Honorář, který neskončil v pokladničce

Jan Zahálka v rozhovoru pro Blesk, který odkazoval na původní interview Deníku Aha!, popsal klíčový moment jednou větou: za honorář si koupil svůj první počítač. Původně hlavně kvůli hrám. Přesnou částku ani model stroje veřejně nikdy nezmínil, ale sám ten nákup označuje za „důležitý první impuls“. Z her se přesunul k programování, z programování k informatice a nakonec k magisterskému studiu umělé inteligence na ČVUT.

Po natáčení přitom přišly další herecké nabídky. Zahálka je nepřijal automaticky, přemýšlel, zvažoval, a nakonec se rozhodl, že herectví není jeho cesta. Jedinou výjimkou byla pozdější reklama na dětský časopis ABC. Nešlo tedy o „ztracené dítě showbyznysu“, ale o vědomou volbu. Na film přitom vzpomíná s nostalgií, nejvíc na čas strávený s Ondřejem Vetchým a na setkání s Libuší Šafránkovou. A kdyby dnes přišla nabídka? Sám říká, že by se jí a priori nebránil.

Od her k bezpečnější umělé inteligenci

Dnes je Zahálka veřejně dohledatelný na dvou místech. Na vlastním webu se profiluje heslem „AI & Security“, pracuje na bezpečnější, důvěryhodnější a soukromí respektující umělé inteligenci. Na seznamu zaměstnanců CIIRC ČVUT figuruje jako výzkumník. Vedle akademické dráhy je zakladatelem a AI specialistou firmy BohemAI.

Nejde přitom o abstraktní „výzkum AI“, jak se dnes říká lecčemu. CIIRC ho v rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum z března 2025 představuje jako experta na interaktivní strojové učení, tedy přístup, kde člověk zůstává aktivní součástí rozhodovacího procesu, ne jen pasivním příjemcem výstupů algoritmu. Jednorázový dětský honorář za filmovou roli tak měl paradoxně větší dlouhodobý dopad než samotná role. Počítač koupený za pár tisíc korun v devadesátých letech odstartoval kariéru, která dnes zasahuje do jednoho z nejdynamičtějších oborů na světě.

Dva Kvidové, dvě cesty

Film měl ve skutečnosti Kvidy dva. Malého hrál Jan Zahálka, staršího Jakub Wehrenberg. Jejich životní dráhy se rozešly téměř zrcadlově. Zatímco Zahálka odešel do IT, Wehrenberg v audiovizuálním prostředí zůstal. Český rozhlas ho dnes označuje jako herce, režiséra a moderátora; v roce 2025 režíroval cyklus České televize Mise hledání lásky.

Jeden Kvido programuje algoritmy, druhý režíruje televizní formáty. Těžko vymyslet výstižnější ilustraci toho, jak jedna dětská zkušenost může vést dvěma úplně odlišnými směry.

Co film změnil oproti knize, a kde se doopravdy točilo

Vieweghův román je rozvětvenější, ironičtější, plný odboček. Film zachovává hlavní téma (rodina v normalizaci viděná dětskýma očima), ale zjednodušuje vyprávění a posouvá Kvida spíš do role pozorovatele. Knižní epizody jako stěhování babičky Líby, umírání prarodičů nebo pes Něha se do scénáře nevešly. Mimochodem, scénář nepsal Viewegh. Sám v rozhovoru pro Novinky.cz přiznal: „Nejsem scenárista.“ Adaptaci napsal Jan Novák.

A pak je tu jedna z nejčastějších lokačních záměn. Slavná vrátnice skláren, kde Kvidův otec pracuje, se tradičně spojuje se sklárnami Kavalier. Jenže databáze Filmová místa uvádí konkrétní adresu: Brodce 35 u Týnce nad Sázavou, objekt u společnosti JAWA. Původní místo je dnes z větší části zaniklé.

Kde film uvidíte

Pokud vám čtvrteční vysílání na ČT1 uniklo, online to bude složitější. Jak si totiž Redakce VIPŽivot všimla, Česká televize u titulu uvádí „Nelze přehrát“, nemá práva pro internetové vysílání. Aktuálně dostupná varianta na vyžádání je prima+, ovšem pouze v placeném režimu Premium.

Jeden počítač koupený za dětský honorář, třicet let práce a výzkumná pozice na špičkovém českém pracovišti. Jan Zahálka je možná nejlepší argument pro to, že nejhodnotnější věc, kterou může filmová role dítěti dát, nemusí být další filmová role.

Článek Báječná léta pod psa: Představitel Kvida utratil honorář za první počítač a změnil si celý život. Dnes pracuje s umělou inteligencí se nejdříve objevil na VIPživot.cz.