Co policie řekla, a co ne

Ještě v den Třískovy smrti, 25. září 2017, vydala policie první veřejné vyjádření. Mluvčí Tomáš Hulan uvedl, že dosavadní zjištění ukazují spíš na nešťastnou náhodu než na cílené jednání. Současně policie vyzvala svědky i lidi s fotkami a videi z mostu, aby se přihlásili, což naznačovalo, že obraz události ještě není kompletní.

V listopadu 2017 byla věc odložena. Vedoucí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Jan Lelek, který na postup policie dohlížel, veřejně potvrdil, že se nenašly skutečnosti nasvědčující sebevraždě. Podle sekundárních zdrojů později připustil, že „do hlavy toho člověka jsme neviděli“, formulace, která přesně pojmenovává hranici, kam vyšetřování dokázalo dojít.

Bílé místo posledních vteřin

Svědci popsali Třísku před pádem jako klidného. Ochranka s ním komunikovala, on reagoval. Žádný z veřejně dostupných zdrojů ale nepodává přesný, krok za krokem rekonstruovaný popis samotného okamžiku pádu. Uklouznutí? Ztráta rovnováhy? Zdravotní příhoda? Vědomé rozhodnutí? Na žádnou z těchto variant neexistuje veřejně doložený důkaz, který by ji potvrdil nebo vyloučil.

Právě tohle prázdné místo živí pochybnosti. Nepohání je nový důkaz ani utajená informace. Pohání je absence definitivní odpovědi na jedinou otázku: co se stalo v těch posledních sekundách.

Proč okolí odmítalo verzi sebevraždy

Spekulace o sebevraždě se objevily okamžitě. A okamžitě je odmítali lidé z Třískova profesního okruhu. Jan Hrušínský připomínal, že Karlův most byl pro Třísku rituálním místem, chodil tam před každou velkou rolí. Jiří Mádl, který ho obsadil do hlavní role stárnoucího profesora Rypara ve filmu Na střeše, mluvil o hercově nadšení z nového projektu.

Tříska byl v Praze právě kvůli této roli. Člověk, který přijíždí natáčet film, na který se těší, nezapadá do obrazu člověka, který se rozhodl skončit. Po jeho smrti bylo natáčení odloženo, roli nakonec převzal Alois Švehlík a film byl dokončen i jako pocta Třískovi.

Co znamená „odložení věci“, a co ne

V běžné řeči zní „policie případ uzavřela“ jako definitivní tečka. Jak si však Redakce VIPŽivot všimla, právně tomu tak není. Podle usnesení Nejvyššího soudu odložení věci podle § 159a trestního řádu nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté. Pokud by se objevily nové skutečnosti, třeba dosud neznámý videozáznam nebo svědectví, policie může v prověřování pokračovat.

Prakticky ale platí: bez nových důkazů je věc uzavřená. Nikdo nové důkazy nepřináší. Nikdo nové svědky nehlásí. Případ tak zůstává v právním limbu, formálně otevřený novým faktům, fakticky nehybný.

Herec mezi dvěma světy

Tříska emigroval v roce 1977 a v USA vybudoval kariéru, jakou se podařilo jen hrstce českých herců. Po revoluci se pravidelně vracel, hrál v Národním divadle, točil české filmy. Národní divadlo ho ve svém nekrologu připomnělo jako někdejšího nejmladšího člena činohry. Na posledním rozloučení v jeho budově promluvila dcera Jana o otcově víře v sílu slova.

Osm let po pádu z Karlova mostu zůstává příběh Jana Třísky tam, kde ho policie zanechala: u závěru, který říká „nešťastná náhoda“, a u mezery v rekonstrukci, kterou tento závěr nedokáže zacelit. Žádný průlom se nerýsuje. Otázka zůstává.

Článek Policie to uzavřela jako náhodu, pochybnosti zůstaly. Pád Jana Třísky z Karlova mostu dodnes vyvolává otázky se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Romeo, který změnil pravidla

Třískův vzestup v Národním divadle nebyl pozvolný. Už jako student a mladý člen souboru prošel inscenacemi Bílé nemoci, Maryši nebo Revizora, ale zlom přišel 25. října 1963. Toho dne měla v Národním divadle premiéru inscenace Romeo a Julie a šestadvacetiletý Tříska v titulní roli předvedl něco, co Praha na jevišti dlouho neviděla. Nebyl to dekorativní milovník, byl to Romeo, který na sebe strhl celou inscenaci a z něhož se přes noc stala generační ikona.

V následujících sezonách přibývaly další výrazné role: Edmund v Králi Learovi, Andri v Andoře, Rafael v Konci masopustu. Tříska patřil k hercům, kvůli kterým se kupovaly lístky bez ohledu na titul. V roce 1966 odešel z Národního divadla za režisérem Otomarem Krejčou do Divadla za branou, což je důležitý detail, protože když v roce 1977 emigroval, už několik let nebyl hercem ND. Ztráta pro české divadlo byla obrovská, ale pro Národní divadlo spíš symbolická než provozní.

