor s ním, mezi Thermalem a hotelem Pupp stála výstava třiceti panelů se šedesáti černobílými fotografiemi z festivalových let, promítala se Teorie tygra.

Funkce prezidenta festivalu zůstává neobsazená. „Prezidentem festivalu po Bartoškovi nikdo být nemůže,“ řekl výkonný ředitel Kryštof Mucha pro ČT24. Operativní vedení převzal Mucha spolu s Karlem Ochem a Petrem Lintimerem. Institucionální model, který Bartoška s Evou Zaoralovou budoval od roku 1994, stojí dál, jen bez tváře, která ho ztělesňovala.

Slzy, které řekly víc než rozhovor

Při závěrečném ceremoniálu KVIFF 2025 přišla Andrea Bartošková po boku syna Janka a Marka Ebena. Doprovodil ji prezident Petr Pavel. Když Eben pronesl vzpomínku na Bartošku, Andrea se rozplakala.

Nebyl to rozhovor, nebyl to komentář, nebyla to tisková konference. Bylo to gesto, přítomnost na místě, které jejímu muži patřilo tři desetiletí. Žádné veřejné prohlášení po jeho smrti se v dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Andrea Bartošková komunikovala tak, jak žila celý společný život: tiše, ale jednoznačně.

Bartoška říkal, že ji vyhrál ve Sportce. Možná přesnější by bylo říct, že ona si vybrala hrát jeho hru, podle vlastních pravidel, na vlastním hřišti, s lopatkou v ruce místo mikrofonu.

Článek Bartoška tvrdil, že ji vyhrál ve sportce. Andrea za tu výhru zaplatila kariérou, soukromím i roky samoty se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Cigareta jako láska na první pohled

První cigaretu si dal u babičky v Kutné Hoře. „Láska na první pohled,“ popsal to sám v rozhovoru pro Reflex v roce 2017. Od osmé třídy už to byl denní rituál, krabička ráno, krabička jako součást identity. Když ho kdokoli vyzval, ať přestane, odpovídal, že „by se tělo leklo“. Kouření pro něj nebylo zlozvyk, ale životní konstanta, kterou nesl s nadsázkou i vzdorem.

V létě 2020 nicméně přiznal, že už několik měsíců nekouří, občas sáhne po e-cigaretě, přibral a lépe se mu dýchá. Jak to bylo v úplně posledním období jeho života, už veřejně nedoložil nikdo.

Vojna, recese a přihláška bez vědomí

Bartoška na vojně v brněnských Židenicích neřešil hereckou kariéru. Chtěl na výtvarnou školu, „na kreslení“, jak to zpětně popsala Jana Švandová. Jenže Švandová s Eliškou Balzerovou mu jednoho dne bez jeho vědomí podaly přihlášku na JAMU. Z recese, jak později řekla Švandová v rozhovoru pro iROZHLAS, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot.

Bartoška o tom nevěděl, dokud nepřišlo pozvání k talentovým zkouškám. A šel. Proč ne, znamenalo to dva dny volna z vojny. Bolek Polívka mu narychlo dal básně a monology, které se měl naučit. Žádná měsíční příprava, žádný korepetitor. Improvizace v nejčistší podobě.

Přijali ho. Vlasta Fialová mu prý později řekla, že kdyby předem slyšela jeho specifický hlas, možná by ho nevzali. Ale neslyšela. A Bartoška byl na JAMU.

Brno jako dvojí osud

Náhoda tomu chtěla, že šlo o kumulaci brněnských náhod – vojna, spolužačky, Polívka, volné dva dny. Brno ale v Bartoškově životě hrálo roli daleko přesahující přijímačky. Studentské kluby Véčko, Helias, hospoda u Mrštíků, později Divadlo na Provázku. Vzpomínal na „nádherný doby“ a na večer, kdy po odchodu z klubu zjistili, že na Měsíci právě přistál člověk.

Před obhajobou diplomky se s Karlem Heřmánkem opili s Karlem Gottem v Divadelním klubu u Mrštíků. I tohle bylo Brno, město, kde se formativní okamžiky míchaly s absurditou a náhodou.

