Ředitelna, bratr Jiří a ticho po bouři

Podle tehdejší informace Blesku, kterou citovaly TVNOVINY.sk, se Artur zprávu dozvěděl v ředitelně školy. Do školy pro něj přišel nevlastní bratr Jiří. Přesný sled minut, kdo mu řekl první slova, jak dlouho trvalo, než si uvědomil, že nejde o omyl, zůstává ve veřejně dostupných zdrojích neúplný. Jisté je datum: 29. dubna 2014, krátce po poledni, kdy iDNES.cz a další velká média publikovala zprávu o smrti Ivety Bartošové.

Proč mohl první impuls vypadat jako fáma? Artur žil v rodině, kolem které se mediální senzace točily nepřetržitě. Fotografové před domem 24 hodin denně, sledované cesty do školy, bulvární titulky o každém kroku matky. Extrémní zpráva bez okamžitého osobního potvrzení, zaslechnutá ve škole, ne od otce, ne od blízkého příbuzného, zapadala do vzorce, který znal: šum, přehánění, chaos.

Dětství pod reflektory

Škola pro Artura nikdy nebyla bezpečným místem. V pořadu Málo mě znáš na TV Nova v květnu 2024 řekl, že má „nepříjemné vzpomínky“ a že „to nebylo jednoduché“. V březnu 2026 v Toboganu na Českém rozhlase Dvojka mluvil otevřeněji: spolužáci věděli, kdo je jeho máma, a to stačilo. Šikana. Komentáře. Permanentní pocit, že je jiný, ne proto, že by chtěl, ale proto, že byl „v novinách“.

Zpráva o matčině smrti ho tedy nezasáhla jako běžného studenta. Zasáhla kluka, který už roky nesl zátěž veřejného zájmu a naučil se informacím z médií nedůvěřovat. Právě proto mohl první okamžik vypadat jako další vlna hluku, ne jako konec světa, který ve skutečnosti byl.

Od mlčení k opatrným slovům

Arturův veřejný posun je čitelný v konkrétních datech. Dlouhá léta mlčel. Pak, v květnu 2024, krátce promluvil o škole a dětství. V říjnu 2025 řekl pro Expres.cz větu, která shrnuje jeho dnešní pozici přesněji než cokoli jiného: „Každý si nese kousek viny.“ Nenávist mu mámu nevrátí. Přenesl se přes to.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Aleš Cibulka (@alescibulkaofficial)

V březnu 2026 už dokázal na veřejnosti mluvit nejen o bolesti, ale i o mámině velikosti a talentu, o věcech, které jako dítě vnímal spíš jako přítěž než jako důvod k hrdosti. Redakci VIPŽivot zajímalo, co dělá Artur nyní. Dnes pracuje v marketingové agentuře, podniká, zajímá se o psychologii. Studium psychologie sice přerušil, ale zájem o vlastní duševní zdraví si ponechal. Jeho způsob vyrovnávání se se ztrátou není veřejné mentorování. Je to tiché sebeřízení a přísně střežené hranice soukromí.

Co říkají fakta, ne spekulace

Kolem smrti Ivety Bartošové se dodnes vrší podezření, narážky a obvinění, především směrem k jejímu poslednímu partnerovi Josefu Rychtářovi. Artur sám v novějších rozhovorech naznačuje, že má vlastní pohled na to, „co se tam dělo“. Ale policie případ uzavřela 31. července 2014 se závěrem, že se na smrti nepodílela další osoba. Nebyla zjištěna cizí účast ani pomoc k sebevraždě. Toxikologie neprokázala v krvi alkohol ani jiné těkavé látky.

To neznamená, že prostředí kolem Ivety Bartošové v posledních měsících jejího života bylo zdravé. Znamená to, že emocionální podezření a policejně ověřená fakta jsou dvě různé věci, a Artur dnes, zdá se, tento rozdíl chápe. Nehledá jednoho viníka. Mluví o kombinaci prostředí, vztahů a veřejného tlaku, která jeho matku postupně drtila.

Informační exploze, kterou zažil celý internet

Bezprostřední reakce české veřejnosti na smrt Ivety Bartošové byla masivní a chaotická. Respekt tehdy analyzoval vlnu příspěvků na sociálních sítích: černý humor, patos, moralizování, marketingové excesy firem, které se pokusily na tragédii přiživit. V tomto informačním hluku se sedmnáctiletý Artur pokoušel ověřit, jestli je zpráva o smrti jeho matky pravdivá. Není těžké pochopit, proč první reakce byla odmítnutí.

Dvanáct let poté stojí před veřejností člověk, který z role „syna Ivety Bartošové“ částečně vystoupil. Neodmítá ji, ale už ji nenese jako břemeno. Ten den v ředitelně školy ho definoval, ale nedefinuje ho celého.

Článek Myslel jsem, že je to fáma. Artur Štaidl popsal okamžik, kdy se ve škole dozvěděl o smrti své maminky se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Normální, hezký a seriózní

Tak Csino charakterizuje několik měsíců, které s Bartošovou strávil. Nebylo to prý dobrodružství na dálku ani letní flirt. Oba v té době působili v pražských muzikálech (on hrál v Monte Cristovi a Pomádě, ona byla stálicí české pop scény) a měli byty vedle sebe. Doslova. Csino říká, že si v Praze pořídil vlastní byt, na který si jako umělec těžce vydělal, a blízkost k Ivetinu bydlení jim umožňovala fungovat jako běžný pár.

