Blonďák, co cinkal

Na trase mezi Prahou a Prčicemi šlo ten rok přes pětadvacet tisíc lidí. Jeden z nich byl vysoký, hubený blonďák, který na sebe upozorňoval zvláštním zvukem: pod bundou měl přes rameno igelitku s osmi lahvovými pivy a ta při každém kroku cinkala. V knižní verzi příběhu Pawlowská situuje setkání asi třicet kilometrů před cílem, v pozdější rozhlasové vzpomínce říká, že si ho všimla hned za startem. Detaily se liší, jádro zůstává: pili spolu pivo, zašli do hospody, on hrál na kytaru a cestou se s ní čím dál víc opožďoval za skupinou. Mirka svůj úkol splnila, úžasného kluka skutečně potkaly.

Muž se jmenoval Zdeněk Pawlowský. V knihách Haliny Pawlowské vystupuje jako „Daník“.

Příběh, který nebyl pohádkově hladký

Instagramový příspěvek z letošního června dělá z celé věci romantickou zkratku: stará fotka, cinkot lahví, osudová náhoda, pointa „na cestu se dej, lásku tam potkej“. Fanoušci v komentářích psali „tak to máme stejné“ a obdivovali Zdeňka jako fešáka. Jenže kdo otevře knihu Pravda o mém muži, najde příběh výrazně méně uhlazený.

Po prvním sblížení vyšlo najevo, že Zdeněk současně řešil jiné ženy. Jedna z nich byla těhotná. Svatba s Halinou se odehrála narychlo a tajně. Začátek vztahu nebyl romantická procházka, ale improvizace plná chaosu a překážek. Sama Pawlowská to nikdy nezakrývala, naopak, právě z těch zvratů stavěla pointy, které její čtenáři znají. Idyla v knižní verzi existuje, ale je promíchaná s nevěrami, zmatkem a realitou, ve které se dva mladí lidé snažili najít společný rytmus.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Halina Pawlowská (@halinapawlowska_official)

Přesto spolu zůstali. Po smrti manžela v prosinci 2013 Pawlowská mluvila o sedmatřiceti společných letech, která byla „plná radosti a vášně“, ale i „starostí a smutku“. Byli protiklady, spojoval je smysl pro humor. Mediální zkratka „35 let manželství“ je přibližná; přesnější je říct, že od toho květnového dne v roce 1976 do Zdeňkovy smrti uplynulo třicet sedm let.

Proč manžela nikdy neukazovala

Kdo sledoval Pawlowskou v televizi, na besedách nebo v časopisech, mohl mít dojem, že žije sama. Zdeňka systematicky chránila před veřejností. „Neměla jsem důvod ho ukazovat jako psa nebo kabelku,“ vysvětlila v rozhovoru po vydání knihy, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot. Jemu nevadilo, že není součástí showbyznysu, a jí nevadilo, že o něm nikdo neví. Teprve kniha napsaná po jeho smrti otevřela dveře do soukromí, které předtím třicet sedm let držela zavřené.

Konec, který se zvládnout nedá

V létě 2013 lékaři Zdeňkovi diagnostikovali neoperovatelný zhoubný nádor mozku, několik ložisek nejagresivnějšího typu. Předcházely tomu nenápadné příznaky: divný pocit v ruce, mlha před očima. Po týdnu v nemocnici následovala domácí péče a ozařování. Zemřel doma 12. srpna 2013.

„To se zvládnout nedá,“ řekla Pawlowská několik měsíců poté. Knihu Pravda o mém muži napsala i proto, aby o něj nepřišla podruhé, skrze zapomínání vzpomínek. Pomáhala jí velká rodina v jednom domě a práce, která ji celý život držela nad vodou.

Pochod, který páruje lidi od roku 1966

Pochod Praha–Prčice běží nepřetržitě šedesát let. V sedmdesátých letech přitahoval desetitisíce účastníků a v oficiální historii akce jsou doložené i páry, které se po pochodu rovnou braly. Příběh Pawlowské tedy není anomálie, je součástí tradice, ve které padesátikilometrová trasa funguje jako neúmyslná seznamka. Stačí, aby vás kamarádka vytáhla z postele.

Mirka to tehdy udělala jednou větou. Halina na ni nadávala celou cestu na start. A pak uslyšela cinkot osmi lahvových piv.

Článek Kamarádka ji přemluvila na pochod do Prčic. Pawlowská tam potkala muže, se kterým zůstala až do jeho smrti se nejdříve objevil na VIPživot.cz.