Odjezd pod záminkou dovolené

Rozhodnutí odejít nebylo kariérní kalkulací. Po podpisu manifestu Dva tisíce slov v roce 1968 měl Tříska omezenou mimodivadelní práci, Divadlo za branou režim v roce 1972 zavřel. Tříska se blížil k disentu, k Václavu Havlovi. Podle vzpomínek jeho okolí uzrálo rozhodnutí po Havlově zatčení na začátku ledna 1977.

Rodina odjela pod záminkou čtrnáctidenní dovolené na Kypr. Zpátky se nevrátila.

Normalizační režim reagoval předvídatelně: filmy a seriály s Třískou se nesměly vysílat. Seriál F. L. Věk skončil v trezoru. Jméno jednoho z nejtalentovanějších herců své generace mělo z českého kulturního prostoru zmizet. A na čas skutečně zmizelo.

Woland v New Yorku, reportér v Hollywoodu

Americký restart neprobíhal ve všech médiích stejně, a právě tady je Třískův příběh nejzajímavější. Na newyorské divadelní scéně se chytil překvapivě rychle. Už krátce po emigraci hrál Wolanda v Mistrovi a Markétce, s výslovností mu pomáhal Jiří Voskovec. Divadlo oceňovalo jeho fyzickou přítomnost, intenzitu, schopnost držet jeviště. Jazyk tam byl překážkou, ale ne nepřekonatelnou.

Film byl jiný svět. Pro většinu českých herců znamenala emigrace kvůli jazykové bariéře faktický konec profese. Tříska patřil k výjimkám, ale i u něj to znamenalo přijmout status začátečníka. Bral drobné a epizodní práce, role, které by v Praze odmítl pohledem. První jasně doložený americký filmový kredit je malá role reportéra ve Formanově Ragtime z roku 1981, čtyři roky po emigraci. Forman mu otevřel dveře jako přítel, ale neudělal z něj přes noc hvězdu. Dostal roli reportéra, ne hlavní postavu.

Od roku 1982 žil Tříska natrvalo v Los Angeles. Doma titulní a generační role, v Americe vedlejší a charakterové. Tento poměr se nikdy úplně neobrátil, ale postupně se vyrovnával. Stal se stabilně obsazovaným charakterním hercem (Lid versus Larry Flynt, další americké filmové a televizní role). Ne americká hlavní hvězda, ale respektovaný profesionál v jednom z nejkonkurenčnějších trhů na světě.

Návrat do jazyka, který už nebyl jeho

Po roce 1989 se Tříska do Česka vracel, ale pracovně, ne s plánem přesídlení. Ve veřejně dohledaných rozhovorech své rozhodnutí emigrovat spíš obhajoval než zpochybňoval. Říkal, že se cítí více jako Američan. Že se vrací do jiné země, než ze které odešel.

A přesto české role z posledních dvou dekád jeho života patří k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie nabídla. Učitel Hnízdo v Obecné škole, otec v Po strništi bos, Horem pádem. Tříska se do češtiny vracel s odstupem člověka, který jazyk zná intimně, ale už v něm nežije. A právě ten odstup jeho pozdním rolím dodával zvláštní váhu.

V září 2017 přiletěl do Prahy kvůli natáčení filmu Na střeše Jiřího Mádla, v němž měl hrát hlavní roli. 23. září spadl z Karlova mostu do Vltavy. O dva dny později, v noci na 25. září, zemřel. Jan Hrušínský později uvedl, že Tříska chodíval na Karlův most z pověrčivého hereckého rituálu před důležitou prací.

Kde dnes Třísku uvidíte

Kdo chce Třískovy role dohledat, má to dnes jednodušší než kdykoli za normalizace. Podle dat JustWatch k květnu 2026:

• Obecná škola – Netflix, Canal+, Prima Plus, HBO Max
• Po strništi bos – Netflix, Canal+, Prima Plus, HBO Max
• Horem pádem – Canal+, Prima Plus, HBO Max
• Lid versus Larry Flynt – HBO Max, Lepší.TV

U všech čtyř titulů je dostupné i půjčení přes Apple TV. Starší televizní role typu F. L. Věk jsou dohledatelné spíš při programových reprízách a v televizních archivech, stabilní streamingová nabídka u nich zatím chybí.

Nejsilnější na Třískově příběhu není samotný pád z výsluní. Je to ochota čtyřicetiletého muže, který doma plnil hlediště pohledem, přijmout v novém jazyce roli reportéra bez jména, a vydržet v tom dost dlouho na to, aby si profesní váhu vybudoval znovu.