Bartošovou zpětně popisuje jako „perfektní kočku“, upřímnou, křehkou a zranitelnou ženu. Dodává, že dobře vycházel i s jejím synem Arturem, kterému bylo v té době šest let. Právě mateřská role Ivety ale podle něj představovala jeden z tlaků, které vztah nakonec nepřežil.

Dvě verze téhož rozchodu

Tady se příběh láme. Dobový článek Blesku z srpna 2002 stavěl rozchod na jiných pilířích: věkový rozdíl, odlišné představy o životě, komplikovaný režim vztahu na dálku. Sama Bartošová tehdy zdůrazňovala, že musí myslet především na syna a jeho budoucnost. Csino byl v té době o patnáct let mladší.

V roce 2026 ale Csino akcentuje něco jiného. Jako hlavní faktor rozchodu jmenuje žárlivost, a připisuje ji Ivetě. Vedle toho zmiňuje její silnou roli matky, která přirozeně ubírala čas a energii vztahu. Věk ani vzdálenost v jeho nové verzi nefigurují.

Která verze je blíž pravdě? Obě jsou subjektivní, obě jsou formulované s odstupem, jen ten odstup je v jednom případě pár týdnů a ve druhém čtyřiadvacet let. Paměť přepisuje, kontext mění důrazy. Redakčně férovější než rozhodovat je nechat obě verze vedle sebe.

Proč mlčel, a proč promluvil

Csino své dlouhé mlčení vysvětluje „úctou a respektem k událostem, které se odehrály“. Formulace je záměrně neurčitá, ale kontext je čitelný: po roce 2002 následovaly Ivetiny další vztahy, zdravotní problémy, manželství s Josefem Rychtářem a nakonec smrt 29. dubna 2014. Mluvit o společných měsících v době, kdy se kolem Bartošové řítilo jedno drama za druhým, by podle Csina nebylo správné. Mlčení popisuje jako formu lásky, ke člověku i ke vzpomínkám.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Karol Csino (@karol_csino)

Přímý motiv, proč promluvil právě teď, v citovaných pasážích chybí. Časově ale jeho vyjádření spadá do období nové mediální viditelnosti; v červnu 2026 propagoval projekt Karol spieva Duchoňa a objevil se v několika rozhovorech na slovenských i českých platformách. Jestli šlo o promyšlené načasování, nebo o přirozený průběh konverzace, zůstává otevřené.

Epizoda v širším obrazu

Ve výčtu Ivetiných vztahů, které jsme se rozhodli v Redakci VIPŽivot připomenout, působí Csino jako tišší kapitola. Třináct let se Štaidlem, z nichž vzešel Artur. Bouřlivé manželství s Jiřím Pomejem. Poslední, nejkontroverznější svazek s Rychtářem. Vedle těchto mediálně exponovaných příběhů vypadá několikaměsíční románek se slovenským zpěvákem a hercem nenápadně.

Jenže právě ta nenápadnost je součástí pointy. Csino nepřichází s obviněními, skandálem ani senzací. Přichází s obrazem ženy, která byla podle něj upřímná a křehká, a se vzpomínkou na vztah, který fungoval normálně, dokud nepřestal. Že si po rozchodu dál psali a Csino ještě v roce 2007 vystupoval jako jeden z Ivetiných důvěrníků, jen potvrzuje, že vazba přetrvala déle než samotný románek.

Co zůstává nedořečené

Veřejné reakce z Ivetina nejbližšího okolí, od Artura Štaidla ani od Josefa Rychtáře, se v dostupných zdrojích zatím neobjevily. Plné znění rozhovoru pro Plus Jeden Deň se nám nepodařilo dohledat; konkrétní citace pocházejí ze sekundárních přepisů v českých a slovenských médiích. A otázka, zda Csinova retrospektiva po čtyřiadvaceti letech zachycuje realitu přesněji než dobové články, nemá jednoznačnou odpověď.

Jisté je jedno: Csino čtyřiadvacet let čekal, než řekl víc než jednu větu. A ta jedna věta z roku 2013, „Ano, chodil jsem s Bartošovou, a tečka“, teď dostala kontext, který mění její zvuk.

Článek Žárlivost, syn a byty vedle sebe. Csino popsal měsíce s Bartošovou, o kterých 12 let záměrně mlčel se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Sestra jako zrcadlo i soupeřka

Iveta a Ivana se narodily 8. dubna 1966 jako dvojčata, ale jejich cesty se rozešly brzy. Iveta popisovala, že Ivana „měla pořád navrch“, že jí doma víc procházelo a že silný svazek matky Svatavy s Ivanou ztěžoval její vlastní vztah s maminkou. Přímé vyjádření Svatavy, že by vědomě jednu dceru upřednostňovala, se veřejně nedochovalo, jde o Ivetinu interpretaci rodinné dynamiky, kterou ale opakovala konzistentně.

Profesní rivalita přišla zákonitě. Ivana se pokoušela o vlastní kariéru pod jménem Viana, nahrávala pro Supraphon a ve Zlatém slavíku se umisťovala kolem dvacátého místa. Iveta jí pomáhala: brala ji jako hosta na koncerty a turné, v roce 1996 s ní nazpívala duet „S láskou“ na album Čekám svůj den. Jenže podle knihy právě tahle blízkost živila napětí. Po několika bezproblémových večerech prý Ivana začala dělat scény a odmítala vystoupit jako host, protože jí vadila role „té druhé“.

