Noci na nádražích a v pražské Šárce

Bosák po maturitě nastoupil na Filozofickou fakultu, obor čeština a němčina. Studium ale předčasně ukončil. Pro jeho otce, lékaře v malém městě, to bylo nepřijatelné. Dobrovolný odchod syna z vysoké školy vnímal jako osobní i rodinné selhání, a reagoval radikálně. Vydědil ho.

Mladý Bosák se ocitl bez střechy nad hlavou. Spal na nádražích, v parcích, v altánku v pražské Šárce, jezdil nočními tramvajemi. Prošel manuálními pracemi, než se na druhý pokus v roce 1988 dostal na žurnalistiku. O tom období dnes nemluví jako o traumatu. „Na ulici se mi zůstat nechtělo,“ řekl pro Reflex, ale zároveň přiznal, že otcovu motivaci pochopil až s odstupem let. K usmíření, alespoň podle veřejně dostupných rozhovorů, nikdy výslovně nedošlo. Bosák říká, že o tom spolu nikdy nemluvili.

Vtip o Babišovi v přímém přenosu

Bosák je proslulý kultovními výroky, které diváky baví. Třeba 7. března 2024 komentoval první osmifinále Evropské ligy mezi Spartou Praha a Liverpoolem. Sparta doma prohrála 1:5 a výkon domácích byl tristní. Bosák do přenosu prohodil, že za poslední dobu viděl ve sportu už jen jednu smutnější věc než výkon Sparty, a to Andreje Babiše na bruslích. Věta trvala pár sekund. Odezva ne.

Komentátor veřejnoprávní televize zmínil jménem aktivního politika v kontextu, který se dal číst jako výsměch. A právě to stačilo k tomu, aby se sportovní přenos proměnil v debatu o nestrannosti. Bosák podle vlastních slov musel podat písemné vyjádření pro vedení České televize. V rozhovoru pro Denník N popsal, že celá kauza nakonec „šla do kytek“. Neomluvil se. A s odstupem měsíců dodal, že by stejný výrok použil znovu. Veřejně není doložen žádný konkrétní disciplinární postih.

Kde končí komentář a začíná problém

Případ je zajímavý hlavně jako ukázka toho, jak rychle se i sportovní komentář může v prostředí veřejnoprávní televize změnit v institucionální záležitost. Kodex ČT pracuje s pojmy jako osobní integrita, nestrannost a povinnost nevzbuzovat dojem spojení s konkrétními politickými názory. Pravidla předvolebního vysílání jdou ještě dál, připouštějí i dočasné přeřazení známých tváří, pokud hrozí střet zájmů.

Bosák není první, kdo v ČT narazil na tuto hranici. Při mistrovství světa 2022 v Kataru vyvolal ostrou reakci diváků expert Luděk Klusáček výrokem o námezdních dělnících. Robert Záruba tehdy veřejně obhajoval, že živý program nelze „cenzurovat dopředu“ a rozhodující je, zda byl porušen Kodex. Vzorec se opakuje: veřejná kritika, interní posouzení, žádný viditelný trest. Bosák sám přitom svůj styl nijak nekrotí. Opakovaně říká, že komentář bez subjektivní složky není komentář. Vadí mu, když se politici fotí s úspěšnými sportovci, ale nepřijdou po padesátém místě.

Hlas, který zná každý

Od roku 1992 pracuje v Redakci sportu České televize, fotbal komentuje od roku 1994. Vedle přenosů moderuje vlastní projekt Ušák, kde vystupuje v roli zvídavého hostitele daleko od zápasového mikrofonu. Sám o sobě tvrdí, že nemá velké ego a po každém přenosu na sobě vidí chyby. Jednašedesátiletý komentátor z Chebu, který kdysi spal v altánku v Šárce, dnes definuje zvuk českého fotbalu. A za svými slovy si stojí, ať už je říká otci, vedení televize, nebo milionům diváků v přímém přenosu.

Článek Jaromír Bosák oslavil 61. narozeniny. Otec ho vyhodil z domu, kvůli větě o Babišovi se musel zpovídat před vedením ČT se nejdříve objevil na VIPživot.cz.