Stará křivda, nová platforma

Sládkův útok nevznikl ve vzduchoprázdnu. Bezprostřední záminkou byla jeho letitá teze, že v lednu 1998 skončil ve vazbě účelově, aby nemohl kandidovat a Václav Havel byl znovu zvolen prezidentem. Tuhle verzi opakuje přes čtvrt století. Dostupná soudní rozhodnutí včetně nálezu Ústavního soudu ale ukazují jiný obraz: Sládek byl k trestnímu stíhání vydán Poslaneckou sněmovnou, zadržen na základě soudního příkazu a do vazby šel mimo jiné proto, že se opakovaně vyhýbal hlavnímu líčení a nepřebíral předvolání. O prokázaném politickém spiknutí v rozhodnutích není řeč.

Přesto právě z této nepotvrzené legendy Sládek na tiskovce vystavěl přechod k osobnímu útoku na Dagmar Havlovou. Jako by vulgarita měla dodat jeho verzi událostí razanci, kterou jí fakta nedávají.

Proč zrovna G MMA

Projekt G MMA, za nímž stojí společnost G ENTERTAINMENT CZECH, se od začátku prezentuje jako mix profesionálních zápasů, prvků reality show a „silných příběhů“. Jak si Redakce VIPŽivot všimla, podle oficiálního představení na ČeskéNoviny.cz má kombinovat digitální platformu GTV, bojové sporty a kontroverzní veřejné figury. Sládek do tohoto konceptu zapadá přesně, ne jako sportovec, ale jako generátor pozornosti.

Na kartě prvního turnaje, plánovaného na 31. října 2026, figuruje Sládkovo jméno bez potvrzeného soupeře a se zmínkou o „speciálních pravidlech“. Spekulovalo se o Jiřím Paroubkovi, Jiřím Ovčáčkovi i dalších jménech, ale žádné z nich nebylo k datu tiskovky potvrzené. Podle nás to jen posiluje dojem, že Sládkova role v projektu je primárně marketingová: dodat turnaji virální náboj, který samotné zápasy nemusí přinést.

Politik bez strany, tvář s mikrofonem

Klíčový kontext, který snadno uniká: Sládek v roce 2026 nepřichází jako lídr funkční politické síly. Jeho SPR-RSČ Miroslava Sládka byla 28. ledna 2026 rozsudkem Nejvyššího správního soudu rozpuštěna a od 12. února je podle rejstříku Ministerstva vnitra v likvidaci.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený G MMA (@gmma_fights)

Přesto je Sládek viditelný víc než kdykoliv v posledních dvaceti letech. Objevuje se na protestech, narušuje výstupy politiků, a teď má pódium v zábavním projektu, který mu dává mikrofon a publikum bez jakéhokoliv filtru. Styl zůstává totožný s devadesátými lety: osobní útok, vulgarita, práce s resentimentem. Změnila se jen platforma: místo sněmovního mikrofonu YouTube stream, místo stranického sjezdu tiskovka MMA organizace.

Co může Havlová dělat, a co dělá

Dagmar Havlová, předsedkyně správní rady Nadace VIZE 97, na Sládkova slova do uzávěrky veřejně nereagovala. Právní rámec jí ale možnosti dává. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že u zásahů do cti mají primárně nastupovat soukromoprávní prostředky: civilní žaloba na ochranu osobnosti, případně požadavek na omluvu a přiměřené zadostiučinění. Trestní postih přichází v úvahu jen u nejzávažnějších případů.

Sládkův výrok je přinejmenším hrubým zásahem do důstojnosti bývalé první dámy. Zda překračuje i trestněprávní práh, by musel posoudit soud. Jisté je něco jiného: pro projekt typu G MMA je i případná žaloba další vlnou pozornosti. A přesně na tom celý model stojí.

Sládek v roce 2026 nemá stranu, nemá mandát, nemá voliče. Má ale ochotu říct cokoliv, a platformu, která na tom vydělává.

Článek „Podle hvizdu poznáš pizdu.“ Sládek veřejně urazil Dagmar Havlovou a pak přidal ještě krutější slova o jejím zesnulém muži se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Pět týdnů od prvního varovného signálu k definitivnímu kroku

Časová osa konfliktu je překvapivě strmá. Ještě 20. května 2026 Dagmar Havlová na webu Nadace VIZE 97 veřejně přiznala problémy, ale řešení nechávala na správní radě knihovny. Tentýž den iROZHLAS informoval, že celý tým podal výpovědi a že klíčový mecenáš Zdeněk Bakala ukončuje podporu; zvažoval to i Karel Komárek.