„Používali ji jako zbraň proti mně“

Nejtvrdší pasáže knihy se netýkají sesterských hádek u mikrofonu. Iveta tvrdila, že lidé, s nimiž sama přestala spolupracovat, začali využívat Ivanu „jako zbraň“, a že jí to podle jejích slov „dělalo docela dobře“. Slovník míří dál než ke zklamání. Působí jako pocit zrady.

Přitom navenek vypadal vztah sester dlouho smířlivě. Zakladatel Ivetina fanklubu Petr Mráček po její smrti vzpomínal, že Ivana chodila na akce klubu a sestru podporovala. Sama Iveta ještě v květnu 2011 veřejně říkala, že Ivaně přeje úspěch. Kniha ale odkrývá jinou vrstvu, směs bolesti, křivdy a sourozenecké ambivalence, která se hromadila od dětství.

Lumír: klidný protipól bez soutěžení

O bratrovi Lumírovi Iveta v knize mluví jiným tónem. Žádná profesní rivalita, žádné boje o pozornost. Lumír měl vlastní rodinu, stabilní zázemí a Iveta ho popisovala jednoduše: „Je opravdu zlatý.“ Nebyl součástí hudebního světa, nevyužíval ji v konfliktech s jinými lidmi, nepotřeboval od ní nic, co by ji stálo energii.

Zároveň ho ale poznamenal otec Karel. Přísná výchova zaměřená na sport a disciplínu podle Ivety i matky zasáhla právě Lumírovo sebevědomí nejvíc. Dlouhodobá kritika z něj udělala člověka, který z domu odešel nejdřív. Jejich vazba tak mohla stát na sdílené zranitelnosti, oba věděli, jaké je být v rodině tím zranitelnějším. Iveta neposuzovala sourozence podle toho, kdo ji měl rád. Rozlišovala, kdo ji v krizích nezatěžoval dalším bojem. A Redakci VIPŽivot zajímalo, co dělá Ivana dnes.

Co se děje dnes

Ivana Bartošová žije ve Švýcarsku a o publicitu dlouhodobě nestojí. V rozhovoru z roku 2014 řekla, že jen nejbližší přátelé vědí, z jaké je rodiny. Přesto se občas vrací: v říjnu 2022 vystoupila na vzpomínkovém koncertě Ve jménu Ivety v pražské Lucerně, v březnu 2026 poslala vzkaz do pořadu Tobogan a v dubnu téhož roku Supraphon vydal k jejím šedesátinám digitální sampler Viana se všemi jejími nahrávkami. Ivana k němu připojila vlastní vzpomínku na „milovanou sestřičku Ivetu“. Veřejně dohledatelná polemika s konkrétními pasážemi knihy neexistuje, dochovány jsou jen smířlivé výroky.

Samotná kniha Neměla jsem se narodit je stále na trhu. Původní vydání z roku 2011 je u Kosmasu momentálně nedostupné, elektronická verze běží na Palmknihách a v roce 2023 vyšla nová vázaná edice s podtitulem Jediná zpověď.

Iveta Bartošová zemřela 29. dubna 2014. Její knižní zpověď zůstává jediným místem, kde vlastními slovy pojmenovala, co ji v rodině bolelo nejvíc, a u koho našla klid.

Článek Iveta Bartošová o sestře: Šla proti mně, i když jsem jí pomáhala. Bratr Lumír byl jediný, na koho se mohla spolehnout se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Léto 2011: únik do Peschici

Jejich vztah trval jen měsíce, ale mediální stopa, kterou zanechal, přežila dekádu. Martucci, narozený 8. července 1976 v jihoitalském Garganu, se s Bartošovou seznámil v době, kdy zpěvačka procházela jedním z nejtěžších období života: rozpadem manželství s Josefem Rychtářem, alkoholovými problémy a neúnavným zájmem bulváru. Ital nabídl plán, který zněl jednoduše: odvézt ji do svého domu v Peschici, malém přímořském městečku na pobřeží Jaderského moře, kde ji nikdo nezná.

A zpočátku to fungovalo. V rozhovoru pro Aha! z srpna 2011 Martucci popisoval, že Iveta v Itálii tři týdny nepila, usmívala se a hlavně „nebyla Iveta Bartošová“ pod drobnohledem kamer. Jenže české novináře zastavit nešlo. Podle Martucciho vlastního pozdějšího popisu štáby hlavní české televize a velkého deníku dorazily až do Peschici a „vyrazily bránu“ jeho domu. Anonymita, na které celý plán stál, se rozpadla.

Od zachránce k člověku, který přiznal bezmoc

Už v tom samém srpnovém rozhovoru Martucci přestal hrát roli rytíře. Připustil, že Bartošová potřebuje terapii s psychologem, že syn Artur jí při kolapsu říkal totéž. Romantická představa italského útočiště narazila na realitu, která vyžadovala odbornou pomoc, ne jen mořský vítr.

Redakce VIPŽivot připomíná, že po rozchodu přišla ostrá slova z obou stran. Martucci mluvil o penězích, které do vztahu vložil, o hypotéce, o pocitu křivdy. Bartošová ho podle pozdějších mediálních shrnutí označila za patologického lháře, který se přes ni chtěl zviditelnit. Bylo to bolestivé a hlasité, typicky české bulvární rozvodové divadlo, jen s italským akcentem.