Herec bez plánu versus dnešní systém

Dnes vypadá cesta na hereckou školu jinak. JAMU nabízí čtyřleté prezenční studium činoherního herectví s vícekolovým přijímacím řízením. DAMU pracuje s kulturním testem, pohybovou a hlasovou zkouškou, zpěvem, hereckou etiudou i improvizací. Systematická příprava, měsíce nácviku, konkurence desítek uchazečů na jedno místo.

Bartoška proti tomu působí jako protipól celého systému:

• Neplánovaná přihláška podaná někým jiným
• Vojenská uniforma u talentovek
• Texty naučené za pár dní od kamaráda
• Motivace: dva dny volna

A přesto, na přímou otázku, zda by se na JAMU přihlásil znovu, odpověděl jediným slovem: „Znovu!“ Školu chápal jako místo, kde se člověk nejdřív naučí mít rád divadlo a teprve pak se učí hrát. Sám říkal, že v divadle je „určitý procento talentu, ale strašně velký procento štěstí.“

Co z toho vyplývá

Bartoškův příběh není o tom, že talent nepotřebuje přípravu. Je o tom, že někdy stačí být ve správný moment ochotný říct ano, i když důvod je banální a přihláška přišla bez vašeho vědomí. Bez Brna by nebyl herec Bartoška, nebyl by prezident karlovarského festivalu, nebyl by ten hlas, který Vlasta Fialová málem vyřadila u přijímaček. Série náhod, které se složily do jednoho z nejdelších a nejviditelnějších českých hereckých životů.

Článek Kouřil krabičky denně už od čtrnácti. Jiří Bartoška se k herectví dostal omylem, rozhodla jedna procházka v Brně se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Večírek, o kterém se nemělo vědět

Začátkem července 2024 uspořádal festivalový tým neveřejnou oslavu třiceti let Jiřího Bartošky v čele karlovarského festivalu. Mezi pozvanými seděli Petr Kostka, Ivan Trojan, Lenka Krobotová, Jitka Smutná, Klára Issová, Jaroslav Satoranský, Jaromír Hanzlík a Karel Heřmánek s manželkou Hanou. Podle dobového reportu eXtra.cz měl Heřmánek potíže se schody a museli ho podpírat, přesto médiím říkal, že se cítí velmi dobře.

Festivalový kontext večera lze přesně ukotvit: ve stejných dnech Ivan Trojan osobně uváděl film Karamazovi a 6. července 2024 převzal z Bartoškových rukou Cenu prezidenta festivalu. Večírek se odehrál v závěru ročníku, v atmosféře bilancování a oslav.

Gesto místo slov

Syslová ve speciálu popsala emotivní chvíli, při které jí bylo do pláče: Bartoška se s Heřmánkem loučil beze slov. Žádný proslov, žádná velká gesta pro okolí. Jen tiché rozloučení dvou mužů, kteří se znali od studií na JAMU v Brně.

Proč mlčení neslo takovou váhu? Odpověď leží v délce a hloubce jejich vztahu. Společná inscenace Jakub a jeho pán měla premiéru v roce 1975 a za čtrnáct let nasbírala 223 repríz. V roce 1993 se oba ke stejným rolím vrátili v Divadle Bez zábradlí. Desítky let společné práce vytvořily jazyk, který nepotřeboval věty. Pohled a gesto stačily.

Nikdo z přítomných tehdy nemohl s jistotou vědět, že jde o poslední setkání. Zpětně ale víme, že od toho červencového večera dělilo Heřmánkovu smrt pouhých šest až sedm týdnů.

Časová osa, která dává vzpomínce tíhu

Chronologie mluví sama:

• 4.–6. července 2024 – utajovaný večírek na závěr 58. MFF Karlovy Vary, poslední doložené setkání Bartošky a Heřmánka.
• 24. srpna 2024 – Karel Heřmánek umírá ve věku 77 let.
• 8. května 2025 – Jiří Bartoška odchází po dlouhé nemoci.
• 8. května 2026 – CNN Prima NEWS vysílá speciál Rok bez Bartošky, v němž Syslová vzpomínku sdílí.

