Co přesně Bernášková napsala, a co ne

Důležité je, co v příspěvku chybí. Žádné video, jak křičí na děti. Žádná slzavá selfie. Žádné jméno partnera. Podle Proženy.cz jde o zpětnou bilanci, sama píše, že jí „rupnou nervy, děti seřve a pak je jí to děsně líto“. Není to reality show, je to sebeironický manifest proti instagramové výkladní skříni.

Onoho „kluka“ v lednovém textu nejmenovala. Později, v dubnu 2026, na Instagramu veřejně představila nového partnera Jaroslava a v červnu iDNES upřesnil, že jde o Jaroslava Drtinu, šéfa grafiky na Primě. Po půl roce randění spolu už částečně bydleli. Lednový post tedy velmi pravděpodobně mířil právě na tento vztah, ale přímo to v něm napsané nebylo.

Proč to není jen další „jsem taky normální“

České celebrity sdílejí nedokonalosti čím dál častěji. Denisa Pfauserová ukazuje celulitidu bez retuše, Eva Decastelo přiznala nelíčenou tvář i botox, Elizabeth Kopecká otevřela téma bříška a strií. Jenže všechny tři se pohybují primárně v rovině těla a vzhledu.

Bernášková udělala něco jiného. Do jednoho příspěvku nacpala profesní stagnaci, nezvládnutou sebekázeň, partnerské tření i mateřské výčitky. Tohle na českém Instagramu obvykle nevidíte pohromadě, a právě ta kombinace dělá z postu víc než další vlnu „autenticity“. „Nepřestala jsem kouřit, i když jsem to už stokrát slíbila… Přestala jsem cvičit po pár měsících a znovu už jsem nezačala,“ napsala například ve svém příspěvku.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jana Bernášková (@jani_bernaskova)

Navíc to u ní není jednorázový úlet. Už v dřívějších rozhovorech říkala, že na děti nechce křičet, ale někdy jí lezou na nervy. Po rozvodu v říjnu 2024 zase přiznala, že sdílení na sítích utlumila, protože ji stresovalo, jak bulvár z každého příspěvku skládal obraz jejího soukromí. Lednový post proto nepůsobí jako nekontrolované „vylití“, ale jako vědomě řízené gesto, kontrolovaná dávka upřímnosti od člověka, který ví, jak média fungují.

Krize, nebo sebeironie?

Ani jedno čistě. Bernášková v jiných rozhovorech mluví o terapii, zdravotních potížích a únavě z předchozího životního nastavení. Kvůli otcově rakovině dřív zrušila většinu práce a šla o něj pečovat. Část kreativní energie dnes investuje do psaní, v létě 2026 pracovala na páté knize. Veřejné databáze přitom ukazují, že i v období, které sama vnímá jako útlum, byla vidět v televizních projektech. Její pocit stagnace je tedy subjektivní bilancí, ne objektivní nečinností. A právě to je na postu cenné: ukazuje, že i člověk, který zvenčí „funguje“, může vevnitř cítit, že se mu nic nedaří.

Co z toho plyne pro zbytek feedu

Výzkum publikovaný v Communications Psychology, o který jsme se v Redakci VIPŽivot zajímali, ukazuje, že negativní dopad sociálních sítí na psychickou pohodu je výrazně zprostředkovaný takzvaným srovnáváním směrem nahoru: člověk vidí úspěchy ostatních a cítí se hůř. Studie v Journal of Medical Internet Research zase potvrzuje, že publikum vnímá zranitelné sdílení jako signál autenticity a cítí se k takovému obsahu blíž.

Jeden instagramový post platformu nezmění. Ale může narušit lokální normu. Může dát sledujícím, těm, kteří scrollují mezi dovolenkovými fotkami a pracovními úspěchy, legitimitu přestat se porovnávat s tím nejlepším, co ostatní vyberou.

Bernášková nevymyslela upřímnost na sociálních sítích. Udělala ale něco, co se v českém prostředí zatím moc nenosí: přiznala najednou, že selhává jako herečka, jako partnerka, jako matka i jako člověk, který chtěl přestat kouřit. A právě ten souběh je víc než součet jednotlivých přiznání.

Článek Kouřím, necvičím, hádám se s klukem a řvu na děti. Bernášková ukázala na Instagramu realitu, kterou tam nikdo nedává se nejdříve objevil na VIPživot.cz.