Prázdná náruč, prázdné břicho

V lednu 2013 Janečková v šestém měsíci těhotenství porodila v podolské porodnici mrtvou dceru Amálku. Později popsala pocit „prázdného břicha a prázdné náruče“, větu, která se z rozhovorů nedá vyškrtnout, protože přesně pojmenovává, co zůstane po dítěti, které nikdy nezaplakalo. Ještě v roce 2018 v rozhovoru pro Ona Dnes říkala, že Amálka rodině stále chybí.

Třináct měsíců po Amálčině smrti, 2. února 2014, spáchal sebevraždu její synovec Filip Havlíček. Bylo mu čtrnáct, do patnáctých narozenin zbýval měsíc. Oběsil se na zahradě domu svých rodičů. Zanechal dopis, v němž vysvětloval, že hlavním důvodem je jeho homosexualita, ne proto, že by ji rodina odmítala, ale proto, že nedokázal unést představu života ve společnosti, kterou vnímal jako nepřátelskou.

Paradox, který nebyl o rodině

Nejsnáze by se příběh dal vyprávět jako ironie osudu: moderátorka spojující rodiny, jejíž vlastní rodina se rozpadá. Jenže fakta ukazují něco složitějšího. Filipova rodina nebyla „bigotní rodina z filmu“. Sám Filip v dopise odkazoval na americký snímek Modlitby za Bobbyho, kde matčina netolerance žene syna k smrti. Ale jak jeho matka Svatava Havlíčková později vysvětlila, „bigotní matkou“ pro Filipa nebyla ona, byla jí česká společnost. Filip se se svou orientací svěřil dvěma sestrám. Přijaly ho, podle Janečkové „naprosto úžasně“.

V širší rodině navíc LGBT+ realitu znali z první ruky přes další příbuzné. Přesto to nestačilo. Zpětně vyšlo najevo, jak silně na chlapce působily výroky místního faráře o homosexualitě a registrovaném partnerství. Rodina to plně pochopila až na pohřbu, kde tentýž duchovní pronesl homofobní výstup nad rakví jejího syna. Teprve tehdy jim Filipův dopis začal docházet celý. Janečková po letech popisovala první týdny a měsíce po synovcově smrti jako „až fyzickou bolest“. Výčitky typu „kdyby“ si musela vědomě zastavovat, aby se „neuzoufala“. Ani po čtyřech letech vzpomínky nezmizely, jen nebyly tak intenzivní jako dřív.

Z bezmoci vznikla poradna

Po Filipově smrti rodina zjistila, že chlapec na internetu komunikoval se sociologem a gay aktivistou, kterému psal o depresích a strachu z přijetí. Podle Janečkové dotyčný „nedokázal vhodně zareagovat“. Žádná specializovaná poradna pro LGBT+ dospívající v Česku tehdy neexistovala. Filip neměl kam zavolat. Právě tahle díra se stala impulzem. V roce 2015 vznikla online poradna Sbarvouven.cz, jejíž patronkou se Janečková stala. Dnes nabízí anonymní chat s vyškolenými peer mentory, podpůrné skupiny pro mladé lidi i rodičovskou skupinu pro rodiče queer dětí.

Co dělat, když někdo blízký trpí

Filipův příběh má i praktický rozměr. Národní ústav duševního zdraví uvádí varovné signály, které by rodiče a učitelé neměli přehlížet:

• stahování se z kontaktů a oblíbených aktivit
• preference samoty, změny spánku a jídla
• výkyvy nálad, beznaděj, nízké sebevědomí
• výroky typu „nemám pro co žít“ nebo „bylo by lepší, kdybych tu nebyl“
• sebepoškozování nebo dopisy na rozloučenou

Už samotná věta „nic nemá smysl“ je důvod jednat, ne čekat. Kam se obrátit:

• Linka bezpečí – 116 111 nonstop, chat denně, anonymně a zdarma pro děti a studenty do 26 let
• Sbarvouven.cz – anonymní chat s peer mentory, podpůrné skupiny
• Při akutním ohrožení – volat 155 nebo kontaktovat nejbližší krizové centrum

Moderátorka, terapeutka, patronka

Časosběrný portrét Ester, který natočila Helena Třeštíková pro Českou televizi, skládá profesní dráhu Janečkové, rodinné tragédie a následný aktivismus do jednoho oblouku. Dnes Janečková studuje psychoterapii. Posun od moderování k pomáhající roli nebyl náhlý zlom, spíš pozvolný důsledek poznání, že emotivní setkání před kamerou a skutečná pomoc člověku v krizi jsou dvě různé věci. Filip si v dopise přál, aby jeho poselství bylo „vykřičeno celému světu“. Rodina to splnila. A z jednoho dopisu vyrostlo něco, co v únoru 2014 neexistovalo, místo, kam může zavolat další čtrnáctiletý kluk, který se bojí.