Mezi festivalovým večerem a Heřmánkovou smrtí uplynulo necelých padesát dní. Mezi Heřmánkovým odchodem a Bartoškovým necelých devět měsíců. Dva celoživotní souputníci odešli v rozmezí jednoho roku.

Proč právě Syslová

Dana Syslová patří k herečkám, které rozhovory dávají výjimečně. CNN Prima NEWS ji v březnu 2024 profilovala jako osobnost, jež poskytla vzácný rozhovor. Na karlovarské večeři nebyla náhodným svědkem, patřila mezi zvané legendy českého filmu. Právě její zdrženlivost dodává vzpomínce specifickou váhu: když promluví někdo, kdo běžně mlčí, poslouchá se jinak.

Obyčejný večer, který zpětně čteme jinak

Ve veřejně dostupné vzpomínce CNN Prima NEWS z května 2025 označil Vojta Dyk Bartošku za „správného kapitána“ festivalu a na jeho počest si přímo ve studiu zapálil cigaretu. Dykova vzpomínka je symbolická, charakterová. Syslová přinesla něco jiného, konkrétní mikrosituaci, ve které se celé přátelství zhustilo do jediného tichého okamžiku.

Dnešní divák v tom obyčejném festivalovém večeru zpětně čte definitivní tečku. Dva muži, kteří si po desetiletích už nepotřebovali nic vysvětlovat, si beze slov řekli sbohem. A právě to ticho zůstává hlasitější než cokoli, co mohli vyslovit.

Článek Bartoška se s Heřmánkem loučil beze slov. Dana Syslová popsala chvíli, ze které jí bylo do breku se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co přesně kdo získal

Andrea Bartošková převzala balík, který daleko přesahuje pouhou střechu nad hlavou:

• Byt v Maiselově ulici na pražském Josefově, s výhledem do Pařížské, nikoliv přímo na ní. Starší odhad Blesku hovoří o hodnotě minimálně 40 milionů korun.
• Dům v Andělské Hoře u Karlových Varů, dlouholeté rodinné zázemí poblíž festivalu.
• 100% podíl v BKP production a 60% podíl v Magic Puppets, firmě spojené s organizací karlovarského festivalu.
• Osobnostní práva k odkazu Jiřího Bartošky.

Dcera Kateřina zdědila mezonetový byt s garáží v Křižíkově ulici v pražském Karlíně. Syn Janek apartmán v Aldrov Resortu ve Vítkovicích v Krkonoších, 139 metrů čtverečních, balkon, sklepní kóji a garážové stání. Kupní smlouva z 9. května 2024 uvádí cenu 17 343 477 korun, uhrazenou bez hypotéky.

Byt po Oldřichu Novém, víc než drahá adresa

Byt byl součástí původního více než 300metrového bytu herce Oldřicha Nového. V osmdesátých letech se prostor rozdělil na dvě části a Bartoškovi se nastěhovali do jedné z nich. Jiří Bartoška sám vzpomínal, že v bytě zůstala původní skříň Oldřicha Nového i některé jeho osobní věci. Kontinuita dvou hereckých legend pod jedním stropem je příběh, který z nemovitosti dělá kulturní artefakt.

Osobnostní práva: klíč k Bartoškovu odkazu

Nejméně nápadná, a přitom podle nás nejdůležitější položka dědictví. Český občanský zákoník umožňuje osobě blízké domáhat se ochrany jména, podoby, hlasu i obrazového záznamu zemřelého. Prakticky to znamená: kdokoliv chce Bartoškovo jméno nebo tvář využít v reklamě, merchandisingu či sponzorské kampani, měl by kontaktovat Andreu Bartoškovou.

Výjimku tvoří zpravodajství, umělecké dílo a veřejný zájem, dokument o veřejně činné osobě tedy automaticky souhlas nevyžaduje. Jakmile ale projekt překročí hranici do komerčního brandingu, situace se mění. Andrea tak drží nejen nemovitosti a firmy, ale i symbolický vypínač celého Bartoškova veřejného odkazu.