9. června VIZE 97 vydala stanovisko, v němž zdůraznila, že knihovna a nadace jsou dvě zcela nezávislé organizace, a že Havlová knihovnu nikdy neřídila. Počátkem června také převedla správu práv k užívání Havlova jména právě na VIZE 97. A 23. června přišel finální krok: odvolání souhlasu, zdůvodněné ztrátou důvěry ve vedení a směřování instituce.

Michaela Bakala v rozhovoru pro e15 potvrdila, že ukončení podpory nebylo emotivním zkratem, ale promyšleným krokem po dlouho nedodržovaných dohodách. Havlová tedy nebyla první, kdo odešel. Byla poslední.

Dva světy, které se srazily

Jádro sporu není osobní antipatie, ale střet dvou vizí. Tomáš Sedláček, který se funkce ředitele ujal 3. března 2025, přišel s ambicí proměnit knihovnu v „platformu světového formátu“ zaměřenou na novou generaci. Mluvil o menší závislosti na grantech a miliardářích, o výdělečné složce, o soběstačnosti. Část původního týmu i donátorů to četla jinak. Spisovatel Jáchym Topol v rozhovoru pro iROZHLAS varoval, že z Václava Havla se stává „zpeněžitelný artikl“. Bakalovi mluvili o řízení, které neodpovídalo principům spolupráce.

Sedláček se bránil: v červnovém rozhovoru pro Seznam Zprávy, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, hájil vlastní pojetí a odmítal model závislosti na velkých donorech. Jenže mezitím mu odešli lidé, peníze, a nakonec i jméno.

Právní mlha kolem názvu

Český občanský zákoník chrání jméno člověka i po smrti; ochrany osobnosti se může domáhat osoba blízká. Havlová tuto pozici využila už dříve: bez jejího souhlasu by pražské letiště neneslo Havlovo jméno a pojmenování náměstí v izraelské Haifě se řešilo dohodou s VIZE 97.

Správní rada knihovny vedená Davidem Duškem přiznala, že souhlas s užíváním jména pro pokračování činnosti potřebuje, a zadala právní analýzu obdrženého dokumentu. Žádný soud ani úřad zatím nevydal formální zákaz. Web knihovny ještě v červenci 2026 publikoval program pod stávajícím názvem a mezi partnery stále uváděl Bakala Foundation i Karel Komárek Family Foundation, oba dárce, kteří už veřejně oznámili odchod. Instituce nestačila promítnout krizi ani do vlastní prezentace.

Krátkodobě tedy nejde o automatický zánik. Střednědobě je ale právní nejistota zjevná a tlak na rychlé řešení (přejmenování, novou dohodu, nebo zásadní personální změnu) roste každým dnem.

Co bude s archivem

Za sporem o jméno stojí ještě větší otázka: kdo bude spravovat 88 212 archivních záznamů, 6 560 dopisů a desítky tisíc bibliografických položek, které knihovna shromáždila. Nejde o PR krizi. Jde o paměťovou infrastrukturu dokumentující život a dílo klíčové postavy české moderní historie.

Havlová 23. června naznačila směr: za přirozené by považovala předání archivních, dokumentačních a badatelských materiálů do veřejné instituce, která zajistí trvalou ochranu a zpřístupnění. Zároveň nevyloučila, že by o souhlasu s užíváním jména znovu jednala, pokud se objeví instituce nebo skupina lidí schopná dlouhodobě rozvíjet Havlův odkaz.

Dvojkolejnost, která definuje budoucnost

O provozu knihovny dnes rozhoduje její správní a dozorčí rada. O tom, zda smí nést Havlovo jméno, rozhoduje někdo úplně jiný: Havlová, respektive VIZE 97. Tyto dvě roviny se poprvé otevřeně oddělily a právě v tom spočívá skutečný přelom. Knihovna jako právnická osoba může existovat dál. Ale bez jména, bez týmu a bez hlavních donátorů je to jiná instituce, než jaká vznikla.

Havlová neřekla, že Havlův odkaz nemá žít. Řekla, že v těchto rukou žít nemá.