O dva roky později se jejich cesty ještě jednou zkřížily. Podle dostupných shrnutí Martucci v roce 2013 zajistil Ivetě hospitalizaci na italské klinice. Byl to poslední pokus. V dubnu 2014 Iveta Bartošová zemřela.

Co zůstalo: svíčka v Uhříněvsi a uzavřená kapitola

Po její smrti Martucci přijel do Uhříněvsi zapálit svíčku. Nebyl to ale poslední kontakt s Českem, spíš naopak. V roce 2019 s tehdejší partnerkou Nicol Vrbovou slavnostně otevřel v Praze obchod Conte Martucci; na vernisáži nechyběl Felix Slováček. S Nicol má dvě děti, i když v červnu 2025 oznámila partnerský rozchod.

Dnes je Martucci veřejně viditelnější jako podnikatel a postava sociálních sítí než jako aktivně koncertující zpěvák. Sám v textu publikovaném letos na italském portálu Rete Gargano popisuje svůj životní oblouk: ztracené dědictví, odchod z Itálie, vztah s „nejznámější českou zpěvačkou“, mediální štvanici, která mu podle jeho slov fakticky ukončila kariéru v showbyznysu, pád pražského obchodu během covidu a nakonec přesun k investicím na finančních trzích. Žije mezi Českem, Emiráty a Itálií.

Kontrast, který říká víc než citát

Položte vedle sebe dvě verze téhož muže. V srpnu 2011 pětatřicetiletý Martucci říká: „Iveta nenávidí samu sebe.“ Mluví o penězích, únavě, mediálním pekle. Je v tom vztek člověka, který narazil na problém větší, než dokázal vyřešit. O třináct let později padesátník vzpomíná na „krásnou, skromnou a citlivou ženu“. Žádné obviňování, žádné účty.

Ten posun není jen o čase. Je o tom, že Martucci sám prošel vlastním pádem: konec showbyznysu, krach podnikání, rozchod. Možná právě proto dnes dokáže mluvit o Ivetě bez potřeby něco dokazovat. Vztah s Bartošovou mu podle jeho vlastních slov vzal kariéru. Zůstala mu vzpomínka, kterou už nikdo nezpochybní.

Padesátník z Peschici dnes žije jiný život, než jaký si v létě 2011 představoval. Svíčka v Uhříněvsi ale pořád hoří.

Článek Byla to krásná a skromná žena, říká po 11 letech. Ital, který chtěl zachránit Bartošovou, oslavil 50 let se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co přesně výpis hovorů ukazuje, a co ne

Informaci o posledním volaném čísle přinesl v dubnu 2024 Blesk s odkazem na nejmenovaný zdroj z pražské policie. Nejde tedy o oficiálně zveřejněný policejní dokument, nýbrž o sekundární údaj. Přesto je konzistentní s tím, co o posledních hodinách Bartošové víme odjinud. Metadata hovoru (číslo, čas kolem 10:15, délka asi 50 vteřin) spadají do kategorie takzvaných provozních údajů.

Podle zákona o elektronických komunikacích operátoři uchovávají právě tyto údaje, nikoli samotný obsah zpráv. Obsah komunikace podléhá telekomunikačnímu tajemství. Proto je veřejně věrohodně doložitelná kostra hovoru, ale ne to, co v něm zaznělo. Kolem 11:29 téhož dne došlo u Uhříněvsi ke střetu s vlakem. Mezi posledním hovorem a smrtí uplynula zhruba hodina a čtvrt.

Proč právě Gott

Že poslední vytočené číslo patřilo Karlu Gottovi, není náhoda, ale logický výsledek dlouholetého vztahu. Už v listopadu 2012 Bartošová v rozhovoru pro Aha! říkala, že si s Gottem i s Ivanou Gottovou pravidelně píše a telefonuje. „Pořád mě podporuje,“ popisovala tehdy zpěvačka, která se v té době potýkala s hlubokou osobní krizí. Gott patřil mezi několik málo lidí z branže, kteří s ní udržovali kontakt i v období, kdy se většina kolegů stáhla. Dedukce je prostá: nešlo o náhodný telefonát, ale o spojení s člověkem, kterému důvěřovala.

Bezprostředně po její smrti zvolil Gott mimořádně úsporný tón. Na Facebooku napsal, že jde o velkou lidskou tragédii a že v tu chvíli nechce přidávat vzpomínky. Teprve s odstupem se v tisku objevila osobnější citace, že ho to „lidsky velmi mrzí“ a že s kolegy tušil, že se může stát něco strašného. Posun od veřejného mlčení k opatrné reflexi zpětně vysvětluje, proč mohl být detail o posledním telefonátu citlivý i bez zveřejněného obsahu.

Poslední den: co je doloženo

Výpis hovorů není jediným střípkem z posledních čtyřiadvaceti hodin. Veřejně známý je téměř sedmnáctiminutový hovor s matkou Svatavou, který média zveřejnila měsíc po smrti. Bartošová v něm řešila zdraví, výrazné hubnutí a tlak okolí. Tehdy byl prezentován jako „poslední telefonát“; pozdější informace z výpisu ale ukázala, že po něm následoval ještě krátký hovor s Gottem. Existuje i zveřejněná nahrávka hovoru s Josefem Rychtářem, v níž Bartošová mluví o strachu a alarmu v domě.