Festival zůstává mimo dědictví

Šedesátiprocentní podíl v Magic Puppets by mohl svádět k závěru, že vdova převezme karlovarský festival. Realita je jiná. Pět dní po Bartoškově smrti KVIFF oznámil, že pozice prezidenta nebude nově obsazena a zůstane in memoriam. Operativní vedení přešlo na výkonného ředitele Kryštofa Muchu, který drží zbývajících 40 % ve firmě. Andrea je od 13. února 2026 zapsána jako společník, ale veřejně žádný plán na aktivní řízení festivalu neoznámila.

Proč to trvalo devět měsíců

Už měsíc po smrti bylo podle Blesku jasné, že půjde o rozsáhlejší pozůstalost: více nemovitostí v různých lokalitách, dva firemní podíly, bankovní účty. Notář jako soudní komisař musel shromáždit podklady od katastru, bank i rejstříkového soudu a teprve poté předložit dohodu ke schválení. Devět měsíců pro pozůstalost tohoto rozsahu není neobvyklé, Notářská komora potvrzuje, že řízení může trvat měsíce i roky v závislosti na složitosti majetku a dohodě dědiců.

Veřejně doložitelný minimální rámec hodnoty, byt v Maiselově za odhadovaných 40 milionů a apartmán v Aldrově za 17,3 milionu, dává dohromady přes 57 milionů korun. A to bez Karlína, Andělské Hory a firemních podílů, jejichž ocenění zveřejněno nebylo. Bartoškův odkaz se rozdělil tiše, bez scén a bez soudní síně. Ale klíče od něj, doslovné i přenesené, zůstaly v jedněch rukou.

Článek Rok po smrti Bartošky padl verdikt. Vdova Andrea dostala byt kousek od Pařížské, syn apartmán za 17 milionů se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Jak šel Bartoška s Polívkou a získal manželku

Příběh jeho manželství s archeoložkou Andreou Bartoškovou, se kterou prožil téměř padesát let, je velmi zajímavý. Naše redakce zjistila, že jejich seznámení byla vlastně úplná náhoda. V době studií na Janáčkově akademii múzických umění se totiž Bartoška procházel po Brně se svým přítelem, kterým nebyl nikdo jiný než herec Bolek Polívka. Právě tehdy si všimli dvou dívek, které šly na ulici proti nim.

„Jednou jsme si vyšli s Bolkem Polívkou po městě a zaujala nás tam dvě děvčata. Sebrali jsme odvahu, oslovili je, pozvali na rande a nakonec s nimi oba skončili u oltáře,“ vzpomínal herec. A jak celý tenhle příběh dopadl? Naše redakce zjistila, že Polívkovi manželství nakonec nevydrželo, zato Bartoška se svou Andreou zůstal celý život. Ještě upřesníme, že svatbu měli v roce 1976.

„Když Andrea začala studovat archeologii a doma oznámila, že chodí s hercem, musel jsem se hodně snažit, abych se před její rodinou obhájil. Když mě představila, její babička si povzdechla: Kdyby byl aspoň zubař,“ vzpomínal později na nelehké začátky Bartoška. Postupně si ale rodinu získal a vztah s Andreou se stal pevnou součástí jeho života.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Barbora Kroužková (@barbora_krouzkova)

Andrea Bartošková přitom nebyla jen „manželkou slavného herce“. Vybudovala si vlastní kariéru jako uznávaná archeoložka a autorka odborných publikací. Společně vychovali dvě děti.

Tragédie, která ho dlouho trápila

Osud jeho staršího bratra Františka byl však mnohem méně přívětivý. Naše redakce zaznamenala, že Bartoška si dlouhá léta vyčítal, že mu nedokázal více pomoci. Jeho bratr bydlel v garsonce a návštěvy obvykle odmítal. A jak byl sám, tak i sám zemřel. Bartoška později vzpomínal, že se mu snažil zavolat a domluvit se na předání dárků, ale nikdo mu to nezvedal. Tak zalarmoval policii a ta našla Františka v jeho bytě už po smrti. Bartoška si do smrti vyčítal, že s ním během jeho umírání nebyl.

Přesto se nikdy nesnažil své osobní bolesti využívat pro publicitu. O rodinných tragédiích mluvil jen velmi střídmě a většinou až s odstupem času.