Článek Havlová řekla dost. Knihovna už nesmí používat jméno Václava Havla, ztratila její důvěru se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Olga jako nedotknutelný etalon

Aby člověk pochopil sílu odmítnutí, musí nejdřív pochopit sílu originálu. Olga Havlová nebyla jen manželka prezidenta. Byla jeho oporou v disentu, ženou, která s ním sdílela pronásledování, výslechy i roky odloučení. Už v roce 1990, pár měsíců po revoluci, založila Výbor dobré vůle, který se zaměřil na lidi se zdravotním postižením, opuštěné a diskriminované, na případy, kterých se neujala žádná jiná organizace. V roce 1995 ji veřejnost v průzkumu označila za nejvýznamnější ženu republiky.

Ladislav Špaček, který jako mluvčí prezidenta obě první dámy zažil zblízka, ji popsal jako ztělesnění skromnosti a síly osobnosti. Olga podle něj nevytvořila jen charitativní organizaci, vytvořila samotný český archetyp první dámy. Spojila Hrad s konkrétní pomocí a udělala to s intuicí, bez stylizace, bez potřeby být vidět. Když v lednu 1996 zemřela, odešla žena, kterou národ vnímal téměř jako morální instituci. A právě proti této instituci se měla za necelý rok postavit herečka z televizních seriálů.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Knihovna Václava Havla (@knihovnavaclavahavla)

Jedenáct měsíců, které změnily všechno

Havel sám později vysvětloval, že mu Olga před smrtí říkala, aby nezůstával sám, aby se brzy znovu oženil. Věděla, že sám být nemůže. Jenže veřejnost neslyšela Olžinu prosbu, viděla jen rychlost. Jedenáct měsíců a osm dní mezi pohřbem a svatbou. Pro mnohé to bylo příliš brzy. Špaček zpětně říká, že problém nebyl jen v načasování. Havel chtěl Dagmar okamžitě uvést do veřejného prostoru, chtěl ji mít viditelně po svém boku. Jenže veřejnost se podle Špačka nejprve musela „smířit s tím, že zmizela ta absolutně dokonalá Olga“. Dagmar měly být dopřány první měsíce v ústraní. Nestalo se.

Místo toho přišel bulvární tlak, kritika vzhledu, věkového rozdílu, chování. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR zaznamenal, že v roce 1998 si 55 procent obyvatel přálo Havlovu rezignaci, a nepřijetí Dagmar na Hradě patřilo mezi faktory tohoto propadu. Nešlo přitom jen o dvě ženy. Šlo o střet dvou úplně odlišných modelů první dámy. Olga představovala model disidentský: skromnost, charita, osobní autorita získaná utrpením. Dagmar přicházela s modelem, který Česko neznalo, známá tvář z populární kultury, viditelná, aktivní, v roli, kde se od ní očekávalo, že bude částečně suplovat neexistujícího ombudsmana a vyřizovat občanské žádosti o pomoc. Srovnání nebylo fér, ale bylo nevyhnutelné.

Roky, než se obraz otočil

Přesný okamžik zlomu neexistuje. Špaček mluví o tom, že „trvalo to pár let, než si Dagmar Havlová své postavení vydobyla a uhájila“. Odhadujeme, že šlo o druhou polovinu devadesátých let až začátek nového tisíciletí, tedy několik let tvrdého veřejného tlaku. Co nakonec změnilo optiku, nebyla žádná stylistická proměna ani mediální kampaň. Byly to Havlovy nemoci. Veřejnost viděla Dagmar, jak stojí po boku vážně nemocného prezidenta, jak pečuje, jak zůstává. ČT24 to zpětně shrnula jednou větou: „Čtrnáct let společného manželství nakonec Čechy přesvědčilo o smyslu tohoto vztahu.“ Z mediální postavy, která nahradila národní ikonu, se postupně stala konkrétní pečující osoba. A to byl jazyk, kterému česká veřejnost rozuměla.

Od stínu k vlastnímu odkazu

Po Havlově smrti v prosinci 2011 se Dagmar Havlová nestáhla do ústraní. Naopak, převzala plnou odpovědnost za Nadaci VIZE 97, kterou spolu s Havlem založila už v roce 1997, tedy ve stejném roce, kdy čelila nejtvrdší vlně odmítnutí. Dnes nadaci vede jako předsedkyně správní rady a její záběr je výrazně širší než Olžin Výbor dobré vůle: kultura, vzdělávání, zdravotnictví, Pražská křižovatka, prevence kolorektálního karcinomu, pomoc obětem domácího násilí, stipendia. V roce 2026 nadace připravuje akce k nedožitým devadesátým narozeninám Václava Havla, je oficiálním neziskovým partnerem 60. ročníku karlovarského festivalu a provozuje interaktivní instalaci „Zeptej se Václava Havla“.