Článek Tříska začínal v Hollywoodu jako komparzista. V Praze přitom plnil Národní divadlo už ve 22 letech se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Z Romea kontrarevolucionářem

Třískův pád začal dávno před kyperským letem. V šedesátých letech patřil k nejjasnějším hvězdám české divadelní scény, odešel z Národního divadla s režisérem Otomarem Krejčou do Divadla za branou, hrál ve filmech, v televizi, v rozhlase. Pak přišel rok 1968 a s ním manifest Dva tisíce slov. Tříska ho podepsal.

Vedení KSČ i Sověti četli manifest jako kontrarevoluční provokaci a spustili proti signatářům politickou kampaň. U Třísky se to promítlo do postupné likvidace kariéry. Sám ten sled popsal přesně: nejdřív přišel o rozhlas, pak o televizi, potom o film a nakonec o divadlo. V roce 1972 režim zrušil Divadlo za branou. Tříska ještě přešel do Městských divadel pražských, ale i odtamtud ho vyhodili; stačilo, že přišel na tajnou premiéru Havlovy hry. Z herce první scény se stal člověk bez práce a bez vyhlídek.

Devět let čekání, pak kufry na Kypr

Proč čekal s odchodem celých devět let od srpna 1968? Jak sám říkal, dlouho věřili, že to „nemůže trvat věčně“. Měli dům, auta, obrazy, materiální zázemí, které se těžko opouští s dvěma malými dětmi. Jenže normalizace nepolevovala. Poslední měsíce před útěkem rodina žila v utajení, z večírků si schválně neodnášela vlastní nádobí, aby nikdo nepostřehl, že se chystá zmizet.

Finální destinací bylo Toronto, ale trasa vedla přes Kypr a řecký uprchlický tábor. Tam se teprve ukázalo, jak důkladně Třískovi tajemství střežili, o plánu věděla skutečně jen Olga Havlová. A v Československu se z herce přes noc stal zločinec. Jak Tříska později vzpomínal v rozhovoru pro Reflex: stal se z něj „reakcionář a kontrarevolucionář“, člověk, který utekl přes hranice a „unesl dvě nezletilé děti“. Vysvětloval to jednoduše, podle komunistických zákonů patřily děti socialistickému státu. Nálepka „únosce dětí“ nebyla kriminální kvalifikace v dnešním smyslu slova. Byla to ideologická zbraň režimu proti člověku, který odmítl zůstat.

Z nuly na newyorské jeviště

Exil znamenal chudobu. Rodina počítala každý cent, manželka schovávala v obchodech vyhlédnuté oblečení a čekala na výplatu. Dcery chodily do školy v cizině, otec hledal cestu zpět k herectví, tentokrát v jazyce, který neovládal na jevištní úrovni.

A přesto: jen pár měsíců po odchodu z Československa stál Tříska na newyorském jevišti jako Woland v Mistrovi a Markétce. Na roli ho slovo od slova připravoval Jiří Voskovec, sám legendární český exulant, který ale do amerického prostředí vstupoval z úplně jiné pozice. Voskovec měl za sebou předválečnou mezinárodní zkušenost a na Broadwayi už byl etablovaný. Tříska přicházel jako pozdní nováček bez kontaktů. O to silnější je, že se v USA postupně prosadil ve filmu i televizi.

Ne všichni měli tu možnost. Vlasta Chramostová, která po srpnu 1968 odmítla normalizaci stejně rozhodně, dostala na dvě dekády zákaz hrát ve filmu, televizi i rozhlase. Zůstala doma a přežívala mimo obor. Třískova cena byla jiného druhu: přišel o všechno najednou, ale mohl znovu začít.

Návrat jménem Igor Hnízdo

Po sametové revoluci se Tříska začal do Česka vracet. Široké publikum si ho přivlastnilo hlavně díky roli učitele Igora Hnízda v Obecné škole z roku 1991, filmu, který Česká televize dodnes označuje za „slavný comeback po třináctiletém exilu“. Následovaly další filmové a divadelní role, Tříska pendloval mezi Prahou a Amerikou a na Karlově mostě měl své rituální místo, kam si před prací pokládal dlaň.

Právě na Karlově mostě 25. září 2017 spadl z výšky. Okolnosti pádu zůstaly ve veřejné rovině nevyjasněné. Bylo mu třiaosmdesát let.

Muž, který odcházel s kufrem plavek a strachem z celníků, se nakonec vrátil. Ne jako zločinec, ale jako herec, jehož jméno zná každý, kdo někdy viděl Obecnou školu. Režim, který ho označil za únosce dětí, mezitím přestal existovat.

Článek Jan Tříska koupil zájezd na Kypr, ale domů se už nevrátil. Z hvězdy Národního divadla byl najednou emigrant a únosce dětí se nejdříve objevil na VIPživot.cz.