Článek Janečková v Poště pro tebe spojovala rodiny. Sama přitom trpěla, doma ji za jediný rok potkaly dvě ztráty se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Třicet let před kamerou i za ní

Třeštíková začala Janečkovou natáčet v roce 1989, tehdy ještě jako jednu z protagonistek projektu Sestřičky. Sledování obnovila v roce 2009 a pokračovala až do roku 2019. Výsledkem nebyl klasický celebrity portrét, ale časosběrný dokument, který zachytil proměnu mladé zdravotní sestry v známou moderátorku, a současně proměnu ženy, která opakovaně narážela na limity vlastního manželství. Janečková sama přirovnala natáčení k psychoterapii. „Při takovém natáčení nemá cenu něco skrývat,“ řekla v rozhovoru pro ČT24 při uvedení filmu v lednu 2021.

Právě ta otevřenost dělá z dokumentu výjimku v českém mediálním provozu. Celebrity obvykle sdílejí krize až zpětně, v kontrolovaném rozhovoru, s jasně vymezenými hranicemi. Třeštíkové kamera ale běžela v reálném čase, zachytila slzy, ticho i momenty, kdy Janečková ještě nevěděla, jak příběh dopadne.

Vánoce 2010 a návrat po čtrnácti dnech

Nejostřejší zlom přišel před Vánoci 2010. Manžel Zdeněk, povoláním lékař, odešel za jinou ženou. Janečková zůstala se syny Cyrilem a Krištofem a s pocitem, že třináct let společného života právě skončilo. Po čtrnácti dnech se ale Zdeněk vrátil. Co následovalo, nebylo tiché zametení pod koberec. Návrat se otevřeně probíral v rodině, včetně synů. Zdeněk se jim omluvil, později vyhledal psychoterapii.

Janečková v jednom z pozdějších vyjádření popsala, že pár přenesl přes těžké časy „společné naladění“, formulace, která zní měkce, ale za kterou stojí roky práce na vztahu, ne jednorázové odpuštění. Nešlo totiž o jedinou epizodu. Dokument naznačuje opakované manželské krize a sama moderátorka se veřejně přiznala, že ani ona nebyla bez viny. V komentářích pod dokumentem se objevoval obdiv k její otevřenosti, ale i ostrá kritika manžela a nepochopení, proč ho „omlouvá“. Jenže Janečková nikoho neomlouvala. Pojmenovávala.

Amálka a Filip, dvě ztráty, které změnily směr

Paralelně s manželskými krizemi přišly rány, které s partnerským životem přímo nesouvisely, ale zasáhly ho do základů. Janečková v šestém měsíci těhotenství ztratila dceru, kterou chtěli pojmenovat Amálka. „Přestalo jí bít srdíčko ještě v břiše,“ popsala později v rozhovoru pro Ženy s.r.o. Nejmladší dcera Sára dodnes kreslí Amálku do rodinných obrázků; rodina ji symbolicky počítá mezi své členy. Krátce nato spáchal sebevraždu čtrnáctiletý synovec Filip. Zanechal dopis na rozloučenou, ve kterém popsal trápení spojené se svou sexuální orientací.

Janečková říká, že se s jeho smrtí nedá stoprocentně vyrovnat. Nikdy. Ale dá se s ní něco udělat. A přesně to udělala. Stala se patronkou projektu S barvou ven, poradny pro mladé LGBT lidi a jejich rodiny. Začala veřejně mluvit o tom, jak důležitá je naděje, a jak tragické je, když ji někdo nemá. „Mrzí mě, že ji můj synovec neměl,“ řekla na Českém rozhlase Dvojka. Z osobní tragédie vyrostlo občanské angažmá, které trvá dodnes. Janečková navíc začala studovat psychoterapii, jako by chtěla bolest nejen přežít, ale porozumět jí profesionálně.

Kontrast, který definuje její příběh

Síla příběhu Ester Janečkové neleží v jedné dramatické události. Leží v kontrastu. Na obrazovce byla vždy tou klidnou, empatickou moderátorkou, která v Poště pro tebe pomáhala cizím lidem nacházet ztracené příbuzné a uzdravovat staré křivdy. Doma přitom řešila vlastní ztráty, vlastní křivdy, vlastní rozbitou důvěru. Ten kontrast není pokrytectví. Je to spíš důkaz, že lidé, kteří nejlépe rozumějí bolesti druhých, ji často sami důvěrně znají. Janečková svou zkušenost neprodává jako produkt. Sdílí ji proto, že věří, že otevřenost může někomu pomoct, stejně jako jí samotné pomohlo třicet let před Třeštíkové kamerou.

Článek Více než 30 let s jedním mužem a roky bolesti. Ester Janečková ustála nevěru i smrt nenarozené dcery se nejdříve objevil na VIPživot.cz.