Nádor velikosti pěsti a deset let bez recidivy

Před zhruba deseti lety lékaři u herečky objevili velký zhoubný nádor v tlustém střevě. Operace byla rozsáhlá: chirurgové odstranili značnou část střeva i lymfatické uzliny. Po probuzení z narkózy přišla otázka, kterou zná každý onkologický pacient, co dál. Chemoterapie? Devátá řekla ne. „Nepřemlouvali mě,“ popsala v rozhovoru pro iDnes.cz. Bez znalosti přesného stadia nádoru lze jen říct, že český standard léčby kolorektálního karcinomu není černobílý: u časných stadií pooperační chemoterapie nutná být nemusí, u pokročilejších je naopak doporučeným postupem. Devátá každopádně žije deset let a zřejmě bez recidivy.

Druhý úder přišel krátce před jejími 85. narozeninami. Ráno neunesla hrnek jednou rukou. Mluvila, jak sama říká, „jako s bramborem v puse“. Klesal jí koutek. Mozková mrtvice. Přežila, ale následky zůstaly. Chůze se zhoršila natolik, že od té doby používá berle. Pravá ruka přestala poslouchat při psaní, a pro autorku desítek knih to znamenalo zásadní zlom. Nepřestala ale tvořit. Přešla na diktování. Poslední kniha Na vše připravena vyšla loni v listopadu.

Kafe, cigáro a seznam, který skončil v šuplíku

Její ranní rituál zní jako provokace adresovaná každému lékaři: káva a cigareta. Devátá kouří šedesát šest let. V rozhovoru pro Magazín DNES přiznala, že si neumí představit kávu bez cigára, že o ní „se nedá říct, že nepije alkohol“, a že tučné jídlo i sladkosti patří k jejímu jídelníčku. Od lékařky dostala po operaci papír, co jíst, co nejíst. „Doporučení doktorky nedodržuji, protože jsou hnusný,“ shrnula svůj přístup. Na představu, že by si v devadesáti odepřela dobroty, které má ráda, prostě nepřistoupila. A cigarety? Lékaři jí prý po tolika letech kouření říkají, že by už ani neměla přestávat.

Nejpozoruhodnější na příběhu Deváté není cigareta ani sklenka. Je to důslednost, s jakou odmítá být předkládána jako „vzorná pacientka“ nebo „statečná bojovnice“. V rozhovoru pro Český rozhlas v roce 2020 o sobě řekla, že se „narodila s darem být šťastná“. V jiném rozhovoru použila formulaci, že ji Pánbůh nechává „přesčas“. Mluví o všem, o rakovině, mrtvici, psychickém vyčerpání, bez sebecenzury a bez potřeby cokoli tajit. Její matka se dožila 93 let. Devátá chce tento rodinný rekord překonat. „Já chci žít, dokud to půjde,“ říká. A pro ni to neznamená přežívat na dietním režimu.

Co z toho plyne pro ostatní

Nic medicínského. Příběh jedné pacientky, která odmítla chemoterapii a deset let žije bez recidivy, je statisticky bezvýznamný vzorek. Česká onkologická praxe stojí na mezioborovém rozhodování, kde o léčbě nerozhoduje pacientčin apetit, ale stadium nádoru, histologie a rizikové faktory. Od ledna se navíc v Česku snížila věková hranice pro vstup do screeningu kolorektálního karcinomu na 45 let; prevence zachraňuje životy spolehlivěji než štěstí. Devátá ukazuje něco, co se do klinických doporučení nevejde: že osobní autonomie a humor mohou být stejně důležité jako dodržování předpisů. Ne proto, že by léčily. Ale proto, že dávají důvod chtít se ráno probudit, i kdyby to bylo jen kvůli kávě a cigaretě.

Článek Ivanka Devátá přežila rakovinu i mrtvici, ale neřestí se nevzdala. „Doporučení doktorky nedodržuji, protože jsou hnusný“ se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Co přesně se stalo

K pádu došlo v posledních dnech před rozhovorem zveřejněným 5. května 2026, podle formulací pravděpodobně na přelomu dubna a května. Devátá trpěla kopřivkou, dostala na ni lék, po němž byla silně ospalá. Když se zvedla, aby si ohřála oběd, zamotala se jí hlava. Zapotácela se a spadla přímo do těžké chodicí opory. Sama popsala, že si „ošklivě odřela nohu i loket“.

Na první pohled banální domácí nehoda. Jenže u člověka, který už v roce 2020 prodělal mrtvici a od té doby žije s omezenou pohyblivostí, se i povrchové zranění může rychle zkomplikovat.

Proč padlo slovo amputace

Poraněná noha se nehojila tak, jak by měla. Ošetřující lékařka při kontrole identifikovala bércový vřed, chronickou ránu, která ve vyšším věku a při zhoršeném cévním zásobení představuje vážné riziko. V té souvislosti zazněla i zmínka o možné amputaci.

Důležité upřesnění: podle dostupných zdrojů k amputaci nedošlo. Nejde o potvrzený zákrok ani o plánovanou operaci, ale o lékařskou obavu, kterou Devátá sama citovala v rozhovoru. Aktuální péče probíhá doma, sestra dochází na převazy, herečka se pohybuje minimálně a s velkou bolestí.

Podle dat CDC patří pády mezi nejčastější příčiny vážných zranění u starších dospělých. Nezpůsobují jen zlomeniny kyčle nebo hlavy, vedou i k dlouhodobému strachu z pohybu, který dále zhoršuje soběstačnost. Přesně to se u Deváté děje.

Jak vypadá její každodennost teď

Sama říká, že se „vůbec dobře“ nemá. Po bytě se plíží, chodicí opora je kvůli dvanácti schodům v domě prakticky nepoužitelná. Pečovatelská služba zajišťuje základní pomoc, syn Adam Vinkláře ji už dříve vozil na vyšetření. O nepřetržitém dohledu ale zdroje nemluví.

Praktické důsledky jsou okamžité:

• Plánovaný zájezd a beseda musely být zrušeny.
• Slavnostní jmenování čestnou obyvatelkou Žižkova, které mělo navázat na březnový zápis do Knihy cti Prahy 3, zůstává nejisté.
• Potřeba asistence se zjevně zvýšila oproti stavu před pádem.

Co z toho plyne

Lékařská prognóza veřejně známá není a nemůžeme ji domýšlet. Fakta ale mluví jasně: devadesátiletá žena s anamnézou mrtvice, s bércovým vředem na poraněné noze a s bolestí při každém kroku nemá před sebou rychlý návrat do běžného fungování. Zároveň, a to stojí za zmínku, v rozhovoru pro iDNES zdůrazňuje, že se snaží neztrácet optimismus.

Ivanka Devátá celý život psala o tom, jak se lidé perou s tím, co jim život nadělí. Teď se pere sama, po svém bytě, krok za krokem, s obvázanou nohou a bez publika.

Článek Strach o Ivanku Devátou: devadesátiletá herečka prodělala ošklivý pád, lékařka mluvila o amputaci se nejdříve objevil na VIPživot.cz.