Média ji ale datují na den před smrtí, nikoli na osudné úterní dopoledne. Přímé srovnání tónu obou hovorů proto nelze poctivě udělat: u Rychtáře slyšíme úzkost, u Gotta známe jen číslo a stopáž. Po čtyřech měsících vyšetřování policie případ uzavřela. Mluvčí Andrea Zoulová tehdy pro média uvedla, že Bartošová odešla z domu sama a nikdo další se na její smrti nepodílel. Závěr se opíral o svědectví, zjištění na místě a znalecká zkoumání. Podrobný veřejný seznam všech úkonů nikdy zveřejněn nebyl.

Mediální exploze a její stín

Smrt Ivety Bartošové vyvolala mediální vlnu, která neměla v české popkultuře obdoby. Analýza agentury Media Tenor pro Českou televizi ukázala, že Zprávy FTV Prima i Televizní noviny odvysílaly kvůli tragédii celé monotematické relace. Případ přerostl rovinu jedné celebrity a stal se společenským zrcadlem; Respekt ho analyzoval jako mezní ukázku vztahu bulváru, publika a celebrit. V debatě zaznívalo, že tlak na změnu by musel přijít od čtenářů, „ale to se neděje.“

Právě proto stojí za zmínku, proč se informace o posledním hovoru s Gottem objevila ve veřejném prostoru až deset let po tragédii. Data o tom, komu, kdy a jak dlouho člověk volal, jsou chráněnými provozními údaji. Policie je standardně sama nepublikuje. Že se přesto dostala do médií přes nejmenovaný zdroj, vypovídá o přetrvávajícím veřejném zájmu, i o tom, jak tenká je hranice mezi pietou a exploatací.

Co zákon neumí a kde hledat pomoc

Po každé podobné tragédii se vrací otázka: proč nebyla pod dohledem? Český právní řád ale neumožňuje držet člověka v péči proti jeho vůli bez splnění přísných podmínek. Zákon o zdravotních službách připouští hospitalizaci bez souhlasu jen při bezprostředním a závažném ohrožení sebe či okolí, případně při potřebě neodkladné péče. Z veřejně dostupných zdrojů nelze doložit, že tato zákonná podmínka byla v posledních hodinách jednoznačně naplněna a rozpoznána.

Pokud se vy nebo kdokoli ve vašem okolí ocitne v krizové situaci, existují v Česku kontakty, které fungují nonstop a zdarma:

• Tísňová linka: 112 nebo 155
• Linka první psychické pomoci (dospělí): 116 123
• Linka bezpečí (děti a mladí do 26 let): 116 111

Padesát vteřin hovoru. Čas, číslo, délka: tři údaje, které výpis zachytil. Všechno ostatní, co v tom krátkém spojení mezi dvěma lidmi proběhlo, zůstává tam, kam telekomunikační tajemství i lidská slušnost říkají, že patří: v tichu.

Článek Výpis hovorů odkryl poslední den Ivety Bartošové. Poslední její telefonát proběhl s Karlem Gottem, trval 50 vteřin se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Sousedka u rybníka a poslední svědkyně na cestě

Několik dní před tragédií venčila sousedka psa u uhříněveského rybníka. Potkala Ivetu. Řekla později médiím, že zpěvačka „nevypadala vůbec dobře“, použila slovo „smrtelně bledá“. Žádná lékařská diagnóza, jen instinktivní dojem člověka, který ji znal z ulice. Ten dojem ale přesně zapadal do obrazu, který se skládal už měsíce: extrémní hubnutí, zavírání se doma, mizení z veřejného prostoru.

Ráno 29. dubna 2014 ji viděla jiná žena z okolí naposledy. Šla pomalu, s vláčnou chůzí, nesla košík a měla na hlavě čepici. Směřovala od domu k trati. Policie později potvrdila, že z domu odešla sama, bez doprovodu. Nikdo ji nedoprovázel, nikdo ji nezadržel.

Šestnáct minut s matkou

Den předtím, 28. dubna, proběhl poslední telefonát s matkou Svatavou. Šestnáct minut. Iveta v něm mluvila o tom, že váží 49 kilo a dál hubne. Stěžovala si na bolesti v krku, problémy se zuby, stres. Říkala, že je doma zavřená, že je to „hrozný“. Zmiňovala strach, z pronásledování, z vniknutí do domu.

Matka slyšela únavu a úzkost. Neslyšela explicitní ohlášení konce. Přepis hovoru, který později zveřejnil Josef Rychtář a přepsala média, ukazuje ženu v rozkladu, ne ženu, která oznamuje rozhodnutí. To je podstatný rozdíl: signály izolace a vyčerpání zněly jako pokračování měsíců trvajícího stavu, ne jako akutní zlom. A právě proto na ně bylo tak těžké reagovat jako na poplach.

Co uzavřela policie

Vyšetřování ukončila Policie ČR 1. srpna 2014. Závěr byl jednoznačný: účast další osoby nebyla prokázána. Pitva nezjistila starší poranění, toxikologie neprokázala přítomnost alkoholu ani jiných těkavých látek v krvi. Iveta Bartošová odešla z domu sama a sama došla k železniční trati.

