Nezapomenutelný Jirka Škopek

Martina Šotolu znají diváci prakticky pouze jako dítě. Blonďatý a prostořeký chlapec zaujal svým talentem a také výrazným hlasem. Možná by jej ani ve snu nenapadlo, že se naskytne příležitost postavit se před kameru. Když ale přišla, chytil ji za pačesy a perfektně ji využil.

Šotola na sebe poprvé výrazně upozornil ve filmu Bota jménem Melichar, kde zazářil v jedné ze svých největších rolí. Teprve účinkování v komediální trilogii režiséra Zdeňka Trošky z něj ale udělalo skutečný fenomén. Postava Jirky Škopka mu zajistila popularitu napříč generacemi. Jenže jak sám po letech přiznává v rozhovoru pro Readzone, herecká kariéra neměla tak hladké pokračování, jak by se mohlo zdát.

Herectví, dabing a konec s filmem

Zlom přišel ve chvíli, kdy se pokusil dostat se na konzervatoř. Neúspěch u přijímacích zkoušek ho zasáhl víc, než čekal, a fakticky uzavřel dveře k profesionálnímu herectví. Podle jeho slov nešlo o dobrovolné rozhodnutí odejít z branže, ale spíše o souhru okolností, která ho nasměrovala jinam.

„Klesal počet nabídek, což asi souviselo i s proměnou filmového trhu po revoluci v roce 1989, zároveň jsem chtěl studovat a věnovat se i jiným věcem a aktivně se o další role neucházel,“ svěřil se Šotola. Nějaký čas se věnoval dabingu, především kvůli časové flexibilitě, ale i od něj nakonec upustil. Výdělky za dětské role ostatně nebyly žádné horentní sumy, ovšem na dovolenou nebo na nákupy v Tuzexu to stačilo.

Našel se ve zcela jiném oboru

Dnes je jeho život ovšem úplně jiný. Jak si totiž redakce VIPživot všimla, Šotola pracuje pro iniciativu AutoMat, která se zaměřuje na zlepšování kvality života ve městech, zejména na podporu bezpečné dopravy, cyklistiky, pěšího pohybu a celkově udržitelnějšího veřejného prostoru. Organizace usiluje o to, aby ulice byly bezpečnější, přívětivější a méně závislé na automobilové dopravě. Právě tato práce dává bývalé dětské hvězdě nový smysl a směr.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Zažít město jinak (@zazitmestojinak)

Osud Martina Šotoly přitom není v českém showbyznysu ojedinělý. Řada dětských herců se po slibném startu rozhodla, nebo byla okolnostmi donucena, vydat se úplně jinou cestou. Dětská sláva totiž často přichází bez zázemí a bez dlouhodobé perspektivy a přechod do dospělých rolí bývá složitý. Někteří nezvládnou tlak veřejnosti, jiní narazí na nedostatek příležitostí.

Další dětské hvězdy mířící jiným směrem

Typickým scénářem je právě situace, kdy mladý herec nedostane další systematické vzdělání v oboru, například neuspěje u přijímacích zkoušek na konzervatoř, a postupně se z branže vytratí. To je také případ dětské hvězdy Žanety Fuchsové. Ta zazářila ve filmech o Chobotničkách z II. patra, kde si zahrála hlavní roli malé dívky, která se o chobotničky spolu se svým bratrem starala.

Jak ale redakce VIPživot zaznamenala, na konzervatoř se Fuchsová nedostala, a přestože nabídky od režisérů přicházely, hraní měla striktně zakázáno. Prošla několika profesemi a nakonec zakotvila u filmu coby asistentka režie a pomocná režisérka.

A zmínit musíme jistě i Tomáše Holého, který, ač měl kariéru nastartovanou skvěle, se rozhodl vystudovat práva. Ve svých dětských rolích exceloval a diváci jej milovali. Režiséři si jej vybírali pro různé role, ovšem sláva pro něj nebylo to pravé. A přestože se mohl stát skvělým právníkem, jeho život skončil tragicky při autonehodě.

Příběh „malého Jirky“ tak ukazuje odvrácenou tvář dětské slávy. Z miláčka publika se stal člověk, který dnes řeší úplně jiné věci než filmové role – a možná právě v tom našel klid, který mu herecký svět nikdy nedokázal dát. Bez profesionálního vedení a bez kontaktů je návrat na herecké výsluní totiž velmi obtížný. Mnozí proto volí stabilnější povolání mimo umělecký svět.

Článek Sláva mu štěstí nepřinesla. Malý Jirka ze Slunce, seno… zmizel z obrazovek, dnes usiluje o bezpečnější ulice se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Nechtěl jíst králíky a létaly facky

Pražský rodák se poprvé objevil před kamerou jako miminko v legendárním seriálu Nemocnice na kraji města. Diváci ho ale zaregistrovali až o pár let později. V roce 1983 ho režisér Zdeněk Troška obsadil hned do dvou svých filmů. Zahrál si malého Jirku Škopka v komedii Slunce, seno, jahody a prvňáčka Honzíka, který měl v plánu propadnout a vrátit se do školky, ve snímku Bota jménem Melichar.

Natáčel s největšími tuzemskými hereckými legendami. Filmovou maminku mu tehdy dělaly Helena Růžičková a Dana Syslová. A občas to bylo i dost drsné. Troška později vzpomínal, že facky, které v ikonické trilogii padaly, byly skutečné. A pár jich před kamerou schytal od živelné Růžičkové i Šotola, protože jako rošťák Jirka nechtěl jíst králíky a trávil je voskovkami. „Helenka byla fenomén. Ona se s nikým nemazala,“ řekl režisér v pořadu Rozhovorista.

Bojuje za lepší životní prostředí

To ale malého herce neodradilo a objevil se ještě v dalších dvou pokračováních Slunce, seno… Na svém kontě má i filmy Jára Cimrman ležící, spící nebo Chobotnice z II. patra. Naposledy si zahrál v roce 1993 ve snímku Záhada hlavolamu a ve svých sedmnácti letech pak pověsil herecké řemeslo na hřebík. Brigádničil jako barman a nakonec našel své poslání v oboru, který je od filmování a od herectví pořádně vzdálený.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Zažít město jinak (@zazitmestojinak)

Začal se zabývat ochranou životního prostředí. Stal se šéfem spolku AutoMat, který se snaží oživovat veřejný prostor, zasazuje se o používání šetrné dopravy, podporuje vznik cyklostezek a vzdělává nové generace dětí. Stojí také za projektem Do práce na kole, což je třicetidenní květnová výzva, do níž se zapojuje až 25 tisíc lidí. „Zároveň se snažíme drobnými připomínkami nebo návrhy zlepšovat infrastrukturu především v Praze, ale i v dalších městech,“ cituje Šotolu server České noviny.

Článek Roztomilý raubíř ze Slunce, seno… praštil s herectvím v 17 letech. Dnes bojuje za lepší život pro všechny se nejdříve objevil na VIPživot.cz.