Článek Jiří Bartoška by dnes oslavil 79. narozeniny. Žil spokojeně, do konce života si ale vyčítal situaci s bratrem Františkem se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Chtěl nemovitost, která by spojila dva světy

Právě tady si proto nechal postavit chalupu, která v sobě spojuje tradici českého venkova (jde mimochodem o dřevostavbu) a špičkový moderní design. V redakci jsme se shodli, že jde o stavbu, jež by mohla sloužit jako učebnicový příklad citlivého přístupu k přírodě i architektuře.

Herec, který od roku 1994 stál v čele Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, chtěl tentokrát od architektů jediné – místo, kde by mohl „vypnout“. Výsledkem je Andělský dům – elegantní stavení o ploše 346 m².

Dům, který nevšedně splývá s krajinou

Vše je vymyšleno tak, aby chalupa maximálně ladila s okolím a přitom nabízela všechny vymoženosti současného bydlení. Zvenku působí nenápadně, uvnitř však všechny návštěvníky překvapí vzdušností a světlostí, která rozhodně nebývá u takových počinů standardem. Samotný obytný prostor se otevírá do dvou pater a velká okna rámují výhledy na malebné kopce Karlovarska. Jiří Bartoška prý řekl, že právě na tomhle místě si uvědomil, „jak krásné ticho může být“.

Na téhle větě je vidět, že vše potřebné bylo vymyšleno opravdu perfektně. U vícepodlažních dřevostaveb je totiž podle našich zjištění častým oříškem kročejový a boční přenos hluku (tzv. flanking). Pokud nejsou stropy napojeny ke zbytku stavby správně, nevyhnete se mu. Tady však podle všeho vše proběhlo přesně tak, jak mělo.

Chalupa dokáže překvapit i uvnitř

V přízemí se nachází obývací část s kuchyní, kde se snoubí dřevo, sklo a kámen (samotná dřevostavba má výhodu i v tom, že se uvnitř udržuje příjemné mikroklima – a to právě díky dřevu, které neustále „pracuje a dýchá“). V patře pak všechny obyvatele bezpochyby potěší tři ložnice a dvě koupelny. „Je tam ložnice, technická místnost, žena tam má pracovnu a taky prádelnu a já tam mám vanu s televizorem, abych se mohl koukat na golf a jen připouštět teplou vodu!“ okomentoval tehdy své bydlení Bartoška a dodal, že si televizi v koupelně musel tvrdě hájit. Manželka ji tam totiž nechtěla.

K dokonalosti pak celý projekt dotáhl venkovní bazén, terasa a jižní orientace, která zajišťuje dostatek slunce po celý den. Naše redakce připomíná, že stavba v roce 2019 získala prestižní ocenění BIG SEE Architecture Award za design a architektonickou citlivost, což je něco jako Oskar ve světě architektury.

Článek Citlivě zasazená do krajiny, která ho okouzlila: Vysněná chalupa Jiřího Bartošky spojuje tradici i moderní design se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Bratra měl opravdu rád

„S Frantou jsme vedli věčné boje o otcovy svetry…,” vzpomínal kdysi Bartoška. Podle dostupných vzpomínek tehdy mladší Jiří působil v rodině jako takový otloukánek. Naše redakce si všimla, že herec své dětství často odlehčoval humorem i v mnoha jiných situacích. Ovšem bohužel může jít také o typickou obrannou reakci, jejímž prostřednictvím si zvykl reagovat na náročné rodinné situace.

Poslední dárky už nedostal

František byl o čtyři roky starší a Bartoška ho přežil o celých osmnáct let. „Blbě umřel a to je mi strašně líto. Člověk by neměl umírat sám,” řekl herec po bratrově smrti v roce 2007. To bylo jedno z mála vyjádření, které k jeho smrti poskytl. Ví se také, že jeho bratr zemřel v pardubickém bytě, kde rodina kdysi společně žila. „Ještě jsme mu chtěli třiadvacátýho dovézt dárky, ale nebral telefon…,” popsal smutný okamžik. Tehdy zburcoval jeho okolí, ale už bylo pozdě. Františkovi už nebylo pomoci.

