Tři diagnózy za čtyřicet let

Herečka totiž bojuje už pekně dlouho se svým zdravím. A časová osa onkologických zásahů je neúprosně přesná. Poprvé Chantal Poullain rakovina zasáhla ve dvaadvaceti letech. Nádor na děložním čípku, třetí stadium. Šla rychle na operaci a přežila. Podruhé kolem roku 2011 přišla diagnoza rakovina prsu. Sama později popisovala, že ji k vyšetření přivedl silný vnitřní pocit, intuice, která jí možná zachránila život.

Následovala operace, ozařování. Během léčby dál chodila na divadelní zkoušky. O nemoci dlouho mlčela, protože nechtěla, aby ji okolí vnímalo jako oběť. Potřetí loni ji neobvyklá únava dovedla k lékařům. Ti našli nádor na plicích. Původně plánovaný laparoskopický zákrok nestačil, chirurgové museli přistoupit k rozsáhlejší operaci. Vánoce i Silvestr strávila na nemocničním lůžku.

Co znamená „každý den je boj“

Výrok, který Poullain pronesla v Lucerně, není šokem z čerstvé diagnózy. Nově teď popsala svůj stav konkrétně: stále dochází na rehabilitace, občas má potíže s dýcháním, bere už jen část léků. Zároveň říká, že je jí lépe. K herectví se chce vrátit v září, pro Nadaci Archa Chantal už pracuje. Divadlo Bolka Polívky ji v repertoáru stále vede. „Jsem bojovník,“ opakuje. A dodává, že pozitivní postoj je při léčbě zásadní. Není to fráze. Je to přesvědčení, které si ověřila třikrát.

Její postoj k medicíně má bolestný rodinný kontrast. Hereččina sestra Patricie dostala stejnou diagnózu, rakovinu prsu. Odmítla ale mastektomii a zvolila alternativní léčbu. Nádor metastázoval. Patricie nakonec podstoupila asistovanou smrt ve Švýcarsku. Poullain o tom mluví bez odsuzování, ale s jasnou pozicí: ona poslouchá lékaře. Českým kapacitám důvěřuje. Po poslední operaci řekla, že lékaři byli „skvělí“, a pro ženu, která do Česka přišla z Francie za láskou k Bolku Polívkovi, to není samozřejmá pochvala.

Nonna uprostřed bouře

Do života herečky přinesl loňská prosince dvě razantně odlišné zprávy najednou. Diagnózu rakoviny plic a narození vnučky Rozálie Charlotte. Syn Vladimír Polívka později popsal rok jako „těžce turbulentní“: otcova mrtvice, maminčina rakovina, narození dcery. V červnu ale řekl: „Vše je dobré.“ Poullain si nechce říkat babička. Je „nonna“. A právě vnučka je podle jejích slov jedním z důvodů, proč bojuje. Vedle rodiny a práce a důvěry v lékaře.

Příběh Poullain připomíná jednu věc, kterou Národní zdravotnický informační portál opakuje: rakovina plic bývá dlouho nenápadná. Úporný kašel, dušnost, krev ve sputu, nevysvětlitelná únava, příznaky se často objeví pozdě. V Česku běží program časného záchytu karcinomu plic pro rizikovou skupinu kuřáků a bývalých kuřáků ve věku 55–74 let. Poullain k lékařům dovedla právě únava. Její intuice ji zachránila podruhé. Na podzim 2026 chce znovu stát na jevišti. Tři diagnózy, tři operace, tři návraty. Čtvrtý zatím neplánuje.

Článek Každý den je boj, přiznala Chantal Poullain. Potřetí v životě čelí rakovině, tentokrát jí zasáhla plíce se nejdříve objevil na VIPživot.cz.