Po celém Česku stojí více než 42 Laviček Václava Havla. Sama Dagmar Havlová veřejně zdůrazňuje, že se dlouhodobě věnuje právě práci v nadaci, ne v Knihovně Václava Havla, což jsou dvě samostatné a na sobě nezávislé organizace. Z ženy, kterou Česko nechtělo přijmout, se stala žena, která Havlův odkaz denně udržuje při životě. Cesta tam trvala roky a stála víc, než si většina kritiků z roku 1997 dokázala představit. Srovnávání s Olgou možná nikdy úplně nezmizelo, ale přestalo být tím jediným, co o Dagmar Havlové říkáme.

Článek Olgu milovali všichni, Dagmar nikdo nechtěl. Havlová potřebovala roky, než ji Česko přestalo srovnávat s její předchůdkyní se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Film, který Herz točil z donucení

Juraj Herz se k Holkám z porcelánu nedostal z tvůrčí touhy. Po Morgianě měl dvouletý zákaz režírování a návrat ke kameře byl podmíněný jedinou věcí: musel natočit příběh z dělnického prostředí. Velkosklad porcelánu splňoval kvótu. Herz do něj vtěsnal svůj rukopis jen natolik, nakolik mu to režim dovolil, a ani to nestačilo.

Cenzoři málem film zakázali s odůvodněním, že z dělnických dívek udělal „prostitutky“. Konkrétně musel vystřihnout dialog, který dnes zní absurdně nevinně: „Vždyť má dítě.“ — „No a co. Důležité je, že je zdravé.“ Vadilo nemanželské mateřství, ne smysl repliky. Herz to popsal v rozhovoru pro ČT24 s hořkým nadhledem člověka, který se naučil přijímat kompromisy jako pracovní podmínku. Výsledek? Sedmadevadesátiminutová komedie, kterou diváci milují dodnes, aniž tuší, kolik z ní chybí.

Tři osudy, tři světy

Eva Čeřovská — filmová Věra. Po absolutoriu na DAMU nastoupila do divadla v Hradci Králové. Tam také 18. srpna 1976 zemřela při autonehodě. Bylo jí třiadvacet, chyběly jí dva měsíce do čtyřiadvacátých narozenin. Podle záznamu Filmového přehledu je Hradec Králové uveden jako místo úmrtí i profesního působení. Kariéra, která sotva začala, skončila na křižovatce.

Lenka Kořínková — filmová Jitka. Z pětice hereček odnesla z filmu nejvíc škod, přinejmenším podle vlastních slov. V rozhovoru pro časopis Vlasta po návratu z emigrace popsala, jak ji role zaškatulkovala: lidé jí „koukali na prsa“, casting ji obsazoval do naivních a „levných“ typů. Sama mluvila o tom, že jí film „de facto zničil kariéru“. K tomu přibyla tísnivá atmosféra normalizace a bojkot hudební skupiny, v níž působila. S manželem odjela přes Rakousko do Austrálie, kde začínala od nuly: uklízečka, pokladní, administrativa v Sydney. Konec nesvobody, ale také konec herectví.

Dagmar Veškrnová — filmová Dana. Z mladého hereckého dorostu zaujala nejvíc. V roce 1975 získala na XIII. festivalu pro mladé diváky v Trutnově cenu Malé zlaté slunce. Film jí otevřel dveře k dalším rolím a viditelnost, která ji provázela celá sedmdesátá a osmdesátá léta. Pak přišel listopad 1989, Václav Havel, a v lednu 1997 svatba, po které se z herečky stala první dáma České republiky. Web Pražského hradu ji uvádí jako oporný bod Havlova pozdního života.

Odrazový můstek, nebo past?

Stejný film, opačné důsledky. Veškrnové přinesl ocenění a kariérní tah. Kořínkové typecasting a frustraci, která ji nakonec vyhnala z oboru i ze země. Čeřovské nestihla role přinést vůbec nic, zemřela příliš brzy. Z dalších hereček je nejlépe doložený osud Jeleny Juklové. Ta po filmu zůstala hlavně u divadla a na natáčení vzpomínala jako na „úžasnou partu“, žádná hořkost, žádné stížnosti. Marta Rašlová podle dostupných informací dala přednost rodině a před kamerou se objevovala stále méně. A z mužského obsazení stojí za zmínku Zdeněk Loveček, který po emigraci do USA přijal jméno Steve Lichtag a stal se dokumentaristou.