Na jeho životním osudu se podle názoru naší redakce podílela zejména jeho láska k alkoholu a také sklon k samotářství. V 90. letech byl dokonce odsouzen za dopravní nehodu, kterou způsobil pod vlivem alkoholu. Když ho policie našla o hodinu později, byl stále ještě pod vlivem a snažil se ji uplatit. Redakce zapátrala v dobových spisech a potvrzuje, že případ tehdy výrazně rezonoval v médiích.

Rodinné šrámy, které formují charakter

Bohužel si Jiří tuto událost do konce svého života vyčítal. Nikdy se nezbavil pocitu, že mohl a měl udělat víc. Mrzelo ho, že jeho bratr František zemřel úplně sám. Není tedy divu, že se po bratrově smrti začal více zajímat o různé charitativní projekty a podporovat je. Šlo zejména o ty spojené s prevencí závislostí a sociální izolace seniorů. Tyto aktivity sice nikdy příliš nekomentoval, ale různé organizace jej v minulosti uváděly jako dlouhodobého a štědrého podporovatele.

Nebyl však jediným ze slavných, kdo kvůli smrti svých blízkých prožíval nehezké Vánoce. Nedávno postihla stejná nepříjemnost i moderátorku a komičku Zuzanu Bubílkovou. Té zemřela krátce před vánočními svátky maminka, a to ve věku 93 let. Naštěstí jí zůstal ještě tatínek (97), díky němuž se svátky přece jen mohly ještě alespoň trochu nést v duchu rodinné pohody.

Článek Bolavé tajemství Jiřího Bartošky: Vánoce pro něj byly ve znamení smutku. Tou dobou přišel o bratra se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Nadějní mladí herci

Třináctidílný seriál My všichni školou povinní režírovaný Ludvíkem Rážou se objevil na obrazovkách poprvé v roce 1984 a ihned se divákům zalíbil. Školní prostředí a proplétání osudů dětí, učitelů, rodičů i pionýrských vedoucích se ukázalo jako velmi chytlavé. Většina lidí se totiž v osudech hlavních hrdinů zhlédla, a tak jejich životní kroky prožívala s nimi.

Mimo dospělé herce zvučných jmen, mezi něž patřili Jiří Sovák, Jiří Bartoška, Jana Preissová, Jana Šulcová či Miroslav Vladyka a Veronika Žilková, své role dokonale ztvárnili také mladí začínající herci. My jsme se v redakci VIPživot zaměřili na několik z nich, kteří v seriálu ztvárnili ty nejvýraznější role. Řeč je o Zbyňku Honzíkovi a Milanu Šimáčkovi, kteří si zahráli bratry Olivy, přestože mladší Jirka byl adoptovaný. Z dam poté musíme zmínit Janu Janatovou alias Jitku Povejšovou.

U herectví nikdo nezůstal

Zbyněk Honzík si zahrál Luboše Olivu, syna Jiřího Bartošky a Jany Šulcové. Ten nejenže vždy bránil svého adoptovaného bratra Jirku, zároveň ale také prožíval svou první lásku, když se zamiloval do své spolužačky Jitky. Té v jedné z epizod věnoval knihu poezie Dávné písně lásky. Přestože si Honzík zahrál ještě v několika dalších filmech a seriálech, u herectví nezůstal. Stal se asistentem režie a producentem.

Zato s jeho bratříčkem Milanem Šimáčkem alias Jirkou Olivou to coby s hercem vypadalo nadějněji. Jeho seriálová maminka Jana Šulcová na něj zavzpomínala v jednom z rozhovorů. „Byl neuvěřitelně upovídaný, pořád mlel, nezavřel pusu,“ řekla pro Prima Ženy. Mimo ztvárnění živějšího chlapce v seriálu My všichni školou povinní si poté střihnul ještě hlavní roli v Chobotničkách z II. patra. Jelikož ale nebyl pro nedostatek talentu přijat na konzervatoř, vyučil se automechanikem. Nyní pracuje v IT.