Policejní protokol je chladný dokument. Neříká nic o bledosti, o strachu v hlase, o šestnácti minutách s matkou. Říká jen to, co je trestněprávně relevantní: nikdo ji k činu nepohnul, nikdo jí fyzicky nepomohl. Pro vyšetřovatele případ skončil. Pro všechny ostatní zůstal otevřený.

Proč se signály neproměnily v záchranu

Veřejnoprávní reflexe po smrti Bartošové, například analýza ČT24, pojmenovala mechanismus, který její případ ilustruje bolestně přesně: když se krize celebrity stane rutinním mediálním obsahem, přestane působit jako poplach. Sousedé viděli bledost, ale neznali kontext telefonátů. Matka slyšela strach, ale byla stovky kilometrů daleko. Média zaznamenávala rozklad, ale rámovala ho jako skandál, ne jako volání o pomoc.

Redakce VIPŽivot se zajímala o varovné signály, které jsou podle odborníků z Národního ústavu duševního zdraví právě ty, jež byly v posledních dnech na Bartošové viditelné:

• Izolace a vyhýbání se lidem
• Výrazné změny hmotnosti a zanedbávání péče o sebe
• Pocit beznaděje a bezcennosti
• Tendence k návykovým látkám

Reakce okolí by měla být přímá: otevřít rozhovor, brát signály vážně, pomoci člověku napojit se na odborníka. Při akutním ohrožení volat 112, jinak Linku první psychické pomoci 116 123.

Příběh, který nezestárl

Že téma Ivety Bartošové rezonuje i dvanáct let po její smrti, není jen výroční mechanika. V roce 2024 odvysílala TV Nova třetí řadu série Iveta s průměrným podílem přes 28 % v cílové skupině a navazující dokument Málo mě znáš dosáhl přes 31 %. Příběh funguje jako zrcadlo: ukazuje, co se stane, když se dlouhodobý rozklad stane zábavou a pomoc nepřijde včas.

Iveta Bartošová odešla z domu v Uhříněvsi v úterý dopoledne, s košíkem a čepicí na hlavě, pomalou chůzí ženy, která vážila méně než padesát kilo. Nikdo ji nezastavil, protože nikdo přesně nevěděl, že právě teď je ta chvíle, kdy ještě jde něco udělat.

Článek Byla smrtelně bledá, řekla sousedka. Poslední dny Ivety Bartošové byly tichým pádem, který už nikdo nezastavil se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Ze skromného mládeneckého bytu do luxusní rezidence

Ukázalo se totiž, že má vše v hlavě, jak se říká, pořádně srovnáno a po tátovi zdědil nejen podobu, ale i čuch na dobrý byznys. Místo rozhazování vsadil na jistotu – pražské reality.

Po tátově odchodu sice nějakou dobu vegetoval v bytě v Apolinářské ulici, ale nestačilo mu to. A není divu. Bylo to sice prestižní místo v centru Prahy, ale ruku na srdce, pro mladého chlapa, co si chce budovat vlastní soukromí, to začalo být těsné. A tak se Artur rozhlédl po trhu a před dvěma lety udělal zásadní krok. Investoval necelých deset milionů korun do moderního bytu v projektu View Spořilov.

Pokud jste o takovém bydlení neslyšeli, nedivíme se – tenhle developerský počin na Praze 4 totiž zmizel z nabídky rychleji než lístky na koncert jeho mámy v dobách té největší slávy. A není se co divit. Artur si vybral dispozici 4+kk, což na necelých devadesáti metrech čtverečních nabízí královský prostor. Má tam tři ložnice a dvě koupelny, takže když přijde návštěva nebo se v budoucnu rozroste rodina, rozhodně může počítat s parádní rezervou. K bytu navíc patří i balkon na ranní kafe a garážové stání, aby v zimě nemusel škrábat okna u auta – podle názoru naší redakce je to zkrátka bydlení pro náročného Pražáka, co chce mít klid, ale zároveň být za deset minut v centru.

Image drsňáka s diplomem v kapse

A mimochodem – kdo si Artura pamatuje jako toho blonďatého kluka s patkou, ten by ho dneska na ulici nejspíš přešel bez povšimnutí. Artur prošel vizuální proměnou, která by vystrašila i zkušenou vizážistku. Vlasy šly úplně dolů (podle jeho slov za to můžou geny a řídnoucí kštice) a k tomu si nechal narůst pořádný knír a záda si ozdobil masivním tetováním. Upřímně – vypadá teď spíš jako člen motorkářského gangu než syn popové princezny.

Ale nenechte se mýlit drsnou slupkou. Artur rozhodně není žádný flákač. Prošel si prací v hotelu, dělal barmana a zkusil to i s metalovou kapelou Behind the Mirror, kde do toho pořádně řezal. Nakonec ale zakotvil v marketingu a v castingovém byznysu. A aby toho nebylo málo, vrhl se i na studium psychologie. Možná i proto, aby lépe porozuměl všemu tomu mediálnímu kolotoči, ve kterém musel od dětství fungovat.

Článek Jak žije syn Ivety Bartošové: Artur Štaidl zůstal u podnikání, dnes vlastní byt v Praze za 9 milionů korun se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

13 vztahů, 13 zklamání

Prvním osudovým mužem Ivety Bartošové byl Petr Sepéši. Jednalo se o její první velkou lásku, ale i bolest. Neustálá nevěra z partnerovy strany ji psychicky ničila a vztah skončil jeho nečekanou tragickou smrtí. Dalším na seznamu byl zpěvák Michal Penk. Jejich krátký románek však zničila jeho extrémní žárlivost i nevěra během zahraničního pobytu.