Článek Osudy hereček z Holek z porcelánu: Jedna zemřela ve 23 letech, další utekla do Austrálie, třetí se stala první dámou se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Od právnické fakulty ke složení slibu

Zatímco její matka po absolvování JAMU v roce 1975 okamžitě prorazila na filmovém plátně, Nina zvolila opačný směr. V letech 1999 až 2004 vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, poté odjela na postgraduální studium do Vídně a v roce 2007 obhájila práci na katedře mezinárodního práva UK. Žádné červené koberce, žádné titulní stránky. Podle webu Knihovny Václava Havla, kde Nina zasedá ve správní radě, je její profesní trajektorie čistě právnická.

V únoru 2015 server Česká justice informoval, že tehdejší ministryně spravedlnosti Helena Válková odeslala na Hrad seznam třiceti kandidátů na soudce. Mezi nimi figurovala i JUDr. Nina Smitová, justiční čekatelka Městského soudu v Praze, navržená k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. O měsíc později, 18. března 2015, ji na Pražském hradě jmenoval prezident Miloš Zeman. Mediální pokrytí celé události se točilo téměř výhradně kolem jednoho faktu: že jde o dceru Dagmar Havlové. Její odbornou kvalifikaci zmínil málokdo.

Opatrovnická agenda místo mediálního lesku

Starší články ji vedou u Obvodního soudu pro Prahu 1, kam měla původně nastoupit. Aktuální rozvrh práce ale ukazuje jinam. Podle oficiálního dokumentu Obvodního soudu pro Prahu 9, účinného od letošního března, je Nina Smitová vedena v senátu 62Nc pro opatrovnické věci bez specializace. Zároveň figuruje jako zástup v dalších občanskoprávních agendách, včetně opatrovnických řízení se specializací na určování otcovství a civilních dožádání.

Opatrovnická agenda patří k nejméně viditelným, ale emocionálně nejnáročnějším úsekům justice. Rozhoduje se v ní o dětech, o rodičovských právech, o budoucnostech rodin. Je to práce, která se nedostane na titulní stránky, pokud se něco dramaticky nepokazí. Pro dceru první dámy, která celý život uniká pozornosti, těžko najít vhodnější profesní terén.

Vila v Dejvicích: co víme a co jen tradují média

Příběh dejvické vily za odhadovaných 40 milionů korun provází rozpor, který stojí za pojmenování. V roce 2011 server Aha popsal dvoupatrový dům se zahradou a garáží v pražských Dejvicích jako nemovitost vlastněnou Dagmar Havlovou, v níž Nina s rodinou bydlela. Novější lifestylové texty už mluví o tom, že vilu Dagmar dceři darovala. Veřejně dostupná darovací listina ani výpis z katastru ale v otevřených zdrojích chybí. Jedno je jisté – Nina skutečně ve vile bydlí. Zda patří její mamince, nebo jí, však známo není.

Pokud by k daru skutečně došlo, z právního hlediska by nešlo o nic mimořádného. Bezúplatný příjem od příbuzného v přímé linii, tedy od matky k dceři, je podle zákona o daních z příjmů osvobozen. Nová majitelka by měla jedinou praktickou povinnost: podat přiznání k dani z nemovitých věcí v následujícím zdaňovacím období po změně vlastníka. Žádný skandál, žádná daňová optimalizace. Jen standardní rodinný převod, pokud k němu prokazatelně došlo.

Soukromý život pod cizím příjmením

Nina se vdávala dvakrát. Poprvé si vzala izraelského hudebníka Šaleva Ad-Ela; manželství vydrželo osm měsíců. Důvody rozpadu nejsou veřejně známé a Nina se k nim nikdy nevyjádřila. Podruhé se provdala za Holanďana Jura Smita. Mají spolu dvě dcery. Příjmení Smitová jí poskytuje něco, co by příjmení Havlová nebo Nováková nedokázalo: anonymitu. V soudních síních ji nikdo neidentifikuje jako dceru bývalé první dámy. Štítek „dcera Dagmar Havlové“ se na ni lepí pokaždé, když se objeví v médiích. Sama ho ale nikdy aktivně nepoužila, ani v profesním životě, ani na veřejnosti. V zemi, kde příjmení otevírá dveře i zavírá ústa, si Nina Smitová vybrala třetí cestu: být neviditelná. A soudě podle toho, jak málo o ní víme, daří se jí to výborně.