Jednu z nejvýraznějších dívčích postav ztvárnila Jana Janatová. Její role Jitky Povejšové mohla mnohým připadat povrchní. Janatová si zahrála ještě v seriálu Cirkus Humberto a Synové a dcery Jakuba Skláře, tím ovšem její herecká kariéra skončila. Věnovala se vystudovanému baletu, dokonce trénovala i krasobruslaře Tomáše Vernera. V současnosti se věnuje módnímu návrhářství, zároveň je majitelkou svatebního salonu.

Zajímavosti, o kterých jste možná nevěděli

My všichni školou povinní stále sleduje mnoho diváků. Redakce VIPživot se zaměřila na zajímavosti, které seriál doprovázely. Překvapivé jistě je, že v době natáčení bylo Zbyňku Honzíkovi 17 let, přitom hrál osmáka. Původně měl navíc jeho roli dostat Tomáš Holý, který ji ale odmítl. I Šimáček, představitel prvňáčka Jirky Olivy, měl 11 let. Někdo možná nepostřehl, že seriálová hudba pochází z tvorby úžasného Petra Hapky.

Velmi vtipnou historku má na svém kontě také Jiří Štěpnička v roli Milana. Ten měl při natáčení vypít plnou sklenku šampusu, scéna se točila 15krát. Jiří měl ještě ten den hrát v divadelním představení. Štěstí bylo, že do divadla vůbec trefil. S vystřízlivěním mu pomáhal Petr Štěpánek, ten do něj lil černou kávu s citronem a chodil s ním po venku. Štěpnička svou roli nakonec perfektně odehrál.

Článek Co dnes dělají dětští herci ze seriálu My všichni školou povinní: Herectví se téměř nikdo nevěnuje, Jitka má svatební salón se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Úplně původní bydlení to není

Tento prostorný 300m² apartmán byl totiž v 80. letech z praktických důvodů rozdělen na dvě jednotky a část připadla právě Bartoškovi. Ten k němu přistoupil se vší úctou – ponechal některé původní kusy nábytku a třeba i schránku s Nového šálami a kabátem. Samotný interiér pak v rozvážném poměru střídá prvorepublikovou noblesu s moderním komfortem, čímž odráží vkus svého majitele a zároveň zachovává historický charakter místa.

Engel House: Moderní oáza v přírodě

Ale není to jediná luxusní nemovitost, kterou tahle nedávno zesnulá star vlastnila. Na Andělské Hoře nedaleko Karlových Varů si totiž Jiří Bartoška nechal postavit úchvatnou dřevostavbu. Nazval ji Engel House. Dům byl navržen architekty Vítem Máslem a Davidem R. Chisholmem z CMC Architects a dokončen v roce 2017. A o tom, že jde o víc než jen o bydlení, svědčí i to, že stavba byla nominována na Českou cenu za architekturu a získala ocenění BIG SEE 2019 za design.

Byla určena především pro volný čas. Na pozemku o rozloze cca 2160 m², jak jsme si všimli, nechybí krytá terasa a desetimetrový bazén vytápěný tepelným čerpadlem. Na první pohled nás zaujaly také moderní interiéry s krbem či svítidla z českého křišťálu (není divu – Bartoška byl známý patriot a české firmy i umělce rád podporoval).

Ostatní nemovitosti i rodinné investice

Ani tady však výčet nekončí. Naše redakce usuzuje, že Bartoška investoval do nemovitostí cíleně – vlastnil totiž i další byty v Praze: synovi Jankovi daroval byt v Rybné ulici a dceři Kateřině připadl velmi útulný byteček s výhledem na náplavku. Oba také vlastní apartmány, které vznikly po zdařilé rekonstrukci Měšťanského pivovaru v Holešovicích. Ani jedna z těchto nemovitostí se však určitě neřadí do kategorie obyčejných. I na jejich výběru tak Jiří Bartoška ukazoval vytříbený styl, který ho provázel po celý jeho život.

Článek Bartoškovy nemovitosti: Jiří s úctou zrekonstruoval byt po Oldřichu Novém, dřevostavba u Varů dokonce získala ocenění se nejdříve objevil na VIPživot.cz.