Třetí v pořadí byl osudový Ladislav Štaidl. S ním prožila Bartošová nejdelší vztah a porodila mu svého jediného syna. Redakce VIPživot připomíná skutečnost, že Štaidl byl v době randění s Bartošovou ženatý. Přestože se zpěvačka snažila sebevíc, k rozvodu a k následné svatbě s ní jej nikdy nepřinutila. Trápila ji tedy nejen jeho manželka, ale i skladatelova nevěra.

Následoval krátký úlet, který rozbil její dlouholetý vztah se Štaidlem. Ten zpěvačka prožila s Rudolfem Hrušínským nejmladším. Nejtemnější kapitolou života Bartošové byl pravděpodobně vztah s Romanem Třískou. Tvrdila totiž, že ji unesl a zneužíval. Případ však zůstal nejasný. Na jejím seznamu partnerů se objevil také slovenský zpěvák a herec Karol Csino. Jejich krátký vztah však ukončila její žárlivost.

Zkusila lovit i mimo showbyznys

Když se poté po boku Bartošové objevil neznámý a showbyznysem nepolíbený Daniel Barták, vypadalo to velmi nadějně. Tato epizoda však opět rychle skončila. A zase byla na vině zpěvaččina žárlivost. A tak začala lovit opět ve slavných vodách. Jejím dalším úlovkem se stal Zdeněk Podhůrský. Jejich vztah bez větší stability však zapadl mezi další neúspěšné pokusy o štěstí.

Za velkou naději byl poté považován veterinář Roman Hanke, který se ji snažil zachránit, ale bohužel neustál její problémy s alkoholem a s psychikou. Desítka patřila Jiřímu Pomejemu, který zpěvačce konečně splnil sen o svatbě, ale manželství rychle zkrachovalo. Bartošová, jejíž láska k němu rychle vyprchala, herce vyhodila. Ten později podlehl zákeřné rakovině.

Po těchto zkušenostech začala zpěvačka hledat dále za hranicemi. Narazila si italského šlechtice Domenica Martucciho. Jednalo se o velmi šťastný vztah, který ale po krátké době ukončily její problémy a časté hádky.

Druhá svatba a únos do Itálie

A poté se na scéně objevili dva sokové, a to Zdeněk Macura a Josef Rychtář. První zmíněný obviňoval druhého z domácího násilí, a tak byl Macura – Ivetin fanatický obdivovatel – nucen odvézt svou vyvolenou do Itálie. Tím se rychle rozpoutal mediální chaos. Do celé akce byli dokonce zapojeni policisté i Interpol. Někteří totiž tuto kauzu považovali za únos.

Bartošová si Rychtáře, který se kvůli ní dokonce rozvedl, vzala za muže. Mluvilo se ovšem o silných manipulacích z jeho strany, odstřihnutí zpěvačky od přátel a od rodiny. Již v té době trpěla Bartošová depresemi a měla velké problémy s alkoholem. Nakonec se odhodlala k tomu nejhoršímu, vzala si život.

Rychtář zůstává i po její smrti pod drobnohledem médií. Dnes se živí mimo jiné prací v pohřebnictví, kterou sám označuje za jakési „poslání“ a za způsob, jak odčinit minulost. Zároveň si stále udržuje silný vztah k zesnulé zpěvačce – pravidelně navštěvuje místo její smrti i hrob a při výročích natáčí vzkazy fanouškům, ve kterých na ni vzpomíná. Po jejím odchodu sice navázal další vztah, ten ale po letech skončil, a Rychtář tak zůstává spíše samotářem, který žije hlavně minulostí a odkazem své „Džambulky“.

Osudová láska i osudová smrt

Ze zmíněných třinácti mužů byl pro Bartošovou pravděpodobně zásadní právě Petr Sepéši. I přes jeho nevěru ho milovala nejvíc – a jeho tragická smrt ji poznamenala na celý život. Sepéši zahynul v roce 1985 při střetu s vlakem na železničním přejezdu.

O téměř 30 let později, 29. dubna 2014, ukončila život stejným způsobem i sama Bartošová – skokem pod vlak nedaleko svého domu. Mnozí, včetně naší redakce, dodnes věří, že právě tato paralela nebyla náhodná.

Navzdory bouřlivému soukromí patřila Bartošová k největším hvězdám české pop music. Proslavila se už v 80. letech, bodovala s hity jako Knoflíky lásky a získala řadu ocenění včetně ankety TýTý. Její kariéra ale byla stejně jako její vztahy plná výkyvů – střídaly se velké návraty s pády způsobenými osobními problémy.

Článek Únosy, nevěra i žárlivost. Iveta Bartošová hledala lásku marně, všech 13 vztahů skončilo bolestí se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Bartošová neuměla dlouze mluvit

Karel Šíp, nejenže je výborným moderátorem a bavičem, ale také již stihl napsat několik knih. A právě v jedné z nich jsme se v redakci VIPživot dočetli velmi zajímavé informace týkající se Šípovy spolupráce se zpěvačkou Ivetou Bartošovou. Šíp měl totiž pro její připravovaný pořad psát spojovací texty. Napadlo jej, že to pojme jako deník, který si zpěvačka vede, a texty z něj měly provázet jednotlivé písně. Jak se ale ukázalo, Bartošová s tím měla velký problém.