Článek Dagmar Havlová měla dceru s jiným mužem než s Havlem. Nina je dnes soudkyně a žije ve vile za 40 milionů Kč se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Proč zafungoval právě tenhle snímek

U většiny celebrit je fotka bez make-upu kalkulovaný krok, předem avizovaný, pečlivě nasvícený, doplněný hashtagy o sebepřijetí. U Havlové nic z toho. Podle sekundárního zdroje, který příspěvek zachytil 29. dubna 2026, šlo o běžný civilní kontakt se sledujícími, nikoli o manifest přirozenosti. Právě ta nenápadnost vytvořila kontrast: žena, kterou si veřejnost pamatuje v elegantních šatech na Hradě, se ukázala tak, jak vypadá ráno u zrcadla.

Komentáře to potvrzují. „Dášenko, vypadáš jak holčička,“ napsal jeden z fanoušků. „O třicet let mladší,“ přidal další. Několik lidí ji spontánně srovnávalo s rolemi z Holek z porcelánu nebo Holky na zabití, filmů, které natočila ještě před třicítkou.

Věk neřeší, plastiku nemá

Havlová svůj postoj ke stárnutí formuluje konzistentně už roky. „Na svůj věk si nepřipadám. Nikdy jsem neřešila, kolik mi je,“ řekla v rozhovoru z roku 2020. K plastické chirurgii se vyjádřila jednoznačně: „Plastiku nemám.“ Za mladistvý vzhled prý vděčí genům, dobré mysli, kvalitním krémům a tomu, že se vyhýbá slunci. Na kosmetiku skoro nechodí, žádné „výjimečné věci“ nepoužívá.

Selfie bez make-upu tak není jednorázová odvaha, ale logické pokračování téhle linie. Když v březnu 2026 sdílela jiný civilní příspěvek s textem, že se „nic zajímavého“ neděje a chce jen všechny pozdravit, fanoušci řešili hlavně její pozitivní energii a gumičku do vlasů. Jak si ovšem Redakce VIPŽivot všimla, u dubnové fotky se těžiště přesunulo k věku a otevřenému obdivu. Rozdíl? Absence líčidel odhalila to, co sledující překvapilo nejvíc, že pod make-upem se nic zásadního neskrývá.

Bardotky: film, který stojí na stejné ose

Rok 2026 přináší Havlové i návrat na filmové plátno. Od 23. července poběží v kinech snímek Bardotky, kde hraje svéráznou Medu, jednu ze tří kamarádek, kterým „už dávno bylo dvacet, dokonce třikrát“ a které se rozhodnou konečně žít naplno. Po boku jí stojí Paulina Pořízková a Gabriela Holubová.

Režisérka filmu výslovně říká, že scénář vznikal s inspirací třemi ženami, které „umí stárnout s neskutečnou grácií“. Není náhoda, že tenhle popis sedí i na dubnové selfie. Bardotky komunikačně stojí na myšlence, že po šedesátce život nekončí, a Havlová tu myšlenku žije i mimo kameru.

Nadace VIZE 97: charitativní léto ve Varech

Vedle herectví zůstává Havlová aktivní jako předsedkyně správní rady Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Letos je nadace oficiálním neziskovým partnerem jubilejního 60. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, který proběhne 3.–11. července. V předvečer festivalu, 2. července, chystá benefiční gala Oblaka; během přehlídky pak stánek, diskuse a interaktivní instalaci „Zeptej se Václava Havla“, symbolický odkaz k nedožitým devadesátinám prvního českého prezidenta.

Dlouhodobě nadace provozuje:

• prevenci kolorektálního karcinomu,
• pomoc obětem domácího násilí včetně krizové linky (+420 604 326 809),
• Pražskou křižovatku,
• stipendia pro hudebně nadané studenty,
• každoroční Mikulášský bazar.

Havlová tak v jednom roce kombinuje civilní autenticitu na sociálních sítích, filmový comeback a viditelnou charitativní práci, a všechny tři roviny spojuje totéž: odmítnutí představy, že po sedmdesátce se žena stahuje do pozadí.

Co selfie říká o jejím publiku

Zajímavější, než samotná fotka je možná to, jak na ni lidé reagovali. Žádné ironické komentáře o věku, žádné rady na krémy. Místo toho upřímný údiv a vyznání. V době, kdy zahraniční celebrity jako Sharon Stone teprve opatrně mluví o strachu ze stárnutí, Havlová prostě hodí na síť ranní obličej, a její publikum to přijme jako dárek, ne jako provokaci.

