Každý z manželů si razí svou cestu

Mohlo by se zdát, že hercova manželka je tak trochu v jeho stínu. Jenže je to právě ona, kdo má na jejich profesní dráze hlavní slovo. Je sice herečkou a režisérkou, ale současně stojí v čele pražského divadélka Kampa, které se letos přestěhovalo z Malé Strany do Libně. Je to takový rodinný podnik, v němž pracují Duškovi i jejich dvě dospělé děti. Navzdory všeobecnému mínění, že příbuzenské vztahy na pracovišti nedělají dobrotu, v jejich případě to klape.

I když ukočírovat charismatického Duška, který se vyžívá v originálních improvizacích, asi nebude žádná legrace. „Jarda je svůj, dělá si všechno po svém, co chce, si prosadí. A já si nedovolím do jeho práce zasahovat, plně ho respektuji, protože co dělá, je opravdu ojedinělé a svým způsobem geniální,“ cituje šéfku divadla web iDnes. „On má svou poetiku, svůj způsob vyjadřování, já zase svůj. Každý si razíme svou cestu. A je to tak správně,“ dodala.

Manželské hádky ho už nebaví

Na začátku jejich společné cesty to trochu drhlo. Duškova osobnost a energie jeho ženu málem převálcovala. „V začátcích vztahu jsem měla pocit, že on ví a já ne. Jeho rázný přístup mě trochu zahnal do kouta, přestala jsem si věřit,“ svěřila se hercova žena s tím, že časem se to ale zlepšilo. Jejich domácnost funguje jako jakákoli jiná. „I Jarda umí zakřičet, umí být vzteklý. Ale paradoxně je mi bližší, když projeví slabost, než když doma hraje děda Vševěda,“ přiznala Dušková.

Její manžel, který před listopadem 1989 pracoval jako topič, uklízeč, myč oken i noční strážný a založil také amatérské divadlo Vizita, si však myslí, že jde o doby dávno minulé. „Oba jsme prvorození, oba samé jedničky ve škole, takoví ti, co vědí, jak je to správně… a najednou jsme se ocitli v manželství. Tak jsme se dohadovali. Ale mě to hádání časem úplně přestalo bavit. Před lety jsem se hádat přestal, protože to nemá smysl,“ řekl portálu Marianne.

Zemřít na rakovinu je podle herce volba

Duškova herecká kariéra nabrala na obrátkách v devadesátých letech. Diváci ho mohou znát z oblíbených snímků Pupendo, Musíme si pomáhat nebo Úsměvy smutných mužů. V posledních letech se o něm ale víc mluví v souvislosti s jeho neobvyklými počiny a kontroverzními výroky. Drží hladovky, chodí bos, absolvuje pobyty ve tmě, nechodí k lékařům a věří, že tělo má moc se uzdravit samo. Celý národ ale šokoval svým tvrzením v podcastu Čestmíra Strakatého, že zemřít na rakovinu je volba lidí, kteří nenávidí život. Ví o tom prý své, protože zákeřné nemoci podlehla jeho maminka, babička, dědeček i řada známých.

Na jeho hlavu se za to snesla obrovská vlna kritiky. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek uvedl, že se v něm vaří krev, když čte podobné ezobláboly. Herec, který občas působí jako z jiné planety, si ale trval na svém. Podle něj pacienti, u kterých lékaři diagnostikují rakovinu, jež často končí smrtí navzdory operacím i drastické chemoterapii, mají šanci. „Měl by to otočit svou silou. Tam on má to zdraví ve svých rukou,“ uvedl s tím, že vychází z letitých zkušeností, které během svého života načerpal, a z rozhovorů s nemocnými. „Pochopil jsem, že rakovina je často důsledkem toho, že člověk nemá rád sebe ani život,“ poznamenal.

Článek Svérázný Jaroslav Dušek se netají svými bizarními názory. Žije už čtyři dekády s manželkou, která mu šéfuje se nejdříve objevil na VIPživot.cz.