„Ukázalo se, že souvislé mluvené slovo bylo nad její schopnosti. Chtěla hlavně zpívat. Mluvení nebylo její ambicí,“ píše Šíp v knize Čekání na smích. Nakonec Šíp vymyslel alternativu. Deník měl předčítat Richard Genzer, který tomu dodal šmrnc. Ani tak ovšem pořad diváky nezaujal, a tak se tiše vytratil z obrazovek.

I tuto zkušenost ovšem Šíp zúročil v talk show formátech, které ho definitivně katapultovaly mezi televizní legendy. Šíp se v zábavě pohybuje už od 70. let. Redakce VIPživot připomíná, že začínal jako textař a hudebník, později jako moderátor celé řady pořadů, od hudebních soutěží až po zábavné talk show.

Fenomenální Šaráda i Všechnopárty

Mezi jeho nejznámější projekty patřila například Šaráda navazující na dřívější Hitšarádu, kde bavil publikum společně s Jaroslavem Uhlířem, zatímco hudební doprovod obstarával právě Uhlíř. Tento pořad České televize propojoval divácky velmi oblíbený inteligentní konverzační humor s písněmi. Jako hosté se v něm objevili například Marek Vašut, Janek Ledecký, Jana Hlaváčová, Jan Kalousek nebo Petr Janda.

Skutečný fenomén ale přišel až s talk show Všechnopárty, kterou Šíp moderuje od roku 2005. Pořad založený na rozhovorech s trojicí hostů se stal stálicí pátečních večerů České televize a jedním z nejdéle vysílaných zábavných formátů u nás. Díky nenucenému humoru a pečlivému výběru hostů si Všechnopárty dlouhodobě drží vysokou sledovanost a pro mnoho diváků je symbolem televizní pohody na konci týdne.

Ať už šlo o nepovedenou spolupráci se slavnou zpěvačkou nebo o desítky let úspěšných pořadů, jedno je jisté: Karel Šíp zůstává i po mnoha letech jedním z nejviditelnějších a nejtrvalejších bavičů české televizní scény.

Článek Spolupráce s Bartošovou byla propadák: Karel Šíp musel povolat Genzera. Iveta nebyla schopná mluvení se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Rozdílné povahy

Pro jejich maminku přitom bylo velkým překvapením, když po porodu Ivanky přišla o 15 minut později na svět ještě Iveta. Nečekala to, jelikož v té době se neprováděla ultrazvuková vyšetření, a maminky se tak dozvěděly i pohlaví miminka až poté, co přišlo na svět. A jako by příchod dvojvaječných dvojčat na svět předurčoval také jejich povahu.

Zatímco Iveta se vždy pasovala spíše do role křehké princezny a působila poslušně a krotce, Ivana byla opakem, informuje Nova. Šatičky příliš nenosila, hrála si raději s chlapci a měla rozhodně ostřejší lokty. Obě ale měly jedno společné – zlato v hrdle. Zpěvu se věnovaly obě, i když jak známo, Iveta si i přes svou povahu dokázala získat srdce posluchačů přesvědčivěji než její sestra.

Ivana vystupovala pod pseudonymy Iva Baarová či Viana Bartošová. „Celou dobu, ještě než se zabil Sepéši, ale i po jeho smrti, jsem se snažil, aby Iveta zpívala se svou sestrou. Obě byly výborné. Všechno to marketingově nahrávalo a báječně zapadalo do sebe. Navíc by měly kariéru až do důchodu, protože když zpívají dvojčata, tak je to vždy zajímavé. Pamatuji si, že proti tomu byl tenkrát hodně Láďa Štaidl. A Iveta také nesouhlasila,“ zavzpomínal Felix Slováček pro iDnes.

Vztah sester

Iveta se přitom snažila ji zviditelnit – nazpívala s ní duet a brala ji i na koncerty jako svého hosta. Zkraje 90. let ale Ivana využila nově otevřených hranic a vyrazila do zahraničí. Zpívala na zaoceánských lodích i v barech, zatímco Iveta si v tuzemsku budovala silnou pozici. Poté se Ivana trvale usadila ve Švýcarsku, kde se provdala.

Střípek závisti tam ale nejspíš byl, i když navenek sestry působily, že mají hezký a harmonický vztah. „Ona mi to trošku vyčítá, že utekla kvůli mně, že byla pořád ta druhá. Snažila jsem se jí pomoct, ale lidi ji nebrali. Trpěla tím a já tím trpím taky, je to moje dvojče,“ svěřila se Iveta. V roce 2022 se v pražské Lucerně konal vzpomínkový koncert pro Ivetu a Ivana zde vystoupila. Zazpívala 3 její písně a po každé zazněl velký zasloužený aplaus. Po třetí písni už byla Ivana velmi dojatá. „Děkuji, že jste tady, Ivetka vás všechny vidí a raduje se,“ řekla divákům.

Článek Dvojčata Bartošovy neměla tak úplně čistý vztah, jak se mohlo zdát. Iveta cítila závist, ačkoliv se sestře snažila pomoci se nejdříve objevil na VIPživot.cz.