Jedno civilní selfie řeklo víc než tucet retušovaných kampaní. A ten stručný komentář „Miluju tě“ pod ním zůstává nejpřesnější recenzí.

Článek Dagmar Havlová sdílela selfíčko bez make-upu. Reakce fanoušků mluví za vše, jeden ji vyznal lásku se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Za život toho zvládla opravdu hodně

Naše redakce zapátrala v archivu českých filmů a seriálů a zjistila, že Havlová patří k herečkám, které dokázaly zazářit v komedii, dramatu i pohádkách. Ať dostala jakoukoli roli, vždycky se jí zhostila se ctí. Velkou popularitu jí přinesla už její první výrazná role ve filmu Holky z porcelánu. Postava ztřeštěné skladnice Dany tehdy ukázala její komediální talent a jeho zpracování je tak dobré, že ho na televizních obrazovkách můžeme vídat i dnes.

Na úspěch brzy navázala ve filmu Holka na zabití, kde ztvárnila mladou Aničku pátrající po zmizelé kamarádce. A velké oblibě se mezi diváky těšily také rodinné filmy Chobotnice z druhého patra a jeho pokračování Veselé Vánoce přejí chobotnice, kde hrála maminku malých hrdinů.

K novějším projektům pak patří například seriál Sanitka 2, kde ztvárnila primářku Foldynovou. V redakci jsme se shodli, že právě tato role připomněla divákům její výrazné dramatické schopnosti. Rolí ovšem nemá tolik, kolik by si zasloužila. Souvisí to hlavně s její rolí manželky našeho bývalého prezidenta Václava Havla. Během jeho funkčního období měla řadu povinností a po jeho smrti se zaměřila hlavně na různé charitativní akce a zahraniční projekty.

Zdraví se brzdit nenechá

A přestože ji trápí zdravotní potíže s achilovkami, jak jsme v redakci zaregistrovali, tempo rozhodně nezpomaluje. Sama se k tomu jednou vyjádřila takto: „Já jedu přes všechna výstražná znamení. Až na dno svých možností a energie. Takže si to musím hlídat, protože pak mám všelijaké potíže. Třeba s těmi achilovkami. Všichni lékaři a dokonce i fyzioterapeuti mi řekli, že musím na operaci. Já ji odmítla, protože do sebe nerada nechávám řezat a Michal mě naučil, jak s tou nohou zacházet. Hlavně mě nabádá, abych se nepřepínala.“

Michal je její fyzioterapeut, mimochodem, a podle nás těchto pár vět jasně ilustruje, jak k životu přistupuje. Nechce si prostě nechat nic utéct. Naše redakce navíc zjistila, že kromě filmování se věnuje také podpoře mladých umělců a pravidelně se objevuje na filmových festivalech či na kulturních akcích, například na udílení cen Český lev. A to je na dámu v jejím věku opravdu slušná řádka aktivit.

Článek Dagmar Havlová oslavila 73. narozeniny. I přes zdravotní problémy jede naplno, dokonce odmítá i operaci se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Rezidence s příběhem, který začal už v roce 1929

Nebyl na to ale sám. Tehdy si ji rozdělil se svou první manželkou Olgou – ona obývala spodní patro, zatímco Havel měl pracovnu nahoře (a že se v ní odehrálo pěkných pár důležitých schůzek). V roce 1995 prošlo celé stavení rozsáhlou rekonstrukcí a naše redakce zaznamenala, že po smrti Olgy se do ní přestěhovala Dagmar, která v ní žije dodnes.

Ale to se stalo až v roce 1996. Manželé Havlovi zůstali spolu, dokud je nerozdělila smrt. Společně se angažovali v celé řadě veřejných a charitativních aktivit. A nelze zapomenout ani na to, že po svatbě v roce 1997 Dagmar přerušila svoji úspěšnou hereckou dráhu jen proto, aby mohla fungovat jako první dáma České republiky a podporovat různé společenské projekty.

Jak to vypadá uvnitř? To ví jen málokdo

Historii domu bychom tedy měli. Jeho interiér je však stále zahalený tajemstvím. Dagmar Havlová na sociálních sítích totiž občas sdílí jen nepatrné záběry, které toho o celkové kompozici mnoho neprozradí. Mohli jsme tak vidět například dřevěné schodiště s krásným zábradlím nebo několik obrazů. S trochou nadsázky bychom tak o tomhle kousku historie mohli mluvit jako o jednom z nejzáhadnějších domků celé Prahy.

Místo, které přitahuje zvědavce i architekty

Samotné místo je ale doslova magnetem pro fanoušky architektury i pro turisty. V naší redakci jsme si všimli, že na poštovní schránce dodnes najdete jméno Václava Havla, a tak není divu, že kolem domu často postávají skupiny lidí. Asi nepřekvapí, že Dagmar jednou napsala rozčileně na svůj Instagram: „Nejsem muzeum!“. Reagovala tak na situaci, kdy ji zvědavý dav neobvykle rušil.

Ukázalo se však, že nešlo o obyčejné turisty, ale členy spolku Prázdné domy, kteří dokumentují různé architektonické památky – i když tak nějak po svém. Od té doby jsou bezpečnostní opatření kolem vily mnohem přísnější – a není se čemu divit. Obtěžován ve svém domě by totiž chtěl být opravdu málokdo.

Článek Václav Havel za ni dal 30 milionů: Společnou vilu si Dagmar Havlová pečlivě střeží. Z občasných fotek se dá jen dedukovat se nejdříve objevil na VIPživot.cz.

Babička pověsila řemeslo na hřebík  

Hvězda filmů Holky z porcelánu, Odcházení, Holka na zabití nebo Vlastníci pověsila své řemeslo na hřebík, protože se ve svých dvaasedmdesáti letech chce víc věnovat rodině. Díky své dceři Nině je dvojnásobnou babičkou. A na své vnučky Sofii a Stellu je moc pyšná, což poměrně často deklaruje na sociálních sítích. „Jsou to nádherný holky, strašně šikovný, učenlivý, mají spoustu fantazie a dovedností,“ libovala si Havlová v rozhlasovém pořadu Blízká setkání.

Sama také chtěla mít víc dětí, ale k tomu nedošlo. Měla slibně rozjetou kariéru, když se v roce 1976 stala matkou malé dcerky. Jejím otcem byl první manžel herečky Radvít Novák, kterého znala od svých 14 let, a společně studovali na konzervatoři i Janáčkově akademii. „V 17 letech se kamarádství přerodilo v lásku a ta vyvrcholila naším manželstvím a narozením Ninušky,“ vysvětlila herečka.

Divadlo neměla dcerka v lásce

Vzhledem k vytíženosti Havlové tíha starosti o domácnost a o miminko padla hlavně na jejího manžela. Tenhle model se ale neblaze podepsal na jejich vztahu. Manželství skončilo rozvodem, ale zůstali přátelé až do jeho smrti v roce 2015. „Radvít byl vzdělaný renesanční člověk. Má 1. láska. Za 13 společných let mě naučil orientovat se ve výtvarném umění, architektuře, historii, literatuře, hudbě… Nad jeho srdeční nemocí nešlo zvítězit. Bojoval dlouho a statečně. V roce 1982 se naše cesty rozdělily, úcta a přátelství nás však provázely celým životem. A taky náš specifický humor,“ napsala herečka na sociálních sítích.

Malou Ninu si její matka často brávala s sebou do divadla. Nadšená z toho ale nebyla. „Od té doby nesnáší vůni divadla, vůni líčidel, protože jí to připomíná, že jí to bralo maminku,“ prozradila v pořadu herečka. Nebylo tehdy divu, že Nina si herectví nevybrala jako svou profesi. Vystudovala právnickou fakultu a byla jmenována soudkyní. Kariérní úspěch ale zastínilo úmrtí otce, ke kterému došlo ve stejném roce.

Ztráta otce ji velmi zasáhla

Nina ztrátu táty, se kterým měla ona i její dvě dcerky krásný vztah, těžce nesla. „Bylo to zlé. Musím Ninušku držet,“ svěřila se tehdy bývalá první dáma webu Blesk. Dnes žije Nina Smitová s rodinou v pražských Dejvicích a médiím se vyhýbá. Má pověst věcné a objektivní soudkyně. „Nezajímají ji zbytečné bláboly a hlavně má zájem věc vyřídit opravdu v zájmu dětí a ne rodičů. Jediná věc, že je dost rychlá, člověk musí fakt poslouchat, co říká, a dávat pozor,“ zhodnotil její práci jeden z diskutujících na portálu Známý soudce. Stát se soudcem není snadné. Přestože v Česku stále chybějí, proces jejich navrhování a jmenování je poměrně složitý.

Článek Co dnes dělá dcera Dagmar Havlové: Nina Smitová se stala uznávanou soudkyní. Smrt táty ji psychicky zlomila se nejdříve objevil na VIPživot.cz.